autor: Eileen
Tak lidičky, ušli jsme s klukama kus cesty, ale teď je jen na nich, jak zbytek života povedou. Děkuju moc všem za krásný komentáře, vážně mě to moc těšilo ve chvílích, kdy jsem se na to psaní chtěla úplně vykašlat. Teď mám rozepsanou další povídku a ta snad bude o něco víc lepší, než byla tahle. Tak si pěkně užijte konec. Pěkné počteníčko ;D Eileen
Bill se už nedokázal trápit dál. Vzal telefon a zavolal Tomovi. Ten urychleně hovor přijal, když zjistil, od koho je.
„Chci s tebou jet do Ameriky a být s tebou šťastný…“ pípnul do telefonu Bill. Tom se na druhé straně pousmál a hodil si poslední kus spodního prádla do kufru.
„Dobalím si věci, a potom se k tobě stavím, hm? Jsi doma nebo v Berlíně?“
„Doma… nemůžu být bez tebe v Berlíně.“ Zakuňkal zase a ukončil hovor. Čekal, až Tom přijde a schoulí ho do teplé náruče. Mezitím si vytáhl velký kufr a začal do něj házet vše, co mu přišlo pod ruku. Přišlo mu najednou všechno tak snadné. S Tomem vždycky všechno zvládli. Teda skoro.
Ve chvíli, kdy si Bill dával kosmetiku z koupelny do kufru, uslyšel zvonek. Okamžitě toho nechal a letěl dolů se slovy: „To je v pohodě, mamko, to je pro mě!“ Simone se jen pobaveně usmála a dál žehlila tu hordu prádla.
Bill prudce otevřel dveře a skočil Tomovi přímo do náruče.
„Lásko promiň, promiň mi to všechno, ty víš, že tě miluju, viď že to víš, že jsi to věděl?!“ líbal dredáčovy tváře a stiskával mu kolenama boky.
„Billy, půjdeme dovnitř, je mi vážně zima, ono tam není třicet pět stupňů, maximálně, když k tomu přidáš minus.“ Zašel s Billem v náručí dovnitř. Simone přišla za nimi.
„To jsem ráda, že vás takhle zase vidím.“ Usmála se a šla se zase věnovat prádlu. Bill táhl Toma po schodech nahoru, do svého pokoje, a žvatlal cosi o novém bydlení. Tom se jen usmíval, vpouštěl to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Byl rád, že má zase zpátky svýho myšáka.
Bill posadil Toma na postel a usadil se mu na klíně obkročmo. Tom ho pohladil po stehnech a vyžádal si dlouhý, procítěný polibek, který si už tak dlouho přál. Když se od sebe odtrhli, a že to nebylo lehké, Bill spustil nanovo.
„A to jako budeme bydlet kde? V bytě, nebo v baráku jako maj celebrity?“ Tom se upřímně zasmál, tahle jeho roztomilost mu tak chyběla. A už se o ni nenechá připravit.
„Ne, miláčku, budeme bydlet zatím jen v malém bytě, v garsonce, kterou dostanu jako dočasné bydliště, víš? Protože jsem neměl čas shánět ještě k tomu všemu bydlení. Mmmm budu pracovat v jednom autoservisu, zařídil mi tam práci můj bývalý šéf. Asi jsem se nějak uchytil,“ zatahal Billa za tkaničku na mikině a pokračoval, „a ty… můžeš si tam najít práci, s tvou výbornou angličtinou se nebojím o to, že by tě nikde nepřijali.“ Stulil si ho k sobě do náruče a hladil ho po zádech. Vískal ho ve vlasech a připadal si zase na chvilku šťastný.
***
„Tomi, Tomi, vstávej.“ Černovlásek se vzbudil brzo ráno a tahal Toma za jeden dred. Ten se zamračil, nakrčil nosík a přehodil si peřinu přes hlavu. Jenže Bill mu pokoj nedal. Vlezl si pod peřinu a začal ho lechtat na noze. Tom pokrčil nohu a zamručel cosi o týrání malých zvířátek. Bill se zazubil a stáhl z miláčka peřinu.
„Bille, proboha, říkal jsi, že když se s tebou budu milovat, že mě necháš spát, je sobota, každej normální Američan spí!“
„Ale Tomí, my nejsme Američani, ale Němci, takže vstávej.“ Ulovil si jeden blonďákův polibek a vyskočil z postele se přichystat ven. Zdaleka to tu neměl všechno prolezlé. A to tu bydleli už něco přes půl roku. Tom byl spokojený se svou prací v autoservisu, Bill ve své kanceláři. Novinařina ho bavila. Byli spolu šťastní, šetřili si spolu na svůj větší byt. Černovlásek dostal jako dáreček malé koťátko. Celé černé, jen ťapinky měl bílé, jako ponožtičky. Proto mu říkali Punčoška.
Za tu chvilku, co byli ve Phoenixu, se ještě nepohádali. Všechno dělali společně. Vařili, milovali se, koupali se, spali spolu, ráno spolu vstávali do práce a večer se na sebe zase těšili. Tom každé ráno četl noviny, pil kávu a Bill snídal opřený o kuchyňskou linku. Do práce jezdili společně. Tomovým autem. Z práce se vracel každý sám. Uvařili si společně večeři, vykoupali se a také společně zakončili den. Ideální život. Pro ně dva.
KONEC
autor: Eileen
betaread: Janule
A kde je nějaký sexík na rozloučenou xD??!!!A svatba xD??!!!Jsem ráda,že to má šťastný konec,tuhle povídku jsem měla moc ráda,a jednu dobu to na happy end zrovna nevypadalo.
byla to fajn povídka a dobře se četla…x)
Ale pro mě není ideální ten konec. Já chci druhou řadu! Takhle to nemůžeš ukončit! Nedělej mi to! Prosím!!!! :'( Prosím!!!!! na kolenou xD
Moc krásná povídka.
[1]: Přesně! Aspoň ten sexík xD Bylo to moc rychle ukončený xD
Jinak to byla dost dobrá povídka, rozhodně budu číst i tu další co chystáš x)
Jůůů…nemohla jsem si představit lepší konec….:) Jsem moc ráda, že to takhle skončilo, že se ti dva usmířili a letěli spolu do Ameriky a že už budou pořád štěstní…*** Moooc krásný..:)
jo!!!!!!!!konečně dostal rozum!!!!!!!!bezva!!!!!!!!skvělý!!!!!!!!dokonalý!!!!!!!!seš bezva!!!!!!!krásná povídka…..bezva!!!!!!!D.O.K.O.N.A.L.O.S.T.
No slááva! Billovi to konečně došlo a všechno je, jak má být! Úžasně to skončilo! 🙂
Díky holky:)
ten sex mi tam chybí… xD ale ne úžasně zakončený… promin za to jak sem tě sprdla xDDD bála sem se buhwi jak to ukončíš…a tohle je super… i když…poračowání by mi newadilo xPP xDDD ne fakt super nádherná powídka…
Až moc ideální, řekla bych. No, když budeš psát eventuálně druhou řadu, tak oboum přidej ještě tak dvojnásobek tělesné váhy, nakolik jsou Američané… Ach jo, tak ať se jim v tom dokonalém životě daří.
Celá povídka byla velmi rychlá a tudíž některé situace jinak smutné či dojímavé, vyzněly směšně. Postavy se mnohokrát nechovaly logicky, konaly impulsivně častěji, než bylo zdrávo… Ale to už jsem určitě říkala. Já se těším na tvou další povídku a nenech se znechutit mou kritikou 🙂
[10]: Bohužel jsem se nechala znechutit a tudíž další povídku nejspíš ani posílat nebudu.
Rozkošná povídka 🙂