autor: Gabby
„Au.“ Billovi tenká jehlička sklouzla pod nehet a jeho rukou se okamžitě prohnala trpká bolest. Rychle si vložil prst do úst a jemně jej sál. Když bolest ustala, dal se znovu do šití. Už byl skoro hotov, ale stále potřeboval doladit několik detailů.
Byl opravdu spokojený se svým nápadem, který Toma určitě nemálo naštve. Musel se usmívat, jelikož se tak strašně moc těšil, jak tohle dopadne. Bylo mu dokonce jedno i to, že by si Tom třeba pobyl pár dní ve vězení, i když tak strašné to asi nebude. Určitě mu to ale udělá nemalý problém.
Bill si musel pospíšit, jestli chtěl vše stihnout podle plánu. Moc dobře věděl, že dnes kolem třetí hodiny chce jet Tom na návštěvu k rodičům, a proto zrychlil tempo, naštěstí již bez úhony na svých jemných ručkách.
Znovu se blaženě podíval na svůj výtvor a vyšel s ním ke garáži, kde stálo Tomovo auto. Měl štěstí, že byl Tom zalezlý kdesi v obýváku, takže mohl Bill nerušeně pracovat. Vzal lehkou, látkovou figurínu, který však z dálky mohla vypadat jako lidské tělo a připevnil ji k zadnímu nárazníku na delší provaz, takže to bude vypadat, jako že za sebou Tom vláčí jakousi mrtvolu. Nebylo zrovna náhodou, že měla figurína blonďaté vlasy a krátkou minisukni.
Bill k autu ještě připevnil cedulku s nápisem a postříkal figurínu mrtvé slečny červenou barvou.
Zazubil se a musel si nad svým výtvorem zatleskat.
„Výborně.“Pronesl a spokojeně odcházel do domu. Jen tiše doufal, aby si Tom figuríny nevšiml příliš brzo.
**
„Bille, fakt nechceš jet s se mnou? Máma by Tě určitě ráda viděla,“ Tom nechápal, proč k bratrovi přestává cítit onu zášť. Tedy… cítil ji vůbec někdy? Měl už toho všeho dost, pořád jen samé urážky, nástrahy a pasti. Chtěl toho nechat a začít zase žít jako předtím.
„Vůbec na mě nemluv.“ Odsekl Bill a dále si ho nevšímal.
„Bille, já…“ Tom svěsil hlavu a odešel z domu. Nemělo to cenu. Bylo jasné, že Bill je velice tvrdohlavý a nepřistoupí na žádné příměří. A Tom si to zase dával za vinu. I když je pravdou, že to z veliké části jeho vina byla, jenže stejně tak to bylo u Billa. Měli stejný podíl viny, a bylo jen na nich, jak s tím naloží… a očividně Bill by rád pokračoval v této nekončící hře, kdo víc komu ublíží.
**
„Do háje, co chtěj, vždyť jsme nejel nijak rychle!“ Tom přibrzdil a mířil k okraji silnice, kde by mohl zastavit. Nechápal, proč za ním jedou policisté, vždyť jel tolik, kolik měl. Ne nijak rychle!
Z auto vystoupili dva policisté a vypadali opravdu velice rozhořčeně. Tom proto s náznakem menšího strachu otevřel okénko svého auta.
„Dobrý den, děje se něco?“ Řekl trochu zmateně a nechápal, proč na něj civějí jako na vraha.
„Dobrý, dobrý… můžete nám říct, proč za sebou táhnete ten kus hadru? Víte, nejdříve jsme se domnívali, že je to skutečné tělo, ale poté nám došlo, že je to jen hadrová pana.“
„Cože?“ Tom nechápal, o čem to mluví, proč by měl za autem cosi vláčet?
„Vystupte si, prosím a dejte nám vás řidičský průkaz,“ Tom okamžitě poslechl a podal jim řidičák a nějaké další potřebné papíry od auta. Neměl se čeho bát. Řidičák propadlý není, nepil, nejel nijak rychle. Tak v čem je tedy problém?
„Pojďte prosím s námi.“ Řekl jeden z policistů a dovedl Toma za jeho auto, kde mohl vidět skutečně hadrovou panu přivázanou za jeho nárazník. Vypadalo to tak věrohodně, skutečně jako mrtvá dívka, kterou by táhl za svým autem.
„Můžete nám to nějak vysvětlit?“ Tom byl naprosto zaskočený, ale moc dobře věděl, kdo mu toto nemilé překvapení připravil.
„Eh… tak to asi nemůžu,“ řekl zaskočeně a shýbnul se k nárazníku, na kterém byla cedulka s nápisem -ROZNESU VÁS NA KOPYTECH-. „Bille, ty pitomečku…“ zašeptal pro sebe.
„Říkal jste něco?“
„Ne, nic.“
„Tak tedy… vysvětlete nám, proč za sebou taháte… tady… tady tohle.“ Policista ukázal na dívčí hadrové tělo, a poté i na cedulku. „A to má znamenat co? Prosím vás, můžete nám dýchnout?“ Řekl druhý policista a podával Tomovi onen přístroj, s kterým měl již nejednou potíže. Ale raději ho bez okolků vzal a dýchnul. Neměl se opravdu čeho bát, jelikož nepil.
„Hm, prosím vás, okamžitě to odvažte, a už takhle neblbněte.“ Řekl po chvíli jeden z policistů, když viděl, že tom nadýchal nulu, ale především, když si všimnul jeho zaskočeného pohledu. Pravděpodobně neměl ani páru o tom, že za sebou něco vláčí.
Po pár minutách už Tom jel směr dům jeho rodičů a modlil se, aby se někde v novinách neobjevilo, že slavný Tom Kaulitz rozdupává dívky na kopytech.
„Ach Bille, tohle si odneseš!“ Zaskřípal zuby a žilami se mu znovu rozlila chuť pokračovat dál v boji.
**
Zatímco měl Tom menší problémy s policisty, Bill vymýšlel další plán, jak Toma zničit! Měl takovou chuť vidět svého bratra na kolenou, aby prosil, aby byl na pokraji všech svých sil. Tak moc po tom toužil…
A proto se rychle zvedl a šel do kuchyně. Moc dobře věděl, že si tu dnes Tom zapomněl mobil, což mu tak akorát nahrálo do karet.
Vzal jej a postupně začal vytáčet čísla Tomových bývalých přítelkyň. Tedy ne přítelkyň, ale jen holek, s kterými byl na jednu noc… a že jich nebylo málo. Bill nechápal, proč Tom musí tolik žít sexem. Copak není nikdo, koho Tom miluje?
Billovi skanula jedna jediná slza po tváři, když si uvědomil, že byl jen součástí jeho dlouhého seznamu lidí, s kterými si Tom užil a poté je odkopnul.
Tohle uvědomění mu ještě více řeklo, jak musí Toma pokořit a v jejich boji vyhrát.
Bill vytáčel jedno číslo za druhým, pokaždé trochu zhloubil svůj hlas, aby se zdálo, že telefonuje Tom. Vše probíhalo bez problémů.
…A Billovi se znovu na tváři rozlil spokojený úsměv nad svým dokonalým plánem.
autor: Gabby
betaread: Janule
ty kráso, co ten Bill chce zase provést? tohle bude ještě na dlouho…těším se na další díl!
Bože…mě začíná být líto Toma, on by se chtěl usmířit…a Bill na něho takhle..Tak kluci, proberte se přece!
já taky___je to upe boží =D
xD xD že si nedaj pokoj fakt…blbečci
Na jednu stranu je Bill pěkná mrcha, ale na druhou… když ho Tom odkopnul… Bože, já se dalšího dílu snad nedočkám! xD
Tom ho ale neměl odkopnout..pak by se nic nestalo…ale to s tou ženskou nemělo chybu xDDDD
Úžasně napínavé, super. jen by to mohlo být malinko delší. Ale neva, tak rychle dál