autor: Ainikki
Partička vysokých urostlých kluků vyskákala z taxíku, který zastavil před nějakým klubem, a s notnou dávkou halasu se hrnula dovnitř. Nechali se pohltit dunivou hudbou, zmítajícími se těly a cigaretovým kouřem. Tohle byl jejich druhý svět. Nebylo nad bujarou zábavu a alkoholem povolné slečny.
„Tak Tome, která to bude dneska?“ Chtěl vědět jeden z chlapců, aby tak i ostatní získali informaci o tom, od koho se mají tuhle noc držet dál. Tom měl totiž předností právo výběru a ten, na koho ukázal, byl jen jeho, ostatní museli dát ruce pryč.
„Žádná ženská. Tý poslední jsem se zbavoval měsíc. Chci prdelku.“ Řekl prostě a všichni věděli, co to znamená. Jejich boss tak označoval hošíky, se kterými si chtěl užít. Rozhlížel se po lokále, snažíc se najít takového, který by mu vyhovoval. Kluk vedle něj se uchechtnul
„Jo, kámo, máš ty slepice fuckovat stejným způsobem, jako to děláš těm buzíkům. Moc se s těma káčama sereš.“ Ohodnotil jeho jednání s něžným pohlavím, ale nad skutečností, že ten nejžádanější a všemi opěvovaný tu zcela nepokrytě přiznal, že se mu zachtělo homosexuálního styku, se nikdo z jeho skupinky nepozastavil. Všichni to věděli, protože Tom se tím nijak netajil. Naopak. I když oni by asi do něčeho podobného nešli, svým způsobem to obdivovali. Ostatně jako všechno na něm.
Tom jeho poznámku přešel bez komentáře a myslel si něco o neurvalých hulvátech. On si dál bude jednat s dívkami tak, jak jemu se líbí, bez ohledu na to, co si tihle bezmozci myslí. On si liboval v pověsti gentlemana. Jemné zacházení a vzhled hiphopového rebela mu umožňoval mít úplně každou.
„Chceš tip?“ Nabídl Tomovi někdo další z přicmrdávačů, protože jeho rozhodování začínalo být poněkud dlouhé.
„Zkus to.“ Dal mu kapitán možnost se vyjádřit.
„Mrkni tamhle u druhýho baru.“ Ukázal někam hodně dozadu a Tom tím směrem stočil svoji pozornost. „Ten blonďáček ve vypasovanejch džínách. Jmenuje se myslím Sebastian a vím určitě, že je to buzna. Jen jsem o něm slyšel, že taky dost netykavka. Toho asi nedostaneš.“ Dovolil si pochybovat o Tomových kvalitách. Ten se jen ušklíbl.
„Chceš se vsadit?“ Ucedil mezi rty. Nečekal na odpověď a zamířil si to rovnou k onomu chlapci. Nebylo to proto, že by svým rádoby přátelům chtěl něco dokazovat, ale ten klučina se mu jednoduše zalíbil, tudíž bude jeho a on vždycky dostane to, po čem touží.
„Tak pánové, to jsem teda zvědavej.“ Ozvalo se ze skupiny postávajících kluků, kteří zůstali zpovzdálí zvědavě pozorovat Toma, který s blonďáčkem právě navazoval úvodní slova hovoru. Všem spadla brada, když po pár minutách chlapec poslušně cupkal za Tomem, marně se ho snažíc chytit za ruku. Od tohohle týpka se něžností nedočká.
„Do prdele, jak to jenom dělá?“ Vypadlo z jednoho, když už Tom a Sebastian byli pryč z klubu, a oni se postupně vzpamatovávali z dalšího dech beroucího bleskového úspěchu jejich kapitána.
„Jsi tak krásný, maličký.“ Špital mu do ucha, když seděli v taxíku, který je odvážel do Tomova bytu. On přeci nebude bydlet v nějaké ubytovně. Tam žijí jen socky, a tou on rozhodně není. Ostatně rodiče na to mají, tak ať koukají platit.
Sebastian se uculil a líce se mu zalily mírným ruměncem. Nastavil tvář v očekávání jemných polibků, ale Tom ho místo toho docela razantně kousl do ušního lalůčku. Blonďák tlumeně vypískl, ale kupodivu na chování toho neuvěřitelně přitažlivého a sebevědomého kluka zatím neshledával nic podezřelého. Jen se tomu zahihňal. Toma rozpalovala jeho nesmělost, nevinnost a naivita. Těšil se, až ho o ni připraví.
Vystoupili z auta a Tom ho popostrčil k domovním dveřím. Už ve výtahu byl drobný chlapec namáčknut na stěnu kabiny a jeho rty dobyvačně pleněny. A on se naprosto poddával jeho dominanci. Nechal ze sebe udělat hadrovou panenku, která se přizpůsobovala a přijímala všechno, čím ji zahrnoval. Tom mu připadal vášnivý, okouzlující a on takový i skutečně byl. Jenže to ještě Sebastian netušil, jak to celé skončí. Možná, že pak by mu nedovolil to, co Tom dělal právě teď s jeho tělem. Tvrdě do něj přirážel už na pohovce v obýváku. Obtěžovat se s cestou do ložnice bylo zdlouhavé. A on sténal a křičel rozkoší, zmítal se pod ním v extázi, špital, prosíc o víc. Ne, udělal by to, i kdyby věděl, jak dopadne. Tomu, co prožíval, se nedalo odolat.
Pokus stulit se po právě prožitém orgasmu do Tomovy náruče, se setkal s nepochopením.
„Obleč se a běž.“ Řekl chladně a odstrčil ho. Sebi polekaně zamrkal. Jeho plachost a křehkost byla zpátky a jemu se tlačily slzy do očí. Ale třeba to jen špatně pochopil.
„Ale, Tomi,“ oslovil svého společníka opatrně. Více již říct nestihl. Tom po něm šlehl nakvašeným pohledem.
„Řekl jsem, jdi už! A nebo jestli máš zájem o druhý kolo, tak prosím. Roztáhni nohy a dáme si repete, pak ale vypadneš.“ Taková krutost. Kam jen se poděl ten šarm vyzařující kluk z klubu? Sebastian jen zalapal po dechu. Tak velké ponížení snad ještě nikdy nepocítil. Tiše posbíral své oblečení, které bylo poházené po celé místnosti, a rychle se do něj nasoukal. S rukou na klice se na kratinký moment zastavil. Možná ho zavolá zpátky, omluví se, že to přehnal. Tom přeci není zlý, on to ví, tak proč se tak chová? Ticho. Chlapec ztratil poslední zbytečky naděje a s první slzou velkou jako hrách, která se mu skoulela po tváři, utekl z toho zpropadeného místa.
…
Malý šestiletý hoch se se smíchem prohnal jednou z palácových síní a pohotově se schoval za zdobně vyšívaným závěsem, který lemoval vstup do královských zahrad. Zatajil dech a naslouchal spěšným krokům postaršího muže a jeho udýchanému funění. Dusil smích ve své drobné dlani, když se ozval učitelův káravý hlas, který se ho snažil vylákat z jeho úkrytu.
„No tak, Tutanchatone. Ukaž se mi. Víš, jak je tohle chování nedůstojné budoucího krále?“ Poučoval ho, a přitom se nenápadně plížil k onomu závěsu. Moc dobře znal rozpustilost svého žáka a jeho oblibu ve hře na schovávanou. Měl zmapované všechny jeho skrýše a tahle byla tak nedokonalá. Maličkému princi vykukovaly úplně dole špičky nohou. Prstíky v zlatavých sandálkách se jen marně snažily vtlačit ještě o kousek dál, jen aby nebyly spatřeny.
„Mám tě.“ Vykřikl vítězoslavně ten šedivějící muž a s prudkým trhnutím odhalil princův úkryt.
„Ááá!“ Vykvikl Tutanchaton a chtěl se dát na útěk. Silná ruka ho ale uchopila kolem pasu a vyzdvihla do vzduchu.
„Ne, Aje, ne. Ještě chvilku, prosím.“ Škemralo to rozčepýřené ptáče o svolení moci si znovu na moment hrát, a přitom kopalo ve vzduchu nohama.
„Tutanchatone,“ ozval se z druhé strany sálu hlas, který ho donutil přestat vyvádět. „Tohle se dělá, trápit božského otce Ajeho?“ Vyčítala mu, ale přesto její slova zněla jako ten nejlibější zpěv. Jeho matka. Miloval ji. Byla nádherná, měla kouzelný úsměv a věčně zasněný pohled. Často slýchával, že její krásu zdědil po ní. Vymanil se z učitelova sevření, rozeběhl se k ní a stulil se do její otevřené náruče.
„Víš, co jsem ti přeci říkala?“ Mluvila na něj dál, držíc jeho hlavu v dlaních. „Musíš být poslušný a pilně se učit, aby se z tebe stal moudrý panovník a lidé i Bohové tě milovali.“ Trpělivě mu vysvětlovala a on horlivě přikyvoval. „Dobře, tak utíkej a buď hodný, můj miláčku.“ Vtiskla mu polibek na čelo a nechala ho jít za jeho učitelem, se kterým se posadil na dva velké baldachýny a zaposlouchal se do jeho vyprávění.
…
Poslepu hmátl na noční stolek a utišil vyřvávající budík. Promnul si ospalkami slepené oči, překulil se na záda a zůstal zírat do stropu. Zase ten sen. Bylo to zvláštní, nikdy dřív si své noční obrázky nepamatoval, ale tyhle z poslední doby byly tak živé. Bylo to jako sledovat film na pokračování. Nezdálo se mu totiž opakovaně to stejné, ale pokaždé tam byl ten samý chlapec. Vyrůstal a on jeho život pozoroval. Měl neodbytný pocit, že by mu to mělo něco napovědět. Každé ráno nad tím pár minut přemýšlel, ale když nedošel k žádnému závěru, nechával to být. Pokud je to jakkoli důležité, tak nepochyboval o tom, že časem přijde na to, co to znamená.
Vstal tedy, v rychlosti provedl ranní hygienu a další nezbytné úpravy, do tašky naházel knihy, které bude dnes potřebovat, a zamkl za sebou svůj pokoj na studentské ubytovně. Dnes měl mít přednášky až do večera, ale ještě před tím měl v plánu vypravit se na katedru egyptologie. Žáci prvních ročníků totiž studovali historii všeobecně. To nudné už měl tedy za sebou, a teď se chtěl věnovat jen Starověkému Egyptu. Na konci druhého semestru před prázdninami odevzdával velice rozsáhlou a náročnou práci, která měla sloužit jako možnost dostat se na hodiny k velice uznávanému a obdivovanému profesorovi. Byl to starý muž, který by si již mohl dávno užívat důchodového odpočinku, ale on dál vyučoval. Své hodiny ale proměnil v něco velice prestižního. Pod svá křídla moudrosti a vědění si brával pouhých deset žáků a ti museli být nejlepší z nejlepších. Znamenalo to tedy mít nejen nadprůměrné výsledky v celém prvním ročníku, ale také famózně napsat tu jeho práci. Bill na tom dělal celý druhý semestr a zdála se mu docela dobrá. Nevěřil už ale tolik tomu, že by stačila k tomu, aby ho profesor Stein přijal.
S viditelným napětím přistoupil k nástěnce, kde by měla být napsána jména těch jedinců, na které se usmálo štěstí. Zaostřil na těch pár řádků a přelétl je očima. Bill Kaulitz. Zamrkal a podíval se znovu. Nemohl uvěřit, že tam ta písmena skutečně vidí. Dokázal to, a dokonce byl nejlepší. Získal nejvyšší počet bodů ze všech. Byl dojatý. Nevěděl, jestli má brečet a nebo se smát, či snad začít křičet nahlas. Chtělo se mu všechno dohromady. Ten příval emocí byl ale zamrazen v momentě, kdy si všiml závistivého a nenávistného pohledu kluka, který stál vedle něj. Málokoho tu znal jménem, ovšem u něj jej věděl. On se krčil až hluboko na druhé polovině papíru. Nedostal se, a on ano. Bylo mu jasné, co se mu honí hlavou. Zase jeho další podvod. Svěsil tedy ramena, ve snaze stát se neviditelným, a bázlivě odcházel. Hlavně být co nejdál od těch zlých očí. To, co se potřeboval dozvědět, už ví, nebylo nutné se tam již nadále zdržovat. Zamířil tedy na vyučování.
Vyšel ven a chtěl se vydat na zastávku tramvaje, která by ho dopravila k budově, kde měl dnes první hodinu. Bylo k vzteku, že univerzita byla roztroušená po celém městě. Neustále tak jen přebíhal. Byl ponořený do svého světa myšlenek, když se loudavě šinul na nástupní stanoviště, takže si ani nevšiml, že se kolem něj mihlo cosi zeleného a skočilo mu kolem krku.
„Ahoj, můj malej Egypťane. Čekám tu na tebe. Jak jsi dopadl? Povídej, přeháněj.“ Zvesela hlaholila Elke, a aniž by si toho snad byla vědoma, přenášela svoji dobrou náladu i na Billa. Ten se konečně usmál a dal volný průchod svému nadšení, které měl ze svého úspěchu.
„Vzali měěěě.“ Výsknul si, a zelenku, která se ho pořád držela, nadzvedl ze země a zatočil se s ní kolem své osy. Oba se při tom smáli jako blázni. Billa po dlouhé době zaplavila euforická vlna pocitu, že jeho existence má nějaký význam.
autor: Ainikki
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
Ten Tom je tak hnusnej!!! No..ale nic, je to nádherný
Ten Tom je ale pořádnej zloun, chudák Sebi:(
Sem za Billa šťastná a roztomilý Tuti ve snech je roztomiloučky, kdopak to asi bude no?:D:D:D
taky je mi blonďáčka moc, moc líto! A Billovi gratuluju…xD
Tom je fakt děvkař… Užít a odkopnout… Sebastiana fakt lituju, nezasloužil si to… Jestli takhle využije i Billa, půjdu Tomovi naliskat… A je mi jedno, jak se k němu dostanu… xD
Jinak, zbožňuju Elke… Taky bych chtěla mít takovou kámošku… x))
úžasný a poutavý příběh, nemůžu se dočkat dalšího dílu, ale je mi líto sebbyho x(
začal jsem číst tuhle povídku dneska a je super…dobrej nápad…je to napínavý…
"Chci prdelku."
Musím říct, že mě tohle vážně rozpaluje. xD Každý slovíčko je pečlivě vybraný přesně tak, aby mě povídka uchvátila co nejvíc. Ehm, Tomova role se mi nehorázně líbí a jsem zvědavá, jak se promění, pokud vůbec, až se dočká shledání s Billem.
Billův život mě přitahuje; je to přesně to, po čem jsem já vždycky prahnula. A proto jsem plánovala zasadit ho v budoucí povídce do mé vytoužené role, jenže ty mi to teď, milá Ainikki, solidně vykrádáš. xD Bohužel se stává, že se tetnýž nápad zrodí v různých hlavách, takže mi nezbývá než sklapnout a obdivovat to, jak skvěle moje drahé prostředí popisuješ. Po dvou dílech Reinkarnaci oddaně miluju.
Ten Toom teda, bídu bych mu dala 😀 Prý Prdelku… xD
A Billííík nejlepší on jee a nejchytřejši XD HONEM DAAAl
Lidi, lidi… Já jsem úplně v šoku. Tolik komentářů u prvního dílu a u druhého rovněž. Moc vám všem děkuju. Mám z toho fakt upřímnout radost a jen doufám, že si povídka udrží vaši pozornost. :o)
Je mi líto Sebiho… Tom je hnusnej hajzl! Snad si ho Billík převychová… x)
jo nekoukal nahodou na konci na Billa Tom? x)
Suprová povídka, jen tak dál 😉
Moc se mi to líbí. Je to další povídka, kterou budu číst. Super nápad a dokonalá slovní zásoba. Máš pěkný styl psaní.
Už se těším na další díl.
Jeeee to je pěěěěěěěěěěkný…to se mi moc líbí..taková povídla ve který člověk hned všecko pochopí..:-D…jen tak dál..naprosto supr!
Super povídka, hned od prvního dílu mě dostala.
Dáááááál!!!
no..Tom je riaden sukničkár.. ach ta.. rýchlo pokračkooo..
Úžasná povídka x) když jí tak čtu, vzpomněla jsem si na knížku Egypťana Sinuheta, protože tam se myslim vyskytoval nějakej kněz (nebo to byl možná někdo jinej xD), kterej se jmenoval Aj a byl to navíc pěknej parchant xD tak doufám, že tady tenhle učitel Aj nebyla chudáka Tutanchatona třeba šikanovat xDxD už jsem moc zvědavá na další díly, hlavně jak to souvisí s tou minulostí x)
Tom ma naštval, bol k chalanovi hnusný, ale čo už nemusel s ním ísť že. Dalo sa čakať, že to nebude nič len sex.
Bill je dokonalá osôbka aj v minulosti ako Tutanchaton ale aj ako študent.