Jin Bojovník 12.

„Tome!“ Bill byl ve vteřině u něj. Nevšímal si významných pohledů mezi Āizōngem a Wanyou, snažil se pomoct Tomovi, který se o kalhoty zasekl na plotě. „Jsi v pořádku?“ Postavil ho na nohy a starostlivě si ho prohlížel. Tomovi divoce bilo srdce a snažil se popadnout ztracený dech. Roztřeseně Billovi přikývnul a ze zvyku si oprašoval kalhoty. Zarazil se.

„Co je?!“ Bill jej propaloval pohledem a snažil se na něm najít nějakou chybějící končetinu. Tom se opravdu tvářil, jako by měl každou chvílí vybouchnout.

„To byly moje nejoblíbenější kalhoty!“ Vykřikl Tom, a když se na něj Bill jen nechápavě díval, otočil se k němu zády. Bill se začal hlasitě smát, což Toma popudilo. Ale Bill si nemohl pomoct, opravdu se mu ulevilo, když viděl, že má Tom jen roztrhnuté kalhoty na zadku. Vážně se o něj chvíli bál.

„To není vtipný!“ Tom si založil ruce na prsou a otočil se od Billa stranou. Ten se začal smát ještě víc, když si všiml, že Tomovi jsou dírou v kalhotách vidět krásné trenky s komiksovýma postavičkama.

„Nebavím se s tebou,“ houkl Tom uraženě přes rameno. Bill se opět hlasitě zasmál a přešel k Tomovi blíž.

„Promiň,“ zasmál se mu vedle ucha.

„Ne, jsem uraženej.“

„No tak, Tomi.“ Bill mu položil ruce na ramena a chtěl si jej udobřit pár polibky, ale nemohl. „Nezlob se,“ opatrně ho poškrábal nehty na krku; slyšel, jak se Tom pousmál.

„Pořád jsem uraženej,“ informoval ho Tom, ale nepatrně se zády zapřel o Billovu hruď.

„No táááák.“ Bill se rozhodl hodně riskovat, ale v jedné setině vteřiny vtiskl Tomovi malý polibek na ucho. Doufal, že to Āizōng ani Wanya neviděli, ale mýlil se. Viděli to, a teď se na sebe spokojeně usmívali.

„Ještě pořád se trochu zlobím. Ty kalhoty jsem měl moc rád.“ Bill cítil, jak mu Tom taje pod rukama. Usmál se.

„Miluju tě,“ zašeptal a opět mu vtiskl polibek na ucho. Tom se pousmál a přikývl.

„Já tebe taky.“ Pomalu od sebe ustoupili a Bill si vší silou vůle zakázal, dívat se teď Tomovi na zadek. Na to bude dost času potom, teď mají důležitější věci na práci.

„Teď si tě vezmu na starost já. Můžu?“ Bill se otočil k Wanye, která s lehkou úklonou přikývla. Otočil se zpět na Toma a pomohl mu na plot. „Musíš se soustředit, Tomi. Já tě nepustím.“ A Tom mu věřil. Nechal ho, aby jej chytil kolem pasu, zavřel oči a opět spojil dlaně před hrudí. Nadechl se, doslova vnímal zvláštní energii v každé buňce svého těla. Najednou Billovy ruce zmizely a on sebejistě vykročil vpřed.

„Dobře, Tome, trochu pokročíme. Ale pořád se musíš soustředit.“ Tom přikývl a vydechl. Sledoval každý Billův pohyb jako ve zpomaleném filmu, a ve chvíli, kdy Bill proti němu zaútočil, věděl, jak se má bránit.

Poskakovali po plotě, jakoby to byla pevná zem, útočili na sebe a Tom ani nepostřehl, kdy se k nim přidal Āizōng a Wanya. Ale hravě se zvládal bránit všem třem a ještě při tom stíhal dělat kraviny.

„Výborně, Tome,“ pochválila ho Wanya, když opět stáli na zemi, a lehce se mu poklonila. Tom rychle úklonu zopakoval a pak kolem nich začal poskakovat a smát se. Āizōng, Bill i Wanya se smáli s ním, měli z něj radost.

„A teď je před námi poslední část výcviku, Tome.“ Tom se zastavil a zvážněl. Sledoval, jak Bill přešel k poslední sošce. Opět se kolem ní rozprostřelo zlatavé světlo a Tom se téměř automaticky poklonil mladému mnichovi. Vypadal mnohem silnější než Āizōng nebo Wanya. S křehkým tělem Billa si jej netroufl ani srovnávat.

„Mé jméno je Yue Fei. Naučím tě soustředěnosti a také, jak správně využívat svou sílu.“ Tom jen přikývl, neměl k tomu co dodat a přiznat se, že v porovnání s Yue Feiem nemá sílu žádnou, to si netroufal. Pomalu za ním vykročil, ale zastavil ho něžný stisk na lokti.

„Soustřeď se hned od začátku, ano? Yue Fei by ti mohl ublížit, vážně ublížit.“ Tom chvíli sledoval Billův starostlivý obličej, než nakonec přikývl a jemně se na něj usmál. Nadechl se a došel k Yue Feiovi.

„Tohle si vezmi.“ Yue Fei hodil Tomovi jednu dřevěnou tyč, sám měl taky jednu. Tom jí otáčel v rukou a na chvíli zavřel oči. Zklidnil rozdivočené srdce a otočil se proti Yue Feiovi. Bez mrknutí oka jej sledoval a ve chvíli, kdy proti němu Yue Fei vystartoval, zabodl tyč do země, odrazil se do vzduchu a Yue Feia skopl na zem.

Strhl se mezi nimi opravdový souboj. Yue Fei se snažil Toma srazit k zemi, ale ten mu vždy hbitě uhnul, vždy spolehlivě odrazil jeho útok. Téměř se zdálo, že už ho Yue Fei nemá čemu učit. Do jejich souboje se přidaly i zbylé tři osoby. Teprve v tuhle chvíli se mělo ukázat, jestli to Tom opravdu zvládne. Měl co dělat, aby stíhla odrážet útoky všech, chvílemi se stalo, že zavrávoral a ostatní měli navrch. Vždy ale velmi rychle našel ztracenou rovnováhu.

Než se nadál, všech pět tyčí se střetlo a bylo na něm, co udělat dál. Zabodl tyč do země, odrazil se do vzduchu a každého z nich v malém kroužku skopl na zem. V následující vteřině už všechny čtyři protivníky silou tlačil do lavičky, která byla opodál, a zabránil jim v úniku zaklíněním tyče.

Nastalo vteřinové ticho, než začal Tom křičet radostí, a než se vrhnul na Billův klín, aby ho mohl obejmout. „Já to dokázal, dokázal!“ křičel Tom a silně Billa objímal. Všichni se smáli s ním. Opravdu to dokázal, byl připravený na boj s Liaomem.

„Výborně, Thomasi.“ Āizōng se konečně postavil, s ním i Wanya a Yue Fei. Jen Bill zůstával Tomovým tělem přišpendlený k lavičce. „Právě jsi se stal Jin bojovníkem.“ Tom hlasitě výsknul a šťastně vtiskl mlaskavou pusu na Billovo líčko. Seskočil na zem a popadl Billa za ruku.

„Dáme si horkou čokoládu, tak pojď.“ Za běhu se poklonil všem třem mistrům a už za sebou vláčel Billa z kopce.

„Horkou čokoládu?“ zeptal se Bill se smíchem a silně stiskl Tomovu ruku. Rozcuchané vlasy vlály ve větru za ním a k jeho uším se nesl šťastný Tomův smích.

„Jo, je výborná,“ zasmál se Tom a prudce zastavil. S úsměvem na rtech se otočil k Billovi a nejistě přešlápl. Bill se mu zadíval do zářících očí a nahnul se k němu. Silně ho jednou rukou podepřel v kříži, druhou mu zaklonil hlavu. Hluboce se políbili.

Tom omotal Billovi ruce kolem krku a plně se oddával jeho polibkům, chyběly mu celý den a teď si zasloužil pořádnou odměnu. Něžně se líbali, ani jeden si nevšímal trojice stojící na kopci, zapomněli na ně. Ani jeden z trojice mistrů však nebyl pohoršen Billovým porušením slibu života bez lásky. Naopak, všichni tři se spokojeně usmívali.

„Konečně se snad naplní pradávná věštba…“