autor: Adella Kaulitz
Tom zrovna seděl u stolu a snídal, když se přiřítil Bill ze zahrady a máchal letákem jako splašený. Sedl si vedle něj a leták mu hodil skoro do talíře.
,,Dívej, čti!“ pištěl a rozrušeně poskakoval na židli.
Tom tedy četl.
Na letáku stálo velkým písmem „MAŠKARNÍ PLES“. To další ho nezajímalo. Pouze, že se to má konat už tuto sobotu. Za týden.
,,No a co s tím?“ odložil papír a zase se zakousl do toastu.
,,Půjdeme tam, viď že jo?“ Bill poulil svoje prosebná očka a tvářil se, jako by to byla životně důležitá věc. Moc dobře věděl, že tenhle pohled na něj vždy zabere a ani tentokrát nezklamal.
„No dobře, jak chceš,“ přikývl Tom a zamířil do svého pokoje.
A Bill jako ocásek šel za ním ,,Ty jdeš psát?“
,,Kdepak, jdu se jen převléct.“
,,A pak jdeš psát?“
,,Nechce se mi.“
,,Tome, prosím!“
X________x
Onóno pozoroval měsíc a zas a znova si promítal chvíli s Vílím princem. Vybavoval si jeho nádherné rty. Černé oči. Hebké vlasy. Hlas jako rajská hudba. Čekal, kdy ho uvidí. Doufal, že zase přiletí…
>FlashBack<
,,Kde jsi byl, Selmacasi?“
,,Otče!“ Selmacas se otočil na osobu v jeho pokoji. ,,Vylekal jsi mě.“
,,To tys vylekal nás. Kde jsi byl, synu?“ Otci se zablýskaly oči.
Selmacas ucouvl a nasadil nevinný úsměv. ,,Byl jsem u potoka. Umýt se.“
,,S kým?!“
,,Sám,“ odpověděl sebejistě a postoupil k otci. Nemohl mu říct, že strávil večer s Elfem.
,,Takže sám.“ Otec přivřel oči a otočil se ke dveřím. ,,Měl by ses víc věnovat své snoubence, než těm tvým večerním toulkám.“ Otočil se zpět a přísně pohlédl na syna.
,,Jistě, otče.“
,,Dnes večer zůstaneš doma.“
,,Otče!“ Selmacas nesouhlasně kroutil hlavou.
Vílí král se jen posměšně ušklíbl. ,,Jeden večer tě přeci nezabije,“ řekl tiše a vyšel z pokoje.
Selmacas se posadil na postel a povzdychl si.
Musel za Onónem. Musel ho vidět.
<konec FlashBacku>
Selmacas doprovodil do pokoje Calimë, svou snoubenku, a spěchal do svého pokoje.
Ještě včera ráno mu to přišlo naprosto samozřejmé, že si musí vzít dceru otcova rádce Yontarilloa, ale teď mu to přišlo naprosto absurdní, brát si někoho z povinnosti. Teď, když poznal Onóna, nechtěl být celý zbytek života, dalších tisíce let, po boku namyšlené, sobecké a sebestředné Calimë.
Rozevřel záclony a postavil se na okno. Ještě se zaposlouchal do ticha, zda-li celý zámek skutečně spí. Když se ujistil, vyskočil z okna, roztáhl svá motýlí křídla a letěl na známé místo, kde na něj čekal jeho Elf.
^_________^
Tom čekal na svého brášku v čekárně před ordinací a psal svou povídku.
Bill každé úterý chodil do rehabilitačního centra. Měl problémy s páteří a s kolenem, a proto ho Tom pravidelně doprovázel.
Když jim bylo 6 let přejelo ho auto. Proto chodil často shrbený a nemohl moc běhat.
Ale bral to z té lepší stránky, byl osvobozen od tělesné výchovy, kterou nesnášel ;o)
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
přejelo auto..no tak to je fajn…xD
Jasně… na všem hledej pozitivum…. xD
Wooow – Tom píšící svoji povídku. Chtěla bych ji číst … Adellko – krásné :)))
joj, je to naprosto úžasný a romantický, mocky se těším na další díl 🙂
Nádhera:)