autor: Sauriel
upozornění: není twincest, ale slash
Když jsem se ráno vzbudil a podíval jsem se na hodiny, docela mě překvapilo, kolik je hodin. Většinou jsem se budil brzy ráno, ale dnes ne. Dnes jsem se vzbudil kolem půl deváté, naprosto odpočatý, a navíc ovíněný nádherným snem. Dnes se mi poprvé nezdála žádná noční můra. Nezdálo se mi o žádné vraždě. Dnes se mi zdálo o naprosto neznámém klukovi. Nevím, kdo to byl, neviděl jsem mu do obličeje, ale to mi bylo jedno. Líbali jsme se a já cítil pocit štěstí a naplnění. Škoda, že sen skončil. Když jsem pak přišel do kuchyně a viděl prázdný košík s pečivem a Andyho, čunčáka jednoho, jak do sebe láduje poslední rohlík, myslel jsem, že omdlím, protože jsem měl hlad jak vlk. Naštěstí bráška už toho svýho žrouta zná, a tak mi pár rohlíků nechal. A vše dovršilo to, že jsem měl jít s Andym do posilovny. Jo, je pravda, že jsem ho ztrhal jak malý kotě, ale on si to zasloužil.
—Flashback—
„Stejně mám větší svaly než ty!“ šťouchne do mě Andy po cestě.
„Andy, i přes tu vrstvu svalů mě to bolí,“ oplatim mu stejnou ránu.
„Au! Hele mě to taky bolí,“ zakňučí Andy. „Stejně se vsadím, že uzvednu těžší činky než ty a myslím, že i kliků udělám víc. Nemluvě o dřepech se zátěží,“ pokračuje Andy ve svém hecování. Jo, jasně. On má svaly, možná o trochu větší než já, ale vsadím se, že lepší kondičku nemá.
„Nech si toho rejpání nebo špatně skončíš, chlapče!“ varuji ho poprvé.
„Nedělej se. V rukách máš polívku a na stehnech rozkydaný bláto. Tím nemůžeš nic zvednout,“ zakroutí hlavou Andy.
„Dobře! Už si mě vyprovokoval dost! Máš to mít. A opovaž se pak doma skučet,“ zpečetil jsem jeho osud.
—Flashback—
No a jak to dopadlo? Pověsil se Billovi na krk a pištěl, že jsem ho strhal. Kecal jeden. Kdyby neprovokoval, tak měl klid. Takhle jsem ho honil z jednoho stroje na druhej, z jedný žíněnky na druhou. Večer měla být velká párty. Ne, že bych se na ní nějak extra těšil, ale vždy, když jsem na ní pomyslel, se mi tělem rozlila jakási teplá vlna, a žaludek se mi příjemně stáhl. Nechápal jsem reakce svého těla.
A teď sedím tady. Na terase u Andreasovy vily. Jak tak přemýšlím, tak za dnešek jsem si vzpomněl na Sammyho jenom jednou, a to když se Andy tulil do bráchovy náruče a já mluvil o svalech. Celý den mám totiž v hlavě úplně jiného člověka. Člověka, který mi pomotal hlavu. Svého neznámého ze snu. Jediné, co o něm vím, je to, že měl pleť o něco tmavší než Sammy, měl krásné plné rty a příjemně horký a hladký jazyk. Líbání s ním bylo perfektní. Nic víc nevím, a přesto na něj celý den myslím. Jsem jak blázen.
Do mého přemýšlení mi vtrhne Bill s tím, proč tu sedím tak sám. Odpovím mu lživě. Nevím proč, ale ze všech míst, kde probíhá párty, mi je nejlépe tady. Dřív mě to nejvíc bavilo na gauči. Jenže to už je dlouhá doba zpět. Sem na terasu doléhá hudba stále dost hlasitě, a přitom se tu jen párkrát mihne nějakej člověk. Přiznám se Billovi, že dnes mi je mnohem lépe a veseleji, ale Bill hned nato zažvatlá něco o nejlepším kamarádovi, a když mu to odkývám, tak zmizí pryč. No to byla pěkná návštěva. Taková pětisekundová. Zamračím se. Nejlepší kamarád? Pokud vím, tak to byl vždy Andreas. Samozřejmě ten už to pro Billa být nemůže. Pro mě stále ano. Ale kdo je pro Billa nejlepším přítelem teď? Možná bych se měl zvednout a jít to omrknout, ale snad poprvé v životě u mě vyhraje lenost nad zvědavostí, a já nechám Billova nejlepšího kamaráda kamarádem.
„Ahoj,“ ozve se vedle mě na druhém lehátku neznámý hlas. Otočím se po hlase. Vedle mě sedí klučina s polodlouhýma hnědýma vlasama upravenýma do rozcuchu a jeho modré oči hrají na všechny strany. Je vidět, že na image mu záleží. Oblečení má do posledního detailu sladěné. Říká se, že když je člověk gay, má na gaye odhad. Tak ten se u mě teď taky projevil. Tenhle neznámej je určitě gay.
„Ahoj,“ odpovím mu.
„Jsem Fabi,“ natáhne ke mě ruku.
„Tom,“ usměju se. Nevím proč, ale podvědomě ho srovnávám s neznámým ze snu. Tihle si nejsou ani trochu podobní.
„Dobrá párty, že?“ snaží se navázat konverzaci Fabi.
„Jo, dobrá,“ přikývnu.
„Hele někoho mi připomínáš,“ zamyslí se najednou.
„Ehm. To nevím. Možná už si tu potkal moje dvojče,“ zamyslím se i já. Ne, jsem si jistej, že tohohle člověka jsem v životě neviděl.
„Dvojče? Kdo to je?“ rozsvítí se mu oči a otočí se směrem dovnitř. Asi pohledem hledá stejnýho hopera jako jsem já.
„Bill. Takovej vysokej, černovlasej. Chodí s Andym,“ upřesním, protože vím, že každý kdo dnes přišel, si taky připil s Andym a tudíž i s mým bratrem.
„Princezna. On je tvé dvojče? Nejste si moc podobní,“ zašklebí se Fabi.
„Snažíme se se vzhledově odlišovat, sličný princi,“ vysvětlím a on se začne smát.
„Sličný princi. Tak mi dnes taky řekl. Asi budete fakt dvojčata,“ odpoví na můj nechápavý pohled. „Tvoje dvojčátko se mi líbí. Kdyby náhodou jednou opustilo Andyho, dej mi vědět,“ mrkne na mě Fabi.
„Jo určitě. Ti dám vědět,“ kývnu hlavou. Prdlačku ti dám vědět. Moje dvojče není žádná princezna! Navíc nemám tvoje číslo.
„Tady máš číslo. Stejně si myslím, že budou brzo od sebe,“ podá mi Fabi papírek. Hm, tak teď už jeho číslo mám.
„Proč myslíš?“ zašklebím se.
„Protože se princezna už určitě dávno zakoukala do mě,“ pokrčí rameny. „Tak tu mojí princezničku pozdravuj a dej jí za mě pusu. Tak zatím,“ zvedne se Fabi z lehátka a já jen nestačim zírat. Oslovovat moje dvojče princeznou? On není princezna, ale malej ďáblík. A vůbec ten kluk byla celej divnej. Rozbalím papírek s číslem. Pche. No to určitě, ty princátko. Zašklebím se. Zavřu oči a jdu pokračovat v přemýšlení.
„Ahoj,“ ozve se další neznámý hlas. Sakra co jsem? Zrovna dneska jste si museli všichni vybrat mě? S námahou otevřu oči směrem k lehátku, ze kterého před chvílí odešel Fabi. Jenže teď tam sedí úplně někdo jiný. Svalnatý muž s tmavší pletí, černýma očima. Polije mě teplá vlna a stáhne se mi žaludek. Přesně ten pocit, který jsem měl dnes při pomyšlení na párty. Najednou se mé bříško uvolní, jako by na povrch vyletělo tisíc motýlků, a píchne mě u srdce. To je ten muž ze snu. Jenže co tu dělá?
„A-ahoj,“ zakoktám. Muž ke mě natáhne dlaň.
„Jsem Anis,“ usměje se na mě.
„Tom,“ usměju se taky. Při dotyku našich rukou je to podobné, jako by ve mně něco explodovalo. Jako by všechny moje vnitřnosti, a hlavně srdce, tím výbuchem zalil pocit štěstí. Co se to se mnou děje.
„Není ti zima? Celý se klepeš,“ zeptá se mě Anis.
„N-ne. Není,“ řeknu, ale asi jsem ho moc nepřesvědčil. Přece jen je jaro a já jsem tu v 1 ráno jen v triku. Jenže od příchodu Anise tu zimu nevnímám.
„Ukaž,“ zašeptá a zabalí mě do své bundy.
„Bude ti zima,“ řeknu při pohledu na něj v krátkém triku.
„Nebude. Jsem zvyklý. Já chodím v téhle zimě normálně v triku,“ upraví mi ještě bundu tak, abych byl celý zachumlaný. „Kolik pak ti je, Tome?“ zeptá se mě.
„18,“ vydechnu. Nechci se ptát na jeho věk. Vidím, že je starší. Možná kolem 30ti.
„Ty se moc nebavíš, viď?“ nakloní hlavu na stranu.
„Popravdě ne. Já moc na párty nejsem. Ale bylo to přání mého brášky, tak jsem šel,“ opřu si hlavu o lehátko.
Povídáme si až do rána. Nezůstali jsme na terase. Šli jsme se projít do města.
„Už budu muset jít, Tome,“ zašeptá najednou asi v pět ráno Anis.
„Jo, já taky. Brácha si už určitě bude dělat starosti,“ zakroutím hlavou. Psal jsem mu sms, že nevím, v kolik se vrátím, ale známe ho. Bude se bát, dokud neuvidí mou tvář.
„Bylo mi s tebou moc hezky,“ pohladí mě Anis po tváři.
„Mně s tebou taky,“ vylítne ze mě, ani nevím jak.
„Měj se krásně a dávej na sebe pozor,“ šeptne Anis těsně předtím, než mě lehce políbí. Trvá to jen chvíli, ale já v sobě pocítím opět ten výbuch šťastného pocitu. Jen co se ode mě odtrhne, se Anis rychle otočí a odejde pryč.
„Ty taky,“ zamumlám si pro sebe. Bože, co se to stalo? Celej omámenej jdu k Andyho vile. „Jsem tu, Bille,“ křiknu. Cesta se mi protáhla na hodinu, a když jsem přišel, v domě už žádný host nebyl.
„Tomí!“ vrhne se mi kolem krku.
„Kde jsi byl? Víš, jak jsem se o tebe bál?“ zakňučí Bill.
„Vždyť jsem ti psal sms,“ pohladím ho po vlasech.
„Já vím. Ale mohlo se cokoliv stát,“ kňučí dál. No, co jsem říkal, dokud neuvidí můj obličej, bude se o mě bát.
„Myslím, že ti Andy právě zabral koupelnu,“ řeknu, když slyším, jak se zavřou dveře.
„To nevadí. Hlavně, že tě mám zpátky,“ vtiskne mi pusu na tvář.
„Hele, Billí, já jdu spát. Jsem hrozně unavenej. Dobrou,“ dám mu pusu na tvář a rychle zalezu do pokoje pro hosty. Vím, jaká by byla další otázka. Kde jsi byl? Nemůžu mu vyprávět, že jsem celou noc strávil s neznámým mužem, který mě nakonec políbil. Ne teď. Teď mu to ještě říct nemůžu. Možná někdy jindy.
Svléknu se do boxerek a zalezu do postele. Co se to stalo? Co se to se mnou děje? Co to uvnitř mě vždy explodovalo, když se mě Anis dotkl? Proč jsem se tak chvěl? S ním mi myšlenky utíkaly a srdce nepravidelně tlouklo. Co je to ve mně, co mi říká, že jsem připravený? Co, co to je?
autor: Sauriel
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Takže Tomiho přitahujou všichni němečtí rapeři? 😀 Předtím Sammy (Deluxe 😀 ), teď tenhleten… Počkat, ono jde opravdu o Bushida, nebo ty jména jsou jen shoda náhod? Zvláštní představa.. Tom a můj (hups, to přivlastňovací zájmeno se tam vloudilo samo od sebe!) Anis… Tak uvidíme, ale ta představa je fakt zvláštní a neobyčejná.
Sauriel, super povídka, celkem mi připomíná seriál Queer as folk, tam taky nikdo nebyl heterosexuál 🙂
Teda, musím povedať, že túto poviedku zbožňujem. Sú v nej dva moje najobľúbenejšie páry : Tom/Samy Deluxe a Tom/Bushido. Splnila si mi sen, aby na ne aj niekto v češtine napísal poviedku, ďakujem.
teda, Bushido většinou bývá spjatý s Billem, příjemná změna! hele a co kdyby se k nim připařil i Kája Gott, když už s Bushidem zpíval? by je všechny oddal a bylo by 🙂
ani netušíš jakou si mi udělala radot! užasny… normálně mi vynechalo srdce pár tepů xD