Anděl z hlubin 6.

autor: Tessyna

Tak pěkné počteníčko a snad vás to bude bavit, papa Tessyna :o)

Hned den po té, co měli s mámou zvláštní rozhovor na téma, že se jí nezdá, že jsou spolu nějak často zamčeni na půdě, se rozhodli udělat další krok k tomu, aby byli šťastní ještě více. Chodili byt od bytu a vybírali své místečko lásky. Jenže ne a ne si vybrat. Jeden smrděl, ve druhém hrál vedle metalista na svou elektriku a nechyběl mu ani parádní zesilovač, pak to tam bylo moc umělé, pak robotické a nerezové, potom zas moc staromodní, a tak už se blížil večer, jejich realitní agent z nich byl na prášky, a to hlavně z Billa, a šli se podívat do posledního bytu. A ten byl jako šitý na míru pro tyhle dva chlapce. Po vstupu do bytu vedla dlouhá chodba. Po pravé straně byla místnost, asi dětský pokoj, o kousek dál, po levé straně, šoupací skleněné dveře, vedly do prostorného obýváku s plazmou, satelitem, kabelovkou, videem i dvd přehrávačem a děsně pohodlnou pohovkou a dvěma křesly. Z obýváku se dalo jít také na balkon a do kuchyně, která byla rovněž velmi prostorná a měla vchod, jak na chodbu, tak už do zmíněného obýváku. Hned naproti kuchyni přes chodbu byla ložnice velká jako byt 1+1 s obřím letištěm, zrcadlovými skříněmi a zrcadlem přímo nad postelí.

„Jak vzrušující, že…“ usmíval se agent. Vedle pak byla místnost s počítačovým stolem, skříní a postelí, takže asi pracovna, vedle ní byla malinkatá místnůstka, tedy špajz, a naproti byla další velká místnost se dvěma postelemi, němým sluhou na oblečení a zrcadlovou skříní, tedy hostinský pokoj. Přímo naproti vchodovým dveřím se pak nacházely další dvoje dveře, v prvních byla koupelna s umyvadlem a velikánskou skříňkou na věci, naproti ní sprchový kout a úplně v zadu místnosti byla veliká vana. Dokonce tak veliká, že by se do ní vešlo alespoň 5 lidí, a byla i masážní, což se Billovi velmi zamlouvalo. V dalších dveřích byla už menší místnůstka, kde byl záchod, umyvadlo, pračka i sušičkka. Dům měl ještě společnou zahradu s altánkem, houpačkou i houpací sítí, výřivkou a vestavěným bazénem. Větší luxus za tak nízkou cenu si dvojčata nemohla ani přát. A právě proto na nabídku bez váhání kývli. Přestěhovat se prý můžou behěm 3 dnů. Oba nadšení jeli domů, ale Bill si ještě vydupal malou zastávku u obchodního domu. Během 20-ti minut už se vracel zpět za Tomem sedícím v autě. S sebou nesl akvárium, hobliny, malý domeček a točící kolo. To vše dal do kufru auta a se skleňákem s hoblinami a dvěma malýma potvůrkama v ruce, si sedl do auta.

„Křečci? Na co, Bille, prosimtě? A proč dva?“ ptal se nechápavě Tomík a jen kroutil hlavou.

„To nejsou křečci, ale myšky. Myš bodlinatá se to jmenuje. A proč dva? Jsou to dva samečci, bráškové a dvojčátka v jednom,“ usmíval se Billísek. Tom se jen zasmál.

„A na co ti budou? Chceš je snad zkoušet spářit?“.

„Ne, to ne, jen si myslím, že v našem novém bytě jim bude líp, než kdyby je někdo koupil, a pak hodil hadům, nemyslíš?“ zesmutnělo to malé pískle.

„Mno jo, a už víš, jak se budou jmenovat?“ ptal se dál starší z bratrů.

„Ano, budou to Arthur a Korfu,“ usmíval se, zatímco Tom měl záchvat. „Proč-proč korfu?“ zajíkal se smíchy.

„Tss…“ urazilo se pískle. „Mně se to líbí, takže nastartuj a jeď, a laskavě se přestaň smát, jo?“ mračil se.

„No tak promiň, jen je to dost legrační jméno,“ usmál se na svéhu ťunťu a políbil ho.

Potom už opravdu nastartoval a jel domů za mámou. Když jí pověděli, co mají v plánu, netvářila se dvakrát šťastně, ale co jí zbývalo. Oba už jsou dospělí a touží po vlastním soukromí, a né mít pořád maminku za zadkem. Tom jí musel slíbit, že si občas zajede na buchty, aby měla pro koho péct, a Bill zas,e že s ní i nadále bude chodit ke kadeřnici, na manikúru a pedikúru a na tyhle dámské zkrášlovací procedury. Tom jen prokroutil oči, když se domlouvali, jaké nehty si nechají udělat, jaký účes, a jaké barvy do toho. Po chvilce teda radši vstal a šel se vysprchovat, protože věděl, že tahle debata bude ještě hoooodně dlouhá. Když se natíral svým sprcháčem, ucítil, jak mu cizí ruce rozmazávají gel po bříšku.

„Hele, ale tady jsem teď já,“ usmál se. Protže mu bylo jasné, kdo je to.

„Néé, chyba, teď jsme tady MY,“ zdůraznil vrabčák a nechal brášku, ať se k němu otočí. Oba se pak rychle umyli a šupky dupky rychle do postýlky, provádět děsné nemravnosti. A Arthur s Korfu sídlící v akváriu naproti jim mohli jen závidět.