autor: Rachel
Černovlasé stvořeníčko tichounce vzlyklo, když uslyšelo hlasité prásknutí dveří z horního patra a z jeho uplakaných oček vyrazilo několik dalších slz. Volně stékaly po jeho tváři a Bill už se ani nesnažil je dál zadržovat. Naplno se rozplakal a přitáhl si kolínka blíž k bradě, pokládajíc si na ně hlavinku. Z obýváku k němu doléhaly dva ženské hlasy, jeden klidnější a ten druhý ostrý, neústupný. Bill je však nevnímal. Nedokázal vnímat už nic a nikoho kolem sebe, jen své myšlenky a Simonin zlobivý křik, který se mu odrážel v hlavě a znova a znova jej nutil k dalším vodopádům slz, které se ronily z těch nádherných mandlových očí. Ještě před půlhodinkou v nich zářily jiskřičky radosti a štěstí, po kterém však nezůstalo ani památky. Najednou se vytratilo, bylo pryč, zmizelo v prvním okamžiku hádky, které byl Bill svědkem a díky níž se jeho tělíčko teď třáslo v neovladatelných vzlycích.
Bill si hřbetem ručky otřel potůčky slaných slz, stékající po jeho tváři a upřel očka před sebe. Ještě nikdy neslyšel nikoho tak hlasitě křičet, jako právě Simone, ještě nikdy nebyl svědkem tak ostré hádky, kterou si před chvilinkou vyslechl. Slyšel jich už sice hodně, když byl malý a z vedlejšího pokoje k němu doléhal plačtivý a roztřesený hlas jeho maminky a naopak tvrdý hlas jeho otce, kterého se tolik bál. Tohle však bylo mnohem horší. Tenkrát totiž nevěděl, proč se rodiče hádají, nerozuměl jejim ostrým slovům, teď už jim ale rozuměl. Rozuměl příčině sporu Toma a jeho matky a plně si uvědomoval všechny zlé věty, které na Toma Simone křičela a které se teď on pokoušel vstřebat. Z jeho očí se však vyronily další slzy, když si uvědomil tu nejhorší skutečnost, jakou si uvědomit mohl. Příčinou jejich sporu byl on. On a jeho láska, Tomova láska, jejich vztah a jejich city, které si vzájemně opětovávali. A to bylo pro Billa tím největším šokem. Když Simone Tomovi před chvílí oznámila, že si s ním potřebuje o samotě promluvit, netušil, co má na mysli. Stačil však jeden jediný pohled, plný zloby, který k němu Simone vyslala a první dvě věty, které se donesly z obýváku až k němu na schody a mu bylo jasné, že jej i Toma právě nečeká nic pěkného. Co se stalo? Ty se za mými zády taháš s klukem a ještě máš tu drzost ptát se co se stalo?
Bill potlačil hlasitý vzlyk a v hlavě si vybavoval všechny ty nadávky a zlá slova, kterými Simone Toma zasypala. Tohle tedy nečekal. Bylo mu jasné, že když se Simone o jejich vztahu dozvěděla až teď, tak to pro ně oba nebude nic dobrého, tohle však ani v nejmenším neočekával. Nikdy ani nepřemýšlel o tom, že by to měli Simone říct a proto jej ani nenapadlo, že by mohla být proti. Po pár jejích rozzlobených větách však poznal, že Simone má na jejich lásku úplně jiný názor, než jeho maminka. Tohle se jí ani v nejmenším nezamlouvalo a ona nešetřila ošklivými slovy nejen na Toma, ale také na černovlasé klubíčko, které se teď neovladatelně rozvzlykalo. A já si nepřeju mít syna takového zvrhlíka a tyhle odporné neřesti trpět pod svou vlastní střechou!
A právě to bylo to, co Billa srazilo na úplné dno. Copak byl Tom zvrhlík jen proto, že se zamiloval do chlapce místo do dívky? Copak spolu dělali něco odporného? Něco nechutného pod touto střechou? Líbání, mazlení, něžné dotyky, jemné pusinky a zamilovaná vyznání lásky – to byly neřesti? A co jejich první milování, které spolu prožili před několika dny? To dokonalé spojení, okamžik, kdy si byli spolu co nejblíž? I to byla neřest? Billova očka se znova zalila slzami a Bill se roztřeseně nadechl. Jen vzpomínky na ty ošklivé věty jej nemilosrdně bodaly do srdíčka, které teď smutně plakalo spolu s Billem. Copak to, že se do sebe s Tomem zamilovali je opravdu tak nechutné? Opravdu je Tom zvrhlík jen proto, že jej miluje krásnou čistou láskou a sám ji od něj přijímá?
Všechny tyhle myšlenky a otázky se teď honily v Billově hlavince, ani na jednu z nich však uplakané stvořeníčko s očima zarudlýma od pláče neznalo odpověď. Kam se poděla jejich čokoládová barva, která zářila na všechny strany? Kam se podělo to štěstí, které se v nich odráželo a lidem kolem sebe dávalo najevo, že je Bill šťastný? Dávno už tu nebylo. Opustilo Billa tak rychle, jak přišlo a černovlasý chlapec teprve teď poznal, jak je ten krásný pocit přelétavý. Jak nádherné to je, cítit jej, o to horší však potom je, když jej ten pocit opustí. Když mu proklouzává mezi prsty a on se jej jen marně pokouší chytit a vrátit zpět ty krásné chvíle a jeho přítomnost. Teď je však už pozdě. Pozdě na to, aby jej Bill polapil a vrátil zpět. Je pryč a záleží jen na něm, kdy se vrátí.
Bill zamrkal a otřel si horké tváře. Moc dobře věděl, co jej teď čeká. A také moc dobře slyšel Simoninu poslední větu, kterou Tomovi řekla. Buď ona a domov, nebo Bill. Čokoládová očka pozvedla pohled k hornímu patru a zastavila se u dřevěných dveří, znova se zalévajíc slzami. Bill tiše vydechl. Simone dala Tomovi jasné ultimátum a to mohlo znamenat jen jediné – že se teď jeho láska bude muset rozhodnout mezi spořádaným životem s matkou pod její střechou, nebo mezi životem se svým přítelem s jistotou pravé čisté lásky. Pro co se však rozhodne, to záleží jen na něm. Bill se zhluboka nadechl a znova vzhlédl vzhůru. Podvědomě cítil, že právě teď, v několika dalších okamžicích se rozhodne o jejich budoucnosti. Jaká však bude? Společná, plná jejich lásky a vzájemných citů, nebo osamocená, která odtrhne jednoho od toho druhého? Tahle otázka právě zaplňovala Billovu mysl a Bill se v duchu připravoval na její odpověď, která jejich lásku ještě prohloubí, nebo ji zničí a vyrve z jejich zaláskovaných srdcí, kde stačila vzrůst. Podvědomě však cítil, že ho jeho láska teď potřebuje, proto se strnule postavil na své roztřesené nožky, opírajíc se o zábradlí. Ani si neuvědomil, že pomalými krůčky stoupá po schodech nahoru. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy stanul před dveřmi Tomova pokoje a lehounce po nich přejel dlaní.
Dveře Tomova pokoje tiše cvakly a dredatá osůbka, stojící u okna sebou mírně trhla, odtrhujíc tak svůj uslzený pohled od záhonku růží dole na zahradě. Teď se očima upřela na špičky palců svých nohou a nechala stékat rychle tvořící se slzy po své líci. Černovlasé stvořeníčko nesměle nakouklo dovnitř, jakmile se však jeho očím naskytl pohled na Toma, stojícího k němu zády se sklopenou hlavou, z Billových úst se vydral tichý vzlyk, který se okamžitě roznesl celým pokojem až k uším dredatého chlapce. Velmi rychle si našel cestu do jeho bolavého srdíčka, kterému uštědřil další prudkou ránu a donutil tak Toma k dalším slzám. Neměl ponětí, kdo za ním stojí, v duchu si však přál, aby to byla jen jedna osoba. Ta, kterou miloval a ke které jeho láska ani na okamžik neztratila na své síle a kráse. Ani na jednu jedinou vteřinu jeho srdce nevydalo úder pro někoho jiného. Jen pro něj. Tolik po něm toužil, bál se však otočit. Bál se, že tam místo něj bude stát někdo jiný, že tam nebude jeho černovlasý anděl. Ticho v pokoji však přerušilo tichounké pípnutí.
„Tomi,“ špitl Bill slabounce a už vůbec nevnímal horké slzy, které si neúprosně vydobyly cestu ven z jeho očí. Dredatá osůbka se však ani nehnula. Tom strnul, v duchu si opakujíc to jedno jediné něžné slůvko, které jej zahřálo u srdíčka tak krásně, že se na zlomek vteřiny pousmál. Nato však znova sklopil hlavu. Ne, to nemůže být pravda. To je jen krásný sen, ze kterého se probudím. Billi, lásko…
Bill za sebou tiše zavřel dveře, rychle se rozmýšlejíc, co udělá dál. Tom na své oslovení nijak nezareagoval, právě to však hnalo Billa dál a dál. Cítil, že to musí být on, kdo Tomovi pomůže a bude mu nablízku v této těžké situaci. Když tam dole slyšel, jak Tom brání jejich lásku, srdíčko se mu prudce rozbušilo a Bill pocítil tu opravdovou lásku, kterou jej Tom miloval a kterou miloval i on jeho. A tu mu chtěl právě teď dokázat. Pomalými krůčky přešel až k němu a opatrně vztáhnul svou hubenou ručku.
„Tomi,“ zašeptal láskyplně a jemně se dotkl Tomova ramena. Bál se, že ho Tom od sebe odežene, nebo před jeho dotykem ucukne, to se však vůbec nestalo. Tomovy oči odtrhly svůj pohled od země a Tom se pomalu otočil čelem k Billovi. Ten jeden jediný něžný dotyk jej ujistil v tom, že za ním stojí osůbka, po které teď jeho srdíčko prahlo nejvíc. Jeho Billi. Pomalu se k němu otočil, pohled na něj však Billa malinko vystrašil. V nádherných oříškových očích, které tolik miloval, se leskly slzy smutku, tatam byla ta radost, která v nich stále přebývala. Jemná tvář byla smáčená proudy těch horkých kapiček, které se na ní leskly, rychle zasychající, aby je mohly nahradit nové, další. Bill očkama poplašeně těkal po Tomově tváři, ručku z jeho ramene však nespustil.
„Broučku, ty pláčeš,“ špitl a ani si neuvědomil, že i jeho tvář teď zdobí nové potůčky slz. Uplakaným pohledem se díval na Toma, který sklopil hlavu a přemýšlel, kde začít. Nevěděl, že Bill celý jejich rozhovor vyslechl, proto se teď posadil na svou postel, posunkem ruky vyzývajíc Billa, aby se posadil za ním. Bříškem palce jej pohladil po hřbetu ručky, kterou sevřel v té své. Cítil, že teď to nebude jednoduché.
„Billi, já… p-potřebuju ti něco říct,“ začal opatrně, přerušil jej však Billův prst na jeho rtech a Billův pohled, který na něj upřel. Moc dobře věděl, o čem chce Tom mluvit.
„Pšššt, Tomi, já vím. Vím to, protože… protože jsem to slyšel. Všechno,“ dodal a sklopil hlavinku, aby se vyhnul Tomovu překvapenému pohledu. Tom se na něj díval malinko vyjeveně, neměl tušení, že jejich hádku Bill celou dobu poslouchal. Nevěřícně se zadíval na tu zmatenou sklopenou hlavinku.
„Tys to slyšel?“ optal se tiše, slabé pokývání jej však ujistilo v tom, že se nemýlí. Pomalu sklopil pohled k jejich propleteným prstům a cítil, jak se mu při tom pohledu srdíčko rozbušilo jako o závod. Tak jako tenkrát, když jedno ráno poprvé držel to křehoučké stvořeníčko v náruči. Upřeně pozoroval jejich prsty a najednou mu připadalo, že nic krásnějšího a láskyplnějšího snad nikdy neviděl. Tohle že bylo odporné a nechutné? Tohle že byla neřest? Ne, nebyla. Tohle byl ten nejněžnější dotyk, plný lásky a něhy, který vyvolal prudké bušení Tomova srdíčka, které rázem ožilo. Jakoby mu chybělo to teploučko, které z těch dvou dlaní sálalo, Billův dotek a teplo jeho ručky, které proniklo až k Tomovu srdíčku a zahřálo jej láskou. Tom se pousmál. Ten pouhý jediný dotyk, prudké bušení a tichý hlásek jeho zaláskovaného srdíčka jej ujistily v tom, čím si potřeboval být jistý. Jak jen jsem o tom mohl pochybovat? Jak jsem se nemohl rozhodnout? Jak jsem mohl nevěřit tomu, o čem vím a co cítím víc, než kdykoli předtím a co je pro mě tím nejcennějším na světě?
Tom pozdvihl pohled od jejich prstů a něžně stiskl Billovu ručku.
„Řekla mi, že se mám rozhodnout. Buď ona, nebo… nebo ty,“ šeptl a zhluboka se nadechl, aby se konečně nahlas rozhodl, přerušil jej však Billův tichý hlásek. Bill se zadíval do jeho očí a pokýval hlavinkou.
„Já vím, Tomi, a chci ti jen říct, že… Že ať už bude tvé rozhodnutí jakékoli, budu ho respektovat. Nikdy nikoho nebudu milovat víc, než tebe, Tomi. A právě proto chci, abys byl šťastný, ať už se rozhodneš jakkoli. Nesnesl bych pomyšlení, že se trápíš. Protože bych se trápil i já. A v žádném případě se na tebe nebudu zlobit, když si nevybereš mě. Bude to tvé rozhodnutí a já tě nechci nijak omezovat,“ špitl tiše a cítil, že se mu malinko ulevilo. Věděl, že dneškem pro něj může skončit to, čeho si vážil ze všeho nejvíc, zároveň však také věděl, že Tomovo štěstí je pro něj mnohem důležitější, než to jeho.
A tak to cítil i Tom. Srdíčko mu radostně zaplesalo a na jeho tváři se rozlil krásný úsměv. Bill ho nezklamal. Právě teď mu několika větami dokázal, že mnohem víc než na sobě mu záleží na něm. Dokázal mu svou lásku a to bylo to, co Toma zahřálo na srdíčku. Miluje jej tak moc, že se hodlá vzdát svého snu kvůli tomu, aby byl Tom šťastný. Šťastný s tím, koho si vybere a s kým bude trávit svůj život. A Tom už to věděl. Nepotřeboval slyšet už nic, aby pocítil, kdo je pro něj opravdu nejdůležitější a s kým chce prožívat každý den, každou chvilku, každou minutu svého života. Mile se usmál a vztáhnul dlaň, aby se mohl dotknout té heboučké nádhery.
„Já vím, Billi. Vím, že je to pro mě důležitým krokem, ale taky vím, že ho nikdy nebudu litovat. Právě jsem se totiž rozhodl,“ dodal a ani nečekal na Billovu odpověď. Rychle spustil nohy z postele a několika kroky přešel k velké skříni, kterou otevřel. Rukou zalovil pod postelí a po chvilce vytáhl velkou tašku. Položil si ji na zem a otevřel, dívajíc se na své oblečení. Natáhnul se k první přihrádce a vytáhl z ní hromadu XXL triček různých barev, kterou uložil do tašky. Úplně ignoroval Billův nechápavý pohled a dál se vesele sháněl po další várce oblečení. Bill na něj malinko překvapeně civěl, zatímco v jeho hlavince začaly poletovat zvědavé myšlenky. Rozhodl? Ale pro koho? Co znamená ta taška? Že by… ne, to nemůže být pravda.
Bill zavrtěl hlavou a dál upřeně pozoroval Toma, držícího v ruce stoh kšiltovek.
„C-co to děláš, Tomi?“ pípl zvědavě, jakmile však zachytil Tomův pohled, nechápal už vůbec ničemu. Tom uložil kšiltovky vedle triček a mírně se usmál.
„Balím si všechny mé věci,“ vysvětlil, Bill se však nenechal odbýt. Nechápal to.
„A-ale… proč?“ zeptal se, pohledem těkajíc po velké tašce, ve které měli věci, když jeli za jeho maminkou. Bill zamrkal očkama a svraštil čelíčko. Nenapadalo jej vůbec nic, v tom však ucítil na své dlani něžný dotyk. Tom se pousmál a opatrně vztáhl dlaň, aby jej mohl pohladit po vláscích.
„Protože… protože jsem se právě rozhodl a vím, že… že kdybych se rozhodl jinak, ztratil bych to nejcennější, co mám,“ šeptl a upřel své oči do těch Billových, které k němu vzhlédly.
„Ztratil bych tebe, lásko, a to bych si nikdy neodpustil,“ pohladil překvapeného Billa po tváři, na které se opět objevily slzy. Teď už ne ale slzy smutku a bolesti. Tyhle slzy byly vyslány na povrch Billovým srdíčkem, které mu teď tlouklo někde v krku a Bill očima těkal po Tomově tváři. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Teď už věděl, proč si Tom balí všechny své věci. Věděl, proč teď sedí naproti němu a hladí jej po tváři. To, co před několika vteřinami řekl, těch pár slůvek, vycházejících z jeho srdíčka Billovi prozradilo vše, na co hledal odpověď. Myslel si, že sní, když se znova tázavě podíval na Toma, který pokýval hlavou. To znamená, že… že se rozhodl… pro něj?
„A-ale, Tomi, c-co tvoje maminka? Máš ji tak rád,“ namítl tiše a sklopil pohled, plný slz. Nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat. Tom se právě vzdal všeho, co měl – svého domu, své matky a to všechno jen z lásky k němu. Rozhodl se pro něj a pro lásku, neustále rostoucí v jeho srdíčku. Lehce vzal jeho packu do té své a něžně ji pohladil.
„Ano, mám ji rád, ale… Ale tebe miluju, Billi. Udělal bych pro tebe cokoli na světě a já to vím. Vím, co všechno pro mě znamenáš. Nejsi jen můj přítel, jsi mnohem víc. Mým sluncem není to, co září tam venku za oknem. Mé slunce jsi ty, lásko. A tím, že na mě denně záříš mi dáváš všechno, co potřebuju a bez čeho bych nemohl žít. Nejsi jen člověk, kterému jsem dal své srdce a svou lásku. Jsi pro mě jako voda, jako vzduch, jsi pro mě vším. Nemůžu žít bez vzduchu a nemůžu žít bez tebe. A já to vím, Billi. Vím, že bych si do smrti vyčítal, kdybych se rozhodl pro ni. Nedokážu si představit, že bych tě měl ztratit, nebo tě opustit, protože by to bylo to nejhorší rozhodnutí, které bych mohl udělat. Jsi to největší štěstí, jaké mě kdy potkalo,“ dokončil Tom a až teď si uvědomil, že i jemu se po tváři koulejí slzy stejně tak, jako Billovi. Vůbec se za to však před ním nestyděl. Nestyděl se za své city, které mu právě dokázal a díky kterým teď Bill plakal dojetím a možná i štěstím. Pořád se tomu všemu však bál uvěřit.
„T-Tomi, t-ty opravdu opustíš svou maminku kvůli mě?“ špitl a očekával Tomovu odpověď. Po Tomově krásném vyznání už o jeho lásce a rozhodnutí nepochyboval, jediné, co jej však ještě tížilo, byla myšlenka na Simone. Co jim na to řekne? Tom však sklopil pohled a úsměv z jeho rtů na okamžik zmizel.
„Neopouštěl bych ji, kdyby mi sama neřekla, ať se rozhodnu. Sama mi dala na vybranou. Vůbec nechápu, co ji to popadlo,“ odmlčel se, když si vzpomněl na okamžik, kdy začala urážet i Billa. To už však bylo moc i na něj a i teď, když si na to vzpomenul, se z jeho očí vykutálelo pár slz. Rychle je setřel hřbetem ruky a naslouchal Billovu plačtivému hlásku.
„Proč… proč je najednou taková? Co jsem jí udělal?“ vzlyknul tiše, odpovědi na jeho otázky však neznal ani sám Tom.
„Já nevím, Billi, nevím. Myslel jsem, že jí na mě záleží, že bude ráda, když uvidí, jak jsem šťastný a ona zatím… slyšel jsi sám,“ dodal, protože mu více slov jeho slzy nedovolily. Bill chápavě pokýval hlavinkou a zadíval se na tašku, ležící na zemi, která přilákala nejen jeho, ale i Tomův pohled. Tom po ní přelétl pohledem, v tom si však uvědomil jednu skutečnost. Proč se balí, když ještě neví, co mu na jeho rozhodnutí Bill odpoví? Co když jej nebude chtít? Co když si dělá úplně zbytečné naděje? Co když jej Bill opustí kvůli Simonině netoleranci a urážkám na jeho osobu? Tom poplašeně zamrkal a pootočil se na Billa, sedícího naproti sobě. Chtěl vědět, na čem je, proto se zhluboka nadechl.
„Billi, j-já… víš, to… j-jen jsem chtěl říct, že… já… potřebuju si být jistý, že…“ vykoktal nesouvisle a nesměle sklopil hlavu. Nebyl s to ani pořádně poskládat vět a naděje, že Bill jeho koktání alespoň trochu pochopil jej opustily ve chvíli, kdy na něj Bill tázavě upřel očka. Sklopil tedy pohled, proto nemohl vidět Billův milý úsměv, který rozzářil jeho tvářičku. Bill se usmál nad Tomovým koktáním a v duchu pocítil touhu svého miláčka umačkat samou radostí. Moc dobře věděl, co má Tom na mysli. Potřebuje mít jistotu, že jej Bill neopustí a bude stále u něj ve všech šťastných i zlých chvílích, které je čekají. A Bill to cítil. Cítil, že musí Tomovi dodat důvěru a lásku, kterou mu Tom před chvilinkou vyznal. Krásně se usmál a přisunul se blíž k Tomovi, prstíky se lehce dotýkajíc jeho dredů.
„Miláčku, já vím. Moc dobře vím, na co myslíš a co právě cítíš. Moc dobře vím, jak těžké to pro tebe teď musí být. A právě proto ti chci říct, že…“ Billova bílá ručka jemně pohladila tu Tomovu a vzala si ji do té své. Bill něžně pozvedl Tomovu dlaň a opatrně ji přiložil na místečko, kde mu pod kůží bilo jeho zaláskované srdíčko. „Tohle patří jen tobě, Tomi. A nikomu jinému už to nikdy patřit nebude. Nechci jej dát nikomu jinému, protože… Protože miluji jenom tebe a nikoho jiného nechci. Vím, jak je to pro tebe těžké a právě proto jsem tady. Tady s tebou, Tomi. Vždycky tu budu pro tebe, každý den, každou chvilku a každou vteřinu budu s tebou, ať se stane cokoli. V dobrém i ve zlém. Nikdo a nic mě od tebe nerozdělí, nikdo a nic mě nedonutí přestat tě milovat, lásko. Neskonale moc si tě vážím a miluji tě takového, jaký jsi a tak to bude už navždy, Tomi. Nikdy tě neopustím, miláčku, budu tu stále s tebou. Slibuju,“ špitl a pohladil Toma po uslzené tváři. Tomovi se z očí vyronily další slzy a Tom se stulil v Billově hřejivé náruči. Bill jej objal a přivinul k sobě, jemně jej líbajíc do dredů.
„M-myslel jsem, že mě opustíš kvůli tomu, že mamka…“ nedořekl, protože ucítil na své líci Billovy prsty, které sjely až na jeho rty a lehce po nich přejely.
„Tomi, hlupáčku, ty za to přeci vůbec nemůžeš. Nemůžeš za názor své mamky. Jak tě mohlo napadnout, že bych tě kvůli tomu opustil?“ špitl nevěřícně a hladil Toma po dredech, který naslouchal tlukotu jeho srdíčka, hovíc si v jeho náruči.
„Já nevím, “ otřel si slzy, v tom však ucítil, jak mu Bill něžně dlaní přejíždí po zádech.
„Ale já vím. Protože jsi ten největší blázínek, kterého znám,“ odvětil se smíchem, který už nedovedl potlačovat. Tom mu přišel neuvěřitelně sladký, když ležel v jeho náruči a tiše vrněl. Teď se od něj však odtáhl.
„Vážně?“ zašeptal, to už se k němu však začaly přibližovat Billovy rtíky. Bill se zaculil.
„Ano, ty lásko moje jediná,“ ujistil ho šeptem a pomalounku jej políbil na rty.
„Miluji tě,“ zašeptal Tom mezi polibky a ani v nejmenším teď nelitoval svého rozhodnutí. Získal mnohem víc. Ponořil prsty do Billových vlásků a jejich polibek tím ještě prohloubil. Pomalounku se od sebe odtáhli a něžně hladili toho druhého po tváři.
„Děkuju, broučku,“ poděkoval Tom rozzářeně, jejich činnost však přerušilo tiché cvaknutí dveří.
Oba chlapci se postavili, zatímco dovnitř vstoupila Billova maminka s utrápeným výrazem ve tváři. Právě vzdala všechno, čím chtěla Simone přesvědčit, aby se alespoň trochu umoudřila. Tomova matka však byla neoblomná a na Anniny věty reagovala jen hrubými odseky.
„Tak co?“ vyhrkl Bill nadějně, přestože už od pohledu viděl, jak asi rozhovor se Simone dopadl. Ann k nim pomalu přešla a zavrtěla hlavou.
„Simone si stojí tvrdě na svém. Snažila jsem se ji přesvědčit, ale nejde to. Chci se vám omluvit, kluci. Kdybych věděla, že jste jí to ještě neřekli, nepustila bych si pusu takhle na špacír a nestalo by se tohle. Je to všechno moje vina,“ povzdechla si, Tom však rázně zavrtěl hlavou.
„Ne, to není Vaše vina. Ona by se to stejně jednou dověděla a dřív, nebo později – to už je jedno. Dala mi na vybranou a… já si vybral,“ dodal a cítil Billův rozzářený pohled. Ann pozdvihla sklopenou hlavu, jakmile se jí však naskytl pohled na svého usmívajícího se synka, bylo jí jasné, pro koho se Tom rozhodl. Mile se usmála nad zaláskovanými pohledy obou chlapců a v duchu vrtěla hlavou nad Simoniným chováním. Co pak ty dva opravdu může něco rozdělit?
„Maminko, Tomi se rozhodl pro mě,“ špitl Bill a nato zahlédl v maminčiných očích slzy. Ann se na ně mile usmála a užívala si pohledu na ten krásný pár. Tom držel Billa jemně kolem pasu, tomu však v hlavince běžely úplně jiné myšlenky. Byla totiž jedna velmi důležitá věc, kterou si s Tomem neuvědomili a nad kterou se Bill zamyslel teprve teď. Pozdvihl očka k Tomovi a smutně na něj mrkl.
„A-ale, Tomi, kde budeme bydlet? Co s námi bude?“ ptal se s pohledem, upřeným na Toma, kterému to pomalounku začalo docházet. Ani on nad tím ještě nepřemýšlel, proto se teď zamyslel. To je opravdu velká starost.
Chvilku v pokoji zavládlo ticho, přerušil jej však Annin vítězoslavný výkřik. Ann se usmála a radostí si musela zatleskat nad svým nápadem. Nechápala, jak to že ji to nenapadlo dřív. Vesele se usmála na oba chlapce.
„Kdybyste chtěli, mohli byste přeci bydlet se mnou v domku,“navrhla s úsměvem, očekávajíc odpověď. Jakmile však spatřila dva zářivé úsměvy, už věděla, že až se vrátí, nebude už domek tak tichý a prázdný. Budou s ní bydlet Bill a Tom a nic víc už si nemůže přát. Přišlo jí to jako báječný nápad a také cítila, že jim musí pomoci. Je to přeci Billova maminka a udělá pro něj vše, co bude v jejích silách. Bill mile zamrkal.
„Maminko, t-to myslíš vážně? Opravdu by ti nevadilo, kdybychom u tebe s Tomim bydleli?“ zeptal se malinko nevěřícně, Ann však rázně zavrtěla hlavou.
„To víš, že ne, zlatíčko moje. Alespoň tam nebudu tak sama,“ dodala a očima těkala z jedné tváře na druhou. Bill souhlasně pokýval hlavinkou a pootočil se na Toma, kterému se na tváři usídlil úsměv nad Anniným nápadem. Billova maminka byla podle něj jejich strážným andělem.
„To je úžasný nápad,“ usmál se na Billa, který mu okamžitě věnoval krásný úsměv. Odteď už budou mít jiný domov, určitě však lepší, než tenhle. Ann se usmála.
„Pojďte ke mně,“ vybídla je a nato už se všichni tři radostně objímali. Cítili, že teď už mají jeden druhého a to bylo pro ně tím nejdůležitějším a také tím, co je odteď bude držet stále pohromadě.
Sluníčko se pomalými krůčky vracelo do svého slunečního paláce a zanechávalo za sebou stopy v podobě červánků, kterými byla poseta celá obloha. Černovlasé stvořeníčko zapnulo zip na velké tašce a zadívalo se na jejich zavazadla. S Tomem si dnes stihli zabalit všechny své věci a veškeré oblečení a Bill teď pohledem přejížděl po dvou velkých taškách. Otřel si slzičky, které zalily jeho očka, najednou však uslyšel tiché zavrnění.
„Billi,“ Tom se na velké posteli ze spánku ošil a pootevřel oči, dívajíc se před sebe. Ani netušil, jak usnul, asi to však bylo tou příjemně teplou vanou. Ležel pod bílou peřinou a dlaní přejížděl po prázdném místečku vedle sebe. Chtěl mít teď svého broučka u sebe. Bill pochopil. Pomalounku přešel k posteli a s úsměvem se na ni položil, tulíc si Toma k sobě.
„Pojď ke mně, miláčku,“ zašeptal láskyplně a položil si Tomovu hlavu na svou hruď. Dělalo mu to velmi dobře a příjemně, když mohl Toma hladit a objímat. Prstíky přejížděl po jeho dredech a s milým uculováním pozoroval, jak jeho princ usíná. Malinko se nahnul, aby zhasnul lampičku, v tom však ucítil, jak jej Tomovy dlaně pěvně objaly a Tom ze spánku plačtivě zavzdychal.
„Lásko, ne, prosím, neodcházej mi, ne!!!“ zakňoural vystrašeným hlasem a zpod semknutých víček se mu vykutálela slza strachu. Najednou však ucítil láskyplné pohlazení po dredech a k jeho oušku se dolinul tichý jemný hlásek.
„Ššš, Tomi, ššš, neboj se. Jsem tady s tebou, miláčku. Nikdy od tebe neodejdu, ani tě neopustím. Miluji tě,“ špital mu Bill do ouška uklidňující slůvka a po chvilince opravdu zaznamenal Tomovo blažené zapředení.
S úsměvem jej naposled pohladil a lehounce jej políbil na čelo, připraven celou noc střežit spánek svého prince. Podvědomě cítil, že po dnešku je jeho láska k Tomovi ještě silnější a je pevně připravená silně odolávat všemu, co by ji chtělo zničit. Má pevné kořeny v Billově srdíčku, kde neustále vzrůstá a které nikdo nevyrve. A tak to cítil i Bill. Spokojeně zavřel oči a usínal s pocitem, že je nikdo a nic nemůže rozdělit. Nikdo a nic – dokud si bude svou lásku opatrovat a střežit a bude o ni bojovat až do svého posledního výdechu.
autor: Rachel
betaread: Sajü
schwarz engelko vyhrála jsi, půjdou k Ann xDDDD
Rachelko jak jsem si uěvdomila že je středa tak se mi vybavilo že se dneska něco stane..a pak mě to uhodilo že dneskaq je důležitý dálek Prince! A nezklamal! Já sjev se tady radovala spolu s něma xDDD To je tak nádherný…dalšího dílku se snad nedočkám
jo…moc pěkný….Tom se rozhodl…jen, aby toho někdy nelitoval…
to jsou trubky… to je přece jasný, že půjdou bydlet k Ann, jak nad tím mohli laborovat, paka? 😀
*yahoo*:D
stejně se zase něco vymrví..;(já to cítím…dřív nebo později..XD
já jsem si tak oddychla:D
[5]: Další pesimista xDDD
[1]: Sem ti to říkala škoda že sme se z tebou nevsadila
Rachel víš mi sme s edohadovali jak to dopadne ne a všechno na co sem si vsadila řekla se stalo.Nezklamala díky díky díky já tuhle povídku miluju čím dál tím víc
Děkuju vám moc za komenty, holky, ááá, vidím, že tady se dokonce i sázelo xD No Leo, to ti mohlo být jasný, že schwarz engel vyhraje, ona už mě zná:-D
Áďa: Trubky??? No to je prostě Bill, no??? Po čase konečně objeví svou maminku a neví, kam půjdou no:-D
Děkuju vám moc za vaši podporu a komenty, moc si toho vážím:-D
[7]: Fajn vsadíme se o něco jinýho. A vsadíme se… o tvojeho hada xDDD
Kolik bude mít Princ dílů?
Jestli uhodnu dáš mi hada
Jestli uhodneš ty tak zařídím aby mi to štěně vrátili a pšolu ti ho ok? xDDD
[9]: Klidně se vsadím i mýho hada tam dám
Teď mi Bill připadá jako ten "ochránce," a Tom jako ten slabší ;)) A myslím, že vůbec nezaškodilo, když si vyměnili role ;)) Od Simone jsem to vůbec nečekala, je to fakt mrcha.