autor: Lenna W.K.T.
„Leda přes mou mrtvolu!“ vyhrkl rychle Bill, Tom se vděčně usmál.
„Je mi jedno, jestli bych třeba celé noci nespal, ale on už tě k ničemu nutit nebude!“ zasyčel nenávistně Bill. „Měl jsi mi to říct mnohem dřív, bráško!“ špitnul a pohladil Toma po tváři. Prsty sjel jemně na rty. Díval se na ty horké maliny, jemně po nich jezdil. Tom se nechal. Bill si podvědomě olíznul své rty a nasucho polknul. Toužil Toma líbat, a to tak moc, že tahle situace mu drásala nervy, aby se ovládnul. Tom dal Billovi ruku za krk. Také ho chtěl líbat. Věděl to, chtěl to moc, strašně moc, a dnes to hodlal uskutečnit. Pomalu se k sobě blížili, hypnotizujíce rty toho druhého. Bill se rozechvěl štěstím, že ho Tom k sobě tiskne, že chce to samé, co on. Jejich obličeje už od sebe byly jen několik málo centimetrů.
„Tomy…“ zašeptal Bill.
„Psss,“ zastavil ho Tom.
„Tomy, tohle nes…!“ začal zase, ale tentokrát ho Tom zastavil tím, že mu dal prst na ústa. Bill okamžitě zmlknul a slastně přivřel oči. Tom toho využil a milimetr po milimetru se k němu přibližoval.
Když se jejich ústa setkala, oba dva sebou slabě cukli, ale neodtáhli se. Jako by dostali ránu minimálně 220. Ani jeden nechtěl nikam příliš spěchat. Chtěli si to užít.
Jemně hladili polštářky toho druhého. Bill dal jemně ruce na Tomovy tváře a přitiskl si jeho obličej ke svému maličko víc. Prsty ho hladil po líčkách. Po chvilince se Tom slabě odtáhl a vydechl Billovi na ústa horký vzduch. Bill je pootevřel a vpil se do Tomových rtů. Teď je hladil mnohem chtivěji a dravěji. To, co ještě před chvílí bylo jen nevinné hlazení rtů, teď bylo něco mnohem vášnivějšího a intimnějšího. Bill se od Tomových rtů odtáhl na pár vteřin, aby se zvedl a posadil se Tomovi na klín. Chtěl mu být blíž. Rozkročmo se mu posadil na stehna a koukal mu do očí.
„Děláme chybu, víš o tom.“ Špitl a Tom hltal každý pohyb jeho rtů. Byly rudé a horkost z nich přímo sálala.
„Doteď jsme nedělali nic špatného. Dá se to nazvat jako dlouhá bratrská pusa.“ Usmál se Tom. „Ale…“ pak se zasekl a rozhodl se větu nedokončit. Přitáhl si Billa a opět začal hýčkat jeho rty. Slabě pootevřel ústa a doufal, že Bill bude spolupracovat. Ten si nemohl nechat ujít Tomovu náruč, ani jeho vášnivé polibky, přitiskl se k němu, rukama ho hladil na holé kůži na bocích pod tričkem. Začal spolupracovat s bratrem. Slabě otevřel ústa.
Tom měl v tu chvíli pocit, že se asi rozsype štěstím. Jen do něj cvrnknout. Touhou, vzrušením, štěstím skoro nedýchal, když se jeho jazyk pomalu blížil k Billovu. Špičkou jazyka ostýchavě pohladil ten bratrův. Tak krásně chutnal, jemně a přesto výrazně, sladce a přesto ne přeslazeně, jako lesní jahody, ale velké jako palec. Tom si Billa přitáhl, jak ho držel za krkem a pomalu začal líbat maličko odvážněji.
Bill se okamžitě přidával, spolu s Tomem odstartoval tu nejvášnivější, nejžhavější a nejvytouženější hru. Tom jemně zajížděl Billovi do vlasů a druhou rukou si ho objal kolem boků a tiskl k sobě, aby mu mladší bráška nikam neutekl. Při každém přitisknutí se Bill svezl po jeho stehnech a narazil na Tomův rozkrok a při posledním takovém nárazu Tom už nedokázal svůj vzdych udržet. Vzrušeně vzdychl Billovi do úst a pak se odtáhl, aby společně nabrali dech. Bill hladil Toma po tvářích a koukal na bratrovy červené rty.
„Mam tě rád, Tomy, hrozně dlouho.“ Špitl Bill a hladil ho. Tom těžce oddechujíc, vzpamatovávajíc se ze svého vzrušení, se nadšeně usmál.
„I já tebe, bráško.“ Pošeptal.
„Budeš tu se mnou dneska spinkat?“ poklepal Bill na své loze. Tom by strašně rad. Strašně špatně se mu odmítalo bratrovo milé objetí a usínání konečně s pocitem bezpečí, ale otec by…
„Nemůžu, Billy, nejde to, otec by se moc zlobil a mohlo by to dopadnout hodně špatně.“ Posmutněl Tom, byl si jistý, že dnes zase, ostatně jako každý den už pět let, bude muset uspokojit svého otčíma.
„Něco mě napadlo, aspoň pro dnešní den!“ pousmál se Bill a sděloval Tomovi svůj plán. Ten s úsměvem souhlasil, že to není zas až tak nápadné a uchrání ho to před otcovým zneužíváním.
„Co kdybychom šli teď nakupovat a koupili ti nějaké pěkné tričko? Mám něco ušetřenýho?“ usmál se Tom na Billa a ten doslova vypískl štěstím.
„Joooooo!“ začal hupkat po pokoji. „Jen se převlíknu!“ smál se a otevřel svou velkou skříň a vybíral, co na sebe. Vzal si tmavé modré džíny a přemýšlel jaké tričko.
„Vem si to červené, v tom se mi strašně moc líbíš.“ Pousmál se, vstal a vyndal mu to tričko, co měl na mysli.
„Díky!“ usmál se Bill a vzal k tomu ještě červený pásek, co měl přímo k tomuhle tričku pořízený. Tom se mezitím posadil do malého červeného křesílka. Bill měl červenou hodně rád. A Tom za to byl rád také, protože Billovi červená slušela strašně moc. Je vždycky tak sexy a krásný. Pousmál se nad vlastními myšlenkami a otočil se, že Billovi něco řekne, ale spadla mu čelist a zakutálela se kamsi pod stůl. Bill se předkláněl, oblékal si kalhoty a na Toma vykukoval jeho extrémně maličký, pevný a moc krásný, sexy zadeček. Tom nasucho polknul a musel zavrtět hlavou, aby zahnal chlípné myšlenky. Nechtěl na Billa spěchat… POČKAT… nechtěl spěchat na Billa nebo na sebe?!
„Páni, tolik? Ale mně se ještě nechce, ach jooo!“ zakňučel Bill, když se od Toma dozvěděl, že už je skoro devět večer. Měli plné ruce tašek s všemožnými věcmi. Asi sedm triček pro Billa, dvě pro Toma, kalhoty, boty kosmetika.
„Bohužel, musíme jít, aby si naši nedělali starost.“ Pousmál se Tom a majetnicky si držel Billa za ruku. Chtěl ukázat všem, že ho má rad.
„Tomy, uměl bys řídit auto?“ kouknul na něj najednou Bill a objal Toma kolem pasu.
„Uměl, Billy, proč?“ zasmál se Tom otázce položené Billem, řekl to tak strašně pěkně, dětsky.
„Jen tak, jen mě to zajímalo.“ Usmál se Bill a šli na autobus. Spokojeně odjeli domů.
V autobuse si ještě užívali rtů toho druhého, aby doma jejich odloučení vůbec přežili, a Tom jen doufal, že Billův nevinný plán vyjde. Musel vyjít, otec se mu hnusil čím dál tím více a také se bál, že si jej už brzy bude chtít vzít celého a ne jen jeho ústa. Nad tou myšlenkou zavřel oči tak bolestně a smutně, že si toho u večeře všimla i jeho matka.
„Děje se něco Tome?“ koukla na něj starostlivě. Otec na něj pohlédnul. V očích měl tolik výhrůžek, že Tom raději zavrtěl hlavou. Bill se neudržel a pod stolem pohladil bratra po stehně a konejšivě se na něj usmál.
„Jsem jen unavený.“ Pokusil se o úsměv, ale vypadalo to spíš, jako kdyby ho hodně bolestně píchlo v zádech.
„To víš, nákupy se mnou jsou velmi vyčerpávající záležitost!“ usmál se Bill a tím celou situaci zachránil. „Půjdeme spát, mami, jo.“ Řekl, jako by nic. Věnoval matce motýlí polibek na tvář a otce objal, jako to dělával každý večer před spaním a šel nahoru. Tom se usmál na otce, jako že se vůbec nic neděje, a políbil matku také a následoval Billa.
Našel ho v koupelně, už svlečeného do boxerek, jak si vyčesával gel a lak z vlasů. Šel k němu a zavřel, zamknul koupelnu. Zezadu objal Billa a přitiskl ho k sobě, a smutně mu dal hlavu na rameno.
„Tolik se mi ulevilo, když jsem ti to řekl.“ Pošeptal a Bill se pousmál a pohladil Tomovy ruce na jeho bříšku.
„Slib mi, že teď už mi budeš říkat všecko!“ pošeptal Bill taky a Tom ho na znamení souhlasu políbil na rameno. Bill se začal odmalovávat. Tom si ho otočil čelem k sobě, vzal mu tampónek s odličovacím mlékem z ruky, a začal jeho pleť čistit sám.
„Všechno se spraví, všechno bude v pořádku.“ Usmál se Tom, ale věděl, že tomu sám moc nevěří. Bill vděčně přikývl a zavřel oči, aby ho mohl Tom pěkně odlíčit.
„Myslíš, že ten plán vyjde?“ kouknul na Billa a ten otevřel oči.
„Víš, že já na noční můry trpím hodně, vědí to i rodiče, proč by to nemělo vyjít?“
„Já nevím, třeba přijdeš ve špatný okamžik a on ti třeba něco udělá…“
„To se neboj… neměj strach. Ty mě jsi zachránil před bolestí, já tebe před otcem.“ Špitnul Bill a dal Tomovi další tampónek na odlíčení.
„Tomy? Spíš?“
„Nespím, zakázal jsi mi to přeci, smím spát až po tvé návštěvě. Pojď, ať to mám za sebou!“ řekl znechuceně Tom. Jak moc byl znechucený, tak se také bál. V životě se nikoho a ničeho nebál víc než jeho. Otec se posadil na jeho postel a jako vždy z něj stahoval deku.
„Takhle se mi líbíš!“ pousmál se Gordon a přejel dlaní po Tomově hrudi. Najednou se ozvalo tichounké klepání a tiché otevírání dveří, v nich se objevilo skoro nahé, bílé Billovo tělo, rozcuchaná kštice a jeho rozespalý obličej se známkami strachu.
„Tomy…!“ zakňučel. Vůbec nebyl rozespalý. Jen si rozcuchal vlasy a celé to teď hraje. Tom hnedka vystřelil z postele.
„Copak, bráško?“ přišel k němu a Bill ho obejmul a špital plačtivě.
„Mně se zdál strašný sen, nemohl bych u tebe spinkat?“ špital, hrál, že skoro pláče a tisknul se k Tomovi. Tom se podíval na otce pohledem, jakým ho prosil, aby ho nenutil bratra nechávat na holičkách. Gordon přejížděl pohledem po místnosti, nakonec slabě přikývnul, zvedl se a odcházel.
„Ale ať se to nestane zvykem, ano!“ zasyčel Tomovi do ucha a zavřel za sebou dveře. Tom se doširoka usmál, pevně si bratra přivinul,
„Děkuju, Billy, zabralo to! Děkuju!“ šeptal mu. Vzal ho do náruče a položil do své postele, lehl si vedle něj a za doprovodu něžného hlazení a líbání usnuli.
„Tomy… nemáš cigáro?“ kouknul na Toma Bill svýma psíma kukadlama, jakým Tom nikdy neodolal. „Mně včera došly, víš!“ pousmál se nevinně a Tom tedy o velké přestávce nabídl cigaretu ze své krabičky. „Děkuju!“
„Za málo!“ usmál se Tom a bratrovi svým zapalovačem i připálil. „Dlužíš mi noc!“ usmál se. Říká se totiž, že když někomu připálíte cigaretu svým zapalovačem, dluží vám noc plnou vášně a něžnosti.
„Víš, že bych i docela rád?“ kouknul Bill na Toma. Tom se překvapeně usmál. Pak museli konverzaci tohoto typu přerušit, protože se k nim seběhli jejich přátelé. Navzájem se hypnotizovali a flirtovali očima, bavilo je to, a oba si konečně přiznali, že se zamilovali do svého dvojčete…
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
******
Ahojky mám pro vás takový návrh. Teď už jsem ve fázi, kdy už nemám příběh napsaný na papíře, ale píšu ho z hlavy a stále přemýšlím, jak naložím s Tomem. U Billa přesně vím, jak se jeho osud bude ubírat, ale Tom… nevím u něj stále nevím. Mám ho nechat napospas nadrženému Gordonovi a nebo ho Bill stihne zachránit ještě před tím, než si Gordon přivlastní celé Tomovo tělo? Rozhodla jsem se, že to asi nechám na vás… Pokud by byla Janule tak moc hodná (no o tom není pochyb, jsem ta nejhodnější 😀 J. :o)) a nedávala klasickou anketu ke kapitole typu četl(a) si tenhle díl, tak… tak bych ji chtěla poprosit o anketu: Jakým směrem se má příběh ubírat dál?
Já si anketu prohlídnu 48 hodin po zveřejnění článku a podle výsledku budu pokračovat dále. Nezapomeňte hlasovat a pořádně si to promyslet, teď máte šanci si vybrat, co chcete číst. Pokračování napíšu přesně podle vás. Pamatujte, že odteď je to ve vašich rukou a Tomův osud se příběhem potáhne až do konce, sice nepatrně, ale potáhne…
Tak hlasujte pls pls… Januli děkuju za opravu šíleného množství háčků, čárek a kroužků…
Díky moc Vaše Lenna Wolf K.T.
nedáme mu ho, že ne? x)))
Bill to musí překazit,PROSÍÍÍÍÍÍÍM!!!!!
chci aby Bill byl jeho první ač to zní kyčovitě….
ted mě ukamenujete,ale já sem pro fiknutí toma Gordonem :D:D
Když jsem to četla, tak jsem byla jasně pro to, aby ho Bill zachránil, ale pak už jsem si tak jistá nebyla, páč by to bylo "zajímavý", ale nakonec jsem to dala…to bych chudákovi tomovi nemohla udělat, na to ho mám moc ráda 🙂 takže se těším na pokráčko (at bude, jaký bude :))
dneska to Bill pěkně vymyslel s tím snem 🙂
Rozvíjí se nové stránky s povídkami jednoho začíanajícího spisovatele.Přečtěte si nějakou povídku z blogu a napište, jaký na to máte názor.Nejedná se o žert, ale o statistiky z vašeho hodnocení.
Zachránit Toma i Billa prosím.