autor: Ketty
Too much is not enough
„Ale nakonec to nebylo tak strašný… myslel jsem, že to půjde hůř…“ usoudil Dave později. Už celý den vytýkal Tomovi, že si na koncertě nedokázal zachovat vážnou tvář. On si ale nemohl pomoct. Když se na něj uprostřed dojemné In die Nacht začal Bill usmívat, jakoby z něj v nejbližším okamžiku chtěl strhat oblečení a milovat se s ním, příhodně „do noci“, zkrátka se nemohl nesmát. Přišlo mu to tak trapné a zároveň směšné… vždyť to byl jeho bratr… Nicméně, po přečtení několika fanouškovských recenzí, uznal Dave, že to rozhodně ničemu neškodilo a čím více fanynek nadšeně reagovalo v komentářích s tím, že „další koncert si nemůžou nechat ujít“, tím se zdál Dave šťastnější.
Bill byl sice za své herecké schopnosti pochválen, přijímal to však daleko hůř než Tom. Znal se dobře a tohle se mu nelíbilo. Jak se zdálo, předstírat, že ho přitahuje vlastní bratr, mu nedělalo sebemenší problém a to ho začínalo trochu děsit…
„Víte co? Já už si půjdu lehnout. Zítra je zase koncert a já myslím, že to bude ještě náročný…“ prohlásil Tom po několika hodinách. Bylo něco po půlnoci a u stolu nadále zůstávala jen dvojčata a tři lidé z týmu, mezi nimiž byli i Dave s Davidem.
„Ty už jdeš? Tak dobrou,“ usmál se na zvedajícího se Toma Bill, povzbuzen lehkým množstvím alkoholu, kolujícím v jeho žilách, poslal bratrovi vzdušnou pusu, načež mu ještě popřál: „Hezky se vyspi, bráško.“
„Díky, ty taky. Dobrou, Billi. Dobrou,“ Tom se usmál na bratra, zamával ostatním a vytratil se z místnosti. David je sledoval jako u vytržení. Tohle prostě nemohlo být jenom tak…
„Vy ještě nejdete?“ obrátil se ke svým dvěma spolupracovníkům.
„Jo, asi už taky půjdem…“ pokýval hlavou Dave a během tří minut už u stolu seděl jen přiopilý Bill a zvědavý David.
„Ty nejdeš spát? Vypadáš unaveně,“ poznamenal Bill na Davidovu adresu, když u stolu osaměli.
„Ne, jsem v pohodě… A co ty? Jak to včera šlo?“ David si přisednul k Billovi blíž.
„No… šlo to…“ pokrčil Bill rameny.
„Ale prosím tě, mně to klidně můžeš říct, vždyť to víš…“
„No, bylo to zvláštní… Nejdřív mi to připadalo šíleně trapný, ale potom jsem se do té role nějak vžil…“ Bill pokrčil rameny. Sám ten pocit neuměl popsat.
„No a… líbilo se ti to?“ David byl tak napnutý, jako ještě nikdy…
„Jak to myslíš? Totiž… vlastně ano…“ přiznal Bill a tváře mu zrůžověly. David na lavičce div nenadskakoval, jak dychtil dostat se do tohohle tajemství hlouběji.
„Myslíš… líbí se ti Tom?“ David se zeptal tak vážným tónem, až to Billa rozesmálo.
„Co blázníš, Davi?“ smál se a položil si hlavu na producentovo rameno. Pokud měl příležitost, mazlil se kdykoliv a s kýmkoliv, ke komu měl alespoň trochu důvěru. Pokud si pomohl pár kapkami alkoholu, byl zkrátka k nezastavení.
„Vždyť je to… Tom! Copak ho neznáš?“ smál se dál. „Je to brácha… copak si všichni myslíte, že by mezi náma dvěma mohl opravdu fungovat milostnej vztah? Musel bych ho občas zabít… S nim by člověk jako já prostě nemohl mít vztah…“ vrtěl Bill nevěřícně hlavou. Možná se to Davidovi jen zdálo, ale úsměv na Billových rtech byl zvláštně křečovitý a ihned, jak dořekl, co měl na srdci, jeho tvář opět zamrzla v ostražité grimase.
Určitě lže… je to přece jasný… Utěšoval se David, kterému bylo zatěžko smířit se s těmito krutými slovy. Neexistoval způsob, jak by si dva lidé mohli být tak blízko a nemít přitom důvěrný vztah. Nechtěl tomu věřit, ta představa přeci byla tak nádherná a… vzrušující…
„Myslíš, že ne? A… ta pusa na dobrou noc a… tohle všechno…?“ David se nedokázal zarazit, ačkoliv věděl, že tyhle otázky jsou hrubě nevhodné.
„Asi takhle – já jsem už čtyři roky prakticky sám. On je jedinej, koho mám, nahrazuje mi to všechno, co mi schází. Tom je… naprosto nesnesitelná osoba, jeho charakter a názory, to je to všechno, co nesnáším. Jeho samotnýho nenávidim. Ale v jistym směru ho naopak bezmezně obdivuju, vzhlížím k němu, ctím všechno, co řekne nebo udělá. Jistym způsobem ho miluju. A tohle nikdy nic nemůže změnit. Jsme si tak děsivě podobní, že spolu nikdy nemůžeme zcela vycházet, a přesto nás k sobě něco poutá. Bez něj bych to nebyl já… A je důležitý dokazovat si, jak moc pro sebe znamenáme. Udělal by pro mě cokoliv. On ví, co potřebuju. A funguje nám to. Je to normální, jsme dvojčata, doplňujeme se. Nikdo z vás dvojče nemá. Netušíte, jak to mezi námi je. A je směšné, když si někdo na internetu vykládá o tom, že bychom spolu skutečně mohli něco mít. Nechápete to. To je jako bys chtěl žít se svou kopií. Nejde to… dál už to zajít nemůže…“ Bill se na Davida podíval svýma rozostřenýma očima a vší silou se ze své mysli snažil vypudit vlezlou pochybnost – „alespoň myslím.“
David na něj zaraženě pohlížel a v jeho očích Bill mohl číst jakousi ublíženost, i když nechápal důvod. Když se znovu natahoval po poloprázdné skleničce, David ho chytil za paži a rázněji ji stáhl od stolu.
„Myslím, že už jsi pil dost. Zítra je koncert. A měl bys už jít spát… ty zase budeš vypadat…“
Billa naprosto překvapila ta změna tónu. Vypadalo to, že se David k jeho rozsáhlému monologu na téma Tom, nechce vyjadřovat. Proč a nač, nad tím se Billovi skutečně nechtělo přemýšlet. Opravdu už bylo pozdě. Zaskočeně zvedl hlavu z Davidova ramene a s mírnými obtížemi vstal z lavičky. Lehce se zapotácel, když se mu náhle zatočila hlava a měl štěstí, že byl David vcelku při smyslech a ihned k němu přiskočil, aby ho podepřel. Billovo vyjádření ohledně bratra Davida překvapilo. Naprosto to sice vyvracelo jeho domněnku, kterou si tak přál mít potvrzenou, přesto však, v těch slovech bylo skryto mnoho tajemství. Davida to zcela fascinovalo. Dvě duše tvořící jeden celek. Jeden celek, který pojí láska. Duše musejí přinášet oběti. Oběti pro více a více lásky. A jednoho dne láska přesáhne svůj vrchol. A dvě duše splynou v jednu. Jedna duše, jedna láska, jeden celek… Takhle David ještě nikdy neuvažoval. Překvapoval sám sebe. Možná si to Bill nechtěl přiznat, ale postupem času se ti dva k sobě nevědomky přiblíží víc, než si kdy představovali. David si byl jistý. Ta myšlenka ho natolik pohltila, že ho Bill musel upozornit, když stanuli před jeho pokojem.
„Zvládneš to už sám?“ zajímal se David – stále ještě Billa pro jistotu lehce podpíral.
„Jo jo, zvládnu, jsem v pohodě… Copak jsem někdy nebyl?“ zamrkal na něj Bill a Davidovi se v mysli mimoděk vynořila vzpomínka, jak šestnáctiletý Bill ležel na zádech uprostřed louky a naprosto opilý vykřikoval, že je všechny miluje, dokud ho on a Tom společnými silami neodtáhli z doslechu. Tentokrát to ale naštěstí nebylo tak strašné.
„Dobře, tak jo. Kdyby něco, prozvoň mě, přijdu. A nezapomeň se odlíčit!“ napomenul ho ještě, až se za své pedantské chování zastyděl. Bill na tuhle záležitost ale dost často poměrně kašlal. A David věděl, jak hysterický by dalšího dne ráno byl, kdyby měl zarudlé oči a temné kruhy pod očima.
„Dobrou,“ popřál mu, když pokýval hlavou.
„Dobrou noc, Davi,“ usmál se Bill, a konečně se odebral do svého pokoje.
Shodil ze sebe koženou bundu, sundal si džíny a zalehl na ustlanou postel. Na nějaké odličování si ani nevzpomněl. Byly tady přeci důležitější věci k přemýšlení. Například jeho vztah k Tomovi a Davidovo zvláštní chování. Než nad tím však začal uvažovat, přemohl ho hluboký spánek. Ve snu ho nic tížit nemusí…
autor: Ketty
betaread: Janule
och super…tahle ff se mi moc líbí..jsem zvědavá na další dílek x)
Pěkny… Davidovo upozernění nejspíš šlo jedním uchem tam a druhým ven xD xD chudák ho budou ráno bolet oči xD
Samozřejmě, Davide, že Bill lže… Toma miluje, ale ještě o tom pořádně sám neví xD Přírodě se prostě nedá odporovat xD
♥ Nádhera! Už se těším strašně na neděli *yes* Nemohla sem se dočkat středečního večera díky tomuhle dílu a je to úžasný!
Ten David je zvláštní. Vůbec nechápu jeho chování… Copak se zamiloval do myšlenky twincestu? 🙂 Tak tedy vítej v klubu, Davide 🙂
Tohle je fajn, ale jestli to na nás dvojčata hrajou i v skutečném světě, tak ať si mě nepřejou 😀
Oslovení Davi je úžasné, culím se tu jak blázínek (možná je to taky tím, že mě pozadí twc blogu navodilo na červenou barvu a já taď píšu na černou klávesnici svítivě červenýma nehtama, ale to odbíhám, jsem dneska nějaká mimo, pardon). Každopádně, občas dostanu sama sebe, jako se dostal David. Taky přemýšlím o věcech, o kterých jindy nepřemýšlím.
Kždopádně..Ketty, ta povídka je bombastická, ten nápad je dokonalý! Těším se na neděli.
Dvě duše tvořící jeden celek. Jeden celek, který pojí láska. Duše musejí přinášet oběti. Oběti pro více a více lásky. A jednoho dne láska přesáhne svůj vrchol. A dvě duše splynou v jednu. Jedna duše, jedna láska, jeden celek… -tak nad timhle se mi sevrelo srdicko!NADHERNA POVIDKA
a ráno bude nasranej! xD
Úúú, ožrajel Billí, to se mi líbí..:D
Úžasnéé..tahle povídka mě čím dál víc pohlcuje 🙂 těším se co bude dál 🙂