Společník hvězd 5.

autor: Ivetka

— o 7 měsíců později… —

,,Za pár dní bude hlásit velký comeback Tom Kaulitz. Říká ti to něco?“ pan Bruno měl dnes opravdu velmi dobrou náladu, protože za posledních pár měsíců mu kšefty rostly jako bambus. Neuvěřitelně dobře a rychle. A jednu z největších reklam jeho firmě dělal i Bill. Znovu a znovu se ujišťoval o tom, že podnikání je jeden velký risk, a že mnohdy se vyplatí obchodovat s něčím novým… s něčím ještě nepoznaným. A byl přímo překvapen tím, kdo všechno má o Billa zájem. A Bill? Ten byl zase překvapen tím, co všechno vlastně jeho ,,zaměstnání“ obnáší. Dostal sice od pana Bruna nový, krásně vybavený byt, a především dostával velkou výplatu… ale nikdo mu nikdy neřekl, že z něj bude… ,,děvka“. Ve společnosti takhle nesměl ani uvažovat, ale když byl sám, trápil se. Nevěděl, jestli to, co dělá, je správně. Nikdy si tím nebyl jistý, jen se přetvařoval. Pan Bruno a Jess ho dohromady přesvědčovali o tom, že je to správně. Trvalo mu asi čtyři měsíce, než si na to opravdu zvykl…

Pamatujete si ještě na ten velký den, kdy se Bill poprvé viděl v nové kůži? Hned ten den o něj měl zájem jeden seriálový německý herec, Christian. Čekal, že to bude alespoň děvče, ale těch tam moc nebylo. Jelikož Bill byl prvním chlapcem, kterého pan Bruno zaměstnal, přišli na akci většinou pánové než dámy. Pro ty tu bylo více prostoru. Prvních pět měsíců byl Bill s Christianem skoro každý den, než konečně neoznámil, že musí odjet za prací a rodinou do Švédska. Celý měsíc měl Bill na to, aby si od všeho odpočinul, aby dělal také něco pro sebe, ne pro ostatní. A pan Bruno Billovi nechtěl dát práci záměrně. Hned po tom, co se ozval Tom Kaulitz – docela dost slavný německý kytarista a především filmový herec. Bruno byl štěstím bez sebe, když se dozvěděl, kolik Tom za ,,půjčku“ Billa nabízí. A nebyl by asi normální, kdyby se této nabídce bránil. Billa si zatím ,,pronajal“ na základní dva měsíce za 100 000 euro. Takových cen tu bylo opravdu velmi málo. A proto souhlasil. Souhlasil on, ne Bill. Bill si vlastně nemohl ani vybírat, prostě o něj měl někdo zájem, a když projevil dostatek solidarity a něžnosti, tu si Bill velmi předepisoval, a hlavně velké množství peněz, měl dveře otevřené kdykoli. Ve dne v noci… kdykoli. Bill měl za úkol pracovat klidně i 24 hodin denně, kdyby to bylo potřeba. Tom byl dlouhodobý zákazník této firmy, proto měl u něj Bruno jistotu, že Bill bude v dobrých rukou i přesto, že mu nikdy nepropůjčil žádného chlapce. Ono ani nebylo jakého.

,,Něco málo mi to říká,“ odpověděl Bill na prvotní otázku pana Bruna.

,,To je skvělé, zítra s ním máš první schůzku. Přesně v 11 hodin v restauraci La Grota, kam tě samozřejmě dovezeme. Ráno by bylo potřeba, aby ses dostavil už kolem osmé. Můžeš tu klidně přespat, jestli potřebuješ.“ Pan Bruno měl jednu nevýhodu, strašně si věci plánoval… ,,Je to italská restaurace?“ pozvedl Bill své pravé obočí.

,,Samozřejmě, že je to italská restaurace…“ pan Bruno protočil oči, Bill měl vždycky výhradné otázky…

,,Hm, dobře…“ kývnul hlavou Bill a byl na odchodu…. V posledních dnech se nelíčil, oblékal se do pohodlného, takže kdyby Billa někdo neznal nenalíčeného, zřejmě by ho nepoznal. ,,Kde jsi, Jess?“ Bill hned po odchodu volal své vizážistce, snad jste nezapomněli i na ni. ,,Dole u baru, musela jsem si dát kafe…“ řekla unaveně.

,,Tak já jdu za tebou, potřebuju, abys se mnou jela domů, zejtra mám schůzku s nějakým Tomem, potřebuju pomoct vybrat věci…“ řekl znuděným hlasem Bill. Když si totiž představil, kolik falešných úsměvů a křečí v ústních pantech bude muset denně zažít, vůbec se mu do toho nechtělo. Jessica se do telefonu jen chápavě usmála.

,,Dobře…“ mlaskla do telefonu a zavěsila.
Bill sjel výtahem dolů, objednal si auto a společně s Jessicou jeli pouze na pár minut k němu domů. Ta hned měla jasno, co mu vybere. Světlé, oprané vytahané džínsy, obyčejné kecky a černo-červenou kostkovanou košili. Potom jeli oba zpátky, protože si Bill nedokázal představit, že kdyby spal doma, tak by musel vstávat už v sedm, aby měl vůbec možnost být v osm na místě.

O_o

,,Nezapomeň na to, že Tom je klidný a má rád romantiku…“ upozornil Billa naposledy Bruno ještě před tím, než Bill odjel. Bill dnes byl znovu nalíčený a učesaný od Jess, snad jediné, co ho na této práci ještě bavilo. Nechat se opečovávat. Jessica dnes Billa připravila v trošku netradičním stylu. Vlasy mu natupírovala do vysokého culíku, všechny vlasy měl načesané dozadu a vlasy, které měl v culíku, měl přehozené přes pravé rameno. Nalíčený byl kouřově a tmavě, což s černo-červenou košilkou dokonale ladilo.
Na místě byli autem asi za 15 minut, což Billovi přišlo skvělé, aspoň to bude mít rychleji za sebou. Tyhle prvotní schůzky nebývají na dlouho. ,,Potom ti zavolám,“ otočil se na svého řidiče na znamení, že už může jet.
,,Dobrý den, přejete si?“ usmál se na Billa pán, který měl vysoký stolek hned u vchodu do luxusní italské restaurace.

,,Dobrý den, měl bych tu mít schůzku s Tomem Kaulitzem.“ Usmál se Bill, byl tak vychovaný, jednal společensky.

,,Ano, pojďte prosím za mnou,“ pobídnul Billa pán oblečený do červeno-černé uniformy. Bill šel tedy poslušně vedle něj. ,,Jak jste si mohl všimnout, dnes je tu docela dost lidí, proto jsme si dovolili usadit vás a pana Kaulitze do takového malého salónku, kde budete mít klid…“ Bill se na zaměstnance firmy zhnuseně zaxichtil. To má snad na čele napsáno velikým písmem ,,Jsem děvka!“ ??

,,Proč? Nemusíte z nás dělat něco extra. Jsme obyčejní lidé…“ odseknul Bill, ale stejně svého průvodce následoval.

,,Pan Kaulitz nás o to předem požádal…“ pokývnul hlavou ten… týpek… ,,Dobrý den, pane Kaulitzi.“ Usmál se průvodce ve chvíli, kdy spolu s Billem vstoupili do toho salónku. Jak jinak… Bylo to tu velmi romantické, hezky to tu vonělo a potichu hrála příjemná klidná hudba. Tom se jen usmál, a když uviděl Billa, schovávajícího se za tím průvodcem, hned si stoupnul. Průvodce pochopil a odešel. Tom pozvedl ze stolu rudou růži a popošel k Billovi blíž. Tak nějak zasněně se na něj koukal. Bill byl zmatený, ale nedával na sobě nic znát. ,,Jsem rád, že tě poznávám, Bille…“ Tom se k Billovi nahnul a políbil jej na tvář, což mu Bill nenápadně a ze slušnosti oplatil. Tom hned potom podal Billovi květinu, ze které měl Bill opravdu malou upřímnou radost.

,,Děkuji…“ pípnul a na mávnutí rukou si sednul naproti Tomovi.

Po chvíli letmého povídání přišel ten průvodce s kbelíkem ledu a šampaňského, za ním šel ještě jeden pán s podnosem a dvěma skleničkami, na jejichž dně byly dvě jahody. Před každého z nich dal skleničku a druhý mezitím s těžkostí otevřel láhev pravého šampusu. Když se nakláněl, že oběma nalije, Tom ho zastavil.

,,No tohle snad zvládnu už sám…“ usmál se a kývnutím poděkoval. Bill měl co dělat, aby se tomu dotčenému obličeji průvodce nezačal smát… ,,Nic si z toho nedělej, mě ta obsluha tady překvapí vždycky, ale vaří tu výborně…“ Tom nalil šampus teprve Billovi, potom sobě. ,,Ty máš také rád italskou kuchyni?“ zvedl oči od skleniček Bill. ,,Miluju jí…“ dodal tiše Tom a šampus vrátil zpátky do kbelíku.

,,Takže na italskou kuchyni?“ pozvedl číši Bill…

,,Na tebe…“ zasněně zašeptal Tom a s Billem si přiťuknul. Ten na něj ještě chvíli zaujatě koukal. Vůbec se neznali, ale Tomovy komplimenty na Billovu osobu se mu náramně líbily. Po chvíli si také připil.

,,Pověz mi něco o sobě, Bille… Slyšel jsem o tobě tak málo věcí, přitom všechny tě jen chválily…“ pousmál se Tom a bříškem ukazováčku hladil tenké sklo skleničky. Bill chvíli přemýšlel, kde začít, ale nakonec povídal a povídal… ,,…často přemýšlím, jestli je to vůbec spravedlivé, že zrovna mě potkal tenhle osud… Jestli by nebylo fér, aby se to stalo někomu jinému než mě, někomu, kdo takhle žil déle a nevinně, stejně jako já… ale…“

,Šššššš…“ utišil Billa Tom po několika minutách, co o sobě Bill přímo básnil. Bill se pohledem zarazil na Tomovi, kterému se podařilo lžičkou vylovit ze skleničky jahodu a pomalu jí podával mezi prsty Billovi do úst. Bill miloval jahody… ještě víc v kombinaci se šampaňským, přišlo mu to tak… vášnivá kombinace. Koukal se Tomovi přímo do očí a pomalu začal otevírat pusu, neslušelo by se, kdyby Bill hned na první schůzce udělal nějakou hloupost, proto hned spolupracoval. Nechal si poslušně ukazováčkem Tomova prstu do pusy zasunout malé ovoce a poslušně Tomovi prst olízl špičkou jazyka. Začal pomalu přežvýkávat a vychutnávat si tu dokonalou souhru dvou chutí.
Po chvíli udělal Bill to samé Tomovi, ale ten se rozhodl, že si s jeho prstem pohraje, nechal si od Billa do pusy vsunout malou jahůdku, ale jeho ruku si u obličeje přidržel. Když jahodu snědl, vzal si zpátky do pusy Billův ukazováček a chvíli si s ním v ústech hrál. Ani jeden neuhýbal pohledem a Bill se snad poprvé za svou práci ani nebránil pocitu, že ho to vzrušuje. Cítil jeho horký jazyk, jak mu objíždí snad každý centimetr studené pokožky na špičce prstu a jak po něm čím dál tím rychleji kmitá.

,,Prosím, tady máte menu.“ Bill rychle stáhnul ruku k sobě a sklopil pohled do stolu. Nechal si před sebe položit jídelní menu a počkal, až číšník odejde, než se na Toma opět podíval.

O_o

,,…tak doufám, že se ti to se mnou dnes líbilo…“ Tom pomohl Billovi vstát. S Tomem dnes strávil celé čtyři hodiny, ale přišlo mu to jen jako jedna.

,,Líbilo,“ kývnul hlavou Bill a poslušně se zvedl. Z vázičky vylovil růžičku, kterou obmotal ubrouskem, aby měla aspoň trochu vláhy z vody a zabalil jí do papíru, který mu přinesl jeden z číšníků. Otočil se na Toma a spokojeně se na něj usmál.

,,Těším se na další schůzku,“ brouknul Tom.

,,Já taky…“ pokýval hlavou Bill. Chvíli naproti sobě stáli a nevěděli, co říct.

,,Nebudu tě už zdržovat, jistě si chceš odpočinout, tak se zatím měj hezky…“ dodal Tom a Billa si k sobě přitáhnul, neubránil se, Billa dlouze políbil na rty. Bill byl překvapený. Jednu ruku si opřel o Tomovu paži, v druhé držel tu růžičku od něj a oplatil mu to. Nečekal to, ale nevadilo mu to. Oba se na sebe potom usmáli a po chvilce se rozešli každý svou cestou…
Snad tohle bude další důvod k oslavě, protože Bill našel někoho, s kým se necítí tak špinavě a poníženě…