autor: Kiki
Omlouvám se, že to trvalo měsíc, ale jsem líná to opisovat ze sešitu. Ještě k tomu, když jsem se „zbavila“ JP, tak jsem si myslela, že se naplno budu věnovat této povídce. Jenže jsem napsala, původně jednodílku, ale holkám se to asi zalíbilo, takže chtěly pokráčko. A já jim vyhověla. Nakonec je z toho taky vícedílka. Omlouvám se! Už se těším, kdy to nebudu moct opisovat, ale vymýšlet z hlavy. Hned se to píše samo. Takže proto se Vám to zdá uspěchané. Mám to předepsané v sešitě, a když toho píšu moc, tak mě bolí ruka a já zkracuju.
Tomovi se naskytl pohled na Billovo tělo.
„Bille, řekni mi prosím, odkud máš ty šrámy a modřiny na tom těle…“ mluvil prosebným hlasem.
„Promiň, Tome…“ vzal osušku a zmizel za dveřmi koupelny.
„Bille, řekni mi prosím, odkud máš ty šrámy a modřiny na tom těle…“ mluvil prosebným hlasem.
„Promiň, Tome…“ vzal osušku a zmizel za dveřmi koupelny.
Tom začal uskutečňovat svůj plán. Jakmile uslyšel tekoucí vodu, začal se svlékat, vzal své dvě největší osušky a pomalounku se vkradl do koupelny. Vlezl za Billem pod tekoucí vodu, ten se na něj jen otočil, usmál se a dál si umýval svá ramena sprchovým gelem. Jenže Tom mu tu houbičku vzal a ladnými pohyby mu začal umývat záda. Jemně a pomalu. Voda stékala oběma po tělech a černovlasý andílek si této chvíle moc užíval. Tohle pro něj ještě nikdo neudělal. Dobře, máma ano, ale to byl malý, a to se vůbec nepočítá. Zavřel oči a vnímal jen Tomovy pohyby houbičkou. Sedl si na, teď už teplou, kachlíčkovanou zem a jeho společník taky. Nepřestával mu tou věcí jezdit po zádech.
Billa to uspávalo. Opřel se o Tomovo rameno, na kterém taky usnul. Tomovi to přišlo roztomilé. Položil houbičku, podepřel spícího Billa, vypnul vodu, opřel jej o mokrou zeď a za stálého přidržování jeho spící lásky se pokoušel si obmotat osušku kolem pasu. Povedlo se! Do druhé osušky doslova zabalil svou druhou polovičku a vzal jej do náruče jako princeznu. Bill kolem jeho ramen ovinul ruce a spokojeně spal dál. Tom ho položil na svou postel, vlezl mu do skříně, vzal jedny čisté boxerky, ze své skříně stejně tak i čisté tričko a oblékl mu to. Rozestlal jeho postel, poté ho do ní opatrně položil, přikryl měkkou nadýchanou peřinou a raději zhasl světlo. Tak, tak na sebe hodil boxerky, tričko už na sobě měl a rozrazily se dveře. V nich, kdo jiný, než-li G-éčka.
„Tak-“ promluvili zvesela, jenže jim do řeči skočil Tom.
„Držte huby.“ Zašeptal a ukázal na spící klubíčko.
„Áááá… sorry. Tak my jdeme.“ Zašeptal Georg a Gustav zavřel dveře. Tom si lehl na vedlejší postel. Měli štěstí, že je měli spojené u sebe, jen je oddělovala dřevěná deska. Takový, dalo by se říct, rám. Takže leželi hned vedle sebe. Usmál se na něj, avšak on mu úsměv neopětoval, protože o něm ani nevěděl. Okamžitě usnul taky.
„Držte huby.“ Zašeptal a ukázal na spící klubíčko.
„Áááá… sorry. Tak my jdeme.“ Zašeptal Georg a Gustav zavřel dveře. Tom si lehl na vedlejší postel. Měli štěstí, že je měli spojené u sebe, jen je oddělovala dřevěná deska. Takový, dalo by se říct, rám. Takže leželi hned vedle sebe. Usmál se na něj, avšak on mu úsměv neopětoval, protože o něm ani nevěděl. Okamžitě usnul taky.
Vzbudilo ho až šimrání na tváři. Otevřel a promnul si oči a uviděl nad sebou zářícího Billa.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Uculil se a políbil jej.
„V pohodě, ty moje sluníčko. Jak se ti usínalo?“ polibek opětoval.
„Jak? Nádherně.“ Najednou mu zazvonil mobil. „Mami?“ vzal to.
„Bille? Spíš?“ ozval se v telefonu matčin hlas.
„Ne, jasně že ne. Proč?“
„Protože… Seb-„
„Co je se Sebem?“ skočil jí do řeči.
„Nevyšiluj. Má jen horečku.“
„Jedu domů!“ Vyhrkl tak rychle, že ani nepřemýšlel nad tím, že opustí Toma.
„Ne! Nepojedeš domů. Jsem taky máma. Vychovávala jsem tebe… i Toma.“ Při těchto slovech, no, lépe řečeno, při tom posledním mu z očí ukápla slza. „A taky určitě tam máš nějakou dívku.“ Bill vstal z postele a vlezl si do koupelny. Zavřel dveře a až potom pokračoval v rozhovoru.
„Já nemám holku, ale kluka.“
„To vážně?“ zněla překvapeně.
„Vadí ti to?“ zeptal se provinile.
„Ne, nevadí, jen… Trošku mě to zaskočilo.“ Řekla popravdě.
„Aha, tak… jdu se sbalit.“
„Bille!“ zakřičela Sim.
„Tak dobře, ale budu spěchat domů. A koukejte mi přijít naproti. Na vlakáč.“ Povolil.
„Jasně. Hele, jen jsem chtěla, abys to věděl.“
„Jo. Díky.“
„Není za co.“
„Ale je. Mám tě rád.“ Vyšel z koupelny.
„Já tebe taky. Ahoj.“
„Ahoj.“ Rozloučili se a Sim to položila.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Uculil se a políbil jej.
„V pohodě, ty moje sluníčko. Jak se ti usínalo?“ polibek opětoval.
„Jak? Nádherně.“ Najednou mu zazvonil mobil. „Mami?“ vzal to.
„Bille? Spíš?“ ozval se v telefonu matčin hlas.
„Ne, jasně že ne. Proč?“
„Protože… Seb-„
„Co je se Sebem?“ skočil jí do řeči.
„Nevyšiluj. Má jen horečku.“
„Jedu domů!“ Vyhrkl tak rychle, že ani nepřemýšlel nad tím, že opustí Toma.
„Ne! Nepojedeš domů. Jsem taky máma. Vychovávala jsem tebe… i Toma.“ Při těchto slovech, no, lépe řečeno, při tom posledním mu z očí ukápla slza. „A taky určitě tam máš nějakou dívku.“ Bill vstal z postele a vlezl si do koupelny. Zavřel dveře a až potom pokračoval v rozhovoru.
„Já nemám holku, ale kluka.“
„To vážně?“ zněla překvapeně.
„Vadí ti to?“ zeptal se provinile.
„Ne, nevadí, jen… Trošku mě to zaskočilo.“ Řekla popravdě.
„Aha, tak… jdu se sbalit.“
„Bille!“ zakřičela Sim.
„Tak dobře, ale budu spěchat domů. A koukejte mi přijít naproti. Na vlakáč.“ Povolil.
„Jasně. Hele, jen jsem chtěla, abys to věděl.“
„Jo. Díky.“
„Není za co.“
„Ale je. Mám tě rád.“ Vyšel z koupelny.
„Já tebe taky. Ahoj.“
„Ahoj.“ Rozloučili se a Sim to položila.
Tom na Billa celou dobu upíral svůj zrak.
„Není to tak, jak vypadá.“ Vyhrkl okamžitě Bill.
„Já ti nic neříkám.“
„Tome, já to ti někdy vysvětlím.“
„Bille…“ Mluvil vážně, když k němu šel.
„Vážně, jestli to tak vypadalo, tak-„
„Prosím tě, mlč.“ Umlčil jej polibkem. Bill začal okamžitě spolupracovat. Prsty mu vjel mezi jeho dredy. „Tome…“
„Mlč.“ Líbal ho dál.
„Já jen…“ Tom se na něj zadíval s otazníkem v očí a nadzvednutým levým obočím. „Miluju tě.“
Tentokrát si ho za týl přitáhl právě černovlásek.
„Já tebe taky.“ Pokračovali dál v líbání.
„Není to tak, jak vypadá.“ Vyhrkl okamžitě Bill.
„Já ti nic neříkám.“
„Tome, já to ti někdy vysvětlím.“
„Bille…“ Mluvil vážně, když k němu šel.
„Vážně, jestli to tak vypadalo, tak-„
„Prosím tě, mlč.“ Umlčil jej polibkem. Bill začal okamžitě spolupracovat. Prsty mu vjel mezi jeho dredy. „Tome…“
„Mlč.“ Líbal ho dál.
„Já jen…“ Tom se na něj zadíval s otazníkem v očí a nadzvednutým levým obočím. „Miluju tě.“
Tentokrát si ho za týl přitáhl právě černovlásek.
„Já tebe taky.“ Pokračovali dál v líbání.
„Myslím, že už se půjdu zcivilizovat.“ Vypadlo z černovláska…
„Jo, taky se půjdu upravit.“
„Ty nemáš co, upravovat. Sluší ti to i tak.“
„Alespoň jednomu z nás, co?“ mluvil vážně, aspoň se o to snažil, ale vůbec to tak nemyslel. Cukaly mu koutky.
„Css…“ Bill si vzal své saky paky a šel do koupelny. Tentokrát se zamkl. Svlékl se, vlezl si pod proud teplé vody, kterou po sobě nechal stékat. Užíval si toho. Za deset minut vylezl, oblékl se, umyl si své bílé zuby, nalíčil se, upravil vlasy do požadovaného tvaru a vyšel.
„Jo, taky se půjdu upravit.“
„Ty nemáš co, upravovat. Sluší ti to i tak.“
„Alespoň jednomu z nás, co?“ mluvil vážně, aspoň se o to snažil, ale vůbec to tak nemyslel. Cukaly mu koutky.
„Css…“ Bill si vzal své saky paky a šel do koupelny. Tentokrát se zamkl. Svlékl se, vlezl si pod proud teplé vody, kterou po sobě nechal stékat. Užíval si toho. Za deset minut vylezl, oblékl se, umyl si své bílé zuby, nalíčil se, upravil vlasy do požadovaného tvaru a vyšel.
„Tak, komu to sluší teď?“ přitiskl ho na zeď.
„Pořád mně.“ Uculil se.
„Blbečku.“ Prohodil a sedl si na postel.
„Ale no tak, ty víš, že jsi ten nejkrásnější človíček na světě.“ Přisedl si.
„Vím.“ Začal se smát.
„Hej!“ zakřičel Tom se smíchem a dal mu lehký pohlavek.
„Moje vlasy!“ smál se pořád Bill.
„Mám nápad. Počkej tu!“ Vykřikl najednou Tom vážně, a vyšel z pokoje.
Bill jen nechápavě hleděl na dveře. Za deset minut se rozrazily a v nich Tom s úsměvem na rtech. „Jsi připravený?“
„Připravený na co?“
„Asi jo, tak pojď.“ Chytil jej za ruku, avšak ještě před dveřmi ho pustil. „Tak, sestři, my jdeme. Na večeři jsme tady! Zatím nashle!“
„Ahoj! Užijte si to.“ Usmála se mladá sympatická sestřička. Mohla mít okolo pětadvaceti.
„Kam to-„
„Pojď.“ Vyšli z ozdravovny a Tom konečně mohl Billa chytit za ruku. Vydali se do středu města.
„Jak to, že tě, teda nás, sestřička pustila?“
„Pustila nás proto, že máme oba občanku“
„Aha, takže by mě nechali samotného na pokoji, když šli k bazénu?“
„Jo.“
Sakra. Proč mu to nedošlo? Když má občanku, tak na něj nahlíží jinak. Mohl zůstat na pokoji a tak se vyhnout tomu incidentu s Gustavem u bazénu.
„Pořád mně.“ Uculil se.
„Blbečku.“ Prohodil a sedl si na postel.
„Ale no tak, ty víš, že jsi ten nejkrásnější človíček na světě.“ Přisedl si.
„Vím.“ Začal se smát.
„Hej!“ zakřičel Tom se smíchem a dal mu lehký pohlavek.
„Moje vlasy!“ smál se pořád Bill.
„Mám nápad. Počkej tu!“ Vykřikl najednou Tom vážně, a vyšel z pokoje.
Bill jen nechápavě hleděl na dveře. Za deset minut se rozrazily a v nich Tom s úsměvem na rtech. „Jsi připravený?“
„Připravený na co?“
„Asi jo, tak pojď.“ Chytil jej za ruku, avšak ještě před dveřmi ho pustil. „Tak, sestři, my jdeme. Na večeři jsme tady! Zatím nashle!“
„Ahoj! Užijte si to.“ Usmála se mladá sympatická sestřička. Mohla mít okolo pětadvaceti.
„Kam to-„
„Pojď.“ Vyšli z ozdravovny a Tom konečně mohl Billa chytit za ruku. Vydali se do středu města.
„Jak to, že tě, teda nás, sestřička pustila?“
„Pustila nás proto, že máme oba občanku“
„Aha, takže by mě nechali samotného na pokoji, když šli k bazénu?“
„Jo.“
Sakra. Proč mu to nedošlo? Když má občanku, tak na něj nahlíží jinak. Mohl zůstat na pokoji a tak se vyhnout tomu incidentu s Gustavem u bazénu.
autor: Kiki
betaread: Janule
Jůů…další díleček..a moooc krásnej..:)
Moc hezkej díl!!!
pěkné, pěkné…x)