Critical moment 2.

autor: Tomi

Zapomněl na mě. Určitě na mě zapomněl. Nejradši bych s něčím praštil, ale rozhodl jsem se, že musím svý emoce ovládat. Žádná hysterie. Posadil jsem se do křesla a zhluboka jsem dejchal. Rozrušení mi moc nepomůže. Taky jsem se rozhodl bejt hodnej na Tommyho a zbytečně ho netrápit a neubližovat mu. Proč nemít kamaráda? Bylo roztomilý, když mi pod

dveře strčil nějaký to psaníčko pokreslený pastelkami. Jak romantický? Zase jsem ironickej. Docela jsem si zvykl, když mi občas nenápadně vlezl do postele. Dokonce jsem se přistihl, jak ho občas pohladím. Kdybych chtěl brášku, tak bych si vybral jeho. Uslyšel jsem jemný zaškrábání na dveře. Tommy? Vstal jsem. Ve dveřích stál Mathyas. Lekl jsem se.

„Co na mě koukáš jak na smrt? Čekal jsi snad někoho jinýho?“

„Jo, Ježíška.“

„Nebuď drzej. Co já pro tebe všechno udělal.“

„K věci. Je to nějakej speciální kšeft, žes mi to šel ohlásit osobně?“

„Ne, myslel jsem, že my dva si uděláme hezkej večer.“ Zarazil jsem se, a pak mu věnoval nejúžasnější úsměv, kterýho jsem byl schopnej.

„Proč ne.“

„Tak se oblíkni, zlato, dáme si večeři venku a já tě odvezu k sobě domů.“ K němu domů? To se mi nelíbilo. Nikdy mě nevzal k sobě domů. Co budeme dělat? Uklízet mrtvolu jeho manželky? Už tolik let mu leze na nervy, ale nechce se s ní rozvést, protože by přišel o prachy.

Luxusní restaurace mám rád. Jsou jako já. Navenek krásný a dokonalý, a uvnitř prázdnota.

„Ty jedinej mi rozumíš.“

„Samozřejmě. Jsem tu pro tebe.“ A opět profesionální úsměv. Vždyť mě k tomu vychoval. Za čtyři roky mám detailně nastudovaný jeho tělo. Vím přesně, co udělá. Nechápal jsem, k čemu ty melancholický kecy. Dávno nejsme lidi, ale věci.

„Chtěl bych si koupit něco na sebe.“

„Tak zítra, zlato. Půjdu s tebou… Rád.“ Otřásl jsem se. „Je ti zima.“

„Nééé. To je vzrušením. Moc tě chci.“ Zatvářil jsem se nevinně a uhnul pohledem.

„Nádherně lžeš.“ Odhodil jsem ručník, který jsem měl omotaný kolem boků na zem, a hupsnul k němu do postele. Políbil mě na rty. Tohle tak nesnáším, ale je to můj majitel. Tak to zní otřesně, ale vystihuje to situaci. Musel jsem myslet na něco jinýho. Třeba na Vlada. Nééé, radši nééé. Ty vzpomínky příliš bolí. Co bych dal za to, aby tu byl se mnou? Iluze. Musel jsem to zaplašit pořádným kousancem do Mathyasova těla. Vykřikl. Myslel jsem, že mi vrazí facku, místo toho mě začal vášnivěji líbat.

„Přesně tak.“

Ležel jsem na břiše a nenápadně si četl časák, co tam zapomněla ta čůza, která si odjela někam na dovolenou. Možná má nějakýho milence. A kdo vlastně nemá? Bohužel jsem nemohl otočit stránku. Toho by si určitě Mathyas všiml. S ním je to vždycky na dlouho. Na zabití. „Vydrž. Vydrž. Už budu.“ To bych rád. Kdybych tohle mohl říct nahlas. Předstíral jsem rozkoš, a přitom mi bylo na blití. Neobtěžoval se ho ze mě vyndat a udělal se přímo do mě.

Když jsem ucítil záškuby, snažil jsem se posunout, ale pozdě. Tolikrát jsem mu říkal, ať používá gumu, ale nechtěl. Prej si nemám dovolovat a poučovat ho. Je chytrej dost. Vstal jsem. Zadržel mě. Musel jsem ležet vedle něj. Hladil mě po zádech a já se tak těšil na sprchu. Představoval jsem si, jak ze mě vytéká ten bílej pramínek a vpíjí se do fialovýho prostěradla. Asi po půlhodině jsem konečně vstal a doplížil se do koupelny. Cítil jsem se olepenej, a tak celkově hnusně. Po použití vyhoďte do koše. Tenhle nápis jsem si mohl napsat fixou na tělo.

Konečně mě odvezl zpátky „domů.“ Můj pokoj byl pro mě něco jako domov. Hodil jsem na skřínku nový triko a džíny. Ani mě to netěšilo. Byl jsem unavenej a protivnej. Vedle Mathyase se nedá pořádně spát. Hází sebou celou noc a různě se převrací. Převlíkl jsem se do trika, nechal jsem si boxerky a skočil pod peřinu. Chvíli jsem se prospal. Pak se ve dveřích objevila světlá hlava Tommyho.

„Pojď klidně dál.“

„Ty jsi na mě tak hodnej.“ Obejmul mě a zahrabal se pod deku ke mně. Políbil mě a já se nebránil. Byl mladší než já a mně to nějak nevadilo. Nebyl jsem sám. Nemusel jsem se týrat otázkama, co bude dál? Dokážu ještě vůbec milovat? Co pro mě znamená Vlad?

Tommyho polibky byly roztomilý… Přejel mi jazykem po uchu. Bylo to jiný, než chladnej profesionální sex. Zachvěl jsem se.

„Mám přestat? Polekal jsem tě?“

„Ne, neboj se.“ Nekonečně dlouho jsme se hladili. Asi jsem se zbláznil. Líbnul mě na čelo. Bylo to, jako by mi přes něj přelítl motýl.

„Mohl, mohl… Dovolil bys mi…“

„Co ti mám dovolit?“ Začervenal se.

„Milovat se se mnou.“ A překotně pokračoval: „Pochopím, když řekneš, že ne. Ještě je brzo.“ Nevěděl jsem, co říct. Milovat? Tak vzdálené slovo. Dokážu mít rád? Vím vůbec, co to je? Takový věci se tady nenosí. Znám spoustu způsobů, jak to říct, ale milovat by mě nenapadlo.

„Můžeme to zkusit.“ Vlastně to pro mě je svým způsobem poprvé. Budu to dělat s nějakým klukem dobrovolně. Kdybych nebyl tady, ale žil jako dřív, možná bych začal chodit s holkou. I když vypadám sám napůl jako holka. No každopádně by mě zajímalo, jak líbají, a jaký jsou na dotek. Matný vzpomínky mám jenom na mámu, jak mě hladila, když jsem byl ještě hodně malej.

„Můžu?“

„Joooo.“ Vydechl jsem. Tommy se tolikrát prstama ujišťoval, jestli jsem připravenej, až to bylo komický, a taky hrozně milý. „Tommy, dělej, než někdo přijde. Prosím.“ Zakňučel jsem. Pronikl do mě. Byl to úžasnej pocit. S Vladem jsem se nemiloval ani nešukal. Naše sexuální aktivity byly mírnější jako např. kouření, ale i tak to bylo super. Ne, že já bych nechtěl víc, ale on mě chtěl šetřit. Škoda, že to neudělal. Tak příště… Jestli nějaký bude. Kousal jsem se do ruky, abych moc nekřičel. Jako by mé tělo spaloval plamen. Vyšlehl ze mě. Postříkal jsem si bříško a Tommyho taky. Šťastně se usmál a následoval mě. Pak jsme se jeden druhýmu stulili do náruče.

Tejden jsem strávil v hotelovým pokoji. Musel jsem na něj pořád myslet. Vběhl mi doslova do náruče. Utíkal, jako by mu za patama hořelo. Pozval jsem ho na kafe a on neodmítl. Naivně jsem si myslel, že zdrhnul ze školy. Když mi vylíčil, jak ho klient doslova vyhodil dřív, než bylo domluveno, tak se chtěl trošku courat venku, a pak se vrátit. Jak může taková bytost dělat na takovým místě. Byl jsem hloupej, když jsem si myslel, že ho nebudou hledat. Nechají ho jen tak jít. Trvalo to den, než si ho odvedli. Třeba na mě zapomněl. Bůh ví, co mu udělali. Musím ho najít co nejdřív. Snad není pozdě…

Pustil jsem si televizi a kreslil jsem si při tom. Přišel i Tommy, a tak jsme vyráběli karikatury klientů spolu.

„Schovej se.“ Vykřikl jsem. Tommy se rychlostí blesku uklidil pod postel. Asi intuice nebo co, za pár vteřin se dveře otevřely a vešel Mathyas.

„Hmmm, hezký. Máme tu dneska kroužek kreslení.“

„Ne.“

„Zase máš ty svý nálady.“

„Promiň.“ Nechtěl jsem ho naštvat. „Potřebuješ něco?“

„Jo.“ Políbil mě. Když se nedíval, utřel jsem si ústa hřbetem ruky. Jak odporný. „Přišel jsem ti říct, že máš zákazníka na celou noc.“

„Dobře. Znám ho?“

„Ne.“ No to jsem měl opravdu radost. Bál jsem se lidí, který jsem neznal. Srdce mi vždycky hrozně bušilo strachy, když jsem u nich zvonil nebo klepal. Kdo mi přijde otevřít? Nikdy jsem nečekal někoho mladýho. To spíš byly výjimky, většinou jim bylo kolem čtyřiceti a byli neuvěřitelně bohatý. Snad nedopadnu jako Tommy. Jeho zákazník byl tak hrubej, že ho bolela prdel při každým kroku ještě druhej den.
„Fuj, tak to bylo o fous. Kdyby mě tu našel…“

„Řádil by jako kretén.“ Doplnil jsem ho. Podíval jsem se na hodinky. No mám ještě tak dvě hodiny čas. Celá noc byla v pohodě. Nikdo to nevydrží dělat až do rána, když se unaví, tak se můžu prospat. Začínal jsem v 8 hodin a končil v 8 ráno. Pohoda.