autor: Lauinka
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za komentáře. Vážně jsem jich nečekala tolik a děkuju za ně moc. Jen bych chtěla říct, že písnička s názvem Dark Side Of The Sun patří mezi moje nej. xDDDD Takže asi proto ten název. A navíc… no jo, bujná fantazie a vzniklo tohle XDDD Tak už jsem potichu a posílám další dílek. S pozdravem vaše Lauinka
„Jen jednou.“ Souhlasil, ač nerad. Poté vyšli k Tomovu domovu.
Menší domek s dřevěnou střechou oběma nabízel svoji teplou náruč a bezpečí. Bill se rozhlížel všude kolem sebe a snažil se najít nějakou fotku, kde by mohl spatřit jeho tvář. Ale nic nenašel. Čekal ve veliké místnosti sloužící jako obývák a jeho pohled klouzal po celé místnosti. Vyrušily ho až Tomovy kroky. Zhasl v místnosti a došel až ke stolku, pokládajíc na něj tác se dvěma hrnečky teplého čaje.
„Proč mi nechceš ukázat svoji tvář?“ Díval se mu do očí, které zářily. Nic jiného ve tmě neviděl.
„Můžeš se mě dotknout.“ Odpověděl, jako by tu otázku neslyšel. Sedl si vedle něj a čelem se otočil proti jeho tváři.
Tom vzal jeho ručku do té své a mířil s ní ke své tváři. Billovo srdce splašeně tlouklo, jako by mělo vyskočit z hrudníku. Byl si jist, že Tom to musí slyšet. Dech měl zrychlený a oči rozšířené vzrušením a očekáváním.
Náhle ucítil jemnou kůži na svých bříšcích prstů. Zavřel oči a snažil se podle toho doteku představit si, jak asi jeho tvář vypadá doopravdy. Ty štíhlé prstíky jako by samy klouzaly po celé tváři a seznamovaly se s něčím novým.
Tom lehce vydechl, když ucítil, jak mu Bill přejel přes rty. I jeho to nenechávalo chladným. Ukazovákem obkresloval kontury jeho rtů a hrál si s nimi. Dokud se lehce nepootevřely, aby mohl vplout dál. Tom jej lehce vsál a jazykem kolem něj obkroužil. Nechtěl, aby se to stalo, ale nešlo tomu zabránit. Billův dech se ještě více prohloubil a měl pocit, že se mu zatmívá před očima.
„Tomi,“ lehce vydechl jeho jméno, vytáhl prst z jeho úst. Toužil jej políbit, ale bál se. Rozhodl se jít za svým cílem. Naklonil se k Tomovi a dlaní jej pohladil po tváři. Atmosféra během chvíle zhoustla, dívali si do očí a pomalu se k sobě přibližovali. Tom jedním pohybem zahrnul Billovy neposedné prameny havraních vlasů za ucho a za týl si jej přitáhl více k sobě.
„Neměli bychom to dělat.“ Vlastně to bylo řečeno spíše jen tak. Sám dobře věděl, že by Billovi nedokázal odolat.
„Pšt,“ zarazil jej Bill, a konečně zlehka přitiskl své rty k těm Tomovým. Víčka pěvně stiskl k sobě. Lehce do Tomových rtů vydechl a Tom si je bral více a více mezi ty své.
Už nebylo cesty zpátky. Z jemných doteků rtů se staly divoké polibky a z nevinného hlazení vášnivé doteky burcující toho druhého k nepříčetnosti. Tom jej tlačil svým tělem do lehu a Bill se mu podvoloval. Pevně si Toma držel u sebe a stahoval jeho rozpálené tělo na to svoje. Bill lehce vydechl, cítíc Tomovo tělo tak blízko jeho. Ležel na něm celou svojí vahou a pouze mu opětoval polibky. Bill hladil jeho záda a zajížděl dlaněmi i pod obrovské triko. Svými dlouhými pěstěnými nehty přejížděl přes jemnou kůži. A Tomovi se to líbilo, naskakující husí kůže jej prozradila.
„Bille,“ lehce vydechl a oddálil se od jeho dokonalých rtů, aby mu mohl pohlédnout do očí. Potřeboval ujistit sám sebe, že všechno, co se právě stalo, tak má být. Že to nebyla chyba. Beze slov, jen se zrychleným dechem, si koukali do očí. Jeho oči byly jako moře rozpuštěné čokolády. Oplácel ten pohled, třásl se, ne však strachem, ale touhou. Bill Tomovi vjel svojí malou ručkou pod triko a přejel po jeho dokonalém bříšku. Ani jeden z nich se neodvážil přerušit ten pohled, a už vůbec ne, aby zbytečně mluvili. Nebylo potřeba slov, rozuměli si bez nich.
Bill nikdy s nikým nic neměl. Neměl ani moc přátel a nikdy jej to moc netížilo. Přistěhoval se do Německa před třemi lety se svojí maminkou. Chyběl mu zbytek rodiny, který zůstal ve Francii. Všichni se mu smáli a nadávali mu kvůli jeho extravagantnímu vzhledu. Byl chlapec a maloval se, co je na tom?
Nechodil moc často ven, nebavilo jej to, a už vůbec ne, když byla zima.
Nikdy mu nikdo moc nerozuměl a nechápal ho. Možná ani nechtěli. Připadal si, jako by byl sám proti všem. A najednou měl Toma. Konečně se po tak dlouhé době zase cítil krásně. Měl ale strach, že ráno bude všechno jinak. Že tvrdě usnul a jen se mu to krásné zdá. Nemohl uvěřit, že by se mohl cítit někdy lépe.
Znovu ucítil téměř motýlí dotek na svých rtech. Vytrhlo jej to z přemýšlení. Tomův prst zabloudil k těm dvěma hebkým polštářkům, které byly od líbání ještě větší a krásně sytě rudé.
„Jsi smutný,“ po dlouhé době se Tom odvážil promluvit. Díval se na tu nejkrásnější tvář na celém světě.
„Ne, jsem šťastný,“ špitl tiše Bill. Lehce zvedl hlavu a opět spojil jejich rty. Trápila ho myšlenka, co bude potom? Po jeho boku to zase byl on, ale měl strach. Vždycky byl opatrný a nikoho si moc k tělu nepouštěl a najednou? Neznají se skoro ani hodinu a už se líbají. Ani jeden z nich nechtěl zajít dál. Jen se mazlit a laskat. Bill Tomovi lehce vyhrnoval triko, a on se tomu nebránil. Lehce se nadzvedl a on mu ho přetáhl přes hlavu, odhodil ho někam na zem. Po chvíli ho následovalo i to jeho. Hladili svá rozpálená těla, která se o sebe třeli a líbali se jako o život. Jazyky spolu hrály divokou hru. Tom sjel k Billovým kalhotám a jedním trhnutím rozepnul pásek. Když však rozepl i knoflík, Bill se zasekl. Přestal oplácet jeho polibky a jen nehnutě ležel.
„Po… počkej,“ řekl ztěžka. Tohle nikdy nezažil, nevěděl, co přijde.
„Neboj se… Nic ti neudělám.“ Uslyšel ten medový hlas u svého ucha a potom dotek Tomových rtů. Cítil, jak ho laská a jemu se to moc líbilo. Jeho klín se také hlásil o pozornost.
„Oh bože,“ vydralo se z Billových úst, když Tomovy rty přejely přes jeho krční tepnu. Hlavu automaticky zaklonil dozadu, aby dal ke krku lepší přístup. Nehty mu zaryl do ramen a přejel přes hrudník. A polibky se přesouvaly stále níž a Bill z toho šílel. Cítil to snad v každé buňce. Jeho boxerky byly už hodně nabyté a on se potřeboval uvolnit. Připadal si trapně. Snažil se to nějak potlačit, ale s každým Tomovým dotekem nebo polibkem, věděl, že to dlouho nevydrží.
„To… Tome, po… počkej,“ uhnul hlavou na bok, když vytušil další polibek.
„Děje se něco?“ Zvedl Tom hlavu a díval se na něj. A on se cítil ještě trapněji.
„Já… ehm.“ Nevěděl, kam s očima. Těkal pohledem všude kolem, jen ne na něj. A Tom stále nechápal. V jeho očích se snažil najít odpověď, kde udělal chybu, ale nezachytil je.
„Chceš, aby přestal?“ Bál se Billovy odpovědi. Ale on nevěděl, co vlastně říct. Sklopil hlavu a bylo mu do pláče. Pokazil to. Tom si jeho hlavu pozvedl. Lehce se usmíval, ale když viděl lesknoucí se oči, úsměv mu ztuhnul na rtech.
„Neplakej.“ Tohle nechtěl. Toužil, aby se jen usmíval a zářil štěstím. Lehl si vedle něj a hladil jej po tvářích.
„Promiň,“ špitl a pevně Toma objal. „Všechno jsem zkazil.“ Popotáhl a nechal své slzy stékat na Tomovo rameno.
„Nic jsi nezkazil,“ usmál se Tom. Byl tak roztomilý. Už teďka si byl jistý, že jej miluje. Stále se dotýkal jeho kůže.
„Ale ano,“ odporoval mu. Položil si hlavu na jeho hrudníku a poslouchal bití jeho srdce. Uklidňovalo jej to.
„Bije jen pro tebe,“ špitl, ale to už Bill upadal do říše snů.
„Bille?“ Lehce zvedl hlavu a podíval se mu do tváře. Oči zavřené a jen řasy se lehce třepotaly. Musel se sám pro sebe usmát. Oddělal mu tu záplavu černých vlasů z tváře a on při tom lehce nakrčil nosík. Ještě chvíli si jej prohlížel a potom sám usnul.
Lehce otevřel oči a samým štěstím málem vykřikl. Nebyl to jen sen. Usmíval se jako sluníčko. Lehce zvedl hlavu a prohlížel si jeho obličej. Hltal každičký záhyb. Toužil se jí dotknout, ale nechtěl jej vzbudit. Stále se na něj díval, jako by byl omámený, a taky že byl. Tom lehce otevřel oči a jejich pohledy se setkaly.
„Dobré ráno,“ špitl Bill s obrovským úsměvem.
„Dobré ráno,“ řekl tiše a pohladil jej po tváři. Bill se do toho doteku opřel a přivřel oči. Nechtělo se mu od něj. Jeho srdce vesele poskakovalo.
„Nemáš hlad?“ Tom stáhl ruku zpátky a lehce jej políbil.
„Ještě tu se mnou zůstaň,“ položil si hlavu zpátky na ten dokonale vypracovaných hrudník. Dlaněmi mu přejížděl po těle a kreslil nesmyslné tvary. A Tom jej hladil po nahých zádech a i po jeho kštici.
„Je mi s tebou krásně.“ Rozplýval se černovlásek a jeho spletené vlasy si namotával na prsty.
„Mně s tebou taky.“ Přiznal upřímně a tiskl si jej více na své tělo.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
krááásný♥Nádherně napsaný uple nádhera 🙂 musim říct že se ti to povedlo 🙂 Máš můj obdiv =D
wow…taková rychlost….x)))
nadherny, uz se tesim na dalsi dilek =)
krásný. 🙂 Nádherně napsaný, už trojku prosííím 😛
Krásné a něžné!!!
jsem čekala na půl zjizvenou tvář a ono nic? xD no ale i tak je to pěkný xD strašně něžny 🙂
jujky zase opet nádherné prosím pokračuj už chci třetí díl
Moc krásný dílek 🙂
pořád enchápu to, že mu nechce ukázat svůj obličej, když ráno ho viděl… no ale jinak skvělý ^_^
A já zase nechápu, čím měl tu tvář zakrytou… Kapucou, šátkem? Nevím… Že není upír, že ne? 🙂
Tahle povídka má kouzlo. 🙂 Úžasný.
ách, to je romantika, nádhernéé 🙂
Ahh… božský… tak romantický a tajemný =))
Takže… pokud to čteš od začátku milá Peťushko, tak bys pochopila, že měl kapuci… a jeho tvář spatřil až u něj doma… jen vysvětlení pro ty, co to nepochopily, ale myslím, že je to tam vysvětleno dobře… Jinak děkuju za komenty… Mooc
[14]: Jé, teď si připadám jak na koberečku před ředitelem. :))) Přísahám, já dávala pozor! Jen mi ta informace vyklouzla, no, tak jsem se zeptala. 🙂 Já se polepším, nechci padáka! 🙂
Ne v pohodě.. XDDD Jens e klidně ptejte, od toho je autor se čtenáři v kontaktu,aby objasňoval nejasnosti XDDDDDD Neboj… žádný padák… xDDD