Společník hvězd 8.

autor: Ivetka

Jak je to už na světě obyčejným zvykem, dny ubíhaly jako voda a Bill byl od doby, co Tomovi patřil, starší o celý půlrok. O Billa byl obrovský zájem ze stran žen i mužů, ale Tom si ho jednoduše nenechal nikým vzít. Byl za něj ochoten zaplatit klidně až 5x větší cenu, než Bill měl, a tomu se pan Bruno nemohl z žádného důvodu bránit už jen z toho důvodu, že Tom byl jeho dlouhodobý věrný zákazník a obchody s ním byly jedna báseň.
Za tu dobu, co Bill Tomovi patřil, zažil tolik věcí, které by zřejmě nikdy jindy nezažil. S Tomem si sex opravdu užíval a jejich první byl přesně takový, jaký si Bill představoval – romantický, něžný a pomalý… Všechno v ten večer do sebe tak dokonale zapadalo, že se Bill ani nechtěl bránit… Poprvé za svůj život. Bill se díky Tomovi podíval i k moři, kde jindy nebyl. Týden u moře pro něj byl nepředstavitelnou krásou a pokušením, a s Tomem to každý den řádně oslavovali. Bill o sebe začal pečovat, každý den se Tomovi chtěl líbit. Naučil se sám se česat, líčit, kombinovat kousky oblečení tak, aby to dokonale ladilo s jeho účesem, líčením a náladou…

—

,,Doufám, že na tento víkend nemáš nic naplánovaného,“ Tom se jednoho večera, který trávil u Billa, rozhodl, že ho o něco požádá… Nebo mu spíš něco oznámí.
,,Proč? Co se děje?“ Bill čekal, že ho Tom bude chtít pozvat někam na výlet, večeři, do kina, ale to, co mu Tom oznámil, opravdu nečekal.
,,Slíbil jsem rodičům, že k nim na víkend přijedu a tebe vezmu s sebou…“ nevinně se usmál. Konec konců se cítil trošku provinile, když to Billovi říkal až tři dny předem, ale kdyby mu to řekl 14 dní předem, Billa by se určitě zmocnila nervozita a návštěvu by odmítnul.
,,To si děláš srandu, Tome… Oni o mně vědí?“ Bill byl překvapený a měl radost z toho, že ho Tom chce představit svým rodičům, ale již zmíněné obavy tu stejně byly.
,,Ano, říkal jsem jim o tobě, těší se na tebe, jsou strašně zvědaví… Jsme pozvaní na oběd, budeme tam spát a druhý den po snídani se zase vrátíme zpátky sem. Bude se ti tam líbit, rodiče mají domek v horách, je tam nádherně, uvidíš…“ Tom se k Billovi přitulil, aby ho ujistil o tom, že i tam bude v bezpečí, protože tam s ním bude.

,,A proč mi o tom vlastně říkáš až teď? Co když už na víkend něco mám?“ Bill se pousmál. Líbilo se mu, jak si Tom ve všem věřil, ale na druhou stranu to bral i jako špatnou vlastnost. Ne vždy se to totiž vyplatí.
,,No, jestli už něco máš, tak to určitě kvůli mně odložíš na jindy a říkám ti to až teď, protože jsem čekal na vhodnou chvíli a ta nastala…“ podrbal se v dredech.
,,No dobře… pojedu, ale… bojím se toho… Takže kdyby mi došla slova, mluv prosím za mě…“ Bill už začal plánovat, jak to všechno asi bude probíhat.
,,Bille, klid… Nemysli na to, ber to tak, že to bude další krásný víkend… ano?“

—

,,Prostě nemysli na to, co se může a nemůže dít, nějak to dopadne, a když rodiče uvidí, že jsi nervózní, budou nejistí… Mají rádi klidné lidi, takže zhluboka dýchej, protože tam už skoro jsme…“ Tomovi rodiče jejich příjezd očekávali okolo půl dvanácté dopoledne, což sice trošku nestíhali, ale Tomovi rodiče jim to určitě nebudou mít za zlé.
Bill Toma moc neposlouchal a soustředil se sám na sebe, ruce měl naprosto ledové, a přesto se mu potily. Pořád je stiskával do pěstí v pravidelných intervalech. Oči měl zavřené a v duchu si zpíval jeho oblíbenou písničku, to ho aspoň trošku uklidňovalo.

,,Ale ne, on je tu i bratránek… ach jo…“ povzdechnul si Tom, když viděl světle modré auto stojící před garáží. Zaparkoval u trávníku a pomohl Billovi z auta. Tomovi rodiče už čekali přede dveřmi malého rodinného domku. Když Bill uviděl tu ustaranou tvář Tomovy maminky a klidný výraz jeho otce, všechna tréma z něj opadla a Billovi se na tváři vykouzlil milý úsměv. Rodiče Toma instinktivně uvítali dříve Billa, Tomova maminka, která ho požádala, aby jí Bill říkal Kathrin, a Tomův otec, který se představil jako John, Billa uvítali přímo velkoryse. S Tomem se samozřejmě taky přivítali, neviděli ho už jak dlouho.
,,Tak pojďte, oběd už bude brzy hotový…“ pousmála se Kathrin a pozvala oba mladíky dál do domu.
,,A co máme dnes dobrého?“ pousmál se Tom a pevně doufal v to, že to bude jeho oblíbené jídlo.
,,No přece kuře na paprice, jak jinak…“ Kathrin mladíky odvedla do kuchyňského koutu, kde už čekal Tomův bratranec Bob a jeho přítelkyně Karolína. Tom je představil, Karolína se s Billem mile přivítala, ale Bob u pozdravu házel pohrdavé pohledy. Bill se to pokusil ignorovat a posadil se na Tomem nabídnuté místo. Ten si sednul těsně vedle něj, aby se Bill necítil tak spoutaně.

,,Tome povídej nám něco o tom vašem příběhu, jak jsi k Billovi přišel?“ Kathrin se usmála a dál se věnovala své porci jídla.
,,No, Bill je vlastně zaměstnaný v jedné agentuře, je to vlastně společník lidí, kteří to potřebují nebo chtějí. Už jsem odtamtud měl pár lidí, ale musím uznat, že Bill je ten nejlepší, koho jsem zatím měl.“ Pousmál se Tom.
,,To je asi samozřejmé, když jsi nám žádného jiného společníka nepřivedl představit…“ pousmál se Tomův otec.
,,Musím říci, že mě to docela překvapilo, když jsem se dozvěděl, že je to kluk…“ uchechtnul se Bob. Na to nikdo nic neodpovídal a Bill díky tomu jen více znervózněl. Tom vyndal ruku zpod stolu a chytil Billa za ruku.
,,Myslím, že je jedno, jestli je to holka nebo kluk, nemusíš pořád dokazovat, jak jsi dokonalej, když si vezmeš hypotéku na vilu, půjčíš si na luxusní autíčko, seženeš si díky kamarádům perfektní paničku a žiješ si jako v bavlnce, Bobe… Na Billovi není nic, co by na holce nebo na klukovi mělo chybět. On je chodící štěstí a on mi dělá život příjemnějším. Takže myslím, že je jedno, jestli má koule, nebo pipinu,“ Toma Bobovo chování rozčilovalo a Bill pochopil, proč Tom v autě naříkal, že tu je. Kathrin s Johnem jen seděli a přihlíželi.
,,Můžete toho prosím nechat? Vidíte se jednou za čas, a hned se začnete hádat… ještě kvůli takové blbosti…“ Bill promluvil s hlavou sklopenou k talíři.
,,O blbosti? Tím jsi chtěl říct, že jsi blbost?“ Tom se tentokrát stočil k Billovi a trošku s ním zatřepal na znamení, že se nemusí před takovým hlupákem, jako je jeho ctěný bratránek shazovat.
,,Co tím chceš říct? Že já jsem si na tyhle věci nevydělával a nevydělávám? Co si o sobě myslíš, Tome? Párkrát brnkneš na kytaru, nebo hodíš sexy pohled ve filmu a máš za to miliony, ale my musíme pracovat rukama. Co to je, že z bezdomovce udělají star, hmm? To je to tvoje štěstí? Aha, tak to vám teda přeju, ty ani Bill neumíte makat rukama…“ vyjel Bob, který se nikdy nenechal moc popohánět k tomu, aby bránil svou osobu a třeba to i trošku přehnal.
,,To, že Bill neměl v životě moc štěstí, se teď prostě jenom obrátilo, to vypovídá o tvojí chamtivosti a blbosti i v tom, co jsi vypověděl o mně. Musím uznat, že si kolikrát vymyslíš krásné perličky, abys nevypadl z kolektivu. To je strašný, jak ty závidíš lidem okolo sebe a srovnáváš je mezi sebou. To si opravdu myslíš, že s tímhle někde pochodíš?“ Bill i Karolína na sebe letmo koukali, hádka se týkala jich obou. Tom narážel na ní a Bob na Billa.
,,Ne, Tome… Já ti nezávidím. Já tě spíš jenom lituju, ty jsi to se svou inteligencí dopracoval opravdu dost daleko. Ty, až jednou lidi omrzíš a tvoje sláva se dá pod úroveň, co ty vlastně budeš dělat? Myslíš, že tě někde přijmou? Vždyť ty jsi úplně vypatlaný pako, s prominutím. Děti mít nebudeš, ženu mít nebudeš, myslíš, že i Bill tě pořád bude oblejzat a líbat ti nohy?“ Bob posměšně protočil oči a naklonil se přes stůl blíž k Tomovi, chtěl slyšet, čím se Tom bude hájit tentokrát.
,,Na to, že jsi můj bratranec, toho o mně víš docela málo. Pokud ti to ještě nikdo neřekl, mám maturitu z gymnázia a klidně si můžu udělat vejšku a jít někam makat… rukama, jak jsi mě nařknul. Proč jsi sem vůbec jezdil? Chtěl jsi zase předvést, co v tobě je?“ Tom byl už vážně rozčilený.
,,Ne, chtěl jsem se podívat na tu děvku,“ Bob se pohrdavě opřel…

To už ani Tom nevydržel, zvednul se rychlým kvapem a pár kroky byl u Boba, kterého vytáhnul ze židle a naštvaně ho přimáčkl na zeď.

,,Tohle ti říkám poprvý a taky naposledy. Ty si Billa ani jeho jméno do huby už radši nikdy, nikdy neber, jinak to špatně dopadne, chlapečku. Sereš mě už od tý doby, co jsem se na tebe dneska jenom podíval, takže by bylo asi lepší, abys odtud vypadnul, než dostaneš přes držku, to ti radím dobře…“ Tom syknul a na znamení, že to myslí smrtelně vážně, Boba přimáčknul na zeď ještě mnohem pevněji.
,,Kluci, nechte toho,“ zasáhla do toho Kathrin a oba je od sebe odtrhla.
,,Máš pravdu, mami, tenhle kurevník mi za zničení kloubů nestojí,“ postrčil ho ke dveřím.
,,No, vyznamenal ses nádherně,“ pousmál se Bob a pobídnul rukou Karolínu, aby se zvedla. Oba během několik sekund zmizeli za dveřmi. Chvíli byly slyšet ještě Bobovy nadávky.

Tom se teprve teď otočil, a smutně se na Billa podíval. Ten seděl s hlavou sklopenou ke stolu. Když bouchly domovní dveře, což bylo zřetelně slyšet, Bill ještě trošku nadskočil.
,,Promiňte,“ brouknul tiše, zvednul se od stolu a šel pryč. Cestu ven si ještě pamatoval.
,,Bille počkej,“ křiknul za ním Tom a šel za ním, ale Bill se nezastavoval, naopak ještě zrychlil. ,,Bille,“ houknul Tom a chytnul ho za zápěstí těsně u domovních dveří.
,,Neměl jsem sem jezdit, Tome…“ Bill se otočil a utřel si drobné slzy.
,,Ale tohle neříkej, Billy… Bob tu neměl být, on je to blbec, tohle je u něj naprosto normální. Prostě nemá srdce, podobné, a ještě horší věci, dělal od mala všem okolo sebe. Akorát ty na to nejsi zvyklý. Rodiče si tě oblíbili, Boba si nevšímej.“ Konejšil ho Tom.
,,Tome, on mi řekl, že jsem děvka, chápeš? Nikdy jsem nedoufal v to, že mě tak někdo osloví, i když přesně to jsem, chápeš to? V duchu jsem si to sám sobě řekl několikrát, ale když ti to řekne přímo někdo jiný, tak to bolí…“ Bill si neustále sundával ze tváří Tomovy ruce, které tam Tom pořád vracel.
,,Bille, tohle už o sobě nikdy neřekneš, jasný? To, že za tebe platím, neznamená, že jsi děvka, Bille. Nemám tě jenom pro sex, ježiši. Prožíváme spolu hezký chvíle, ne?“ zamračil se Tom.
,,Jo, to jo…“ brouknul Bill.
,,No tak vidíš, tak tamtěch blbostí nech. Já jsem rád za každej moment, co můžu být s tebou, hrozně moc pro mě znamenáš, mám tě rád, tak toho nech a už to prosím tě nikdy neříkej, ano? Nechci to už slyšet, rozumíš mi?“ Tom Billa donutil, aby se mu kouknul do očí.
,,Ano…“ brouknul tiše Bill.
,,No vidíš, že to jde…“ pousmál se Tom, naklonil se k Billovi, jemně ho políbil na rty a pak ho pevně objal. ,,Pojedeme domů už dnes a pojedeme ke mně, ano?“ nabídnul Tom, věděl, že by tu Bill být už stejně asi nechtěl. Toma mrzelo, že návštěva jejich rodičů dopadla tak, jak dopadla, ale byl si jistý, že oba rodiče to pochopí. Tom se prostě nedokáže ovládnout, když někdo nadává osobě, na které mu záleží a kterou má rád. A Tom Billa přímo zbožňoval a nedovolil by, aby mu někdo zkřivil jediný vlásek na hlavě…