Billy-boy 1.

autor: Dawny & Martschen

Ahoj. Pár slov, k téhle povídce. Všimli jsme si, že tady chybí pořádně perverzní povídka (kromě nedokončené Willing to Submit), nebo jsme si jí aspoň nevšimli. Proto jsme se rozhodli jednu takovou napsat. Ve psaní dílů se budme střídat. Jednou já (Dawny) a potom zas Martschen. Snad se vám bude líbit.

Rád bych vám představil Billa. 18ti letého kluka, který byl vždy úplně jiný než ostatní. A byl na to pyšný. Sice mu to přineslo opovržení vlastních rodičů, bratra, učitelů a kamarády neměl ale… on nikoho nepotřeboval. Žil si sám, pouze se svou vlastní fantazií ve světě, který si sám vytvořil. V tom světě nebyly zákazy, omezování, lidé, kteří by ho neměli rádi, nebo kteří by mu ubližovali. Byl v něm šťastný.
Teď si jistě říkáte – ten kluk je cvok. Kdybyste ho potkali na ulici, jen byste se v tom utvrdili. Teda za předpokladu, že byste poznali, že je to kluk. Není totiž těžké si Billa splést s dívkou. Dlouhé černé vlasy ladily s jeho dokonale nalíčenýma očima a zároveň kontrastovaly s jeho perfektní přirozeně krásnou bílou pletí a vždy extravagantní, ale dokonale promyšlený styling, vás prostě přinutil se za ním otočit a nenechat ho bez povšimnutí. Nemohli jste ho potkat jinak, než se sluchátky v uších, se šťastným úsměvem na tváři. Občas si i vesele prozpěvoval, nedbajíc na udivené pohledy kolemjdoucích.

Na škole byl svými spolužáky odporně šikanován, avšak hlavu si z toho vůbec nedělal. A to je všechny štvalo nejvíc. Že můžou udělat cokoli chtějí, avšak Billa nikdy nerozhodí a nikdy ho nedovedou k slzám. Vysmíval se jim do obličeje za jejich marné pokusy ho uvést do smutku. Vše přecházel s úsměvem, vždy měl co říct a pokaždé je nějak odpálkoval.

Doma si vůbec na nic nestěžoval. Radiče na něj zanevřeli už před třemi lety, kdy se Bill začal projevovat a přestal nechávat si všechno diktovat a bratr se za něj nesmírně styděl. Ignoroval ho a přehlížel. Všímal si ho pouze ve škole, když ho se svými ubohými kamarádíčky šikanoval. To jediné ho trápilo. Tom byl totiž jediná osoba na světě, kterou měl Bill rád. Připisoval to Tomovu vzhledu, který byl podle Billa dokonalý. Strašně moc ho přitahoval.
Ano… přitahoval ho vlastní bratr. Moc rád na něj koukal a ve svých sexuálních představách byl s ním a… byl jeho děvka. Byl děvka a Tom jeho pán, který mu přikazoval, co má dělat.
Občas jeho představy zasahovaly opravdu do extrému. Vždy ho pak po úžasném bouřlivém orgasmu trochu trápilo svědomí. Byl to přeci jen jeho bratr. Ale… mohl mu tak říkat? Takhle se k sobě přeci bratři nechovají. Občas mu i spadlo pár slziček a přepadl ho smutek. Ale to doopravdy nebylo často. Potom se tomu, jaký je hlupáček, musel sám smát.

Byl to snad nejveselejší člověk na světě. Přestože neměl nikoho, s kým by se mohl o svou radost podělit. Nikdy ani nepoznal, co to znamená slovo láska. Ano… tušil jak vypadá. Rád četl knížky, ve kterých byla láska hlavní postavou, ale poznat ji sám nechtěl. Nechtěl se kvůli ní nikdy trápit. Proto ji odmítal. I přes svou povahu si totiž díky svému vzhledu mohl vybírat.
Nikdy toho však nezneužil a lásce se vyhýbal.
Sex však nikdy neodmítl. Bylo pro něj jednoduché se smířit s tím, že je gay a ještě ke všemu velmi submisivní. Rád poslouchal své pány, kteří s ním občas zacházeli velmi hrubě. Jemu se to ale líbilo. Miloval, když mu někdo řekl, jaká je děvka, hodná kurvička, a poté ho odměnil sprškou horkého spermatu. Cítil se nejlíp jak mohl. Naplňoval ho pocit, že svého pána uspokojil. Že byl s ním spokojený. Nic se však nemohlo vyrovnat tomu, jak byl šťastný po uspokojování sebe samotného při představě svého bratra. Byl to jeho sen. Jednou Tomovi patřit. Doufal, že jednou si jej tvrdě, bez citu vezme a bude se k němu chovat, jako všichni jeho ostatní páni.

Teď snad dost o Billovi samotném. Dost se o něm dozvíte v příběhu, který vám teď chci vyprávět.

autor: Dawny & Martschen
betaread: Janule

25 thoughts on “Billy-boy 1.

  1. teda… vidím, že Willing to submit je vaše oblíbená povídka, podle který jedete, ale to neva, líbí se mi to a doufám, že proti Willing tahle povídka bude dotažená až do konce! 🙂

  2. Willing to Submit byla povídka, kterou jsem já osobně milovala… a když ji Janule na požádání autorky smazala, bylo mi z toho dost nanic… :D:D jsem ráda, že se tady objevila náhrada… začíná to fakt úžasně… :D:D

  3. Povídku Willing to submit jsem nečetla, tudíž, abych pravdu řekla, pořádně nevím, o co zde půjde, o co jde. Avšak i přesto jsem se do četní prvního dílu pustila a už teď můžu říct, že se mi povídka líbí. Sama věřím tomu, že tuhle úpovídku číst budu, i když zrovna takové povídky moc nemusím. Tahle začíná zajímavě, opravdu zajímavě. Tak.. neobvykle. No, těším se na další díl a celkově na celou povídku ;o)

  4. [10]: Lofi, ta povídka není smazaná, je v Muzeu, musíš líp číst co píšu.. tady každej vidí co chce, místo aby si přečet, co jsem napsala. 😀 třeba se Hoshika ještě probere a dopíše to, ale pochybuju o tom… zatím to nevypadá.

Napsat komentář: janca Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics