Jin Bojovník 9.

„Bille? Vážně mě baví do tebe takhle kopat, ale… čeho tím docílíme?“ Tom opět nakopl Billa do ramene a láhev, kterou držel Bill v ruce, úspěšně minul.

„To je proto, že jsi tak tvrdohlavě odmítal trénovat,“ vyčetl mu Bill a mnul si naražené rameno.

„Promiň,“ špitl Tom a nevině se na Billa usmál.

„Musíš se opravdu soustředit, Tome. Už není čas, Liao je příliš silný. Snaž se, všechno to máš v sobě, jen to najdi.“ Bill odložil láhev na zem a přisunul se k Tomovi blíž. Usmál se na něj a povzbudivě ho líbnul na špičku nosu. Tom mu úsměv opětoval.

„Najdi to v sobě, Tome.“

Tom zavřel oči, spojil si dlaně před tělem a zhluboka se nadechl. Najednou se rozskočil, poklesl v levém koleni a pravou nohu natáhl před sebe. Levou ruku měl zdviženou za hlavou, pravou natočenou k Billovi. Se vší vážnosti přetočil dlaň vzhůru a prsty pokynul Billovi. Nevydržel to, hlasitě se rozesmál.

„Tome! Přestaň dělat kraviny!“

„Promiň,“ smál se dál. „Jen jsem si vzpomněl na jeden film. Kill Bill, víš? Byla to hrozná kravina.“ Dál se smál a podvědomě uhýbal před Billovými výkopy, jež byly směrovány na jeho zadek. Ani si to neuvědomoval, ale naprosto automaticky uskakoval, rukama odrážel Billovy výpady a nohama vykopával do vzduchu.

„Sakra!“ Vyjekl překvapeně, když se mu podařil jeden kousek. Stál na pravé noze, ruce měl přitažené u těla a levou nohou udělal oblouk ve vzduchu tak, že se otočil podél své vlastní osy.

„Viděl jsi to, Bille?“ Překvapeně třeštil oči před sebe.

„Viděl,“ přikývl s úsměvem Bill. „A taky jsem viděl všechno, co jsi dělal před chvílí.“

„Co jsem dělal?“ Tom byl opravdu v šoku sám ze sebe.

„Ovládal jsi umění Kung-fu.“

„Vážně?“ Tom si prohlížel ruce i nohy, nevěřil tomu.

„Ano, vážně,“ usmál se opět Bill. „Myslím, že zítra přejdeme konečně k poslední fázi výcviku.“

„Páni,“ vydechl Tom a s rozběhem skočil Billovi kolem krku. Byl na sebe pyšný, oni oba byli. A Bill měl hlavně neuvěřitelnou radost, Tom v sobě konečně objevil to, co potřeboval k poražení zla. Ulevilo se mu, bál se, že už to nestihnou.

„Jsem na tebe pyšný, Tome.“ Trochu ho od sebe odtáhl a zadíval se mu zblízka do očí. Téměř se topil v té spoustě čokolády. Nahnul se k němu a zlehka ho políbil. Ačkoliv už uběhl téměř týden od Andreasovy oslavy, ještě stále si nezvykl na hebkost a sladkost jeho rtů. Tom téměř vždy chutnal po bonbónech nebo po čokoládě.

*

Ten večer seděli oba s celou Tomovou rodinou na zahradě. Povídali si, smáli se, bavili se. Atmosféra byla příjemně uvolněná a nikdo, kromě Tomovy babičky, si nevšímal nepatrných doteků a zamilovaných pohledů obou chlapců. Byla šťastná, věřila, že právě díky lásce jejího vnuka se naplní věštba. Opravdu tomu věřila.

„Půjdeme si už lehnout. Zítra nás čeká náročný den.“ Tom se protáhl a hraně si zívnul, aby dal všem jasně najevo, jak moc už je unavený. Oba se postavili a s úsměvem na tváři popřáli všem dobrou noc. Zítra je pátek, poslední den, kdy se mohla ovlivnit volba o krále, a v sobotu měla být velká slavnost. Ale co bylo divné, nebo alespoň Tomovi to divné přišlo, bylo, že jemu už byl titul ukradený, nestál o něj z žádného důvodu.

Postupně se vystřídali v koupelně a kolem půl 10 oba ulehli do postele. Tom se automaticky, jako každou předešlou noc, stulil k Billovu tělu a nechával se hladit ve vlasech. Lehkými polibky přitom pokrýval Billovo naražené rameno a stále dokola špital slůvka omluv. Bill se do slabého přítmí pokoje nepatrně usmíval a užíval si Tomovu starostlivou péči.

„Tome?“ Probíral se jednotlivými prameny jeho vlasů a užíval si spokojené vrnění, které se ozývalo odněkud zpod jeho brady, kde klidně odpočívala Tomova hlava. Usmíval se.

„Ano?“ Tom trochu pozvedl hlavu a zadíval se na Billa, usmál se. Trochu se natáhl a vtiskl mu polibek na rty. Překvapeně zamrkal, když ucítil, jak Billova dlaň klouže přes jeho záda a zastavuje se těsně nad zadečkem. „Copak bys rád?“ zamumlal a přitiskl se rty k Billovu krku. Něžně se o něj otíral a tiše mu přitom vrněl do ucha.

Bill se zavrtěl a přitáhl si Tomovu hlavu zpět k sobě. Chtěl jej líbat na rty, miloval jeho rty. Neznal dokonalejší chuť, než byla ta Tomova. Dívali se jeden druhému do očí, nemluvili. Tom se pomalu sklonil a jemně se otřel rty o ty Billovy. Opět se odtáhl a zadíval se mu do očí. Několikrát to ještě opakoval, než jej konečně doopravdy políbil. Billovy prsty si zatím hrály s jeho vlasy a druhou rukou klouzal přes jeho záda, sem tam zajel až k okraji peřiny, která skrývala jeho malý zadeček.

Tom trochu povolil tělo a téměř celou vahou se položil na Billa, ruce si položil vedle jeho hlavy, prsty se probíral jeho vlasy, zatímco s ním proplétal jazyk ve vášnivé, mazlivé hře. Ještě s nikým tohle nezažil.

„Chvěješ se,“ zašeptal Bill a zlehka jej pohladil po tváři, když Tom po nekonečně dlouhých minutách propustil jeho rty ze zajetí. Tom se nepatrně pousmál a opět se k němu sehnul. Rty se zlehka otřel o jeho ucho a tichounce, až Billovi naskočila husí kůže po celém těle, začal šeptat. „To proto, že tě tak moc miluju.“ Jemně skousl Billův ušní lalůček a div nevypískl překvapením, když se v následující vteřině ocitnul na zádech, s Billem na sobě.

„Víš, že jsem ještě nikdy tohle nezažil?“ Bill jemně přejížděl prsty Tomovi po tvářích a slabě se na něj usmíval. I on se třásl po celém těle. V každé buňce vnímal zvláštní chvění, jako by v sobě měl malé mravenečky, kteří dupali o sto šest.

„Ani já ne, Bille. Všechno je to pro mě… nové,“ vydechl Tom, a kdyby bylo světlo, jeho tváře by rudě zazářily. Byla to pravda, nelhal. Možná měl pár dívek, ale vždy to byly jen ty dětské lásky, kdy se vodí za ručičky a sem tam si vymění polibek. S Karin se možná dostal o něco dál, ale k více než pár dotekům nedošlo ani mezi nimi. Byl v tom stejný nováček jako Bill, i když jednomu bylo šestnáct a druhému tisíc let.

„Chtěl bych se tě dotýkat.“ Tom cítil, jak se mu srdce rozbušilo ještě víc. Jeho dech vyrážel ven v prudkých výdechách a jeho dlaně se nepřirozeně potily. Slova, jež vycházela Billovi z úst, způsobovala, že i u něj si uspořádali mravenečci rej.

„Tak… se mě… dotýkej,“ vydechl ztěžka a za týl si Billa stáhl zpět k sobě. Zblízka se mu díval do jiskřivých očí a jejich dech se mísil.

„Tomi?“ Bill se svými rty otíral o jeho nos, zřetelně cítil, jak se Tom pod tím oslovením uculil. Už věděl, jak jej odteď bude oslovovat.

„Ano?“

„Opravdu mi to dovolíš? Přeci jen… jsem na tebe dost starý,“ zamumlal Bill a zarazil se, když se pod ním začal Tom smát. „Co je?“

„Nejsi… starý,“ zahučel Tom a snažil se potlačit svůj smích. „Je ti sedmnáct.“

„Ano, a tisíc let k tomu.“

„Mně to nevadí,“ zašeptal Tom ve vší vážnosti a opět spojil jejich rty v jedny. „Pro mě jsi pořád dokonalý,“ dodal, když se o chvilinku později vrhnul svými rty na průzkumnou cestu po Billově krku. Bill tiše zamručel a naklonil hlavu více doprava, aby měl Tom ještě lepší přístup.

„Mmmm, pusť mě,“ zašeptal Bill po chvíli a vysmekl se z Tomova objetí. Tom na něj zmateně zamrkal, ale nic nenamítal, když si Bill lehnul na bok vedle něj a pomalu uchopil lem jeho trika. Třásl se po celém těle, když mu jej Bill pomalu vysunoval ke krku. „Zvedni ruce.“ Poslechl a jedním rychlým pohybem zkontroloval triko, které dopadlo na zem vedle postele. „Jsi pořád tak nádherný, jako si tě pamatuji,“ zašeptal Bill a nahnul se nad Tomovu odhalenou, ještě téměř dětskou, hruď. Konečky vlasů jej zlehka šimral.