autor: Bajik
Ahoj, ahoj, ahoj, twincesťáci:) Jsem tu zase s něčím novým, tentokrát to bude taková… a neřeknu vám, co! V tomhle díle vám ani neprozradím jména osob, nechte svou fantazii pracovat 😉 můžu akorát dodat, že Bill a Tom nejsou sourozenci. Vlastně by to ani vzhledem k situaci nešlo… A teď, šup do čtení.
Ať se vám to zubí… teda líbí 🙂
Bajik
PS: tučně jsou názvy kapitol, kurzívou úryvky textů písní, co sem u toho poslouchala, a tady toho *~* je takovej malej přechod mezi osobami a místem dění…
I tried so hard
And got so far
But in the end
It doesn’t even matter
I had to fall
To lose it all
But in the end
It doesn’t even matter
And got so far
But in the end
It doesn’t even matter
I had to fall
To lose it all
But in the end
It doesn’t even matter
Každý řeší věci po svém
*~*
Montreal
»FLASHBACK«
Neschopný pako, naprostý idiot, úplné budižkničemu, kretén, největší vůl všech dob.
A, ano, kdyby to neřekla, úplně by na to zapomněl.
„Jseš ta největší chyba, kterou jsem za svůj život udělala! Nechat si tě, porodit tě a starat se o tebe celejch zkurvenejch osmnáct let! A teď, za všechno, co jsem pro tebe udělala… Táhni ke všem čertům!“ zakřičela žena a zhroutila se v pláči na zem. Byla opilá, víc než sama snesla. Všechny problémy řešila pitím už od té doby, co její manžel zemřel, když byl její syn malý.
Šlapala, aby měla na chlast. Možná brala i nějaké tvrdší drogy, ale to mu bylo jedno. Zažil spoustu jejích takových stavů, kdy se kolem třetí hodiny ranní, někdy i mnohem později, vrátila z baru a byla úplně na šrot.
Podal jí ruku a chtěl jí pomoct vstát. Ona ji však hrdě odmítla.
„Táhni odtud! Nechci tě už nikdy vidět! Rozumíš?! Vypadni!“ křičela na něj ještě víc.
Chlapec se ušklíbnul a stáhnul ruku zpátky k sobě.
„Dobře, udělám ti tu radost. Ale budeš to ty, kdo přileze s prosíkem, abych přitáhnul zase zpátky,“ téměř se jí vysmál do očí a odešel do kamrlíčku, který matka nazývala ‚jeho pokoj‘. Byl to jediný pokoj v domě, který byl čistý a uklizený.
Ze staré ošoupané skříně, kterou matka sehnala po nějaké staré mrtvé babce za směšnou cenu, vytáhnul cestovní tašku a naházel do ní všechny své věci. Nebylo jich ale moc. Bral jen to nejnutnější, co opravdu potřeboval a mohl potřebovat. Ze skrýše v podlaze vytáhnul všechny svoje úspory a narval je do kapes. Teď už musel jen počkat, až matka zaleze do své ložnice, aby se mohl v klidu bez dalšího cirkusu okolo vytratit z domu a vyrazit na letiště. Když vypadnout, tak vypadnout.
» KONEC FLASHBACKU«
Teď už stál na montrealském terminále a v ruce držel letenku do New Yorku. Chtěl začít znovu, úplně od začátku. Bez opilecké matky, bez svých rádoby přátel a holky, která ho při každé příležitosti podvedla kdekoli s kýmkoli. Bylo po půl šesté ráno a další letadlo mu letělo až kolem deváté. Obrátil oči, když si v duchu spočítal, jak dlouho tam bude ještě muset tvrdnout, než se mu otevřou dveře do nového života. Měl Montrealu a celé Kanady plné zuby. Hlavně kvůli matce.
Posadil se do jedné malé kavárničky a objednal si kávu. Až později jej napadlo, že si měl někde obstarat nějaký energetický drink. Jedna káva, ač je silná jakkoli, mu přece nemohla pomoci.
Utápěl pohled v kelímku horké turecké kávy a přemýšlel, co asi tak bude dělat. Bude si muset najít bydlení a nějakou slušnou práci, protože asi pětinu svých úspor vložil do letenky. Nemohlo mu to na dlouho vydržet. Najednou… měl chuť to vrátit zpět. Vrátit se zpátky ke své matce, která by jej zase urážela, každou noc poslouchat její alkoholický výlevy a ráno její rádoby omluvy, že to tak nemyslela. Vrátit všechno do starých kolejí a dělat, že nic. Bavit se s přáteli, ke kterým neměl žádný vztah, se kterými neměl absolutně nic společného, hlavně že nebyl sám. Chodit a šukat s holkou, kterou nesnášel, přesto ale byla jediná, kdo ho občas vyslechl.
Zavrtěl se na židli. Bože, jak on by si teď zašukal! Vždyť jak dlouho to je, co za ní lezl oknem do pokoje, protože měla domácí vězení kvůli špatnému prospěchu? Od té doby ji neviděl, byl to už skoro týden. Prý zdrhla z domu a jela s kamarádkami pryč. Na to, aby si zaplatil děvku, neměl, a aby si to dělal sám? Na to neměl čas ani náladu.
Měl divný pocit. Jako by se na něj někdo díval, nepřestával jej sledovat a ani neměl v úmyslu s tím přestat. Už když si objednával kávu, tak měl takový divný pocit. Tentokrát však sebral odvahu a ohlédnul se. Jeho pohled se zastavil o tři stoly dál. Seděla tam taková drobná zrzka a usmívala se na něj. Úsměv jí oplatil a otočil se zpátky. Pocit však neodcházel, neztratil se. Otočil se na ni znovu; stále se na něj dívala. Znal tenhle typ dívek. Vždyť mezi nimi vyrůstal. V úplné spodině.
Chvíli se na sebe dívali a usmívali, dívka jej později začala svádět pohledem. Připadalo mu to jako věčnost, přitom šlo o pouhých deset minut, než dívka vstala a měla se k odchodu. Šla přímo okolo něj a vtiskla mu do dlaně papírek. Ani si nevšiml, že by něco psala. Dál pozoroval její vlnící se boky, dokud nezašla za roh. Podíval se na zmačkaný papírek ve své dlani a přečetl si jej. Váhal jen chviličku, potom vstal a odešel za ní. Aspoň se nějak na chvíli zabaví…
*~*
New York
„Nesnaž se mi namluvit, že v celým New Yorku jsi nenašel jedinýho blázna,“ starší černovlasý muž s vlasy staženými do culíku vyskočil ze židle a opřel se o starý mohutný dřevěný stůl. V jeho očích tančily plameny pekelné.
„Každý se Vašemu domu vyhýbá, nikdo s Vámi nechce nic mít. Musel by to být jedině nějaký zoufalý cizinec, aby to přijal,“ řekl odhodlaně prošedivělý muž s britským přízvukem a bál se odpovědi svého pána.
„Zavolej je,“ řekl tichým hlasem. Podíval se na sluhu stojícího před ním, který ovšem nic nedělal. „Řekl jsem, abys je zavolal, Edwarde!“
„Pane, víte sám, jaké názory ony mají…“ snažil se z toho vyvléknout.
„Zavolej je!“ poručil mu nyní ještě důrazněji. Sluha pokýval hlavou a odešel. Zřejmě si o tom myslel své.
Muž přešel vážným krokem k oknu, z kterého se mu skýtal pohled na Central Park. Svítalo. Podzimní slunce prostupovalo mezi listy stromů Central Parku.
Dům byl starý už více než jedno a půl století, ale přesto jej nikdy nikdo nezboural, přestože stál v cestě několika důležitějším stavbám. Ale vždycky se to nějakým zvláštním způsobem vyřešilo a dům tam stál dál.
Honosné staré sídlo, ve kterém se prostřídalo už několik generací různých lidí. A ti, kteří jej obývali v posledních letech, byli ze všech nejpodivnější. Poblíž stála i stará New York Cancer Hospital a ten fakt, že se z ní občas někdo ztratil od té doby, co se sem pan D. se svou rodinou nastěhoval, nikomu nepřipadal zvláštní.
Přes den nevycházeli z domu. Snad jen občas, v pozdních večerních hodinách se toulali po ulicích velkoměsta. Tedy převážně on. Dětem, jeho dcerám a jednomu jedinému synovi, to vlastně bylo jedno. Dívky celé hodiny, celé dny trávily nakupováním oblečení, kosmetiky a různých doplňků v těch nejdražších obchodech v celém New Yorku. Večer potom šly do nějakého klubu a hrály si s těmi samolibými frajírky, kteří je chtěli dostat do postele. Ne každý však po tomhle setkání zůstal živý a zdravý…
Během chvilky otevřel Edward dveře a pustil do pokoje tři dívky a chlapce, který vešel do pokoje jako poslední a zůstal stát opřený o dveře.
„Tatínku,“ vypískly všechny tři na ráz a sesypaly se na otce jako vosy na bonbon. Stačil jeden odmítavý pohyb rukou a dívky odskočily.
„Potřebuji s vámi mluvit o něčem hodně důležitém,“ začal muž a dívky se po sobě vystrašeně koukly. Posadil se za svůj stůl do pohodlného křesla. „Vaše celodenní výlety po obchodech musí skončit jednou pro vždy, nebo mě zruinujete!“
Dívky se tiše rozesmály a chlapec se ušklíbl. Věděl, co bude následovat.
„TICHO!“ zakřičel otec a jeho hlas musel být slyšet nejméně až v Sydney. Tváře dívek zkameněly. „Myslím to opravdu vážně. A proto jsem se rozhodl, že vás všechny pošlu zpátky do školy. Vy se nebudete nudit a já budu mít klid. Nechci slyšet ani slovo,“ zvedl ukazovák, když jedna z jeho dcer otevřela ústa na námitku. „Už jste přihlášené na prestižní dívčí střední školu, a ty jseš samozřejmě přihlášen na chlapeckou školu,“ ukázal na svého jediného syna. „Jen co seženu někoho, kdo na vás bude dávat pozor a kdo vás bude doučovat, protože určitě se nemýlím, když si myslím, že jste už všechno zapomněli. Bohužel tu ale není nikdo, kdo by vás doučovat a hlídat chtěl.“
„Někoho seženeme, že jo?“ podívala se aktivně jedna z dcer na ty další dvě, a ty horoucně pokývaly hlavou na souhlas.
„Najdeme někoho chytrýho, možná trošku vadnýho, aby nám sem zapadnul,“ skočila jí do řeči druhá a posadila se na otcův stůl.
„Někoho krásnýho, mladýho a svobodnýho,“ zasnila se nejstarší z nich a všichni se na ni nechápavě podívali. „No co, pořád říkáte, že jsem už moc dost stará na vdávání.“
„Můžeme vylepit plakáty po celým New Yorku. Třeba u telefoních budek, tam se za den vystřídá spousta lidí.“
„Anebo to zkus vyvěsit na veřejný záchody. Tam se přece vystřídá ještě větší spousta lidí. A navíc, má drahá krásná sestřičko, se taky ten papír využije k něčemu smysluplnějšímu než k tvé seznamce,“ ušklíbl se chlapec, který pořád stál u dveří a sledoval počínání svých sester. Věnovaly mu všechny najednou ošklivý, všeříkající pohled. Kdyby mohly, zabily by jej na místě. Ale nemohly mu udělat absolutně nic; vždyť on byl otcovým následovníkem. To on měl dál nést jejich jméno.
„Dobře, vymyslete nějaký plakáty a doneste je Edwardovi. Ten už se o ostatní postará,“ řekl klidně otec, ignorujíc synovu poznámku, a Edward pokýval hlavou na souhlas. Otec udělal posunek rukou, který značil, aby všichni odešli z pokoje ven. Jakmile tak učinili, vytáhnul svůj laptop a začal na tom pracovat sám. Copak na jeho dcery bylo někdy spolehnutí?
autor: Bajik
betaread: Janule
Tipuju,že v Montrealu je Tom,a v New Yorku Bill.A určitě se pletu xD….
To začíná hodně dobře, těším se na pokráčko!
Myslím si, že ta matka opilecká je od Toma a ten druhý..asi upír nebo co to je je Bill 😀 Ale já se svým štěstím se určitě pletu 😀 Rychle dál… Začalo to přímo vyborně 🙂
Woow..vážně to sklvěle začíná..:)
Já myslím, že patří k tý opilý matce..=D
já myslím že opilecká matka je k Billovi.. a Tom je k té upíří rodině..:D:D ale tak nevím že.. už jenom to že má uklizeno mě přivedlo na Billa..:D ale jak vidím obrázek z Van Helsinga.. miluju tenhle film, proto jsem se aji pustila do čtení téhle povídky.. a opravdu se mi líbí..:)
nevím proč, ale myslím si, že Bill bude upírek :D:D:D
Wow! Skvělý… já si zase myslím, že matka patří k Tomovi (přece jen, to je on kdo má ty manýry s pravidelným šoustáním xD) a že ta zvláštní rodina patří k Billovi… No nechám se překvapit, hezký! x))
Tušim, tušim, že z Billa se nám wyklube krwelačná šelma co swede swýho "učitele" dříw jak sestřičky XD
No myslím že Tom odjíždí do NY a Bill už tam je… Každopádně mít takovou matku tak ji zabiju… a bez prdele…. Je to zajímavý… už jen to prostředí NY se mi zamlouvá 🙂
Tak to vypadá opraqvdu luxusně. =D Taky si myslím, že to, co vypadlo z baráku je Tom. =) Nějak se mi to tam víc hodí. XD
Vypadá to velice zajímavě… těším se na další dílek…
Hm, to jsem zvědavá, vypadá to zajímavě. Už něco tuším, ale komplikuje mi to nevědomost o tom, kdo je kdo… 🙂
heůle zajímavé uvidím jaké to bude dál, zatím se mi to líbí ;o)
to je zvláštní…já zas mám pocit, že do NY jede Bill….a ty hrozný sestry má Tom..xDD
Oh sakra jak já chci vědět příští díl…a kdo je kdo…tak honem honem