autor: Janule
BILL
No konečně. Už jsem myslel, že se z toho chumlu před kaplí nevymotáme, a cestu nepřežijem. Dveře penzionu, který je prý nevlastního otce Ingrid, za námi zapadly, a všichni, kdo k nám nepatří, zůstali hezky za nimi. Už jich za tu cestu sem mám docela dost, měl jsem strach, že se díky nim vybouráme. Nakonec tam bylo novinářů spousta, hodně jich přijelo ještě během obřadu, zřejmě jim někdo zavolal, nicméně dovnitř do kaple je ochranka nepustila, za což jsem rád, aspoň to bylo klidný. Zato když se po obřadu otevřely dveře, málem jsme od blesků oslepli. Pokřikovali na nás milion otázek, včetně toho, kam pojedeme na svatební cestu, tak jsem chvilku na něco málo odpovídal, ale pak jsme co nejrychleji naskákali do veteránů a jeli zpátky k parkovišti. Svatební cesta… no ještě toho kousek… naštěstí mám bezva výmluvu, že jsme uprostřed turné, takže není co řešit. Pak se asi sebereme a odfrčíme někam na dovolenou, a budeme to vydávat za svatební cestu. Byli zvědaví, ale naštěstí jsme se prosmýkli k autům celkem rychle, tak neměli moc šanci se ptát dlouho.
Ti pitomci nás samozřejmě sledovali, šinuli se pomalu, přizpůsobovali se našemu šnečímu tempu, takže nás pořád předjížděli, a zase čekali, až je dojedeme, fotili jak zběsilí a natáčeli, ale to nám nevadilo. Naštěstí se cestou nic nestalo. Ochranka je za námi na parkoviště nepustila, ale tam to byla velice rychlá akce, během pěti minut jsme přeskákali do našich aut a jeli dál, to už bylo o hodně rychlejší. Nakonec novináře jsme potřebovali, protože teď bylo důležitý, aby všichni věděli, že jsem ženatej. Krautnerka bude doufám spokojená, a Mark nejspíš taky, až se dozví, co způsobil jeho pitomej anonym. Moc dobře ví, že jsem si Sabine nevzal z lásky, takže bude mít určitě škodolibou radost, parchant mizernej. No… ale jeho úmysl byl zaručeně o hodně horší, takže se mu to vlastně nepovedlo. Můžu si gratulovat, jak dobře jsme to všechno sfoukli. Teď ještě vydržet do rozvodu.
„Tatí, já mám hlad,“ sdělil mi synátor, který celou cestu seděl hrdě mezi námi, a užíval si pozornost fotografů. To dítě je snad horší než já…
„Už bude oběd, neboj, za chvíli,“ ujistí ho Sabine, která ho drží za druhou ruku. „Až se najíme, tak si se mnou zatancuješ, jo?“ usmívá se na něj, a je vidět, že ti dva jsou už dobrý kámoši. Jsem rád, že to všechno klape, ale očima bloudím v davu kolem sebe, a hledám tu nejdůležitější osobu mýho života. Strašně mi chybí… láska moje… už bych ho chtěl sevřít v náručí, a ujistit ho, že je všechno v pořádku, že ho pořád strašně miluju, i když jsem udělal tuhle šílenost. Konečně ho zahlídnu kousek ode mě, jak diskutuje o něčem s mým tchánem.
„Dojdu si ještě na záchod,“ mrknu na Sabine, a nechám jí Dejva na starosti. Když procházím kolem těch dvou, mrknu významně na Toma, který mě okamžitě zaznamená, a očima mu naznačím, aby za mnou přišel. Od dveří toalety ještě sleduju, jestli viděl, kam jsem zapadl, a pak už mi nezbývá nic jinýho, než se zavřít do kabinky a počkat, až se zbaví mého tchána. S úlevou se posadím na zavřenou mísu, jsem z toho všeho už docela unavenej…
„Bille?“ ozve se po chvilce tiché klepání na kabinku. Vyskočím, jako bych byl ten nejčilejší člověk na světě, a rychle otevřu dveře. Vtáhnu svýho miláčka za motýlka dovnitř, a rychle zabouchnu, aby nás nikdo nepřistihl. Nenechám ho ani nic říct, a přisaju se na něj jako pijavice. Bože… jak moc mi chyběl. Líbám ho, tisknu ho k sobě, div ho neudusím, a užívám si jeho vůně. Pomalu se otočíme, Tom si opatrně sedne na zavřenou mísu, a stáhne si mě k sobě na klín.
„Miluju tě,“ zašeptám mu do ucha, když se usadím a přitisknu si jeho hlavu na prsa. „Strašně se těším na večer, nesmíš se mi moc opít,“ líbnu ho na čelo, když se na mě usmívá.
„Neboj, snad to zvládnu,“ odpoví mi šeptem, a ještě mě rychle políbí. Zvenku je totiž slyšet, že na záchody někdo přišel. Když za tím dotyčným zapadnou dveře kabinky, rychle se zvednu, ještě jednou mlčky políbím Toma na čelo, a vylezu ven. Během chvilky už jsem zase v davu před záchodem, a doufám, že si nikdo nevšiml Toma, jak tam šel za mnou. Ale snad nás nikdo z ničeho nepodezírá, a krom toho… na záchod potřebuje každej, tak co…
***
„Tomi, nepij už,“ přitočím se ke svému dvojčeti, když kolem něj a Georga schválně procházím. Ten zmetek ho stáhnul s sebou, pozoruju je už delší dobu odnaproti od stolu, a už jsou oba nadraní jak dogy. Bože můj… ještě že jsem mu říkal, aby se moc neopil, jak se na něj těším, a on udělá přesnej opak. Zabiju ho…
„Ale no tááák, Bille, nech brášku, ať se uvolní,“ opilecky na mě zašilhá Georg. „Musí si přece trochu užít, když ty mu pácháš takový věci.“
„Drž zobák, Geo, nic mu nepáchám, a ty už radši taky nechlastej,“ snažím se ho šeptem ztišit. „Ještě něco prokecneš a všechny tyhle pitomý oběti budou kvůli tobě úplně na hovno,“ rozčiluju se. Začíná bejt pěkně nebezpečnej, ještě se tady postaví doprostřed sálu a začne vykřikovat, že Tomovi ubližuju, a že jsem mu se Sabine nevěrnej… je toho schopen. Vanessa šla malou už dávno uložit nahoru do jejich pokoje, tak se rozjel. Dokud je u toho jeho žena, docela se drží, ale jak odejde, začne to do sebe vyklápět a za chvíli je jak dělo. A Tom samozřejmě s ním, jako vždycky…
„Billí, nerozčiluj sé,“ snaží se mě uklidnit Tom s připitomělým úsměvem na tváři, když vidí, jak jsem naštvanej. „Nebój, už toho nechám, přece tě nenechám v pelíšku samotnýhó,“ protahuje svoji řeč skoro do zpěvu, je vidět, že má vážně dost.
„Ježiš, Tome, buď zticha!“ skoro na něj křiknu, ale musím potichu. „Někdo tě uslyší. Vy jste oba takový pitomci,“ obrátím oči v sloup. „Nechlastejte, když to neumíte,“ doporučím jim ještě a jdu radši zpátky na svý místo vedle Sab.
„Něco se děje?“ zeptá se Sabine, když dosednu vedle ní. Dejv je opět na parketu, momentálně tančí s babičkou, řehtá se u toho jako blázen, a nevypadá, že by se mu chtělo spát. Je pěkně rozjetej. Ale máma ho snad brzy zkrotí, dneska spí v pokoji s nima.
„Tom a Georg jsou už úplně na šrot,“ odpovím. „Budem je muset nějak vyexpedovat, začínaj mít nebezpečný řeči,“ dodám s obavou v hlase. „Ještě že už jsou nadraní skoro všichni, snad je nikdo neposlouchá,“ ověřím si, kdo sedí vedle Toma, a oddechnu si, když zjistím, že má kolem sebe celkem prostor. Všichni co mají ještě sílu, tancujou a dobře se bavěj.
„Tak se za chvíli rozloučíme, ne?“ nabídne mi Sabine. „Všichni vědí, že máme před sebou svatební noc, tak ať si myslej, že se nemůžeme dočkat,“ usměje se pobaveně Sab. „Babička za chvíli stejně vezme Davídka spát, zbudou už jenom ty skalní,“ ujistí mě, že to nejspíš bude všem jedno. „Tom, až uvidí, že jsi odešel, půjde za tebou, o tom nepochybuj, ten mě bude teď hlídat jak ostříž,“ směje se Sab.
„No jo,“ přikývnu. „Je asi nešťastenej, nejspíš si Georgovi postěžoval a ten ho pak začal utěšovat, “ povzdychnu si. Nedivím se mu, musí mít pocit, že jsem ho zradil. I když to všechno chápe, opilej je na tom blbě, ovládnou ho city a rozum jde stranou.
„Tak jo, jdu to říct mámě, aby se po mně nesháněla, rozloučím se a půjdeme spát, jo?“ usměje se na mě Sabine a pohladí mě po ruce. Dotýká se mě celej večer, všechno je to nutnost, aby nikdo nepojal podezření, ale jak na potvoru, když zvednu oči, setkám se s Tomovým tvrdým pohledem, kterej to všechno sleduje. Sakra… už aby to bylo za náma.
***
„Dobrý večer, pane Berkfelde, tak jak se máte?“
„Zdravím vás, Devile, už jsem si říkal, kdy zavoláte, když jsem sledoval večerní zprávy. Já se mám celkem dobře, ale vy musíte bejt asi naštvanej, co? Nějak se vám ta pomstička nepovedla. Ten zmalovanej floutek vypadal zamilovaně, když se čerstvě ženatej zubil do kamery. Má pěknou kočku, tu bych bral taky…“
„Jo, to je Sabine, hezká, co? Akorát že to všechno byla jedna velká komedie, pane Berkfelde. Vidím, že oblbnul i vás, ale u mě se mu to nepodaří. Já vím, co je ona zač. Vyhráli jsme, milý pane genetiku, vyhráli. Když jsem tu svatbu viděl, skvěle jsem se bavil. Vidím Billovi totiž do hlavičky, víte? Moc dobře vím, jaký to pro něj muselo být, když zašel až takhle daleko, že se oženil.“
„No, já nevím, mám pocit, že jste snad paranoidní. Vždyť vypadal tak neuvěřitelně dojatě, když si tu kočku vedl do auta. Já myslím, že to s tím jeho bráchou nebude tak-„
„Pane Berkfelde, věřte mi, naše pomsta se podařila dokonce líp, než jsem čekal. Sice jsem původně chtěl, aby jim sebrali kluka, ale mám takovej dojem, že tohle je snad skoro stejný, jako by to udělali. Tom se prej odstěhoval někam pryč, a novomanželé zůstali v jejich domě. Musej bejt úplně vyřízený, to vám garantuju, milej pane. Ale když mi nevěříte…“
„Abych pravdu řekl, nevím, co si o tom mám myslet. Nechce se mi věřit, že by ta holka s nima hrála divadýlko až takhle do detailu. To je přece zbytečný… proč by to dělala?“
„Proč, proč… pro ně. Je to kamarádka, kdysi dávno byla zamilovaná do Toma, a bůhví, jestli ještě není. Udělala by pro ně všechno, jak ji znám. Vždyť s tím teploušem dva roky chodila a vůbec nic za to nechtěla. Klidně se s ním vocucávala na veřejnosti, aby mu všichni uvěřili, že není buzerant. Taková holka udělá všechno. A nepochybujte, že jí určitě dobře zaplatili, znám je. Myslej si, že se dá všechno koupit.“
„No tak vám teda gratuluju k úspěšný pomstě, i když mě to teda neuspokojuje. Vypadali až moc šťastně na to, abych z toho mohl mít radost.“
„Nemějte strach, trpěj jako zvířata. Už jen to, že se musel Tom odstěhovat. Nejspíš je k tomu donutila sociálka, jinak si to nedovedu vysvětlit. Oni dva jsou na sobě závislí, jsou to dvojčata, chápete? Normálně bez sebe nevydržej ani den, jsou prej nějak duševně napojený… krom toho, když se napojujou jinak… chachachachacha!
„Jo, to si dovedu živě představit… pěkně nechutná představa, vám povím. Tak jestli trpěj, jak říkáte, jsem spokojenej. Díky za informaci. Docela mě ty večerní zprávy naštvaly, vám povím.“
„Ne ne, můžete klidně spát, myslím, že jim se to už dlouho nepodařilo, chlapečkům nafrněnejm. Jen ať si to užijou, pomsta je sladká…“
„Dobře, tak já si to jdu taky užívat, Devile. Díky za info…“
„Nemáte zač, a dobrou noc.“
***
„Tak se měj, manžílku, jdu vedle,“ rozloučí se se mnou Sabine, když za námi zapadnou dveře svatebního apartmá. Namíří si to hned do vedlejšího pokoje, spojeného s tímhle apartmánem. Je sice oficiálně Tomův, ale od začátku je plánovaný pro ni. Hned po příjezdu si Sabine s Tomem vyměnili karty od pokojů, aby se Tom ke mně bez problémů dostal. „Užij si to,“ ještě na mě mrkne, než zaklapne průchozí dveře a já zůstanu definitivně sám. Rozhlídnu se po tý nádheře… na posteli jsou poházený okvětní plátky růží všech možných barev, výzdoba je naprosto dokonalá, nejspíš to takhle zařídila Sabine. Všechno tohle měla na starosti ona, a její kamarádka jí nejspíš ve všem vyhověla. Včetně toho, že bratr ženicha bude mít pokoj hned vedle apartmá novomanželů…
Tak nejdřív do práce… očima projdu všechna místa, která nás učili ochranáři, kam všude se daj schovat kamery. Tenhle hotýlek jsme totiž nenechali standardně prověřit jako každej hotel, kam se jdeme ubytovat, protože je to přece jen od Sabininy kamarádky, ale já se naučil, že se nedá věřit vůbec nikomu. Bůhví, co je ten člověk zač, může mít v personálu někoho, kdo by rád vydělal na filmu z naší svatební noci, takže mi nezbývá, než to tady všechno prolézt. Zásuvky, vypínače, lustr, skříně, dokonce i kytku na stole… všechno, co je nějak zvláštně přikrytý, co sem nepatří… práce na deset minut. Ale stojí mi to za to, nechci kvůli svý lenosti ráno zjistit, že je všechno v háji.
Uff… tak dobrý, nic jsem nenašel, snad jsem na nic nezapomněl. Sundám si s úlevou motýlka, už mě pěkně škrtí, hodím ho na stůl, kde je připravený šampaňský v kyblíku a dvě skleničky, nejspíš si myslej, že po tom všem chlastu si budeme ještě zvlášť připíjet. Radši bych to měl schovat, aby Tom nechtěl pokračovat i tady. Když je v takovýmhle stavu, neví kdy přestat. No nic… zajdu se mezitím vysprchovat, jsem za celej den zmoženej, a až vylezu, možná už tady Tom bude.
***
Sakra… už tady na něj čtvrt hodiny čekám vysprchovanej a vyvoněnej, a on nikde… Je to asi pět minut, co jsem mu poslal esemesku, ale ještě mi nepřišla doručenka, takže má nejspíš vypnutej mobil. Zkusím poslat zprávu Georgovi… ale než dopíšu první slovo, ozve se od Sabine klepání. Sakra… doufám, že jí není smutno a nechce si ještě povídat. Když ji vyzvu, aby šla dál, otevřou se dveře, a dovnitř spadne Tom… ano, doslova a do písmene ke mně spadne. Nadranej jak pytel. Hned za ním nakoukne Sabine a s omluvným úsměvem mi vysvětlí, že ho k ní dovlekl Georg, tak ho radši převzala jako balík a doručila mi ho. Poděkuju jí, když pomáhám tomu opilýmu paku vstát na vlastní nohy, abych ho dotáhl na postel. Co s tímhle mám ovšem dělat, to už mi drahá novomanželka neporadila, a hned zapadla zpátky k sobě.
„Tomi, Tomi, co mi to děláš…“ mumlám si spíš sám pro sebe, protože nepředpokládám, že by mě ten žok alkoholu vnímal. Jenže to jsem se spletl. Najednou, jako by ožil, když jsem ho posadil na zadek, a hned se ozval.
„Co já tobě děláááááám?“ protáhl opilecky. „Tak jááááá ti něco dělám, no to je bezvadný,“ mele sotva srozumitelně, ale rukama u toho rozpažuje jako v tělocvičně.
„Jo, děláš, opil ses, i když jsem ti říkal, že se na tebe těším,“ vyčetl jsem mu, ale bylo mi jasný, že rozumná řeč s tímhle člověkem nebude.
„No jasněěěě, pán se ožení, celej večer se ohrabává a líbá s manželkou, a já to odseru… já sem se vopil… a ty jsi svatej, že jo? Já, chudinka vopuštěnej,“ mele si ty svoje ukřivděný kecy, když se pomalu skládá do měkkých peřin.
„Ježiši, ještě mi to vyčti, ty opilče,“ plácnu ho po ruce, kterou mi chytil pramen vlasů a za kterej si mě přitahuje k sobě blíž. Fuj, smrdí jako čuně… ale drží pevně. Nakrčím nos z toho cigaretovýho smradu, co z něj táhne, tohle fakt miluju… vždycky když chlastá, tak kouří. Jinak ne, je to zvláštní, ale snad to nějak přežiju…
„No jó, aby se ti něco nestalo, ty ženichu,“ zaznamená Tom můj škleb, a hned se nezapomene ozvat. „Už mě nechceš, že jo? Ani pusu na dobrou noc mi nedáš, ty zrádče,“ mumlá už skoro v polospánku, a že pomalu usíná, poznám podle toho, jak postupně povoluje sevření jeho dlaně. Uff… konečně. Pustil moje vlasy, a dal se do jemnýho chrápání. Stáhnu z něj postupně všechno co jde, nechám mu jenom košili a boxerky, přikryju ho až po bradu a z obličeje mu odfouknu plátky růží, který na něj napadaly z okolního polštáře. Zadívám se na to svoje dredatý pako a s úsměvem mu vtisknu pusu aspoň na čelo. Jdu si lehnout na vedlejší polovinu, sexu s tímhle chrnícím opilcem už se dneska holt nedočkám. Doufám, že nebude zvracet…
To je teda svatební noc… Tom se každou chvíli budí, něco zamumlá ze spaní a zase upadne do komatu, a já, jak jsem byl utahanej, najednou nějak nemůžu zabrat. Úplně mě ty jeho výčitky probraly. Je možný, že to opravdu vnímá takhle? Myslí si, že už ho nechci? Není přece úplně blbej, musí vědět, že ho miluju… na tom záchodě jsem mu to přece dal dost jasně najevo, tak nechápu, co mu přelítlo přes nos, že se na mě takhle naštval. Asi mu povolily nervy, měl už toho taky celkem dost. Nějak jsme si vyměnili role… Tom začal žárlit, a já mu nemám jak dokázat, že jsem mu věrnej… dokažte věrnost… to nejde. Nevěru můžu prokázat, ale věrnost? Prostě mi musí věřit. Ale snad se to všechno spraví, až se z tý ukřivděný opice vyspí… jak to říkal… ‚chudinka opuštěná’… bože Tomi, to je to poslední, co bych chtěl udělat, opustit tě. Takovou práci mi dalo, abych tě získal, a teď bych tě měl opustit? Doufám, že budeš ráno k použití… podle toho, jak jsem tě sledoval, tak jste pili s Georgem pořád jenom whisku, takže by ti zase tak špatně být nemuselo.
No nic… přitáhnu si toho svýho milovanýho smraďocha k sobě, zamlaskám, když začne nahlas chrápat, a začnu počítat ovečky… snad usnu brzy…
autor: Janule
betaread: Áďa
Bylo t bombový ale ten rozhovor uprostřed…no to¨jsou teda takový svi*ě s prominutím, prej trpěj jako zvířata..to je hrůza já bych jim takovou střelila až by vobletěli celou zeměkouli třikrát tam a zpět. Mě to tak štve no hlavně aby už Filípek hezky dodělal bédu vrátí se mu Valča a všechno bude ok. Doufám, jinak ten konec byl dobrej prej smraďocha×DDD tak snad si tu svatební noc vynahradí ráno:-)
Nojono…Tom se hold musí cítit ukřivděně, ani se mu nedivím..;) Ale na druhou stranu, kdyby se neopil, tak mu Bill mohl ukázat jak moooc ho miluje..:-)
Tak ako je Allegator jednotka v kreslení a v montážkach,tak si TY Janulka jednotkou v písaní poviedok.Prekvapuje ma ako dokážeš pri tomto počte poviedok stále vymyslieť niečo nové,ale spôsob akým opíšeš aj tú najobyčajnejšiu vec a udalosť,to je lahôdka.
Tom sa teda predviedol!Očakávala som "ICH" svadobnú noc,pretože v tvojom podaní bude nádherná a Tom sa opije!Ale byť na jeho mieste urobím to isté.Ale ráno bude určite všetko iné,takže zasa čakať do nedele,no čo už!
Romantika jak noha… Chudák Bill. Ale celkem Toma chápu, asi musel utopit svůj žal v alkoholu. To by mě zajímalo, jestli mu to pomohlo psychicky se vyspořádat se situací. 🙂
Tak teď si nejsem jistá Devilem a panem Berkfeldem, co plánují dál. Každopádně je ta situace hrozně zapeklitá, já normálně nevidím žádný východisko, řešení, ač se snažím sebevíc. To jsem zvědavá, Janule, co podnikneš, já jsem z té situace bezradná. 🙂
ten si teda užíva svatební noc chudáček xD
Ty mi to prostě děláš schválně!!! To není jinak možný!!! Bolí mě noha, natáhla jsem si sval pod lopatkou, nemám napsanej úkol na angličtinu, jsem stará, opotřebovaná, nikdo mě nemá rád, a ještě ke všemu nesnáším neděle. Jediný, na co jsem se dneska těšila, byla ta slibovaná dvojčecí svatební noc! A čeho jsem se dočkala?!? Opilýho Toma!!! Vy si teda vážně můžete s Áďou podat ruce, vy jedny sadistický spisovatelky! Takhle mě tejrat, jestli vono to není trestný? :)))))
Šla jsem si nalejt dvojku červenýho, teda než tahle story skončí, ze mě bude alkoholik :))))
No jo, já vím, klid a zhluboka dýchat, ono to zaručeně bude ještě horší, vůbec se neodvažuju dumat nad tím, co strašného se twinsátkům přihodí příště!
Jinak tedy všechna čest Devilovi, vymyšlený to má perfektně a je vidět, že dvojčata zná opravdu dobře, aby věděl, že tenhle, pro něj jistě nečekaný vývoj situace, zasáhl Kaulitz rodinu na tom nejcitlivějším místě.
A docela jsi mě vyděsila tou scénou, kdy Bill před Tomovým příchodem kontroluje pokoj, to je vážně hrozný, takovejhle život pod drobnohledem. Sice vždycky říkám, mají, co chtěli, ale stejně je to děsivý, ta lidská touha po senzacích… Janule, tohle byl vážně depresivní díl, sice úžasnej, ale hrozně moc smutnej, alespoň tedy na mě tak působil… K 🙂
V tom svatym rozhořčení jsem zapomněla napsat, že jsem hrozně zvědavá na to, až se Tom probere z opice, chudák malej, nešťastnej, opuštěnej a žárlivej :)))
Tyjooo já to nevydržím do další neděle .. Jeej chci vědět co řekne ráno xDD. To nude zajímaví .. Achjooo .. a zasemám před sebou nudnej tejde .. Sakriš … Nechtěla by si nám ho trošku oživit časoprostorem ? xD
Abych pravdu řekla, ještě se stále tak nějak neorientuju v tom, co a jak se děje v souvislosti s panem Berfeldem a Devilem. I když.. možná.. no.. Ale co, to přijde časem. Jsem hold blondýna, trvá mi to dýl :oD
Každopádně mě to s tím Tomem dostalo. Umí si vybrat opravdu správný čas na to, aby se opil. Ono to neplatí jen s Tomem v této povídce, většinou to tak chodívá i normálně, v realitě. Já bych mohla povídat o lidech, kteří se opili v nesprávnou chvíli..
Ale, to už odbíhám od tématu. Na závěr snad jen dodám, že se moc těším na další – myslím, že stejně tak dkonalý jako byly ty předchozí – díl. Tak, teď jdu sesmolit nějaký ten díl mojí povídky i já….
cože :-O časoprostor III.?? Tak to jsem teda hodně zaspala..Já tu povídku miluju a mrzelo mě že to nemělo pokračování tak to jdu číst 3. řadu!! ♥ krásná kresba!
🙂 Díky holky, vy byste mě chtěly utahat, co? Já nestíhám, já mám napsanej jenom díl na příští tejden, a další jen pár odstavců… za chvíli to bude se mnou děsný. Doufám, že ten jeden tejdně budu stíhat pořád. A o svatební noc se nebojte, sice to bude ráno, ale bude… :o) J.
Chudák Tomi. Je to prekérní situace, co si budeme povídat. A ačkoli může rozumově chápat celý problém jakkoli dobře, citová stránka člověka funguje úplně jinak. Líbí se mi, jak se ti daří tyhle psychologický pochody zdárně vystihnout a nezabředáváš do strojově logických scénářů, podle kterých si člověk myslí, že by jednal, když není zainteresovaný. Celé povídce to propůjčuje nádech mnohem větší reálnosti… i když my ti tenhle příběh žereme už od prvního dílu této povídky, navzdory cestám časem apod. – tedy alespoň já jo 🙂
Devil je nepříjemnej, znovu se nám připomíná, jako kdyby snad šlo na něj zapomenout… Ale já věřím, že nakonec dostane jak se tak říká "pořádně za uši" a dá našim dvojčatům pokoj.
Jinak… Tomi se nám sice opil, ale tenhle díl nesl jakýsi příslib… a tys nám to v komentářích vlastně potvrdila… takže na další dílek se těším s vidinou "svatebního rána" ještě o maličko víc :))
[11]: Ale vždyť ty to zvládneš napsat 🙂 My všichni "úchyláci" ti věříme xD a těšíme se na další neděli xDD.
Hlavně to neusekni a neskonči nějak moc rychle, jako sem to četla v jedné povídce, to by mě mrzelo …
Nádherný Jani… Strašně mi bylo líto opilýho Toma, až sem měla klepavku z toho^^ Každopádně doufám, že si ráno užijou, když to takhle Tom pokakal a opil se s Georgem!^___^ Těším se na další díl<3333
Tak to jsem zvědavá na to "poflámové" ráno Toma .. Už dopředu je mi ho líto… Ale zase Bill ho v tom určitě nenechá :))
Mě tahle povídka tak strašně užírá! 🙁 Já si nemůžu pomoct, asi jsem zase nějaká přecitlivělá, ale při tom Tomové opilecké proslovu mi zase začaly téct slzy. Je naprosto jasné, že chápe, proč se tohle děje, ale jedno mu to prostě být nemůže. Za střízliva se drží, ale když se opije, tak řekne to, co cítí. Je mi ho líto, protože já vím, že na jeho místě bych se cítila ještě víc ukřivděněji než on. Snad už si i Bill uvědomil, jak moc tohle Toma zmáhá a i přesto, že si pro sebe občas ukradnou ěnjaké chvilky, tak prostě koukat na to, jak celý den cukruje se svou nevěstnou, není nic příjemnýho. Asi bych se stejně jako Tom opila, aby mi bylo aspoň trošku líp. I když on se spíš začal litovat. Myslím, že ráno si bude Tom nadávat, jak propásl ´jejich´ svatební noc, ale co už. Já ho chápu 🙂