autor: Kiki
Lidičky… mám pro Vás špatnou zprávu… mám angínu! To znamená, že teď tu toho moc nebude…. Moje povídky, videa a ani fotomontáže! Ale budu se snažit! A pak tu školu dohnat…
„Měl? Bratra? Dvojče? Proč jste mi to neřekli?“ Vyšiloval a dvojčata se rozplakala. Ihned se k nim vrhl a začal je utěšovat.
„Nerozčiluj se…“ Snažila se jej uklidnit matka.
„Nerozčiluj se? Vždyť ty to říkáš, jako by venku pršelo! Jak se jmenuje?“ Poklesl hlasem.
„Jmenuje se Tom. Asi teď žije v Berlíně, s Jorgenem, a mám jeho fotku, když mu bylo jedenáct… Jestli chceš, dám ti ji.“ Vstala a šla pro ni k sobě do pokoje. Dvojčata konečně přestala plakat.
„Tady je…“ podala mu ji a Bill si ji okamžitě vzal…
„Nevypadá jako já. Nejsme si podobní..“ Prohlížel si fotku.
„Ale jste…“ Bill položil kluky zase na deku, aby si mohli hrát, sám vstal.
„Bille počkej, měla jsem ti to říct… Promiň…“ Bylo vidět, že ji to mrzí.
„V pohodě…“ Na nic jiného se nevzmohl.
„Tady máš ty peníze.“ Podala mu je a on si je strčil do kapsy u riflí.
„Děkuju… Pohlídáš mi je? Skočil…“
„Jdi, pohlídám je… a… Necháš si je?“
„Jasně, že nechám. Co bych to byl za otce?„
„Konečně začínáš být zodpovědný. Jsem na tebe pyšná.“
„Děkuju.“ Dal mámě a klukům pusu, opět si vzal mobil, klíče a šel.
Na nákupy se vykašlal. Šel na jednu louku, kam si vždycky sedl pod strom. Teď sem chodit nebude mít čas. Je v šestnácti táta! To znamená, že už nebudou žádné diskotéky, jak si to v osmnácti plánoval, nebude mít čas na sebe, nebude mít čas na nic! Jen se starat o děti… Děti, děti, děti… Nic jiného. Kdyby je ale dal k adopci, do konce života by si to vyčítal. Tím si byl na sto procent jistý.
Dneska toho na něj bylo moc. Cestou ze školy ho zase zmlátili, to už byl zvyklý, pak zjistí, že má půlroční děti, a v poslední řadě, že má dvojče! Co ještě přijde? To vůbec netušil, ale doufal, že už nic. Že dnes to bylo už vše. Jinak by ho už odvezli. Ani si to neuvědomil, ale už byla tma a na krásné, temné obloze zářily tančící hvězdy.
Položil se na záda a po tváři mu stekla jedna jediná, smutná, zatoulaná slza. Chtěl, vidět svého brášku. Věděl, že jednou ho určitě pozná… A ne za dlouho. Setřel slzu, zvedl se a vydal se domů.
V domě, respektive v kuchyni, se svítilo, a když tam nakoukl, zjistil, že na židli sedí máma.
„Ahoj.“ Pozdravil.
„Ahoj. Kluci už spí. U tebe v posteli. Doufám, že ti to nevadí…“
„Děláš si srandu? Jasně, že mi to nevadí!“ Vzal si banán, který začal jíst. „Já už půjdu spát. Dneska toho na mě bylo moc. Děkuju.“ Dal mámě pusu, a aniž by čekal na odpověď, vyběhl schody po dvou.
Poprvé uvidí své chlapečky spinkat v posteli… v jeho posteli. Koukl na ně a div se mu nepodlomila kolena, jak se rozplýval nad jejich krásou. Když jsou spolu, jsou ještě nádhernější, než kdyby byli každý sám. Nedopustí, aby se jim stalo to, co jemu a Tomovi. Došel ke koši, vyhodil slupku od dojedeného banánu, vzal si čisté spodní prádlo a šel do koupelny udělat večerní rituál.
Když vylezl z koupelny, oblečení, co měl na sobě, přehodil přes židli u psacího stolu a lehl si mezi své dvě miminka. Doprostřed postele. Zavřel oči a okamžitě se vydal do říše snů…
Vzbudil ho ale pláč… dětský pláč. Na takový budíček si bude muset zvyknout.
Vzal Chrise do náruče a sešel s ním schody do kuchyně, kde mu dal mléko v dětské flaštičce. Vzal raději ještě jedno, kdyby chtěl i Seb, tak ať nelítá tam a zpátky. Když to dopil, dal flaštičku do dřezu a znova se vydal s Chrisem do pokoje. Cestou tam, zjistil, že jsou čtyři hodiny ráno! Sedl si na postel, mléko položil na noční stolek a začal kolíbat svého chlapečka. Zpíval mu ukolébavku, kterou si pamatoval. Máma mu vždycky říkala, že má nádherný hlas, že by se měl věnovat zpěvu, ale on ne. Tomu se vždycky jen zasmál. Nemyslel si to. Chris za chvíli usnul Bill si sám lehl. Nemohl usnout a jen tak se převaloval. Stejně. Za půl hodiny ho vzbudil zase Sebastian. Už automaticky sáhl po mléku, vzal si ho do náruče a vše to začalo znova. Krmení, houpání, zpívání a nakonec klid… Konečně si Bill znova lehl mezi ty dva a usnul… Snad už ho nic nevzbudí…
autor: Kiki
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
ať si ty prcky užije
Já jsem taky chtěla dvojčátkááá..bééé…a mám jen jednu….Ale stejně bych ji nevyměnila xD
Moc krásný…:) Bill tatínek..**
Těším se, až potká Toma 😉
Omlouvám se, ale ta povídka nemá hlavu ani patu 🙁 Je hrozně pomíchaná a nereálná… ale na druhou stranu, máš v sobě určitý potenciál, a nápad taky není špatný, takže třeba to bude lepší 🙂
[4]: děkuju.. beru i kritiku.. asnad se zlepším… xD
Tak tohle mi začíná brutálně nesedět. Tedy, rekapitulace – Šestnáctiletý poměrně hloupý puberťák, kterého jen tak mimochodem každý den pravidelně mlátí, ale to je tak nedůležité, že to nestojí ani za zmíňku, se před minimálně rokem a půl, připomínám, že mu bylo čtrnáct a půl, vyválel s nějakou neznámou holčinou, která mu porodila dvojčata. Teď je mu 16, má dvě děti na krku, což jeho mamka samozřejmě přijala s grácií, což obdivuju, já bych zřejmě vyšilovala, kdyby to eventuálně udělalo moje dítě… A teď ještě i fakt, že má vlastní dvojče. Hrozný guláš. Víš, vůbec mi nesedí, že je Billovi šestnáct a že navštěvuje školu a že ho tam ještě k tomu i mlátí… Je to fakt přitáhnutý za vlasy. Mně osobně se teda myšlenka dětiček v povídkách moc líbí, ale teď to tam nesedí. Buď Bill s dětmi nebo chudinka Bill, kterého mlátí a který půjde na tři týdny do ozdravovny, kde, počítám, potká Toma… Tyhle dva příběhy jsou oba dobré, ale když se odohrávají paralelně, tak jednoduše dávají jen jeden velký pomíchaný guláš, ve kterém se za chvíli nevyznáš už ani ty sama… Máš hrozně moc nápadů, to je vidět, ale příště si to ještě nech projít hlavou, než se do toho psaní pohlavě pustíš. Musíš se zamyslet, jestli jsou jednotlivé situace reálné. Chápeš, že když někoho zmlátí, tak má následky? Jak psychické, tak fyzické. A miminka taky nejsou nic jednoduchýho do povídky, pokud nemáš vlastní životní zkušenost. Já nevím, jestli jsem byla až moc kritická, ale myslím, že jsem svůj názor podala srozumitelně. Já samozřejmě tvou povídku číst budu i nadále, doufám, že mě překvapíš.
Ach jo, proč já nemůžu mít vyjadřovací schopnosti Adusky?
Supeer!
[6]: jéda moje schopnosti nechtěj xD dyť je to jednotvárný xD mimochodem… tvůj komentář mě zaujal… ani sem nad tím tak nepřemýšlela… dobrej názor myslím, ale i tak se ta povídka dobře čte…
[6]: JJ děkuju za názor.. jak jsem říkala, jsem ráda i za kritiku.. snad se zlepším… ale neboj… vše se urovná… možná…
1. půl roční děti nemůžeš nechat bez dozoru, hlavně ne na posteli
2. to že si lehl mezi ně znamená, že je mohl rozmačkat, nebo shodit
3. co plenky?
4. tátou v šestnácti? a máma nadšená? Vážně „typická" rodinka
Ale vážně, tohle v životě mi nepřijde mo reálné