autor: Lenna W.K.T.
Ahojec, takže po komixu Lesk na rty, jednodílovce Touha, jsem se rozhodla vám poslat Ready, set, go!!! Je to příběh, co mě napadl, při poslouchání remixu písničky Ready, set, go! A prostě ve mně ta písnička vyvolala hned několik pocitů. Zaprvé: nechutná touha po svobodě. Zadruhé: nechutná chuť tancovat. Zatřetí: nechutná chuť běhat. A za čtvrté: nechutná chuť psát!
Tak tady to je…
Ready, set, go!
,,Tome…“ Bill se obrátil uslzenými očky na svého bratra.
,,Copak??“ ptal se Tom, při tom bratra konejšil v náručí a hladil ho po vlasech.
,,Bolí to!“ špitl po dlouhém přemýšlení uplakaný Bill.
,,Už nebude!“ zadíval se Tom na zeď. V jeho hlase byla zášť a zloba.
,,Co chceš dělat?“ vyptává se Bill se strachem v hlase.
,,Nechci, abys ještě někdy takhle skončil!“ usmál se Tom na bratra. Začal mu otírat slzy z fialových tváří…
*flashback*
Vracel jsem se ze školy stejnou cestou jako normálně. A než jsem prošel parkem, jako vždy, tak jsem si jako vždy sedl na poslední lavičku parku a zapálil si cigáro. Můj každodenní zvyk.
*konec flashbacku*
,,Nějak to uděláme, ale hlavně nic nedělej sám!“ řekne Bill zoufalým hláskem. Pak ulehl zpět na postel, ale Tom ho stále držel za ruku. Bill se volnou rukou chytil za břicho a zakvílel.
,,V pohodě?“ koukl na něj Tom. Bill tiše kývnul. Pustil bratrovu ruku a opatrně se přetočil na bok a tiše usnul. Tom tam u něj chvíli seděl a pak mu šel udělat zeleninovou kaši s rozmixovanými bramborami. Všechno musí mít mixované, protože bolavé čelisti mu nedovolují žvýkat. Vrátil se k němu do pokoje i s jídlem, posadil se na křeslo, pozorujíc Billa.
*Flashback*
Seděl jsem tam, kouřil, MP3 v uších a hrála moje milovaná písnička. Úplně mimo realitu. Přišla banda, se kterou jsem už problémy měl. Začali si mě dobírat a nadávat mi za to jak vypadám. Vyndal jsem si z uší sluchátka: ,,Promiň, říkal jsi něco?“ prohlásil jsem ignorantským hlasem. V tu chvíli jsem měl před očima černo. Cítil jsem palčivou bolest v obličeji…
,,Ty mě nebudeš poslouchat, ty děvko jedna zmalovaná?“ opáčil se na mě jeden z nich. Cítil jsem, jak dopadám na zem. Nohy mě neposlouchaly. Ještě před tvrdým dopadem jsem ucítil bolest v břiše. Přál jsem si, aby to skončilo.
*Konec flashbacku*
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
proč tak krátký? xD.. ale hezký fakt xD
škoda že tak krátký vypadá to zajímavě xD
preco tak kratko??? ale vyzera to byt zaujimave…:DDD
Huh, nedá se říct, že by to bylo zrovna dvakrát dlouhý… 😉 Ale chápu. První díl byl docela hezký, uvidím, možná budu číst i další díl. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet.
Dáááááááááááááál!!!!
au… chudáček malej
hmmmmm
Chúďatko, to som si dala, nezvládam keď Billísek trpí.
To hrozne tak Chudák trpy.