Jiná planeta 9.

autor: Kiki

Jsem moc ráda, že jste na mě tak hodné, holky. Teďka je (nebo byl) víkend, tak jsem si vlezla na PC a poslala Vám další dílek.

„Vážně, děkuju. Bylo to moc dobré.“ Loučil jsem se s mámou. Tom mě jde doprovodit. Znovu na brigádu.
„Ale já děkuju.“ Usmála se na mě.
„Tak ahoj, mami.“
„Naschle…“
„Ahoj, kluci! A Bille, choď sem častěji…“ Začala se smát.
„No…“ zauvažoval jsem. „Jestli pro mě bude Tom chodit…“ Nahodil jsem americký úsměv.
„Tak vidíš, Tome. Budeš muset pro něj chodit…“
„To si piš, že budu. Ahoj.“
„Ahoj.“ Simone zavřela dveře a my vyrazili.
„Tvoje máma je moc hodná…“
„Jo, je… Kéž by byl hodný i můj brácha… a vrátil se mi…“
„Tome… určitě na tebe myslí…“
„Jo, ale ve zlém… To mě nejvíc mrzí…“
„No… To taky… ale v dobrém určitě taky.“
„Jak to víš?“
„Nevím… myslím.“

„Bille, jestli o něm snad něco víš, tak mi to prosím… řekni…“ Jeho hlas posmutněl.
„Spolehni se…“ Usmál jsem se. Moc mě mrzí, že mu musím lhát…

Došli jsme do cukrárny a já jsem šel opět dát své věci do skříňky. Tom na mě čekal u pokladny.

„Jsem tu. Dáš si něco?“
„No…“
„Počkej tady…“ Začal jsem mu připravovat jeho oblíbenou zmrzlinu.

„Páni, máš dobrou paměť. Děkuju!“
„Máš to zadarmo. Ty vždycky. Není za co.“
„A čím jsem si to zasloužil?“
„Tím, že jsi.“ Usmál jsem se na něj. „Počkej tady.“ Zahrozil jsem mu prstem před očima a šel jsem obsloužit právě příchozí paní.
„Já bych ti nikdy neutekl!“ Zavolal na mě. Otočil jsem se na něj a poslal vzdušný polibek… Co jsem to udělal? A on dělá, že ho chytil a dal si ho na pusu! Pak nahodil svůj jeden, krásný a sladký úsměv. To je… nemám slov…

„Co to bude?“ Zeptal jsem se, když jsem k ní došel.
„Tak mi dejte jeden kopeček jablečné zmrzliny…“
„Jistě…“ Odešel jsem za Tomem.

„Tome, já… mám problém…. Ona chce jablečnou zmrzlinu, ale já mám… alergii na jablka… umíš…“
„Nech to na mě…“ mrkl jedním okem. Vzal takovou tu lžičku na ty zmrzliny, rukavičku, kornoutek a už nabíral.
„Říkal jsi jeden?“
Jen jsem přikývl na znamení ano. Položil tu lžičku do vody a už si to vykračoval za tou paní.

„Prosím…“ podával jí to s úsměvem.
„Děkuji.“ Poděkovala a dala mu deset korun.

Tom spokojeně došel k pokladně a vložil tam tu desetikačku.

„Kde… kde…“ Neměl jsem slova. Jen jsem dál koukal.
„No, měl jsem tady taky brigádu… minulý rok…“
„A… nechceš ji mít i teď?“
„No… Rád bych..“
„Zavolám Davidovi, moment!“ Zašel jsem si pro telefon a už jsem vytáčel jeho číslo…

„Máš to jistý! Prý můžeš začít už teďka! Říkal, že si tě pamatuje… A byl s tebou spokojený.“
„Vážně?“
„Jasně…“
„To je bezva!!“
„Tome, můžeš se mnou na chvíli dozadu? Potřeboval bych ti něco ukázat a… říct…“
„Jasně…“ Opakuje se.

„Tak, povídej!“
Nevím, kde jsem vzal tu odvahu, ale… prostě… Políbil jsem ho! Přesně na jeho sladké a měkké rty.
„Miluju tě!“ Muselo to ven. Nemohl jsem to v sobě dusit…