autor: Tenshi88
Jejich vztah se ubíral správným směrem. Vždyť našli bratra, osobu, která je nejbližší. Nemohli si vynahradit dvacet let života, ale mohli ovlivnit těch osmdesát dalších. Tom věděl, že už Billa nechce nikdy opustit, a Bill věděl, že jenom, když je s ním Tom, je šťastný.
Už je to měsíc. Čas se jim neúprosně zkracoval, ale na to nechtěl ani jeden myslet. Tom Billovi vyprávěl o matce, městě, kde žije, o svých zájmech a životě. Tak se Bill dozvěděl, že jeho bratr je vášnivý hráč na kytaru. On sám mu zatajil, že zpívá. Vlastně si myslel, že to nestojí za řeč. Vyprávěl mu o škole, svých snech a přáních, obavách… Věděl, že Tom by se mu nikdy nevysmál. Připadali si, jako když se znají celý život.
Ale pořád to mezi nimi bylo. Nemohli si to přiznat, ale třináctá komnata jejich vztahu vyplouvala na povrch. Tom se čím dál tím častěji přistihl, jak obdivuje křivky bratrova těla, jak je uchvácen plností jeho rtů. Rozechvívala ho hloubka jeho očí. Začínal si připadat jako blázen. Při každém Billově úsměvu, pohybu, při tónu jeho hlasu, musel vydechnout. Přestával se ovládat.
Bill vzpomínal na jejich noc jako na tu nejhezčí v jeho životě. Tomovy polibky jej rozpalovaly a doteky nutily bláznit. Věděl, jak hebká je jeho kůže klouzající mu mezi prsty a horké rty pokrývající jeho tělo. Nejednou uprostřed snídaně zvedl pohled a střetl se s tím jeho, aby ho přinutil sklopit zahanbeně hlavu.
Právě se vraceli z nákupů po městě, Tom ověšený asi deseti taškami, nesoucí Billovy výstřelky módy, když se Bill zarazil.
„Tobiasi…“ Vydechl a i Tomův pohled se stočil na osobu před nimi. Kráčela k nim s ironickým úsměvem na rtech.
„Bille, dlouho ses mi neozval.“ Pronášel pomalu a došel až k nim.
„Já jsem…“ Tom vycítil Billův neklid a zastavil se. Nevěděl, co mezi sebou mají, nechtěl se mezi ně zbytečně plést, ale byl připraven se za něj postavit.
„Si našel někoho jiného,“ doplnil ho a pohled mu sklouzl na jejich propletené prsty. „Já to chápu, Bille. Vážně. Je lepší než já?“ A kývl hlavou směrem k nechápajícímu Tomovi. Tomu teprve teď došlo, o co tady jde.
„Bille?“ Pozvedl obočí. Byl připravený se do toho začít plést.
„To nic.“ Odvětil naoko klidně Bill. „Tobiasi, to je Tom, můj bratr.“ Tobias si jen odfrkl a posměšně se na oba podíval.
„Jistě.“ Naposled vrhl na oba bratry zlostný pohled, obešel je a bez dalších slov odkráčel. Bill si sedl na lavičku.
„Promiň.“ Zašeptal.
„Za co? Ty si s ním něco měl?“ Kývl hlavou za vzdalující se postavou a snažil se o lhostejný tón.
„S ním? Nikdy! Spolužák on… myslí si, že bychom spolu… je to vůl a dost žárlivej,“ zašeptal a sklopil hlavu. Tom se na něj usmál. Podal mu ruku.
„Ještě, že v mém případě nemá na co žárlit…“ Vyzvedl ho z lavičky a najednou dostal nápad.
„Nechtěl bys dneska večer… myslel jsem, že bychom mohli zajít… někam.“ Tom pokrčil rameny a připadal si zvláštně. Bill na něj upřel zvědavý pohled. Večer spolu ještě nikde nebyli.
„Myslíš do klubu?“ Zeptal se a v duchu se začínal těšit.
„Třeba.“ Naoko lhostejně pokrčil rameny Tom.
„Tak dobře,“ přikývl Bill a v duchu rozmýšlel, co si vezme na sebe.
O pár hodin později vcházeli bok po boku dveřmi do klubu, kde to všechno začalo. Oba byli nervózní. Posadili se ke stolku maličko stranou od ostatních.
„Co si dáš?“ zeptal se Tom nahlas, aby přerušil vtíravou melodii, která burácela sálem. „Vodku. A džus. Jahodový.“ Usmál se a Tom prudce vstal. Měl co dělat, aby neuskutečnil vtíravou představu svého bratra až moc blízko jeho tělu. Odevzdaně se vracel ke stolu a zastavil se pár metrů před ním.
„Zase otravuje?“ Zeptal se a jen tak mimochodem kývl hlavou a před Billa postavil džus. Na Tobiase se ani nepodíval.
„Jenom jsem si chtěl s tvým bráškou popovídat.“ Vstal, sjel Toma vražedným pohledem a odkráčel.
„To je vůl.“ Řekl a podíval se na bratra. „Bille?“ Chytil ho za bradu a podíval se na něj. Tvář mu zdobily drobné slzičky. „Co se děje?“
„Já… totiž, není mi nějak dobře. Půjdeme, prosím?“ Tom jen kývl a starostlivě se na něj podíval. Byl celý pobledlý. Jeho byt byl blíž. Jen kousek odtud. Vzal ho za ruku a vedl ho pryč z té zakouřené místnosti. „Kam to jdeme?“ Zeptal se Bill, když mu došlo, že bydlí opačným směrem. To už Tom otvíral dveře svého bytu.
Bill se posadil na kraj postele, rukou roztržitě uhladil prostěradlo.
„Země volá Billa.“ Bill vylekaně poskočil tak, že hlavou drcnul do Tomovy ruky, která mu právě podstrkávala sklenici vody. Oba pozorovali zpomalené kapky vody dopadající na Billovo tričko. Studilo to. „Je to jenom voda,“ zašeptal Tom a otočil se ke skříni. Hodil po něm další ze zásoby svých „kapelových“ triček.
„Backstreet Boys?“ zeptal se Bill se smíchem a Tom se začervenal. No a? Měl ho už dlouho… Bill se dál smál. Jako by z něj ten smutek rázem vyprchal.
„Budeš se smát?“ Zašeptal Tom a přibližoval se.
„Co mi uděláš?“ Zeptal se Bill jen tak mimochodem a neuvědomoval si, že se přitom koketně usmívá. To už si Tomovy ruce probojovávaly cestu pod bratrovo mokré tričko.
„Zvedni ruce.“ Bill je váhavě ale poslušně zvedl a zachvěl se. Měl husí kůži. Tom nechal své paže klesnout a díval se zkoumavě do bratrovy tváře. „Bille…“ Vnímal, jak mu natiskl svou bradu ke krku, drobnými polibky mu pokrýval čelist. Tom se ošil. Bill se víc natiskl k bratrově hrudi. I přes tričko cítil, jak prudce mu bije srdce. Naklonil se k jeho uchu.
„Klid, bráško.“ Tom cítil jeho dech na svých rtech, a pak už se jen propadal do hříšné rozkoše jeho polibků. Silou vůle donutil Tom své tělo ke spolupráci při přerušení sladkého líbání. „Bille, tohle nemůžeme…“
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Ale můžete Tome…! 🙂
Krásný dílek 🙂
ale můžete…hoši nekazte mi den a vlitněte na to xD
můžeš všechno…
Vy dva opravdu můžete všechno!!
nádherný dílek! a můžete, Tome 🙂
Dáááááááááááál honem….áááá xDDD
Ale mlč, prosim tě! xD
Mám radost, že přibyl další dílek. Hned jsem se k němu vrhla. Moc oblíbená povídka. 😉
"chichotá se" Tomi s tričkem s Backstreet Boys? to chápu Billyho, proč se smál 😀 nic proti Backstreet Boys, ale Tomi? a ten závěr… prý nesmíme…uáááá