autor: Emilia
Zdravím vás, twincestní úchyláčci 🙂 Tak jsem zase tady i s novou povídkou. Dlouho jsem si s touhle myšlenkou pohrávala, až jsem se do toho nakonec pustila. Nejprve jsem chtěla ještě počkat, až si napíšu nějakých pár dílů dopředu a teprve potom poslat ten první, ale nakonec jsem se rozhodla, že to pošlu hned. Chtěla bych totiž vědět, jak se vám to bude líbit, jestli má vůbec smysl pokračovat. Budu ráda taky za kritiku, protože je vždycky dobré vědět, co můžeš vylepšit. No, už dost keců, nebudu vás zdržovat od čtení. Ať se vám to líbí 🙂
„Automatish…“ dozpívá Bill, s nímž zároveň doznívají poslední kytarové tóny a v hale, přebyté fanynkami, se ozve nadšený křik. „Děkuji.“ Usmívá se Bill u mikrofonu a stojíce uprostřed pódia, si vychutnával všechny ty skvělé pocity, které jím proudily. Stejně tak ostatní členové kapely pociťovali to blažené teplo, které se jim rozlévalo až do konečků prstů. Kapela měla se svým nejnovějším albem neskutečný úspěch, a to byli teprve na začátku té nekonečné šňůry koncertů a rozhovorů, co je čekala. Bylo to všechno tak neskutečné… Jak daleko se dostali, co všechno dokázali. Věděli, že jednou budou se svou hudbou úspěšní, ale že až tak moc, to nikdo z nich neočekával. A pak, vedle toho všeho úspěchu, tady byl jejich soukromý život, který už tak růžový nebyl. Vztahy v kapele se daly považovat celkem za normální, až na ten mezi Billem a Tomem. Dlouhou dobu neměli ani ponětí o tom druhém.
Jörgen se nejdřív seznámil se Simone v jednom nočním klubu. Nejprve to měl být jenom flirt, ale alkohol udělal svoje a dopadlo to tak, že z flirtu byla jedna noc. Jörgen to bral jako úlet, o nic víc se nestaral a Simone nebyla žádná naivní husička, ani nepomyslela na to, že by s ní mohl zůstat. Musela tedy jednat, na fňukání neměla čas. Buď si dítě nechá nebo půjde na potrat. Její konečné rozhodnutí bylo nechat si ho, a teď je za to ráda. Má krásného úspěšného syna, kterého nadevše miluje.
A jak to bylo s Billem? Jörgen potkal jeho matku zanedlouho potom. Otěhotněla, a tak se rozhodl s ní zůstat, ale tohle předsevzetí mu moc dlouho nevydrželo. Když byly Billovi 2 roky, odešel od nich. Co se tenkrát Anet nabrečela, jenže jí to nebylo nic platné. Od té doby zůstala opuštěná. Už nechtěla nikomu naletět, vystačili si s Billem sami.
No a ve dvanácti letech se o sobě dozvěděli. Stalo se to úplně náhodou. Simone a Anet se setkaly na jedné konferenci. Pracovaly totiž pro stejnou firmu. Zašly na pokec a tak to vlastně celé zjistily. Nejdříve z toho byly rozhořčené. Kolik asi ještě dětí Jörgen stvořil a následně opustil? Toť byla otázka kterou si pokládaly, ale nakonec přece jen byly rády, že se poznaly. Myslely si, že kluci nebudou tak osamělí a mohli by být i nadšení. To se ovšem spletly, protože od prvního dne, co se kluci poznali si dělali často naschvály.
Flashback
Domem se ozval drnčivý zvuk zvonku. Anet se smířlivě podívala na Billa. „Už jsou tady, těšíš se, až poznáš svého bratra?“
„Pche.“ Odfrknul si Bill a se zamračeným výrazem sebou plácnul na gauč, načež chňapnul po ovladači a zapnul televizi. Zrovna tam běžela nějaká animovaná pohádka, ale o to se nestaral a jevil předstíraný zájem o její sledování. Anet si tedy povzdechla a vydala se ke dveřím.
„Ahoj Simone.“ Přivítala svou kamarádku s vřelým úsměvem, a potom sjel její pohled o něco níž. „Takový krásný chlapeček, ty budeš Tom, viď?“
„Hm.“ Zabručel. ‚Vypadám snad jak pětiletý děcko? Omg, div, že mi nezačne štípat do tváří. To ještě bude zábava.‘ Protočí oči a hned na to mu Simone loupne pořádný výchovný pohlavek.
„Snad pozdravíš, ne?“ Kroutí hlavou.
„No jo. Dobrej.“ Simone se na něj vražedně podívá. „Den.“ Dodá radši ještě. Druhý pohlavek by určitě dostat nechtěl.
„No tak pojďte dál, přece tu nebudeme stát ve dveřích.“ Vyzve je Anet a vede je do obýváku, kde Tom zaregistroval skrčené cosi sedící na gauči. ‚Tohle, že má být můj nevlastní brácha? No potěš, s čím jsem to proboha do rodiny.‘ Jakmile došli až ke gauči, Anet se nadšeně ujala představování.
„Bille, tohle je Tom. Tome, tohle je Bill, tvůj nevlastní bratr.“ Zamračené cosi se jen vražedně podívalo na zjev před sebou. ‚Tohle strašidlo má být můj brácha? No, je vidět, že je opravdu nevlastní. Oblečení na něm visí, jak na nějakém vandrákovi, a ty vlasy? No ten se snad nečesal od doby, kdy se narodil. O dobrém vkusu se tady nedá vůbec mluvit. S tímhle teda nikdy nevyjdu nikam na ulici, co by si pomysleli lidi?‘ Dělal Bill, jako by už si o jeho extravagantním zjevu dávno nešuškali a nepomlouvali.
„Čau.“ Řekl tedy, když ho měl okoukanýho od hlavy až k patě.
„Nazdar.“ Ušklíbnul se Tom.
„No tak my vás tady necháme, abyste se lépe poznali. Určitě si máte za ta léta co říct.“ Zašvitořila nadšeně Anet a odkráčely se Simone do kuchyně.
„Tak hele.“ Přitáhnul si lehce Bill Toma pod krkem za tričko a pokračoval. „Já se o žádnýho bráchu neprosil, takže nečekej, že s tebou budu zacházet jako v rukavičkách. A nedejbože, že by ses ke mně někde na ulici hlásil, rozumíš?!“
„Tak hele.“ Začal Tom větu stejnou frází, aniž by si to uvědomil. „Zaprvé na mě nemakej.“ Stisknul Billovo zápěstí a odstrčil jej stranou. „A za druhé, nikdo po tobě nechce, aby ses ke mně choval mile. Ode mě žádný laskavosti taky nečekej.“
„Fajn.“ Odseknul Bill a jejich oči se střetly v bojovném pohledu.
Konec flashbacku
A takhle obdobně to probíhalo pořád, ale jak můžete vidět, jsou spolu v kapele. Tenkrát se totiž ukázalo, že Tom hraje dobře na kytaru. Učil ho nevlastní otec Gordon, se kterým se Simone dala dohromady zhruba okolo Tomových šesti let. Ale Tom ho za nevlastního nepovažoval. Choval se tak hezky k jeho mámě a jeho přijal jako vlastního. Hezky se o ně staral, to byl pro něj opravdový táta. No a Bill, ačkoli na žádný hudební nástroj hrát neuměl, skvěle zpíval. Anet ho dokonce párkrát dokopala k tomu, aby zazpíval na nějakých rodinných sešlostech. Chtěla ho také dokonce poslat do sboru, to už ale Bill nevydýchal a řekl si k tomu svoje.
Flashback
Byly asi tři odpoledne a Anet tentokrát přijela s Billem navštívit Simone. Teď se takhle začaly navštěvovat často a braly sebou i kluky, aby spolu byli v kontaktu a stále se lépe poznávali. No samozřejmě z toho byli oba nadšení.
„Ahoj Anet… Bille, dneska ti to ale sluší. Tom je nahoře v pokoji, když tak tam běž za ním.“ Mluvila Simone jedno přes druhé a šťastně se usmívala. Lepší přítelkyni než Anet nemohla mít. Obě matky zabrané do rozhovoru se odebraly na zahradu, kde už Gordon připravoval gril. Bill v chodbě osaměl. ‚Tsss. Ani mě nenapadne jít za ním nahoru. Nebo jo?‘ Billa z jeho uvažování vytrhla známá melodie. Byla to jedna ukolébavka. Rozhodl se tedy vyjít po schodech nahoru a zjistit, odkud ten zvuk vychází. Došel až k Tomovým dveřím. Vycházel zevnitř. Chytil opatrně kliku a snažil se co nejtišeji pootevřít dveře, aby mohl nahlédnout dovnitř. Spatřil Toma sedícího na posteli, vybrnkávajícího onu ukolébavku na kytaru. Trochu ho to překvapilo, neměl ani tušení, že by Tom mohl něco takového umět. Aniž by si to uvědomil, začal si tiše broukat do rytmu písničky a po chvíli jeho hlas zesílil. Tom překvapeně vzhlédnul, ale hrát nepřestával. Jakmile písnička skončila, Bill stále postával ve dveřích a nervózně si skousával rty.
„Budeš tam jen tak stát nebo si půjdeš sednout?“ Pozvednul Tom obočí a ušklíbnul se. Bill tedy došel až k jeho posteli a sednul si, avšak pořád dostatečně daleko od Toma.
„Nevěděl jsem, že hraješ, si dobrej.“ Pokýval Bill hlavou ke kytaře.
„To bude asi proto, že si nejevil zájem o nic, co se mnou souvisí. Ale si taky dobrej, na kluka.“ Zkroutil Tom rty do dalšího úšklebku. Byl to pro něj typický výraz.
„Jak to myslíš, na kluka?“ Zajímalo Billa.
„Přijde na to…“ Řekl záhadně Tom.
„Na co?“ Nedal se odbýt Bill a zvědavé mu pohlédnul do očí.
„Kluci, pojďte si pro jídlo, nebo vám to vystydne.“ Přerušila Simone jejich snad první normální rozhovor, který mezi sebou vedli. Neochotně se oba zvedli a vydali se za ostatními na zahradu.
Konec flashbacku
Takže asi takhle to probíhalo, a se zjištěním, že oba mají rádi hudbu, to spolu zkusili v jednom klubu. Mělo to docela úspěch. Tam také potkali zbývající členy kapely, Georga s Gustavem, a vznikli Devilish. Potom už vše vzalo za své a rozjelo se to jako na horské dráze. Změnili název kapely, podepsali smlouvu s vydavatelstvím a začaly koncerty. I přesto všechno, co se dělo se vztah mezi nimi, nijak výrazně nezlepšil, a proto uzavřeli dohodu. Do kapely nebudou míchat svoje ne moc dobré osobní vztahy, ale mimo veřejnost si rozhodně nebudou mazat med kolem pusy. I když pravdou je, že při některých rozhovorech si nemohli pomoct a rýpli si do sebe. To samé na koncertech. Zatím to však nevyústilo v nějakou větší hádku, samozřejmě jen na veřejnosti, v soukromí po sobě štěkali jako psi. Byli jako časovaná bomba, nikdo nemohl vědět, co se jim honí hlavou, a kdy můžou explodovat.
„Fíha, dneska to byl parádní koncert, lidi, ty holky byly jak utržený ze řetězu.“ Prohodil Georg, otevírajíc si plechovku spritu, přičemž zmoženě dopadl na pohovku, až to zavrzalo.
„Jo dneska to byl nářez. Mám z toho fakt dobrý pocit, jestli tahle noc bude pokračovat ve stejném duchu, budu nadmíru spokojenej.“ Nadhodí Tom svůj typický úšklebek a plácne sebou vedle Georga, otevírajíc si pro změnu plechovku coly, načež Gustav lokne zbytek svého pomerančového džusíku s obrázkem včelky Máji a pohotově dodá: „Vidím to černě, Tome, protože všechny holky půjdou po mně. Jsou jak diví, když mě viděj, a myslíš, že v tom okamžiku je zajímá nějakej Tom?“ Georg vyprskne svůj sprite a začne se dusit. Tom mu dá pohotově pořádnou herdu do zad a Bill jenom protáčí oči, protože moc dobře ví, jak to vždycky skončí. Gustav se slije jak žok a následně bude holkám na párty nabízet neslušné návrhy.
„Prosímtě, minule jsi byl tak mimo, že si vyjel po Davidovi.“ Připomene ledabyle.
„No tak to pozor, vůbec nešlo vidět v tý tmě, o koho se jedná, no ty bys to poznal? Já teda ne.“ Bránil se Gugí uraženě a nafoukl tváře. Georg se konečně přestane dusit, právě včas, protože do dveří vletí David a oznámí jim, že za chvíli vyrážejí, tak ať si připraví fixy, jelikož cestou tam je čeká alespoň stovka fanynek čekající na autogramy. Popadnou tedy lihovky a vyráží po boku bodyguardů do toho jásajícího zástupu svých obdivovatelek. Cestou na párty už se nikdo nevrací ke Gustavovu vkusu, a nebýt puštěného rádia v autě, vládlo by hrobové ticho. Cesta neubíhala nijak rychle, a když konečně dorazili na místo, všichni se rychle hrnuli ven. Už zdálky byla slyšet hlasitá hudba, jež se linula z klubu na míle daleko. U vchodu je oslňovaly blesky z fotoaparátů, jak se všichni snažili ulovit co nejlepší záběr na ně. Jakmile vešli všichni do klubu, tak si výrazně oddechli.
Po hodině a půl na párty
Tom stojí znuděně u baru a pozoruje dění okolo. Představoval si, že tady budou lepší kočky, ale nic moc. Takže dnešní večer, který měl být plný orgií, jako odměna za skvěle odehraný koncert, zřejmě padá. Aniž by nad tím uvažoval, podvědomě očima vyhledával Billa, až se jeho pohled zastavil u smějící se dvojice. Bill se bavil s nějakou dlouhovlasou černovláskou, co mu sahala sotva k ramenům a šíleně se smála tomu, co zrovna říkal. Přemýšlel nad tím, co mohl říct tak vtipného. Vzápětí si však odfrknul. Proč vůbec přemýšlí nad takovýma kravinama? Radši by měl nabalit taky nějakou kočku, přece si Bill po večerech nebude užívat, zatímco on se bude znuděně koukat na telku, dokud nevytuhne. Jako na zavolanou mu pohled padl na krátkovlasou rusovlásku s bílými melírky, objednávající si u baru drink. Nadhodí tedy svůj balící úsměv, který rozhodně zabere na každou a vydá se k ní.
„Ahoj.“ Upozorní na sebe. Rusovláska se ohlédne a s úsměvem pozdrav oplatí. „Co dělá tak krásná holka u baru sama?“ Nadhodí Tom.
„Jsem tu s kamarádkou, zrovna jsem nám šla pro pití, ale myslím, že si našla lepší zábavu.“ Kývne směrem někam za Tomovu hlavu a ten se otočí. Do zorného pole mu opět padne Bill a ta malá černovlasá holka.
„Scheisse.“ Zakleje Tom.
„Říkal si něco?“
„Ne nic.“
„No v tom případě bysme měli jít za nima.“
„Myslím, že to není…“ nestihne doříct a rusovláska, jejíž jméno mu je zatím neznámé a vlastně ho ani nezajímá, ho táhne k nim. Když k nim dojdou, rusovlasá na sebe upozorní. Podá černovlasé drink, co jí donesla a nadšeně se začne seznamovat. Bill je navzdory tomu, že na něj obě dívky mluví, zabodnutý pohledem do toho Tomova.
„Je tak skvělé, že jste bratři a ještě spolu v kapele.“ Řekne černovláska nadšeně.
„Nevlastní.“ Zasyčí oba a znovu na sebe upřou pohled. Vždy to zdůrazňovali. Nebyli přece bratři v pravém slova smyslu. Dívky to ale přehlédly a černovlasá pokračovala dál ve svých myšlenkách nahlas.
„Mmm jste si i docela podobní, když se člověk zadívá pozorněji.“
„Blbost.“ Vypadne z Billa okamžitě, načež se Tom taky přihlásí o slovo.
„To ani náhodou, jak mě můžeš srovnávat s tímhle… s tímhle…“ Nemůže najít to správné slovo.
„S čím?“ Pohlédne na něj tvrdě Bill a s úšklebkem na tváři čeká, co z toho individua vypadne.
„Mopem.“ Vyhrkne Tom a usměje se nad svým nápadem.
„Mopem?“ Vykřikne Bill. Vždy si dával na svém účesu co nejvíc záležet a zuřil, když někdo řekl něco takového. „Jak mě můžeš srovnávat s mopem? Navíc já bych mohl říct to samé o tobě, nosil si poměrně dlouhou dobu dredy, ne? Bratříčku.“ Prskal kolem sebe nasupeně Bill.
Začali se hádat. Dívky si jen vymění udivené pohledy a raději se klidí. Bill s Tomem si toho však v zápalu hádky vůbec nevšimnou. Když se po nich už začíná otáčet většina osazenstva v klubu, vtrhne mezi ně nasupeně David a odtáhne si je do osamoceného boxu.
„Zbláznili jste se? Co má tohle znamenat?! Chcete snad, aby o tom zítra všichni věděli?“ Zuřil, až celý zčervenal. Vypadal, že chytne infarkt nebo tady rovnou natáhne bačkory. „Myslím, že pro dnešek to stačilo, jede se zpět na hotel.“ Rozhodl.
„Tak to ani náhodou, já nikam nejedu, chci si pořádně užít.“ Protestoval Bill.
„Klidně ať si tu zůstane, já jedu, už s ním nebudu v jedné místnosti ani minutu!“ Syknul Tom a uraženě pochodoval směrem k východu. David už neměl dneska sílu nic řešit, proto tam Billa nechal se dvěma bodyguardy a vrátil se se zbytkem grupy na hotel. Gustav byl samozřejmě hodně jetej a neustále natahoval ruce k Davidovi.
„Davide ty si tak sexy.“ Žvatlal opilecky. Všichni jen protočí oči a Tom zamíří do svého pokoje.
„Užijte si to, chlapi.“ Houkne k nim zákeřně a radši se pohotově vytratí. Dostat opilýho Gustava do pokoje není žádná sranda. Chudák Georg, ten to odnese spolu s Davidem. Ale co, jeho problém to není. Teď byl naštvaný na Billa. Jakmile zapadl do svého pokoje, shazoval ze sebe cestou do koupelny svršky. Rozhodnul se, že si dá sprchu a pořádně ledovou. Musí se trochu zchladit, nebo by byl schopný vrátit se do toho klubu a… co vlastně? Raději na to přestal myslet a pustil na sebe studený proud vody. Počáteční šok byl trochu nepříjemný, ale posléze už to bylo docela fajn. Chmátnul po šampónu. Nasmrádly mu vlasy od kouře. I když teď nebude mít moc práce s jejich umytím. Dredy by schly dýl. Znovu si vzpomene na to, jak Billa nazval v tom klubu a posléze jak mu zrudly tváře a vybouchnul. Musel se znovu ušklíbnout. Když byl hotov, vypnul vodu a hodil si kolem pasu ručník. Zamířil zpět do ložnice, kde sebou okamžitě plácnul do měkkých peřin. Nakonec to stejně dopadlo tak, jak si myslel. S touhle poslední myšlenkou chmátnul po ovladači a zadíval se na obrazovku, kde běžel nějaký akční film.
autor: Emilia
betaread: Janule
Mám k tobě jen jednu připomínku. Vlastně dvě. První je "Gugí". Blbost. A za druhé, možná by jsi se ani neměla pokoušet o vtípky,které ,podle mě, nejsou ani vtipné a ani úsměvné (až na ten mop,ten se ti povedl).
Jinak,až na tyto dvě drobné chybičky to vypadá zajímavě. Hlavně název zní VELMI zajímavě. Uvidíme,co se z toho vyklube.
Doufám,že jsem tě moc neurazila 🙂
[1]: Ale di ty xD je to dobrý.
Náhodou to začíná dobře… jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet x)
Určitě piš dál!
líbí se mi to =)
[2]: Však píšu,že to vypadá zajímavě 🙂
[1]: Ne neurazila si mě v pohodě, vždyť jsem výše psala s kritikou nemusíte šetřit. Jinak to oslovení Gustava to neměl být pokus o vtip×D vždycky jsem povětšinou psala Gugí×D ale jestli to někomu znepříjemňuje čtení povídky tak si na to budu dávat pozor:-)
já si myslim, že to bude určitě dobrý…x)
Mě se to taky líbí,miluju,když se ti dva nejdříve nenávidí,a potom milují!!!!Super!!!Teda doufám,že se budou milovat….xD
Hey! Tak to vypadá mrtě dobře. 😉 Pokračuj dál.
No podle mě krásnej začátek 🙂 jen tak dál povedená povídka 🙂
[7]: budou… musí!
[5]: Hele, já taky používala Gugí, ale do povídek to nedávala. U toho mopu jsem upe vyprskla smíchy. Tím jsi mě dostala. xD
[5]: Já oslovení na Gustava jako Gugí používám pořád. Nebo používala jsem. xD Je to prostě zkracovačka, Georgovi taky říkám Geo… xD
S tím mopem to bylo vážně božský, myslím, že máš smysl pro humor a určitě se budu těšit na další díl… xD
Vypadá to velmi, velmi zajímavě…;)
Už se těším na další díl 🙂
kdo je doprdele ta anet?? :D:D
[13]: Anet je tu jako matka Billa.
Chlapci se nemaj nějak rádi.