Leave me alone 6.

autor: illyrias

Bill

Ozve se výstřel ve filmu, a to mě probere udělat další krok, popojdu po schodech nahoru, v davu hledám Toma, snažím se ho v té tmě rozpoznat.

Pomalu chodím a koukám na lidi, nevypadá to, že by si mě někdo všiml. Jsou zažraný do filmu. Kouknu na plátno, co se tam odehrává. Nějaká přestřelka a Tom, jeden z nich, který chrání svým tělem Lily.

No snad to tak není ani v reálu, v tom ucítím něčí ramena, jak mě strhnou ke zdi, nestačím ani vykřiknou, na ústech mám něčí dlaň.

„Ššt, neruš film.“ Promluví osoba a já teď poznám, že je to Tom. Přikývnu a dlaň mi pomalu odendá.

„Hledal jsem tě.“ Šeptnu a koukám mu do jeho krásných očí.

„Našel jsi mě.“ No to bych věděl taky.

„Mohli bychom prosím někam, kde budem sami?“ A navíc to šeptání.

Přikývne a vezme mě za ruku, pevně mu ji stisknu na náznak, jak mi chyběl. Jakmile to udělám, tak ji pustí.

Smutně jdu za ním, následuju ho k automatu na popcorn.

„Tak, tady jsme sami, proč jsi mě hledal?“ Zeptá se a já mám možnost si ho pořádně prohlídnout na světle.

„Víš, já… musím ti něco říct, já… nechtěl jsem, abys tenkrát odešel. Děsně mě to mrzí.“ Řeknu po pravdě, byla to moje největší chyba mu říct takovou pitomost.

„Přeskoč tu část, kde se omlouváš a rovnou jdi na tu, kde odcházíš.“ Chladně, až mě bodne u srdce.

„Cože? Proč si takový?! Chci ti říct, že mi na tobě záleží!“ Nevěřícně na něj hledím.

„Jo, jasně, proto si se ke mě tak choval, to bylo opravdu láskyplný.“ Neodpustí si svou ironickou poznámku.

„Já vím, jaký jsem byl! Lituju toho! Uvědomil jsem si to, až když si odešel! A o všechno jsem přišel, už nic nemám, jsem na mizině, ale víc mě štve, že nemám tebe! Byl jsi to nejdůležitější!“ Vykřiknu.

„Aha, tady je ten pravý důvod, co?! Nemáš prachy a já najednou mám, tak si přišel kvůli tomu, co? Jinak když jsem zametal chodníky, jsem ti nevyhovoval!“ Tohle on si myslí?

„Ale to není pravda! Špatně jsi to pochopil!“ Obhájím se a chytnu ho za loket, tím mu zabráním, že kolem mě chtěl projít.

„Pust mě, myslím, že jsem to pochopil správně.“ Vytrhne se mi.

„Potom myslíš špatně! Hned, co jsi odešel, mi bylo na nic! Zkoušel jsem ti volat, ale byl tam záznamník. Ráno jsem šel do tvé práce a ptal se po tobě, v domnění, že tě tam ještě zastihnu! Jenže jsem se dozvěděl, že jsi pryč! Rozhodl jsem se na záznamník říct, aby ses vrátil, že mě to mrzí, a že tě miluju, jenže tys mi zpátky nezavolal, pak už mi hlásilo, že číslo neexistuje, a když jsem pak viděl tu reklamu, došlo mi, že je to jediná možnost tady, kde tě najdu, a našel, Místo toho, aby to bylo dobrý, je to pravý opak, protože si myslíš, že mi jde o tvé peníze, jsi chladný, ani nevíš, čím jsem si musel projít, než jsem se dostal až sem! Protože tys mi nezavolal! Zbytečně, a to bolí, moc to bolí.“ Zlomí se mi hlas a uteče mi několik slz, který hned setřu.

Tom

Popojdu blíž k Billovi. To, co mi tu říká, mě dostalo. Takhle že to bylo? A chtěl mi říct, že mě miluje? A já blbec vyhodil kartu.

„Já… promiň, to jsem netušil, kartu jsem vyhodil, neslyšel jsem to, kdyby ano, věř, že bych se vrátil. A já ti chtěl zavolat, ale nebyl čas, věř, že jsem se na to chystal.“ S tím jsem udělal chybu.

„Jo, představ si, že mi to pozdějc taky došlo.“ Utírá si slzy, který mu neustále unikaj z jeho krásných očí a kutálej se po tváři. Je tak krásnej, si ho teprve teď dobře prohlídnu, jak je vystajlovanej, a musím říct, že mu to sluší.

„Bille, omlouvám se.“ Šeptnu a pohladím ho po tváři. Přidrží si mou dlaň na své tváři a opře se do ní.

„Já se omlouvám, neměl jsem být takový, Tomi, odpustíš mi to? Vrátíš se ke mně? Já… miluju tě.“ Přivře oči a já se musím pousmát.

„Ale co když já někoho už mám?“ Musím ho potrápit. Koukne na mě zaraženě a pustí mou dlaň.

„A máš?“ Vidím strach v jeho očích.

Chvíli dělám, že přemýšlím, a pak přikývnu na souhlas. „Ano, mám.“

„Tak, já… promiň, měl jsem to tušit, takovej kluk jako ty, že bude už někoho mít. Já, přeju ti to, snad jsi s tou osobou šťastný a miluješ jí. Promiň, že jsem otravoval, bude lepší, když se vrátím domů.“ Poraženě zadržuje další slzy.

„No, to nebude lepší, kdyby ses vrátil domů, tak by mě ta osoba opustila. Já jí miluju, a jsem šťastný, když ji vidím. Chci s ní začít znovu od začátku.“ Usměju se.

Chvíli na mě nechápavě kouká, pak párkrát zamrká, a nakonec se taky usměje, když mu dojde, že ta osoba je on.

„To myslíš vážně?“ Štěstím bez sebe se mi vrhne kolem krku, pevně ho sevřu. Tolik mi chyběl. Odpustil bych mu cokoliv. O tomhle jsem snil, a taky spoustu další věcí, který bych s ním chtěl dělat. Třeba jako je líbání, mazlení a milování, ale nejen to.

„Tomí?“ Šeptne po chvíli moje láska do ucha.

„Ano, Billí?“ Pousměju se a hladím ho po zádech.

„Já, mohl bych tě to? Políbit?“ Nesměle a cítím jeho dech na krku.

„Na to se přeci nemusíš ptát…“ Po té ucítím na svých rtech ty jeho, bere je opatrně mezi své a zoubkama mě zatahá za piercing, lehce se svými tře o mé, a pak mě opravdu začne líbat, začnu mu oplácet stejnou mincí, nechci nic urychlit, začínáme přeci znovu.

Teď už to bude dobré. Ale proč mám pocit, že se něco pokazí?

„Tomi, Tomi… pojďme někam, kde budem sami. Tedy jestli můžeš.“ Prosebně na mě koukne a já přikývnu. Teď si dlouhé odloučení musíme vynahradit.

„Půjdem na hotel, kde jsem ubytovaný, určitě jim to nebude vadit.“ Usměju se, a už si ho vedu na hotel.

Vedu si ho po celou dobu za ručku.

„Ty, Tome?“ Osloví mě. Kouknu na něj.

„Děje se něco?“ Nechápavě, zavrtí hlavou.

„Ne, jen, že i já jsem tu ubytovaný…“ Usměje se, taky se usměju.

„Vážně?“ Překvapeně, pokýve hlavičkou na souhlas, a už stojíme před mým pokojem. Odemknu ho a vejdem.

„Tak, můžeš klidně být tady se mnou, abys nemusel za něj zbytečně platit.“ Rozsvítím.

„Ne, nech ho zhaslý!“ Nechápu sice proč, ale zhasnu ho.

Přiblíží se ke mně, svlíkne si tričko a odhodí na zem.

Už vím. Naše první milování. Tenkrát jsme spolu chodili tak měsíc, přespával jsem u něj už několikrát, ale nikdy mezi námi k ničemu nedošlo, jen na mazlení, dál jsme nešli a já na něj nespěchal, ale jednu noc, když jsem u něj zas měl přenocovat, vypadl pozdě v noci proud, zrovna, když jsme koukali na romantický film, dlouho jsme čekali, jestli ho nenahoděj, což se naštěstí nestalo, šli jsme do pokoje kde byla tma, ale i tak jsme se v té tmě viděli, nahrávalo nám k tomu měsíční světlo a pouliční lampy. Bill se začal přede mnou svlíkat, koukal jsem na něj, a vůbec jsem netušil, že už se to chystá udělat, že je připravený.

Pomohl i mně, a z jeho polibku jsem poznal, že se to stane. A taky že jo.

A dnes to má být jako poprvé, Bill už přede mnou stojí nahý, teď mi pomůže svlíknout moje tričko a rozepne mi džíny, který mi samy spadnou dolů. Přitisknu ho k sobě a začneme se líbat, stejné polibky, zase cítím, že se to stane. A já jako tenkrát neprotestuju, naopak, vycházím mu vstříc a polibky mu opětuju, ani jeden nemluvíme.