autor: Lenna W.K.T.
„Vážně mi to dovolíš?“ rozzářily se mi oči. Aaaaa, joooo!!! V hlavě jsem si zajásal. Tom přikývl a opřel se o čelo postele a pečlivě mě pozoroval.
„Máš, nějaké přání, co by se ti na mně třeba líbilo?“ koukl jsem na něj a pořád jsem mu sedel na stehnech. Když moje oči samou zvědavostí sjely do jeho rozkroku, hlasitě jsem polkl. Tom se dál nevyjadřoval, prostě mě nechal dělat si s ním cokoliv, aby ho to vzrušilo. Napadlo mě, že Tom rád pozoroval dívky, když tančily, a rád se s nimi mazlil, když tančily. Ani nevím proč jsem se rozhodl to zkusit touhle formou. Zapnul jsem nějakou hudbu a opatrně jsem se houpal v rytmech a hladil jsem si u toho své tělo. Nepřišlo mi to zvláštní, bylo to… nanejvýš přirozené a vytoužené. Měl jsem se pokusit vzrušit svého prince. Chtěl po mně toužit, jinak by mě o tohle neprosil. Po chvíli se stalo přesně to, co jsem čekal. Můj velký bráška se nejspíš nabažil pohledu na jeho obnažené dvojče houpající se v rytmech svůdné melodie a přitiskl se k mým zádům, a jeho ruce spočinuly na mých bocích. Cítil jsem slabší tlak, který na mě vyvíjely jeho ruce. Tlak, který tlačil můj zadeček do jeho klína. To mě vzrušovalo. Když jsem cítil, jak vážně moc chce. Hladil mě na bocích, přes žebra na hruď, a já si u toho slabě povzdychával a dál se kroutil. I když skončila první, druhá, třetí i čtvrtá píseň. Já se stále svůdně houpal, Tom se houpal se mnou. Pak ale hudba přiostřila a mé boky a zadeček tlačil na Toma víc, kroutil jsem se odvážněji a svůdněji, pak jsem slyšel, jak mi Tom tiše vzdychá přímo do ouška, a v tom mi v rozkroku silně zacukalo, protože jsem cítil Toma. Ano, povedlo se mi to. Tom po mně toužil, a to hodně, a bylo to víc než viditelné. Pomalu mě vedl zpět k posteli, a přitom mi dal ruce zase na lem jeho boxerek.
„Zbavíš mě prosím kusu toho hnusu, co nás od sebe dělí?“ pošeptal mi a mně se zamotala hlava. Konečně! Opatrně jsem mu je sundával. Když na mě vykoukl Tomy v celé své nádherné délce, chtěl jsem se ho dotýkat. Tom mě ale položil na postel a dovolil mi se ho dotýkat. Ale ne v jeho intimních partiích. Bylo to zatím to nejhezčí mazleni v mém životě. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo.
Druhy den ráno jsem se probudil a obličej mého dokonalého Tomyho se na mě smál, i když Tomy spinkal. Byl tak dokonalý. I přes tu všechnu bolest se smál a byl silný, a dokonce ho všichni považovali za cool týpka. Jeho pověst děvkaře mu v tom pomáhala ještě víc. Jen já jsem byl nenáviděný. Ten buzík odvedle, co si maluje ksicht. Jednou mně ho taky pěkně zmalovali. Byl jsem čtrnáct dnů v nemocnici, a pak dva měsíce doma. Pak ještě půl roku jsem měl zkrácenou výuku a bez TV. Ufff, aspoň že těláku jsem se na půl roku vyhnul. Od té doby mě Tom chrání. Střeží si mě jako oko v hlavě. Jestli bych měl být někomu vděčný, tak právě jemu. Opatrně jsem hladil Toma po tvářích. Dával mu motýlí polibky. A na půl hoďky jsem ještě usnul. Když jsem se vzbudil, bylo to kvůli pohybu, jaký vykonal Tom. Probudil se a promnul si oči. Nakonec se podíval kolem sebe. To jsem usoudil podle pohybu. Když jsem ale otevřel oči, zrovna se skláněl, aby mě polibkem probudil. Když jsme se pomazlili po ránu, vstal jsem a oblékl jsem se. Oblékl se i Tom a odešel oknem, aby se mohl vrátit venkovníma dveřma. Aby mu otec věřil, že spal u kamaráda. Já si udělal raní hygienu, namaloval se, a s Tomem jsme se sešli znova u snídaně. Posadili jsme se vedle sebe, a kdyby kolem nás nebylo tak rušno, a kdyby kolem nás nebyli rodiče, políbili bychom se na dobrou chuť.
Po snídani se Tom osprchoval, oblékl a odešel na to „doučovaní“, a já se oblékl do svých speciálních věcí na nákupy a vyjel jsem s mamkou do města. Nejdříve jsme si s mamkou zašli ke kadeřníkovi. Mám roztřepené konečky a Simon potřebovala obarvit odrosty. Skvěle se u toho vždycky bavíme. A nakonec jsme i zašli na oběd před velkými nákupy.
„Mami, kdybych ti řekl, že Gordon není zas tak svatý, jak si všichni myslíme, co bys mi na to odpověděla?“ špitnul jsem a doufal, že se mamka chytí.
„Jak to myslíš, zlatíčko?“
„Víš, chtěl bych ti říct něco, co Toma strašně moc trápí a mě to trápí taky, protože to trápí Toma. Ale potřebuju vědět, jestli mi věříš.“
„Miláčku, co se děje? Jasně, že ti věřím!“ koukala na mě mama se svým obvyklým strachem v očích.
„Gordon se nesmí dozvědět, že to víš ty, nebo že jsem ti to řekl já, protože Tomovi vyhrožuje, že když se to někdo dozví, ublíží mi.“ Hrabošil jsem se ve vanilkové zmrzlině lžičkou a přemýšlel jsem, jestli jí to vážně mám říkat.
„Dobře, tohle ti můžu slíbit.“ Přikývla mamka.
„Gordon už od dvanácti let, od našich dvanácti, zneužívá Toma. Jednou večer jsem ho tam načapal, když byl u Toma. Sice se nic nedělo, ale Tom my vyprávěl všechny detaily. Chce, aby mu ho Tom…. však víš….“ nahnul jsem se přes stůl, a doufal, že nás nikdo neposlouchá.
„Billy, to je absurdní! To by Gordon nikdy neudělal. Celé noci spí vedle mě.“ Začala ho bránit máma.
„Mami, věř mi. Ty víš, že mám Gordona rád, že jsem ho měl rád, než jsem se dozvěděl, co dělá Tomovi. Víš, Tom je z toho psychicky totálně v prdeli!“ šeptal jsem jí, ale na mámě jasně bylo vidět, že mi nevěří.
„Ty mi nevěříš, vid?“ nebyla to otázka, spíš konstatování.
„Jasně, že ti nevěřím! Tomuhle nemůžu věřit, Billy. Promiň, ale to nejde. Gordon je můj přítel, ve vztahu žádné problémy nemáme, tak není jediný důvod, aby nutil Toma dělat to, co říkáš!“ vyjela na mě hlasitěji trošku.
„Ale….!“
„Žádné ALE, Bille! Gordon je můj přítel, a pokud vymýšlíte takové blbosti, jen proto, že vás třeba už Gordon omrzel, abychom se rozešli, tak se to nestane, jasné? Já ho miluju a tomuhle vážně nemůžu věřit!“ rozčílila se a já si připadal, jako kdybych zklamal. Ano, zklamal jsem Toma. Tak nejvíc, jak jen jsem ho zklamat mohl. Bylo mi do breku, a nakonec jsem opravdu s brekem utekl od stolu. Je mi jedno, že dneska jsme měli mít nakupovací den. Já už na nákupy snad ani nemám náladu. Běžel jsem na zastávku a dojel domů. Zašil jsem se v pokoji a koukal na filmy a probrečel jsem zbytek dne. Sakra! Jak Tomovi pomoct?
Ten přisel večer. Napovědělo tomu slabé ťuknutí na mě dveře. Takhle jsme se zdravili už odmalička. Nemohl jsem se udržet a šel jsem za ním. Sedel na posteli a měl ruce v dlaních. Vypadal, jako kdyby byl smutný.
„Tomy?“ pošeptal jsem a opatrně šel dovnitř. Zajímalo mě, co mu je. Nakonec se na mě podíval a usmál se.
„Ahoj štěstíčko.“ Natáhl ke mě ruce. Rychle jsem zamknul a šel k němu a sedl si mu na klín. Hned poznal v mém smutném obličeji, že se dnes něco stalo. „Copak? Máš nějak rozmazaná očička.“ Pošeptal něžně a mě jeho hlas zase strašně uklidňoval, a měl jsem pocit, že jsem zase konečně v bezpečí.
„Mama… nevěří že je Gordon… nevěří tomu!“ pošeptal jsem a Tom hned věděl.
„Proč si jí to říkal?“ jeho hlas zněl smutně a unaveně a strašně klidně, což blahodárně působilo na moje smysly.
„Protože ona jediná tomu všemu dokáže udělat přítrž!“
„Ale ona mu to může říct!“
„Neřekne mu to, že to ví. Ani nad tím nechtěla přemýšlet!“ fňuknul jsem. „Zklamal jsem tě!“
„Ale ne! Nezklamal! To vůbec. Snažil ses s tím jen něco udělat, to je všechno. Nemůžeš za to, že ti máma nevěří!“ začal mě hladit po vlasech.
„Myslíš?“ koukl jsem na něj uslzenýma očima.
„To si piš! Jsi moje štěstíčko, bez tebe bych to nezvládal. Jsi všechno, co mám a nemůžeš plakat, protože pak pláče i moje srdíčko. Pláče s tebou, protože tě vidí plakat, tak už neplač.“ Šeptal mi a já vážně přestal.
„Taky se netváříš, jako by se tam všechno povedlo….“ naznačil jsem.
„Ano, ono se to taky nepovedlo. Pohádali jsme se. Mno… ani mi to nevadí. Teda vadí, protože… mě to nutí udělat jednu věc…“
„Jakou?“
„Já si nemůžu pomoct, ale ona ve mně probudila takovej strašně zvláštní pocit. A sice, že bych si měl dát pauzu.“ Řekl ztěžka.
„Jak to myslíš? Jako pauzu? Od holek?“ konečně dobrá zpráva dneška.
„Pauzu od všeho, Billy. Pauzu od mazlení i s tebou. Promiň.“ Řekl a koukl k zemi. Moje čelist padla a zakutálela se děsně daleko pod Tomovu postel.
*Konec flashbacku*
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
jak jako??, no to se mi nelíbííí…x(
Fnuk..já se bojím prostě..jak to bude dál..
snad to simone gordonovi fakt neřekne..ale..bojim se toho…a k tomu konci nemám slov 🙁