pokračování
***
Bill vklopýtal do svého pokoje, hlasitě si povzdechl, jak přepadl na postel. Byla to proklatě dlouhá noc a on byl teď už téměř střízlivý, navzdory své největší snaze bavit se, být opilý a zůstat tak. Párty nakonec, po tom všem, nebyla tak děsná. Měl pár vtipných chvilek s Andreasem a pár s dalšími jeho přáteli, kteří byli v klubu, a už se znova nevracel k Marii.
Kurva, proč se vůbec pokoušel nabalit holku? Byl totálně v háji s balením kohokoliv. Jediná osoba, se kterou kdy úspěšně flirtoval, byl jeho vlastní bratr.
„Jsem tak ubohý,“ zasténal. Jak se přetočil a schoval hlavu do polštáře, rozhodl se, že je rád za svou předvídavost a že si zarezervoval pokoj sám pro sebe. Nechtěl tady teď Andrease.
Právě se schoulil do klubíčka připraven spát, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře.
‚Budu to prostě ignorovat,‘ pomyslel si a zavřel oči.
Kdokoliv to byl, zaklepal znova, a pak, po chvíli ticha, se ozval zvuk karty v zámku a dveře se otevřely. Bill se rychle posadil.
„Tome?“
Tom za sebou zavřel dveře. „Ahoj.“
„Kde si vzal kartu?“
„Recepční byla nápomocná díky mému šarmu,“ odpověděl Tom, přešel přes místnost a posadil se do nohou Billovy postele. „Zmizel jsi, aniž bys řekl dobrou noc.“
„Oh,“ zamumlal Bill. „Dobrou noc.“
„Bille.“
„Co?“
„Nebavil ses?“
„Bylo to okay,“ řekl Bill, položil se na záda a přitlačil obličej k matraci. „To byl ostatně účel.“
Bill několik vteřin nic neslyšel, chtěl se podívat, jestli je Tom pořád tady, když bratr znovu promluvil.
„Viděl jsem tě odejít s tou holkou.“
Bill téměř zasténal, ale nakonec si jen povzdechl proti přikrývce. „A?“
„Tak… co se stalo?“
„Do toho ti nic není.“
„Bille, no tak,“ řekl Tom a Bill cítil, jak si sedl na postel. „Říkáme jeden druhému všechno.“
Bill nakonec vzhlédl. „Vážně to chceš vědět?“
Tom přikývl a Billovi se zdálo, že vypadá neklidně.
„Zapomeň na to,“ povzdechl si Bill.
„Udělal’s to?“
„Udělal jsem co?“
Tom si povzdechl. „Ty víš.“
„Nemel hovadiny,“ odsekl Bill. „A co jsem měl asi tak udělat?“
Tom pokrčil rameny. „Byli jste pryč nějakou dobu.“
„Jo.“ Bill se posadil a přehodil si přikrývku kolem ramen. „Sledoval jsi mě, co?“
„Jo,“ odpověděl Tom s naprostou čestností.
„No, byla žhavá,“ řekl Bill, zíral na své ruce. „Políbil jsem jí.“
Tom vypadal šokovaně. „Vážně?“
„Proč je tak těžké tomu věřit?“
„Když jsme byli ve Španělsku, říkal jsi-„
Bill si přetáhl přikrývku přes hlavu. „Ne. Už dost lidí si myslí, že jsem gay.“
„Říkal jsi to,“ odpověděl Tom.
„Já nevím.“ Billův hlas byl zmatený. „Líbilo se mi líbat jí.“
Bill cítil, jak se Tom zvedl z postele a zakňučel, když mu Tom stáhl peřinu z hlavy. „Je to v pohodě,“ řekl Tom, „jestli jsi gay.“
„Tohle jsou vůbec nejhorší narozeniny,“ zamumlal Bill.
Tom zvedl ruku a pohladil Billa po tváři. „Neměl jsem možnost trávit je s tebou.“
„Byl jsi obklopený holkama,“ odpověděl Bill.
„Utekl jsi s nějakou holkou,“ dodal Tom. Jeho ruka sklouzla po Billově tváři až na krk. „Uvidíš ji znova?“
„Možná.“ Bill se opřel do dotyku a zíral nahoru na Toma. „Chtěl jsi trávit čas se mnou?“
Tom pokrčil rameny a položil ruku na Billovu klíční kost. „Víc, než kdokoliv jiný. Opravdu jí chceš vidět znova?“
Bill se malinkou pousmál. „Tohle není v pohodě?“
„Je to… fajn,“ odpověděl Tom.
„Ne, není.“ Billův úsměv rostl. „Nemyslíš si, že je to fajn.“
„Jo, myslím. Cokoliv ty chceš.“
Bill se zamračil. „Fajn, nechystám se.“
„Vážně?“
„Nemůžu, Tomi,“ řekl Bill měkce. „Dokonce, i kdybych chtěl.“
Tom shlédl dolů a odtáhl ruku od Billa, ale ten zachytil jeho zápěstí a přitiskl si jeho dlaň proti rtům. Tom hrdelně zasténal.
„Fajn, je to tvoje volba, byla žhavá,“ řekl Tom nakonec, vzhlédl a usmíval se.
Bill protočil oči. „Seš magor.“
Tom vyprostil ruku z Billovy a hned ho chytil za rameno. „Jsi gay?“
Něco uvnitř Billa se rozbilo. „Um. Možná.“ Tomova ruka se přesunula vzhůru přes Billovu hruď až na bradu, donutil ho vzhlédnout. „Jo,“ přiznal. Bylo to obojí; přijetí sebe sama, přijetí pro Toma. „Všechno nejlepší, jsem buzík.“
Bill nevěděl, jakou reakci očekávat od Toma, ale rozhodně nečekal, že se jeho bratr začne smát a přitáhne si ho blíž.
„Proč jsi tak šťastný?“ zamumlal Bill.
„Nepůjdeš po té holce,“ odpověděl Tom a stále se smál.
„Jo, no, ona byla lesba,“ zamumlal Bill do Tomových vlasů.
Tom se začal smát hlasitěji. „Nechtěl jsem se smát, promiň. Jen ty, Bille.“
Bill se usmál, díval se dolů na postel a tahal za uvolněné nitky na jeho triku. „Takže ti to nevadí?“
Místo toho Tom stáhl Billa do těsného objetí. „Děkuju, žes mi to řekl.“
Bill přikývl, tiskl tvář k Tomovu ramenu. „Měl jsi hezké narozeniny?“
Tom se stáhl zpět a pokrčil rameny. „Nic zvláštního.“
„Proč to říkáš?“ zeptal se Bill rozhořčeně a praštil Toma do ramene.
„Nebyly to naše narozeniny na několik hodin,“ odpověděl Tom.
„Typický, typický,“ mumlal Bill, opřel se proti Tomovi. „Tak… chystáš se vrátit k sobě?“
Tom zazíval. „Můžu zůstat?“
„Nevím,“ odpověděl Bill.
„Nebudu nic dělat,“ řekl Tom, omotal ruce kolem Billa a přátelsky ho stisknul. „Slibuju.“
„Děly se špatný věci, když jsme sdíleli pokoj,“ zamumlal Bill. „Jako ve Španělsku.“
Tom zrudl. „Já-„
„Jestli řekneš promiň, zabiju tě,“ zasyčel Bill. „Hodně to pro mě znamená, nenič to.“
„Vážně?“
Bill přikývnul.
„Pro mě taky.“
Bill se od Toma odtáhl, opřel se o pelest postele, nohy skrčil před sebou. Tom si lehl na záda, ruce složil pod hlavu.
„Ale nikdy znova,“ zamumlal Bill. Rychle se podíval dolů na Toma. „Ne tímhle způsobem.“
„Jo.“
Bill si povzdechl a položil ruku na Tomovu hlavu, jemně se probíral jeho vlasy. Tom se přitiskl k tomu doteku a omotal ruce kolem Billa, tiskl ho. V pokoji bylo ticho, až na bzukot z miniledničky, a to ticho Billa znepokojovalo. „Tome.“
„Už ne, dobře? Už ne o tomhle.“
Bill se zamračil a sklouzl rukou pod Toma. „Doopravdy jsi nechtěl, že?“
„Chtěl,“ odpověděl Tom zlehka. „Nechci, aby sis myslel, že toho lituju. No, ne vážně.“
Billovo srdce se pozastavilo. „Co?“
Tom se posadil tváří k Billovi. „Už jsme o tom mluvili.“
„Nevzpomínám si.“
Tom s povzdechem zakroutil hlavou. „Nechtěl jsem, aby se to stalo takhle, opilí a všechno. A byly tam ještě nevyřešené věci mezi námi. Chtěl jsem tomu dát čas.“
„Nespravíš věci tím, že tomu dáš čas,“ odpověděl Bill.
Tom se přesunul přes postel, hlavu složil do dlaní. „Co dalšího chceš, abych řekl.“
„Nic,“ zamumlal Bill. „Jen nechci, aby sis myslel, že to byla chyba.“
„Byla a nebyla.“
„Všechno,“ odpověděl Bill. Chvíli seděli v tichosti.
„Něco pro tebe mám,“ řekl Tom rychle a otočil se na Billa. „Vím, že jeden druhému nic nedáváme.“
„Co to je?“ Bill se cítil nejistě, Tom se tvářil tak vážně.
„Je to něco fakt velkýho, a nechci, abys vyšiloval.“
Bill vyšiloval. Posadil se a spojil si ruce. „Co to je?“ zeptal se znova.
„Jen… ne, um,“ zamumlal Tom a sklopil hlavu. „Nesměj se mi.“
„Nebudu,“ odpověděl Bill. „Co je to?“
„To ti nemůžu říct,“ odpověděl Tom. „Zavři oči, okay?“
„Ne, prostě mi to dej.“
„Nemůžu,“ zopakoval Tom.
„Proč?“ Billovo srdce divoce bilo. Neuměl si představit, co pro něj Tom mohl mít, že to vyvolalo takovou reakci. Tom vypadal nervózně, hodně nervózně.
„Já jen… nemůžeš se na mě dívat, když to budu dělat.“
„Tome. Ne.“
Tom se zaksichtil. „Prostě to udělej? Pro mě.“
Povzdechl si, zavřel oči a snažil se zachytit jakýkoliv zvuk.
„Okay,“ přišel Tomův hlas. „Teď natáhni ruce.“
Bill poslušně umístil ruce na kolena, dlaněmi vzhůru. Zhluboka se nadechl.
„Uklidni se, dobře?“ řekl Tom. „Vypadáš skvěle. Uvolni se.“
Bill se zamračil. „Vypadám skvěle?“
Byl slyšet šustot.
„Co děláš?“
„Jen ti to dávám,“ zamumlal Tom. Bill cítil na rukou lehkou váhu, bylo to něco plastového, jako krabička.
„Můžu otevřít-„
„Ne.“ Tom uhnul s předmětem v Billových dlaních, ať to bylo cokoliv.
„Co bys mohl dělat?“ Bill pokoušel zašilhat přes zavřené oči, ale Tom nesouhlasně zamručel.
„Otevři pusu,“ zamumlal Tom.
„V žádném případě.“ Bill držel pusu zavřenou. „Nejdřív mi řekni, co to je.“
„Je to důležité.“
Bill nemohl číst v tónu bratrova hlasu a to ho znervózňovalo. Cokoliv, co Tom pro Billa měl, bylo důležité. „Fajn,“ povzdechl si Bill, lehce se třásl. „Ale neměl jsi mi nic dávat.“
„To není pravda.“
A pak Bill ucítil něco studeného a známého na svých rtech. Ucukl a stáhl se pryč, když ho Tom chytil za krkem a uklidňoval ho. Bill otevřel pomalu oči a to, co uviděl, způsobilo, že se zamračil a praštil Toma do ramene.
„Tome!!“
Tomova ramena se otřásala pod tichým smíchem.
V Billových dlaních byla otevřená krabička gumových žížalek.
„Tome,“ zasténal Bill znovu, zvedl gumovou žížalku, která předtím spadla z jeho rtů na postel. Díval se na to, potom na Toma. „To není vtipné.“
„Ani nepoděkuješ?“
Bill strčil žížalku do pusy a žvýkal, stále se díval na bratra. „Myslel jsem, že jsi normálně myslící lidský tvor a dáš mi něco hezkého.“
Tom se smál. „Ne. Ale vyřídil jsem tě, že jo?“
Bill znova udeřil Toma do ramene. „Jo. Bože.“
„Co sis myslel, že ti dám?“ zeptal se Tom se zářícíma očima.
„Nevím, něco vážnějšího?“ Bill žvýkal další žížalku. „Tyhle jsou dobré.“
„Viděl jsem je v automatu cestou sem a vzpomněl jsem si na tebe.“
„Oh, jak sladké,“ zamumlal Bill a polknul. „Vlastně, je to tak. Díky.“
„Všechno nejlepší,“ řekl Tom. „Jsme v pohodě?“
„Po tomhle extravagantním dárku? Samozřejmě.“
„Dej mi nějaké,“ řekl Tom a vzal krabičku od Billa, žížalky se rozsypaly po posteli. „Oops.“
„Nenávidíš je,“ zamumlal Bill, mračil se. „Nejez je všechny.“
„Řeknu ti co. Koupím ti další,“ zasmál se Tom.
Bill nu úsměv vrátil. „Tomi, tohle je lepší, než nějaká párty.“
Tom se poskládal zpět na postel, ruce složil za hlavou. Bill se položil na bok, podpírajíc si rukou hlavu. Díval se přes Toma, chtěl se ho dotknout, cítit ho, políbit ho, prostě něco. Víc než to, chtěl, aby chtěl Tom dělat tyhle věci jemu. Místo toho leželi v tichu, přežvykujíc gumové žížalky.
„Chybí mi máma,“ řekl Tom najednou měkce a zběžně pohlédl na Billa. „Je to divný, nemít jí kolem sebe. Ani nevolala.“
„Pravděpodobně nám dává prostor nebo tak něco.“ Bill polknul další žížalku. „Uvidíme jí o víkendu.“
„Jo, domov.“
„Mmm,“ Bill souhlasil. Chtěl vidět svou rodinu, ale nechtěl trávit několik dní v jejich domě. Hranice mezi ním a Tomem byly ještě nejasné, a Bill nebyl spokojený, pokud nespal v Tomově ložnici. „Jo.“
„Co chceš dělat?“ zeptal se Tom.
„Jít do postele,“ přiznal Bill. „Jsem unavený.“
Tom přikývl. „Můžu zůstat? Slibuju, nebudu zlobit,“ zašklebil se na Billa.
„Dobře, ale zůstaneš na tamté straně postele a já na téhle straně.“
„Žádné mazlení?“ Tom zamrkal na Billa dlouhými řasami a Bill jej praštil po ruce.
„My se nemazlíme,“ odpověděl Bill ostře.
„Jo, někdy jo,“ zamumlal Tom.
„Jsi holka,“ zahučel Bill. „Jsi jako holka, chceš se mazlit.“
„A?“
Bill na Toma zíral. „Vážně?“
Tom se předklonil a políbil Billa na rameno. „Dobrou noc, Billy.“
Bill sledoval, jak se Tom otočil a vklouzl pod peřinu, zády k němu, stáhnul se mu žaludek. Ale říct Tomovi ne byla správná věc. Jen musel vydržet říkat ne. Bylo to snazší a snazší.
Bill se otočil k Tomovi zády a přitiskl si polštář blíž k hlavě.
„Neříkej mi tak.“
autor: undrckroll & cynical_terror
translate: Deni
betaread: Janule
náhodou…mě by se hrozně líbilo, kdyby se Bill dal s Andreasem dohromady…aspoň na protest Tomovi…
Mě by se zase líbilo, kdyby se ráno probudili ve společném objetí 🙂
[1]: Jo souhlas vypadalo by to zajímavě a Toma by Bill trošku poškádlil
[3]::Přesně tak…:D….
uuum… gut ale žádná akce.. 😀 doufám že to ráno trošku rozjedou.. 😉
sem čekala, že mu dá vibrátor xD xD nevím čim to je ale působí to na mě depresivně…. ale přesto je to sranda….
Oh, jeden z mála dílů bez sexu 🙂 Wow! Autorky mají u mne malé, bezvýznamné plus 😀 Někdy si připadám jako naivní, hloupá husa ze střední Evropy, nakolik lpím na vztazích, citech, lásce. Američané, konkrétně ti, s kterými jsem se poznala prostřednictvím jejich povídek jsou na úplně jiné úrovni. Sex, sex a ještě jednou sex. Ale kam se poděly city, hm?
Ale budu se těšit na další díly a doufat… 😀