autor: Ketty
Sometimes we’re hiding our memories
Už se začínalo připozdívat, hudba byla hlasitá a téměř bez melodie, a Bill s frajerským úsměvem pokyvoval hlavou v jejím rytmu. Byl plný chvějivého očekávání, žilami mu nezvyklou rychlostí proudilo adrenalinové vzrušení a nemalé množství alkoholu. Nestávalo se mu to často, že by se opil v klubu, při takovýchhle akcích většinou trucovitě zůstával sedět v koutě, a celý večer usrkával z jedné skleničky, už kvůli tomu, že většinou byla přítomna média a on si nemohl dovolit odvázat se před kamerami.
Dnes mu to však bylo upřímně jedno. Pomyšlení na večerní uspokojení jeho sexuálních potřeb ho naplňovalo optimismem a naprostou bezstarostností. Co záleželo na tom, co si o něm veřejnost pomyslí. Hlavní bylo, že se dneska bude líbat… nedokázal myslet na nic jiného.
„Bille, mohl bys přestat házet tou hlavou? Vypíchneš mi oko těma ostnama, co ti z ní trčej,“ požádal ho Tom, naštěstí nikterak zlým tónem. Seděl vedle něj na kožené sedačce a upíjel džus s vodkou. Bylo zajímavé sledovat, jak si za ta léta měnili role.
„Promiň, bráško,“ usmál se Bill a změnil směr, ve kterém pohazoval hlavou. Hráli písničku, kterou strašně dlouho neslyšel, na Vivě ji hráli před rokem, něčím Billa zaujala. Přihlouple se usmíval a kroutil se na sedačce do rytmu.
„Ayayayaya,“ prozpěvoval na výrazy nepříliš bohatý refrén a obrátil se se soustředěným výrazem k Tomovi.
„Ty seš magor,“ smál se mu Tom a kroutil hlavou. „Kolik, že ti je, šestnáct?“ ušklíbl se.
„Už skoro dvacet, jsem velkej kluk,“ pochlubil se Bill a střihnul si další „ayaya“.
„Rozhodně se na ten věk nechováš,“ podotkl Tom a znovu upil ze sklenice.
„Pojď tancovat,“ vybídl ho Bill s rozdováděným výrazem ve tváři, a už Toma tahal na nohy.
„Nejdu, nech mě… A ty si taky sedni, ještě nás tu ztrapníš ještě víc, než musíme,“ nesouhlasil Tom s jeho návrhem a v hlavě mu bleskla mlhavá vzpomínka. Ani netušil, že ji má.
„Nevzpomínáš si na ten večer, co jsme zůstali sami doma, opili jsme se a tancovali u tebe v pokoji…? Myslím, že nám bylo tak patnáct…“ zkusil to. Mlhavě si vzpomínal na chuť drahého vína, hlasitou hudbu a šílenou chuť tančit… a samozřejmě také na Billa, jenže co on tam dělal… pravděpodobně nic zvláštního, nejspíš jen seděl a rozpačitě si pohrával se zátkou od lahve, měl podobné věci ve zvyku. Něco mu říkalo, že to tak nebylo, nemohl si ale za boha vzpomenout.
„Cože? Cože, jaký večer, to si vůbec nepamatuju… Co se tam dělo?“ Billa polilo horko. Už se mu téměř podařilo na tuhle noc zapomenout, chtěl ji už nadobro vytlačit ze své paměti. Tom mu ji ale znovu připomněl. Pro Billa už jako by neexistovala. Musel zjistit, co si z toho Tom pamatuje. Dodnes žil v přesvědčení, že Tom si z té noci nepamatuje ani ťuk a hodlal to tak nechat.
„Nic zvláštního,“ zavrtěl Tom hlavou a Bill si oddechl. „Pili jsme mámino víno, oba jsme se děsně opili, já jsem tancoval po tvým pokoji a ty… ty jsi myslím taky tancoval, už si to nepamatuju… no a… pak už nevim… něco mi říká, že… No já doopravdy nevím, nevzpomínám si,“ zavrtěl Tom hlavou. Při vzpomínce na tu noc mu pokaždé projel tělem zvláštní nepříjemný pocit, nedokázal si ale nic z toho vybavit… lidově řečeno, měl zkrátka pořádné okno.
„No… to si nepamatuju,“ ukončil Bill rázně hovor a na tváři se mu opět usadil široký úsměv. Zvedl ruku, vztyčil dva prsty a několikrát s ní rapersky zašermoval ve vzduchu.
„Tome, musíš mi půjčit nějaký děsně velký tepláky, rozhodl jsem se, že budu cool raper,“ oznámil a dál mával rukama. Byl vážně roztomilý, pomyslel si Tom, hned ho ale ta myšlenka přešla, když se Bill mimoděk rozhlédl po klubu, zazářily mu oči, v tu ránu byl na nohou, a už Toma táhl mezi lidi, s výkřikem: „Juu, Viva… pojď, jdeme jim dát nějakej pořádnej rozhovor!“
David byl vždycky kariérista, celý svůj život podřizoval práci, a na lásku a podobné věci mu jaksi nezbýval čas, což byla podobnost, díky které si nejspíš tak dobře rozuměl s Billem. Možná to taky byl důvod, proč v něm láska ostatních vzbuzovala hezký pocit. On na takové věci neměl čas, ani ho to příliš nemrzelo. Přál líbajícím se dvojicím to štěstí, které z nich zářilo, ve vší upřímnosti, on si však mohl dovolit luxus, o jakém se jim ani nesnilo, a to mu k jeho osobnímu štěstí přispívalo víc než ta láska… Občas měl ale jakési neovladatelné záchvaty něhy a jediný způsob, jak to mohl ventilovat, byl prožívat lásku přes jinou dvojici… stačilo mu jen přihlížet. Obzvláště vysazený byl na neobvyklé projevy lásky, a na jednu takovou atypickou dvojici, jejichž lásku ho bavilo prožívat ze všeho nejvíc, nedávno narazil. O to zvláštní bylo, že už je znal takovou dobu a nikdy ho nenapadlo, jak by to vypadalo, kdyby se ti dva dali dohromady.
Nebyl gay, nikdy nad těmihle lidmi neuvažoval, dospěl k tomu až nedávno, když se mu Bill svěřil se svou pochybností, jestli jím náhodou není. David došel k názoru, že to rozhodně není nic špatného, čím nepřijatelnější láska, tím těžší bylo ji zachovat a on takové lidi obdivoval. Tím víc byl unešený z představy lásky mezi lidmi, kteří ji mezi sebou zkrátka mít nesměli. U Billa a Toma to bylo posílené tím, jak moc se k sobě měli i dřív… dřív, když ještě nikoho nenapadlo spojovat si je dohromady. Byl to speciální druh lásky a Davidovi se tolik líbila představa, jak se z čisté bratrské lásky pomalu stávalo něco víc. Trochu ho mrzelo, že ho to nenapadlo dřív, i zpětný pohled byl ovšem zajímavý. Nejdřív se mu to zkrátka jen líbilo, bavilo ho je sledovat… postupem času to ale postoupilo daleko dál a jednoho dne si David uvědomil, že tu lásku, kterou za celý život nepoznal, prožívá přes ty dva krásné mladé kluky, se kterými prožil určitou část svého života a mezi kterými možná tahle láska ani nebyla. Myšlenka to byla neskutečně ubohá, přesto se toho nedokázal vzdát… připadalo mu to jako součást jeho vlastního života… vždyť za ně míval zodpovědnost… Tak či tak, přeci jenom, své místo měl rád, a když mu teď hrozilo, že o něj přijde, doopravdy se snažil s tímhle skoncovat.
Zkoušel na to jít terapií odborně nazývanou „sex – sex – sex“ a spočívala v tom, že si na každou noc našel nějakou jinou krasavici a pěkně si s ní užíval, problém byl v tom, že právě to, co mu chybělo, a nahrazoval si to zájmem o vztah mezi dvojčaty, byla láska, a ta se takhle narychlo špatně sháněla… Ostatně… David ani nechtěl. Tak, jak to doteď bylo, mu to vyhovovalo. Nezabíralo to čas a bylo to o to krásnější. On těžko bude mít tak nádherný vztah se svým dvojčetem, už kvůli tomu, že sourozence jednoduše neměl. Fantazie byla zkrátka příjemnější než realita, a proto si David nakonec řekl, že se na Davea a jeho hrozby může vykašlat. Bude moudré, když se omezí jen na své představy a nebude kolegu nijak dráždit, ale proč se má svého potěšení proboha vzdávat úplně? Každý měl přeci svoji úchylku, i Dave ji určitě měl… musel ho přeci pochopit.
S touhle myšlenkou teď seděl u baru a pozoroval rozdováděná dvojčata… nebo spíše rozdováděného Billa, jak rozjařeně poskakuje po parketu a snaží se přinutit svého poněkud střízlivějšího bratra ke stejným pohybům.
Bill byl teď po dlouhé době v nějakém klubu, poslední dobou moc pařit nechodil, když už ale šel, čím dál častěji se mu stávalo, že to trochu přehnal s alkoholem, a to se mu zrovna dneska večer podařilo. David zaslechl pár slov, co Bill napovídal do mikrofonu, ani si nechtěl představit, jak to bude vypadat, neboť věty jako: „Čekáme, až bude tma, nesmíme stát na světle.“, „Tomi nechce tancovat, on se nechce ztrapnit, protože je hoper.“, či duchaplné „Ayayayayaa.“, dle jeho názoru do rozhovoru příliš vhodné nebyly. Nicméně, Daveovým požadavkům se to nevymykalo. Pohlédl na své digitální hodinky. Za dvacet minut půlnoc. Za chvíli už by se mělo začít něco dít. Hodlal se přemístit ke klukům a stát nenápadně někde za nimi… co kdyby na něj někdo Daveovi žaloval. Podle toho, co říkal, to vypadalo, že tu opravdu má nějakého špeha, co měl kontrolovat, jestli stojí v bezpečné vzdálenosti od dvojčat. Tohle však bylo příliš jedinečné na to, aby si to David nechal ujít.
Když se o půlnoci stále nic nedělo, rozhodl se, že by se měl nenápadně přesunout do zadní části klubu. Bylo zábavné sledovat, jak nezasvěcení lidé klidně dál tancovali, zatímco lidé z jejich týmu pomalu začínali nervózně pokukovat po koutu klubu, kde se dvojčata celý večer držela. Gustav zůstal sedět u baru a ustaraným pohledem přelétával z všudypřítomných fotografů na Toma s Billem, Georg se dokonce omluvil hnědovlasé slečně, že se jí teď chvíli nemůže věnovat a šel si přisednout ke Gustavovi, aby s ním ještě jednou s lítostí v očích probral, jak strašné to asi pro Kaulitzovy musí být. Frank se opíral o jeden z neonových sloupů kus od dvojčat a netrpělivě si pohrával s obrovským fotoaparátem, který měl celý večer pověšený na krku a připravený k akci.
Kdo byl však ze všech nejnervóznější, byli kluci sami.
Billova ruka co chvíli vystřelila k jeho ústům, aby si mohl okousat všechny nehty, co měl… byla to sice škoda, ale neměl tu nervozitu jinak jak ventilovat, a tak to krásné černobílé nehtíky musely odnést. Problémy mu dělal hlavně fakt, že kdykoliv se nad tím zamyslel, začala se mu odporně motat hlava, a to poslední, co potřeboval, bylo brášku pozvracet. Dál se nad tím tedy nezamýšlel a spolehl se na pravidlo „Co bude, to bude“.
Toma naopak přepadl neklid… pohltil ho nepříjemný svíravý pocit, že na něco důležitého zapomněl a zaboha si nemohl vybavit, co to bylo. Něčeho se bál, a přitom vlastně nevěděl čeho… byla to přeci jen pusa… už tolikrát bratra na jeho přání líbnul na rty, tohle jen bude trochu intenzivnější, tak proč se toho tak obával? Byl tak zamyšlený, že si ani neuvědomoval, že doopravdy tancuje do rytmu hudby s ostatními, a dokonce ani pořádně nepostřehl, že Bill najednou někam zmizel. Možná se taky bojí… možná to taky nechce udělat… spojí se proti Daveovi, a nebudou to muset udělat… Pak si ale připomněl bratrovu neustálou potřebu se k někomu tulit, a hned mu jeho předchozí myšlenka přišla tak naivní, že by se snad rovnala i těm Billovým… a že ten byl naivní pořádně.
Bill se mezitím prorval k místu, kde předtím seděli, popadl kabelku a rychle se přemístil. Tak rychle, jak to mezi tím davem šlo. Vpadnul na záchody a ihned ho oslnilo bílé zářivkové světlo. Po té tmě v klubu to byl moc násilný přechod. Zabouchl za sebou dveře, takže hudba téměř utichla. Stále si tiskl ruku k očím, když se přesouval k pisoáru. Původně měl v plánu se prostě jen vymočit, když už ale myslel, že je skoro hotový, bílé dlaždičky před ním mu začaly nevysvětlitelným způsobem ujíždět doleva a on musel popošlápnout, aby nespadnul na zem, jak se s ním všechno točilo. Při té příležitosti postřehl, že močí jaksi vedle, a rychle se nasměroval zpátky k mušli. Ta se mu s mírným zhoupnutím také pokoušela ujet a docela si oddechl, když už byl konečně hotový.
Opláchl si ruce, zvedl oči ke svému odrazu a docela se vyděsil. Tváře mu celé hořely, v očích slzy, jak ho oslňovalo světlo zářivek, a celkově na něm bylo strašně vidět, že je opilý. Skutečnost, že se musel přidržovat umyvadla, aby vůbec dokázal stát rovně, to celé ještě umocňovala. Chrstnul by si do obličeje ledovou vodu, jenže si nemohl smýt make-up… Make-up! Zalovil v kabelce, vytáhl tubu s make-upem a šikovnými prsty si ho roztíral po obličeji. Šlo to ztuha, nakonec se mu ale přeci jenom více méně podařilo skrýt fleky, které mu naskákaly na tvářích. Ještě se jednou přepudroval, rty přejel rtěnkou a znovu se na sebe podíval… ano, tohle už bylo mnohem lepší.
Strčil si do pusy žvýkačku, pochyboval totiž, že by Toma vzrušoval pach alkoholu, a konečně vytáhnul z tašky tu očekávanou lahvičku. Byla maličká, parfému v ní bylo sotva na dvě použití, a přesto si Bill říkal, že za ty peníze stála.
Stále váhal, jestli ji má použít. Co kdyby se to někdo dozvěděl… Jeho pověst nevinného panice by šla ke dnu… A co teprve, kdyby to zjistil Tom… Ale proč by se zrovna takhle měl obávat… Tom nikdy na nic základního nepřišel… Dokázal odhadnout, co si Bill o daných skutečnostech myslí, ale když se na něj nevinně usmál a zamrkal svýma dlouhýma řasama, nikdy nepřišel na to, že něco není, jak má být. Proč by se to dnes mělo měnit? Na tohle nikdy nepřijde, a až se sám bude po Billovi sápat, už ho nikdy nebude moct nařknout z toho, že to chtěl Bill sám… bude to zdokumentované… Bill se rozhodl. Za těch pár chvil zvrhlé slasti mu to riziko stálo.
Zmáčkl spoušť a z otvoru na něj vystříkla sprška droboučkých, téměř neviditelných, kapiček. Jen spokojeně vydechl, když vůni ucítil. Aplikoval parfém ještě několikrát, aby byl pořádně účinný. Trochu stříkl do vlasů, trochu na rozkrok, pak se chtěl znovu vrátit na hrudník, kde začínal, nějak se mu ale asi zaseklo dávkování. Sklouzl pohledem k lahvičce a s překvapením zjistil, že je prázdná.
Tohle zkrátka musí vyjít, jen tak těch dvě stě euro dát nemohl… pomyslel si, ještě jednou se přejel pohledem v zrcadle a opět ucítil známý záchvěv nervózního vzrušení v podbřišku… už možná za chvíli…
autor: Ketty
betaread: Janule
ten je ale vynervovanej…xDDD
Já se neudržím a začnu sprostě nadávat..nééé já nechci čekat do neděle, nechci, nechci, nechci!!! Já to nepřežiju!!! Takhle to useknout! To je vražda xDD
Ta Tomova vzpomínka..že oniuž spolu něco měli??
Tý jo, já si tak přeju aby to mělo happyend..
BOŽE Já se fkt poseru !! xD protahuješ to víc a víc hroznýýýý já už to nevydržííím!!!!
Hergot tak už na to skočte hergot nebo se zbláznim!
to tvoje protahování mě normálně zabíjíííííí………..
Tyjo, já už to chcu!!! Já se toho fakt už nedočkám!!!:-D Bill se teda pěkně rozšoupnul, ale myslím, že je to dobře. Mega jsem se musela smát těm větám do mikrofonu: "Čekáme, až bude tma, nesmíme stát na světle.", "Tomi nechce tancovat, on se nechce ztrapnit, protože je hoper.":-D To fakt nevydržím. Sakriš, celá lahvička, tak to musí mít účinek jak blázen. Šíleně to Billovi přeju, i když je to hnusný, ale jsem strašně zvědavá a napjatá, jak tam bude Toma někde svádět a řvát u toho: "Tak nás foťte, né!!!":-D
Jinak by mě zajímala ta historka, jak si na ni Tom vzpomenul. Myslím, že tak neviní nejsou…
Nemůžu se dočkat dalšího dílu:-D♥ Je to šíleně dobrý!!!:-D
Twl, ja jsme nervozní jak panna při první noci… 😀 Zabíjí mě to čekání! Rychle dál!!
Teda Ketty… nenapadlo by mě, že se v dalším dílu zase nedočkám toho polibku;) ty víš, jak člověka napnout;) chudák Bill, ten se tak těší, trochu se obávám, aby pak nebyl zklamanej…
teda to s tou mušlí bylo úžasný, u toho jsem se fakt zasmála :D:D:D
Ale Billovi se na ty feromony určitě přijde… celou lahvičku, to je magor 😀
Už jsem myslela, že v tomhle díle se ti dva konečně políbí. A nic. No, nevadí. O to více se těším na příští díl. Ach, začíná se to rozjíždět…
Tomuhle rikam napinani! xD … ale je to skvele! ♥ mozna je nakonec lepsi, ze se to neuspecha 🙂 ♥
Aaaa 😀 Už chci,aby se líbali 😀 Nedospím další dííl,faakt 😀
Souhlasím s Monicou, to s mušlí bylo vtipné 😀 a řekla bych, že jestli ten polibek nebude užř v dalším díle, Bill se zblázní nervozitou 😀 no a já taky 😀
och, toto bol geniálny diel, množstvo vtipných momentov 😀
len prosím preboha, nedalo by sa to publikovať trochu skôr? idú vianoce.. ;P
dúfam, že aspoň na štedrý večer dostaneme bonusový diel 😀 a na mikuláša ! (ach sakra, nie, tuším je v nedeľu 🙁 )
bože takhle to natahovat!!!:D
Aaa… to je týrání!!! 😀 ♥ Ale skvělá povídka, doufám ale, že v příštím díle už k něčemu dojde, jinak nedočkavostí asi chcípnu… xDD
ááá, tak tohel jestli neskončí pořádnou souloží dvojčat, tak si jdu natáhnout mašli 😀 skvělé :))