autor: Janule
BILL
„Tatí, kdy už tam budém?“ ptá se mě to naše šídlo už asi po desátý a soustředěně okopává sedačku před sebou. Je po dlouhým letu unavenej, divím se, že ještě neusnul. „Mně se chce na záchod,“ prohlásí, když hned neodpovídám.
„Už zase? Vždyť jsme byli před dvaceti minutama. Za chvíli jsme v Hamburku, to už vydržíš,“ snažím se ho potichu uklidnit, určitě si vymejšlí, aby se nějak zabavil. Nemůžu mu to mít za zlý, sám už jsem rozlámanej a unavenej, stejně jako Sabine, která mi před chvilkou usnula na rameni. „Nemůžu s tebou jít, vzbudil bych tetu,“ zašeptám mu do ucha.
„Tak já pudu sám, už jsem velkej,“ prohlásí, a už se začíná odepínat. Vtom se ale z reproduktoru ozve letuška s tím, že se máme připoutat, budeme přistávat. Klukovi se rozsvítěj očíčka radostí, zase se usadí, a najednou už po záchodě netouží. Teď bude jiný dobrodružství, jdeme na přistání. Nejradši má na všech přistáních, který jsme doteď absolvovali, závěrečnej potlesk, když se pilotovi opět povede nepohřbít svoje pasažéry v troskách rozmlácenýho hořícího letadla. Tleská a ječí u toho jako holky na koncertě.
Jemně pošimrám Sabine pod nosem, aby se probudila. „Haló, Šípková Růženko, vstávat,“ šeptám jí do ucha, a když si všimnu kolemjdoucí letušky, jak na nás zvědavě zírá, přidám ještě manželskej láskyplnej polibek na spánek. Jen ať si holka myslí, že jsme ten nejdokonalejší pár na světě, to nikdy nezaškodí. Sabine otevře otráveně oči, spala sotva deset minut, a zívne.
„To už jsme tady?“ zeptá se rozespale. „Nemůžeš se ho dočkat, co?“ usměje se na mě, když se narovná v sedačce a zkontroluje si pás. Lehce kývnu a s úsměvem jí naznačím, aby byla radši zticha. Doufám, že se Tom někde nezdržel a už na nás čeká, pro Dejva to bude úžasný překvapení.
„Koho se nemůžeš dočkat?“ zvonivě se ozve z vedlejší sedačky, ten kluk má vážně uši jako rys… jen protočím oči v sloup.
„Dědy, přece. A babičky,“ dodám, aby to bylo spravedlivý. „Pojedeme rovnou k nim, to jsem ti říkal, ne? Scotty už se na nás určitě těší.“ Snažím se to zamluvit.
„Ahá, to já se taky těším, děda mi slíbil, že až zase přijedu, půjdeme do lesa na houby,“ hlásí radostně prcek. Tak to nevím, jestli to děda splní, protože na konci října už rostou leda prašivky… ale nechám ho při tom, ať si to Gordon vyřeší sám.
„Jo, jasně, tak teď už ticho, hezky koukej z okýnka, za chvíli jsme skoro doma.“
TOM
Stepuju v hale už asi hodinu, nějak jsem si to špatně vypočítal. Teda ne, že bych neuměl počítat, ale Bill do mě hučel, abych nepřijel pozdě, že se nemůže dočkat, až mě uvidí, tak jsem vyrazil včas. Jenže až moc včas. Každou chvíli na mě někdo podezíravě zírá, nejspíš mu někoho připomínám, i když s tmavejma brejlema, náplastí na obočí, a kapucou hluboko do čela jsem snad k nepoznání. Nechtěl jsem poutat pozornost, aby někdo nebrnkl novinářům, tak jsem si vzal ten ohoz, kterej jsem si pořídil pro inspekci německých továren, když jsem sháněl TIRIUS, a na to zimní bundu s kapucou. Myslím, že i vlastní matka by mě s nepovšimnutím minula, ani by jí nenapadlo, že jsem to já. Dokonce nemám ani kšiltku. Sleduju tabuli s příletama, konečně dosedli na zem, tak snad se ti tři cestovatelé za chvíli objeví. Usrknu třetího kafe, který jsem si z nudy koupil v automatu, je to sice břečka, ale aspoň mám něco v rukách. Venku je psí počasí, doufám, že si všichni vzali něco teplýho na sebe, aby nezmrzli.
No konečně… první, jak jinak, ze dveří vylítnul Dejv, poskakuje, jako by za sebou neměl čtyřicet hodin v letadle, naprosto čerstvej, ďábel jako vždycky. Sakra, zdá se mi to, nebo opravdu zase kus vyrostl? To je šílený… Za ním se hned vyřítila Sabine, aby ho včas chytila a navlíkla mu zimní bundu, kterou vytáhla z příručního zavazadla. Jsou oba perfektně opálení, v tý zimě tady budou vypadat chvíli jako exoti, než zase vyblednou. Radši zůstávám sedět na lavičce, schválně si počkám, jestli mě poznají.
Poslední, jako primadona, ze dveří vypluje můj úžasnej bratr, stejně opálenej jako ti dva, nalíčenej, jako by hned po příletu čekal nějakej důležitej fotoshooting, oblečenej přesně tak jako vždy, v upnutejch džínách a tričku, do kterýho bych se sotva nasoukal. Kožená bundička to všechno korunuje, tohle je prostě můj jedinečnej Bill. Elegantní, i kdyby měl zmrznout. Sluší mu to, miláčkovi, nemůžu se na něj vynadívat. Bože… už se těším, až bude ležet a sténat pode mnou. Ale teď na to nesmím myslet, nemám svoje obr kalhoty, který by spolehlivě skryly všechny moje hříšný myšlenky na nahýho bratra. Bill se rozhlíží, zatímco se všichni vypravili pro kufry. Hledá mě, to je jasný, a nejspíš si teď říká, že jsem se zase někde zpozdil, jenže já jenom nechci uspořádat dojemnou scénku přímo uprostřed letištní haly, to bychom mohli rovnou cinknout do novin, že jsme tady. Pěkně si počkám, až budou připravený k odchodu, a pak jim nabídnu nezištně odvoz do Loitsche.
BILL
Sakra, kde ten Tom vězí? Snažím se skenovat očima halu, abych zahlídl jeho dredy, ale nikde nikdo. To je divný… musíme si vyzvednout kufry, hlavně aby byly všechny, nerad bych o některej z nich přišel. Nakoupili jsme neuvěřitelně moc krásných věcí, se Sabine jsme našli společnou zálibu. Vlastně jsme spolu ještě nikdy na nákupech nebyli, takže jsem ani netušil, jaká je v tomhle skvělá společnice. Trpělivě hodnotila všechno, co jsem na sebe natáhl, a narozdíl od Dejva, kterej se šíleně nudil a zlobil, byla ochotná vydržet i moje desetiminutový rozmejšlení nad jedním trikem. Nakonec jsem si ho vzal, tak doufám, že se bude líbit i Tomovi. I když tomu je moje oblečení odjakživa putna, vždycky ho zajímala jen barva, abychom se doplňovali. Jeho vkus je někde úplně jinde. Je to ale divný, že ho nikde nevidím…
„Tatí, támhle jede můj kufr,“ ukazuje Dejv na kolotoč, na kterém přijíždějí zavazadla, pozná si ho podle nálepky, kterou si koupil v Zoo v Aucklandu, a už se po něm sápe. Hned za ním jsou další naše věci, tak se snažím to rychle stáhnout na zem, abychom nemuseli čekat, až to znovu objede trasu. Jeden, dva, tři… tamhle je čtvrtej, pátej, šestej, sedmej… tak, máme to všechno. Uff… tohle je vždycky nejhorší. Na tyhle věci jsme měli někoho z teamu, kdo to za nás v pohodě zařídil, ale když jedeme soukromě, je všechna starost o kufry na nás nebo spíš na mně. Sabine už přijíždí s vozíkem, tak to tam všechno naházíme a jdeme hledat Toma…
„Nechcete zadarmo taxi do Loitsche?“ ozve se mi za zády podivný šeptání, až z toho nadskočím leknutím. Bože… já ho zabiju.
„Tome!“ vykvíknu jak nějaká puberťačka, otočím se o sto osmdesát stupňů a skočím na chlápka, co vypadá, jako by vylezl z módního magazínu. „Ježíši, pardon…“ odskočím od něj, ale když se líp podívám, zase ho s úlevou obejmu. Hlas mě nezklamal, je to můj Tom. „Co to máš na sobě?“ vydechnu mu do ucha. „Vůbec bych tě nepoznal,“ mačkám ho k sobě, je mi jedno, co si okolí myslí, teď si musím užívat jeho blízkost.
„Mimikry, jasný?“ usměje se brácha, nadzvedne tmavé brýle, a ukáže mi krásnej moncl pod okem. Začíná mu pěkně žloutnout.
„Lásko moje… tak strašně jsi mi chyběl,“ zašeptám a líbnu ho nenápadně pod ucho, jsem zavrtanej do jeho kapuce, tak to nikdo nemůže vidět. Bože, tak krásně voní… jako Tom…
„Ty mně taky, kocourku,“ mazlivě mě přitiskne ještě víc k sobě, vrátí mi nenápadný líbnutí na tvář, ale to už se za mnou ozve ječení našeho synáčka.
„Strejdááááááá, juchůůůůůů, to je strejdá, teto, podívej!“ běží k nám prcek. Byl trochu napřed, vždycky se nám snaží zdrhnout, a teď jsme díky tomu měli alespoň nepatrnou chvilku na to se obejmout. Mám pocit, že teď už mi Toma nepůjčí až do večeře. Ještě že je to jen pár hodin, pak už bude jenom můj…
„Pojď ke mně, ty kluku ušatá, ty jsi nějak vyrostl,“ napřáhne k němu Tom ruce, když ho pustím, aby se mohl přivítat se synovcem. Dejv mu skočí s rozběhem do náruče, a Tom se usmívá od ucha k uchu, je vidět, že se mu po něm strašně stejskalo. Možná i o trošku víc než po mně…
„Strejdó, kde ses tady vzal?“ směje se Dejv v Tomově náručí, objímá ho svýma malýma ručičkama kolem krku, líbá ho na tváře i na pusu, což mu nepokrytě závidím. „Mně se táááák stejskalo, když jsi byl tou lodí pryč.“
„Mně taky, prcku, už jsem se vás nemohl dočkat,“ odpoví mu šťastně Tom. „Ale teď musíme honem do auta, než si nás někdo všimne. Jsem tady inkognito,“ zašeptá spiklenecky do ucha Dejvovi, a mrkne na Sabine, která se kousek od nás jen tiše usmívá, když sleduje naše setkání.
„Co je to inkognito?“ hned se informuje prcek. Tom jen protočí oči, zřejmě zapomněl, že používání cizích slov je vedle našeho kluka jen na vlastní nebezpečí. Něco mu zašeptá do ucha, Dejv se zatváří tajemně, a je jasný, že už to pochopil.
„Čau švagrová, jaká byla svatební cesta?“ usměje se na ni Tom, a v náručí se synovcem ji líbne na tvář, když popojde pár kroků směrem k východu.
„Ahoj, švagře,“ vrátí mu Sabine lehkej polibek, „užili jsme si to, tvůj bratr je ovšem neskutečně línej tvor, byla to fuška ho někam vytáhnout,“ postěžuje si na mě manželka, ale všechno je to s úsměvem a v dobrý náladě.
„Tak jdeme, rodinko, parkuju hned před vchodem, co nejblíž to šlo, venku je psí počasí. Nesmíte mi nastydnout,“ popohání nás Tom s Dejvem pořád v náručí. Na mně zbyde samozřejmě vozík s kuframa, tak se do tý váhy opřu, a tlačím to směrem k východu. Už abychom byli doma…
***
„Už spí?“ zeptá se mě Tom s úsměvem, když strčím hlavu do jeho pokoje. Sedí na posteli a hraje na starou kytaru, co si tu nechává na památku. Stejně zní pořád dobře, nebo má Tom zlatý ručičky, a všechno mu pod nima rozkvete. Já taky…
„Jo, usnul rychle, byl utahanej,“ vrátím mu spokojený úsměv, zavřu za sebou dveře a otočím klíčem v zámku. Tom Dejva vykoupal, řádili spolu ve vaně jako vždycky, a já se šel vysprchovat hned po nich. Uspat Dejva nebyl problém, v podstatě jsem stihl přečíst jen jeden odstavec a chrněl. Měl jsem chvilku chuť vlézt do postele k němu, zavrtat se do peřiny a spát, jsem taky vyřízenej, ale při představě, že na mě vedle čeká Tom, jsem se rychle probral. Gordon spí v obýváku u televize jako vždycky, Máma se Sabine si povídaj v kuchyni, mají toho k drbání určitě hodně, tak máme s Tomem na sebe čas. Celou dobu jsme se museli kvůli Dejvovi krotit, pusu jsme si dali jen rychlou a potají, máma nás pořád do něčeho honila, buď do vyprávění, nebo do jídla, a kluk pořád poskakoval kolem. Klasický bláznivý odpoledne u babičky a dědy. Do lesa na houby samozřejmě s dědou nešli, takže to bylo nekonečný. Sice jsem v tom binci dokázal na chvilku únavou usnout na sedačce, ale pak mi ten malej šílenec skočil rovnou na břicho a nevybíravě mě probral. Honili se s dědou, a já byl zrovna ta nejlepší trefa.
Když jsem před chvíli mámu a Sab poprosil, aby se občas na kluka mrkly, kdyby něco, v jejich pohledech a shovívavejch úsměvech jsem si mohl přečíst, že přesně vědí, co se teď chystáme s Tomem dělat, ale je mi to jedno… jsem po Tomových dotecích tak vyprahlej, že by mi snad ani nevadilo, kdyby nám to ty dvě pískaly…
„Pojď ke mně,“ odloží Tom kytaru do stojanu vedle postele, a natáhne ke mně ruce. Neváhám a po kolenou k němu dolezu, abych se mu mohl posadit obkročmo na klín, a konečně ho pořádně obejmout. Tak jsem se na tuhle chvíli těšil… Líbnu ho na modřinu, která se mu vyjímá kolem oka, a prstem jemně pohladím ránu na obočí, která se pomalu začíná hojit. Jizva tam asi zůstane, ale Tomovi to na kráse nic neubere, už má takovejch znamení víc než dost. Pár jich je dokonce ode mě, v dětství jsme si moc servítky nebrali, když jsme se rvali. Nehody byly na denním pořádku, každou chvíli tekla krev, buď jeho nebo moje, a máma nám k tomu většinou ještě každýmu přidala výchovnej lepanec, abychom toho zlobení už konečně nechali. Pak si zase zalezla do svýho ateliéru a vylezla, až když byl další řev. Volná výchova se tomu myslím říká… ještě že je Dejv jenom jeden, tohohle jsme ušetřeni. Mít kluky dva, tak o ně budu mít neustálej strach, že si vzájemně něco provedou. Ale člověk má strach pořád, když ne o dítě, tak o brášku…
„Měl jsem o tebe takovej strach, když jsem se ti nemohl dovolat,“ přitisknu se k Tomovi a hlavu mu zabořím do ramene. Můj Tom… konečně je zase můj, i když jen na chvíli.
„Krásně voníš šampónem,“ zašeptá mi Tom do ucha, když si mě k sobě přitiskne. „Připadá mi, jako bych tě neviděl nejmíň rok,“ šeptá dál, zatímco mi jeho ruce hladí záda a sjíždějí po nich neomylně dolů, kde se zastaví. „O tomhle nádherným zadku se mi v noci zdálo,“ stiskne mě, a oba se usmějeme. Vrátím se zpátky do pozice, abych na něj viděl, zírám mu do očí a mám pocit, že se v nich utopím, když se budu dívat ještě chvíli. Jsou nádherně hluboký a plný touhy. Myslím, že Tom vidí v mých očích to samé.
„Taky se mi o tobě zdálo,“ přiznám a líbnu ho na nos. „Samý perverzní sny,“ ušklíbnu se, a nepochybuju, že ty sny byly hodně podobné Tomovým.
„Jo, byla to někdy fakt jízda,“ přizná s úsměvem, a přitom mi začne vytahovat triko. Zvednu ruce, nechám se svlíknout, a sám si začnu rozepínat džíny. Za těch pár chvil, co se k Tomovi tisknu, jsem tvrdej jako skála. On samozřejmě taky, cítím, jak mě tlačí jeho vzrušení.
„Nespěchej, kocourku,“ zašeptá, chytne mi ruce a pomalu mě líbá do dlaní, oči zapíchnuté v mých. „Chci si tě vychutnat, je mi jedno, jak dlouho to bude trvat, když už jsem to vydržel tak dlouho… ale svlíknu si tě sám.“ Položí mě opatrně vedle sebe na postel, jako bych byl z porcelánu, a pomalu mě začne líbat. Jeho ruce mě přitom hladí po těle, mám trochu husí kůži, když se mě dotýká. Moje představy o divokém sexu, až se znovu setkáme, jsou najednou ty tam. Tom, jako by chtěl mně i sobě dokázat, že mezi námi je něco víc než jen živočišný sex… že je to láska, která vydržela spoustu let, a proto nás ani dlouhé odloučení nezlomí. Nevrhá se na mě, jen mě hladí a líbá, aby mi dokázal, jak moc mě miluje… tohle jeho vyznání lásky je snad stokrát krásnější než divoká jízda, kterou jsme oba zažívali ve snu. Budu si to užívat, jak to jen půjde… dokud to půjde.
Tom je ale pořád ještě oblečenej, a to se mi nelíbí. Zatahám za jeho velký triko, který si s úlevou převlíkl hned, jak jsme dorazili domů.
„Chci se tě taky dotýkat,“ vysvětlím mu, když tázavě přeruší náš polibek. Bez váhání tričko sundá a zahodí někam na zem, a když už mě musel pustit, stáhne si rovnou i kalhoty. Pohled na jeho vypracovaný tělo mě vždycky znova a znova dostane. Je tak krásnej…
„Jsi nádherně opálenej,“ pohladí mě po hrudníku, když se zase vrátí k tomu, co dělal předtím. Líbá mě pomalu, jako by vůbec nebyl vzrušenej až na doraz. Že to není pravda, si jen tak letmo ověřím, když přejedu rukou přes jeho napnutý boxerky. „A nedočkavej,“ usměje se, a aby mi zabránil v dalším vzrušování, přemístí se mezi moje nohy. To se mu ovšem moc nepodařilo, mám svoje metody. Přitáhnu si ho k sobě nahoru, abych ho mohl políbit, a tím si ho přitisknu na tělo… zvednu trochu nohy a patama zatlačím na jeho zadek, aby mě jeho vzrušení pořádně tlačilo. Mám pocit, že se snad zblázním, jestli ho co nejdřív nebudu mít v sobě, ale respektuju jeho přání a nechávám celou hru na něm. Jenže mám pořád ještě džíny, a jak to tak vypadá, budu muset vydržet, než se Tom uráčí mi je sundat.
„Svlíkni mě už. Chci tě mít blíž,“ šeptám, a současně ho hladím po zadku a zajíždím rukou pod boxerky.
„Nebuď tak hrrr, nic nám neuteče,“ přesvědčuje mě, když mi sjede rty na krk a pomalu mě olíbává, aby mě ještě víc potrápil. Tohle už ale hraničí s mučením…
„Nemuč mě, chci tě,“ jsem schopen jen říct, a sevřu jeho zadek v rukách. Současně ho na sebe ještě víc přitlačím, abych přes džíny cítil, jak moc mě chce on. Myslím, že stejně tvrdě…
„Chci tě mučit, lásko moje,“ zvedne hlavu Tom od mé bradavky, na kterou se právě soustředí, a která mi po dotecích jeho jazyka vysílá neuvěřitelně jednoznačné signály do rozkroku, že je třeba jít dál. „Celou dobu se na to těším,“ uculuje se, vidím na něm, jak si to užívá.
„Jestli mě hned nesvlíkneš-„
„Tak co, zavoláš na pomoc svojí manželku?“ zašklebí se na mě.
„Ne, maminku,“ odpovím zcela vážným tónem, a v tu chvíli, kdy Tom zaraženě zírá do blba při živé představě naší matky, jak nám přitom dělá dozor, ho pevně chytím nohama i rukama kolem těla, a přetočím ho pod sebe. „Tak! A mám tě,“ usměju se vítězně, když na něm sedím. „Teď si na tobě zajezdím.“
„V džínách?“ rozpustile mě zatahá za opasek, a mně dojde, že abych se svlíkl, musím ho pustit. Sakra… to mi nevyšlo. Ale nenechám se rozhodit.
„Vůbec bych se nedivil, kdyby tohle,“ sáhnu neomylně přesně za sebe a zmáčknu ho, „ty džíny bez problémů prorazilo.“ Vidím na Tomovi, jak přivřel oči, když jsem ho stiskl, a v tu ránu vím, jak na něj. Já ti dám, že to budeš protahovat, miláčku… uvidíme, kdo s koho. Myslím, že stejně vyhraju…
TOM
Bill si myslí, že mě přechytračil, když si na mě sednul, ale tohle bylo vlastně celou dobu moje přání. Chci ho vidět před sebou, chci ho sledovat, jak si to užívá, nemůžu se nabažit pohledu na něj… Když mě stiskl, málem jsem se udělal, ale stálo to za to. Ta doba, kdy jsem ho neměl, a kdy jsem na něj mohl jen myslet rukou se zavřenýma očima a sám, se neminula účinkem. Vzrušuje mě, už jen když mrkne okem, když našpulí pusu nebo se jen usměje… tohle je neskutečná věc. Pocity skoro jako na začátku, kdy jsme se ještě jeden druhého báli pomalu dotknout, se mi živě vybavují… občas je odloučení od milovaný osoby celkem dobrá věc, jak to tak sleduju. Bill už se mezitím šoupnul svým mrňavým zadečkem na má stehna, pořád ještě oblečený v džínách, a prsty bloudí po mém podbřišku. Mám chuť mu říct, ať to už nezdržuje, ať ho už konečně stiskne pořádně ve svý hříšný puse, ale nemůžu… prozradil bych, že nejsem tak klidnej, jak jsem se celou dobu tvářil. Mám rád, když je Bill ten, kdo chce sex, kdo se snaží mě dostat… toho ale docílím jen tak, že se tvářím odmítavě.
Konečně… Bill zahákl prsty za lem mých boxerek a stahuje je pomalinku dolů. Očima mě hypnotizuje, sleduje můj výraz, jestli mu uteču, když se teď nadzvedne, aby se mohl konečně zbavit svých kalhot, ale když vidí můj zamlženej pohled, nejspíš usoudí, že už nejsem nebezpečnej. Rychle se posune dolů až k mým chodidlům, skoro ze mě strhne boxerky, a když vidí, že nic nedělám, rozepne si kalhoty. Takhle rychle jsem ho snad svlíkat ještě neviděl… v mžiku zase sedí zpátky na mých stehnech, tentokrát ale nahý a plně a tvrdě vzrušený… nádhernej pohled… tohle přesně jsem potřeboval vidět.
„Máš tu někde gel?“ zeptá se Bill potichu, zatímco mě líbá v klíně, tvářemi se se mnou mazlí, vlasy mě šimrá a dělá všechno proto, abych už ten gel ani nestihl použít. Musím zatínat zuby, abych nevystříkl, když vystrčí ten svůj úžasnej jazýček se stříbrnou kuličkou a přejede jím celou moji vztyčenou délku, aby na konci vzal žalud do pusy a začal sát. Bože… tohle se nedá vydržet. Z posledních sil sáhnu rukou pod polštář, kam jsem si tubu s gelem připravil, a podám ji Billovi. Naštěstí na chvilku opustí můj klín, aby se připravil, ale když vidím, jak si na prsty vymáčkne trochu gelu, labužnicky se prohne trochu dozadu, a sám sebe připravuje na mě, je to snad ještě horší. Nevydržím jen tak ležet, to nejde. Sednu si, obejmu ho a líbám jeho tělo všude, kam dosáhnu. Zatímco si jezdí prstem ve svým štíhlým těle, a se zakloněnou hlavou vzdychá rozkoší, líbám ho na krku, hladím jeho penis, kroužím po něm prsty a roztírám kapku, která se při mém dotyku zaleskla na jeho vrcholku. Bill nasedává na svou ruku v pravidelném rytmu, jak se snaží roztáhnout a připravit, aby ani kousek bolesti nenarušil naše spojení po delší době, a mě to nutí přirážet proti němu, i když jsem zatím pouze uvězněný pod jeho tělem. Chci dovnitř, sakra, už chci zajet dovnitř a ucítit to dokonalý teplo, tu úzkou skulinu, která mi způsobuje nejnádhernější pocity, jaký se dají zažít.
„Pojď už,“ zašeptám a stisknu jeho penis, který už mi tvrdý a vlhký v pravidelném rytmu jezdí dlaní. Bill vypadá, že se za chvilku udělá, a to nesmím dopustit. Ani není schopen mi odpovědět, jen se víc nadzvedne, když ze sebe vytáhne prsty a rychle se snaží posunout tak, aby byl přímo nade mnou. „A co já? Mě nenamažeš?“ jen se zmateně zeptám, když se pomalu chystá na mě dosednout.
„Není čas, není třeba,“ vydechne, a zatlačí proti mně. Bože… to těsno mě zničí. Pomalu se nořím do Billa, jsem úplně omámený, nejsem schopen ničeho, než ležet na zádech a pozorovat jeho vzrušenou tvář. Vidím na něm námahu, s jakou se na mě snaží pomalu nasednout, přece jen už je to dlouho, co jsem v něm byl naposledy, ale nakonec spokojeně dosedne a otevře oči. Zapíchne je do mých, když se pomalu začne nadzvedávat, chytne přitom do ruky svojí chloubu a splní svůj slib, že si na mě zajezdí… jezdí úžasně. Až tak úžasně, že mám po třech přírazech pocit, že jsem u konce… koušu se do rtu a zatínám nehty do dlaní, abych rozkoš přebil aspoň troškou bolesti a oddálil vrchol, který se na mě nezadržitelně řítí takovou rychlostí, že už ho asi těžko zastavím. Rád bych, vážně moc rád, ale nejde to… není to v mý moci.
„Billi,“ vydechnu nešťastně po dalších pár přírazech, „já už asi…“ nestačím ani doříct, když mě ohromí první vlna orgasmu, a donutí mě silně přirazit do Billa. Ten jen tlumeně vykřikne, jak narazím do jeho prostaty, a vypadá úplně stejně jako já… zvládnu ještě dvakrát hluboko zajet do jeho zadečku, když se konečně udělám. Během chvilinky cítím na břiše, že nejsem sám, kdo byl tak rychle, jsme na tom oba stejně. Bože, to bylo nádherný… přepychovej sex, dokonalej… už ani nemám slova, kterýma bych to ještě pojmenoval.
„To byl fofr,“ lehne si Bill spokojeně na mě, a položí si hlavu na moje prsa. Pořád jsem ještě uvnitř něho, a je mi tam dobře. „Potřeboval jsem to jako sůl,“ svěří se mi ještě a zívne. „Teď už ale musím spát, Tomi, jsem strašně unavenej,“ šeptá, zatímco se na mě uvelebuje. „Miluju tě… pak mě shoď,“ jsou poslední slova, která pronese, než začne zhluboka oddychovat. Bože… je tak roztomilej… sáhnu vedle sebe pro peřinu, oba nás přikryju a zavřu oči. Shodím tě, Billí, shodím, ale až za chvíli. Teď si ještě musím užít nás dva. Jsi lehkej jako pírko, nejspíš takhle usnu, a ráno se od sebe neodtrhneme… těsně předtím, než začnu upadat do spánku, mi na mysl přijde obraz nás dvou, slepených k sobě, jak se nás máma a Sabine od sebe snaží odtrhnout… úžasná představa, v duchu se chechtám, ale na nic dalšího už nemám sílu… dobrou, Billi, miluju tě…
autor: Janule
betaread: Áďa
Tak to bylo úžasný! Scénu z letadla a z letištní haly jsem měla živě před očima! Nádhera, vážně! Těším se už teď na další díl a TOHLE, co se mezi nimi TEĎ dělo, bylo … vrrr! ♥
mhmmm ten závěrečnej sex byl stejně nejlepší, já to tak strašně moc moc miluju:-)
a strašně se mi líbí představa Davídka jak pusinkuje Toma, to je rozkošný:)
Ou bože, tohle mi chybělo. Tak a teď už mi ke štěstí chybí jen změna minulosti a happy end. Wlastně co to plácám, to by byl konec a to né!
Co je nelepší na uvítanou? Samozřejmě sex! :oD Abych pravdu řekla, živě jsem si to představovala. Nedávno, když jsem chtěla jít asi ve tři hodiny ráno spát, uslyšela jsem od sousedů, co bydlí nad námi, jak se hlasitě vítají a pak už to nebyli jen slova, ale hlasité "Ach, ach, ach!" Měla jsem chuť na ně jít, opravdu. Tohle je nově postavený barák, není tu slyšet skoro nic, ale oni byli opravdu hlasití :oD Ale bydlet nade mnou Bill s Tomem, tak těm to možná i ve 3ráno, odpustím :oD P.S.: Jde na mě perverzní nálada :oD
Hmmm… to bylo tááák krááásný! 🙂
Jsem ráda, že už jsou cestovatelé v pořádku doma. Na letištní scénu jsem se moc těšila a musím říct, že byla vážně úžasná. Jen ten Tom je nepoučitelnej… pronést před Davídkem neznámý slovo… ale zřejmě se mu z toho povedlo úspěšně vybruslit :)))
No a co se týče toho sexu, tak to tedy souhlasím s Tomem, prostě nádherný, přepychový a dokonalý. Ostatně, Janule, jako vždycky. 🙂
Přidávám se k ostatním, letištní hala byla skvělá:-) Ještě si to musím přečíst jednou:-) Sice to byla jenom chvilka, kdy se mohli obejmout, ale mluvilo to za vše. Ta láska z toho úplně sálala, až mě to zahřálo u srdce. Já vím, jsem ujetá, když jsem šťastná za dvě fiktivní postavy, ale co se dá dělat:-) To je tím, že je to tak skvěle napsaný. Teď mě napadá, že je to vlastně normální… estetická funkce literatury se takhle projevuje:-)
Uvítací sex samozřejmě úžasný, a jelikož jsem jak známo romantická duše až za hrob(:D), líbilo se mi, že se na sebe jenom nevrhli, ale tou pomalou předehrou si dali najevo, že jde o něco mnohem hlubšího než jen sex… však to tam bylo řečeno, nebudu to zbytečně tlumočit.
Tohle se prostě nikdy neomrzí, sex v tvém podání má nekonečně mnoho podob… a já je jednou spočítám. Nevím sice kdy, ale jednou určitě… možná v létě, až nebudu mít po večerech co dělat:-)
Já ti musim napsat, že si mě rozplakala 😀 Tím jejich přivítáním…! Já to nerozdýchala, jak to bylo krásný 😀 :-*
Ale teď jdu číst dál :)))
Tak jo…konečně jsem byla schopná to dočíst 🙂
Musím říct, že už delší dobu mě nic tak nedojalo jako tohle (je divný o sexu říkat, že mě dojímá :D)… ale vážně to bylo krásný, jak mezi nimi byla cítit ta vzájemná láska a všechno… opět se ti to povedlo a jsem ráda, že jsem si konečně našla čas a pořádně si to všechno přečetla :))
Krása jako vždy ♥
Nádherné privítanie tak nejako som si ho predstavovala,ale tak ako si to napísala ma dostalo,ten nežný sex a láska čo k sebe cítia je neskutočne krásne opísané milujem túto poviedku a zasa sa teším na nedeľu a na ČASOPROSTOR.
Teda holky… vy mě dneska dojímáte, jsem ráda, že se vám to líbilo… :-* Dopisovala jsem to na poslední chvíli, tak nějak z dalšího dílu ještě nemám ani písmeno, ale v neděli tady díl bude to je jistý… Díky vám… J. :o)
Líp sem si to ani nedokázala představit WAW .. Ten Tom je pako takže Bila napínat na letišti a pak ho vyděsit – musela sem se smát jak tam bylo že má Bill zaraženou hlavu v Tomově kapuci to bylo ftipný.. A Davídek mě taky pobavil … Když ještě nejsou v německu tak se aspoň půjde projít na záchod :-D. AAA na konec ten sex – k tomu se ani vyjadřovat nebudu už taky nemám slova jak Tom … Ty to máš vždycky pěkně popsaný a napsaný …. A byl to krásnej dlouhej dílek. Povedl se ti …
*naštvaná na blog.cz* -> než sem ten koment sem dala tak mě to asi 2x vykoplo. Asi nějaká věčí inštance nechce aby sis ty moje bláboly přečetla. Mizím spát nebo zítra budu mrtvá … No to budu i tak .. Tak dobrou noc :-*
Byla to paráda a Toma v tom oblečení si dokážu živě představit×D těším se na pokračko:-)
Tak to bylo krásný shledání…a jako bych Billa viděla, jak z toho letadla vystupuje…pann "někdo xD Teď mě zajímá, jak to vypadá s Bédou a jestli to s Tomovým ukradeným mobilem jen tak vyšumí, nebo z toho zase budou mít chudáci nějakej problém. Kdyby se Bill dozvěděl, co hezkého Tom do mobilu nahrál, dal by mu pěkně za uši. xD"
úúžasnýýý…nemám slov ani dechu 🙂 uf..:)
Konečne spoločná chvíľka 🙂 Ale čo ten mobil? to nebola len taká obyčajná náhoda, že? A za Silviu ešte Tom dostane.Toto nebolo všetko…
ale privítanie na letisku a potom spoločná noc a to ako zaspali, vymazáva všetko zlé čo sa stalo 🙂
Neuvěřitelně nádherný díl! ♥
Úplně jsem se u něho rozplývala a usmívala 🙂 To shledání na letišti bylo strašně krásné! Pomalu se mi i draly slzy do očí, ale vydržela jsem to 😀 Prostě miluju to, že jsou zase konečně spolu. I když jenom na chvilku, ale na to teď ani myslet nechci 😉