I can’t help myself 15.

autor: Ivetka

— o několik dní později —

S Billem jsme se dohodli, že se budeme normálně bavit, tedy spíš s Andreasem a Billem. Nemám už náladu dělat nedostupného, prostě se spolu ve škole bavíme jako normální lidi. Mezi Billem a mnou se od té doby, co jsme spolu byli ani ne před týdnem venku, nic jiného nestalo, promluvili jsme si o tom a rozhodli se, že zatím budeme jenom kamarádi, nic víc, nic míň. Pro začátek to pro nás oba bude zřejmě lepší.

,,Tak, třído, tiše prosím. Dnes je výjimečná hodina, kdy jsme spolu jako třída dohromady s třídní učitelkou. Vaše češtinářka dnes chybí, protože jak sami dobře víte, a ona vám to určitě řekla, se dnes vdává,“ pousměje se naše třídní. Obvykle ji máme na angličtinu, a to je jen polovina lidí, protože druhá chodí na francouzštinu. ,,A já jsem se rozhodla tuto hodinu věnovat jedné velké novince…“ usměje se a přistoupí k tabuli. ,,Nedávno mě pár studentů od vás ze třídy požádalo, abychom jeli na několikadenní výlet do přírody, a jelikož se v poslední době chováte vzorně, žádný vyučující si na vás nestěžuje, tak jsem se rozhodla, že vaší žádosti vyhovím. Mezi 10. a 20. květnem pojede naše třída na desetidenní pobyt do jedné útulné chaty v horách. Nebojte se, sníh tam nebude, takže lyže a další náčiní si s sebou brát nebudeme. Chatka je postavená na okraji lesa, za nímž je obrovská louka, takže je to určitě úhledná krajina, budeme chodit na výlety, jezdit do aquaparku, budeme si těch deset dní společně užívat. Zároveň jako dozor pojedu já a ještě dvě vychovatelky. Se mnou zřejmě pojede i syn. Takže prosím, otevřete si svoje žákovské průkazy a zapište si do jiných sdělení krátká oznámení pro rodiče. Ještě je o tom budu informovat na třídních schůzkách a zítra ode mě dostanete papír s informacemi pro nás, protože odjezd je už za měsíc,“ otočí se k tabuli a já si začnu opisovat stručné informace do průkazu.

,,Pojedete?“ koukne se na nás o přestávce Andy.

,,Jo, já určitě jo, potřebuju na chvilku vypadnout z domova… a odpočinout si…“ opřu se o lavici .

,,Jo… mě by mamka doma nenechala… a i kdyby ano, tak bych musel chodit do nižšího ročníku, což mě ani nenapadne, takže já jedu taky,“ pousměje se Bill a opře se vedle mě. Nakonec se dohodneme, že pojedeme, přece tam bude sranda.

Druhý den dostaneme zasvorkované dva papíry.

Naše třída se dohodla na tom, že pojedeme na výlet. Ale nebude to ledajaký výlet, pojedeme na deset dní do horské chaty, abychom si užili plno srandy a zažili dobrodružství. Budeme odjíždět 10. května pronajatým autobusem od školy, který nás doveze až na místo a 20. května nás přiveze zase zpátky před školu. Cena pobytu zahrnuje veškerou stravu, objednané vstupy do aquaparků, Zoologických zahrad a pavilonů, exkurze do zámků a hradů, či muzeí a mnoho dalšího. S rezervou jsme se dohodli, že každý účastník zájezdu zaplatí 100 euro a případný zbytek vrátíme hned druhý den po návratu.
A teď něco pro nás zúčastněné:
Nezapomeňte si plavky, oblečení do přírody, nějaké kapesné, repelenty, malou lékárničku, případně šitíčko a vše pro vás potřebné.

,,Teda… to napsala jako nějakou pohádku,“ smějeme se o přestávce s kluky.

,,Teď jsem to chtěl říct, koukal jsem na to s otevřenou pusou, ale tak co, paní učitelka si zřejmě myslí, že jsme ještě malí.“ Smějeme se.

,,Ahoj, mami, hele tak mám ten papír. Do příštího týdne by to mělo být zaplacený, protože musí platit ty vstupy a ten autobus…“ houknu na mamku, když přijdu domů.

,,Hm, a já na to mám vzít kde?“ koukne se na mě.

,,Nedávno si brala výplatu. Nic ti to neudělá, když do mě někdy vrazíš peníze…“ protočím oči a jdu nahoru do pokoje.