autor: Ketty
Nothing’s left
Po celodenním polehávání a občasných líných přesunech do koupelny a zpátky, se Bill konečně přesvědčil k tomu, aby vstal. Pokoušel se o to už dřív, neskutečná bolest však svírala jeho tělo, a hlavně duši tak pevně, že ho pokaždé znovu přinutila poníženě klesnout do těch přikrývek, ve kterých ho Tom předešlou noc nechal ležet, a zůstat tam, dokud jeho tragické představy plynule nepřešly v neklidné sny, ze kterých se vždy za několik málo desítek minut sám probouzel svým vlastním křikem… Většinou to bylo něco jako „Přestaň“, „Dost!“ nebo podobně… asi dvakrát si však uvědomil, že ve snu, a tudíž vlastně i ve skutečnosti, úpěnlivě volá Toma a prosí ho, aby ho zachránil… existovali pro něj momentálně dva Tomové – jeden zlý, který mu říkal hrubé věci a tvrdě a nelítostně přirážel do Billova úzkého těla… a druhý – jeho „vlastní“ Tom, od kterého se čekalo, že Billovi vždycky pomůže a utěší ho… Vždycky ho však jeho vlastní volání vytrhlo z neklidného spánku ještě dřív, než se dovolal pomoci… bůhví, jestli by nějaká přišla…
Celý zpocený a vyděšený, tváře zmáčené slzami, se posadil na posteli, pomyslel na to, že by bylo lepší vstát, než zase usne… Drápal se na nohy, snažíc si nepřipustit tupou bolest hlavy, pomalu a opatrně došel bos do koupelny a první věc, kterou uviděl, byl jeho odraz. Zarudlé prázdné oči zíraly na Billa stejně vyděšeně jako on na ně… Bodejť by nebyly prázdné… Chybělo v nich to jediné světlo, které Bill ve svém životě kdy spatřoval… chyběl v nich Tom.
Sevřel se mu žaludek, srdce jako by nemělo sílu bít, pod tlakem té tíživé bolesti, která se rozlila jeho nitrem… Vědomí, že tentokrát už to nikdo a nic nespraví… Nikdy už u sebe nebude mít toho, koho nejvíc miloval a potřeboval… S hysterickými vzlyky, deroucími se samovolně z jeho úst, až ho z toho rozbolelo na prsou, se svalil znovu na postel, hlavu zabořil do mokrého polštáře… a všechno se opakovalo znovu a znovu celý den.
Za pozdního odpoledne si Bill teprve uvědomil, jaký má hlad. Předpokládal, že když něco sní, bolest aspoň trochu ustoupí, a to byla jediná věc, kterou si teď přál. Problém byl, že nejdřív musel vstát, obléknout se, učesat se a sejít celá dvě patra do přízemí hotelu. Zatoužil po tom, aby dveře rozrazil Tom, vzal ho do náručí do svých silných rukou, a odnesl ho až dolů do hotelové restaurace. Pocítil bolestivé škubnutí u srdce, když na to pomyslel.
Přes den několikrát někdo klepal na dveře jeho pokoje, nikdy však nikoho nepustil dovnitř. Věděl, že kdyby to byl Tom, tak by se nenechal tak lehce odbýt… a vůbec – proč by za ním Tom ještě chodil?
Oblékání Billovi trvalo neskutečně dlouho – každou ponožku si natahoval snad půl hodiny. Oblékl se dost teple, i přesto se nadále třásl… nebyl si tak úplně jistý, zda za to doopravdy může zima.
Měl na sobě příjemné značkové tepláky a huňatý vlněný svetr. Límec byl tak vysoký, že mu sotva bylo vidět do obličeje. Nemohl najít žádné boty, jediné, které upoutaly jeho pohled, byly špičaté kožené boty na podpatku, které se válely u dveří.
Na podpatcích uměl chodit, nosil je hlavně v případech, kdy se mu tenisky v žádném případě nehodily k outfitu. Dnes to zrovna nebyl ten případ, ale jiná možnost nebyla.
Nezdržoval se s líčením ani česáním… teď už bylo úplně jedno, jak vypadá…
Vyšel ven, kartu od pokoje si strčil do kapsy tepláků a klapal na podpatcích dolů ze schodů. Dole v hotelové restauraci zahlédl hlavy několika lidí z týmu. Na chvíli zaváhal, jestli vlastně chce jít dovnitř. Kromě toho, že nechtěl s nikým mluvit, ještě navíc seděl u stolu i David, a když si Bill vzpomněl, v jakém stavu ho David naposledy viděl, mluvit s ním bylo opravdu to poslední, co si Bill přál. Bylo však pozdě. Než se stačil vytratit, všech pět lidí u stolu přestalo mluvit a zvedlo hlavu k Billově vysoké hubené postavě.
Bill se zarazil a zůstal stát několik kroků od jejich stolu. Bylo mu nepříjemné, jak na něj zírají.
„Jednu věc nikdy nepochopím,“ dostal ze sebe po nějaké chvíli Peter. „Vychlastá asi hektolitr alkoholu, celej den proleží, pak vstane, a stejně vypadá, jako by právě šel na přehlídku,“ stále trochu zaražený zamrkal, zavrtěl hlavou, a mlčky se vrátil ke svému jídlu. David mu kývnutím hlavy nabídl místo u jejich stolu, a ačkoliv to bylo to poslední místo, kde Bill chtěl sedět, nemohl odmítnout.
Posadil se na polstrovanou židli a stále mlčky si začal prohlížet jídelní lístek.
„Tak už je ti líp?“ zeptal se ho David opatrně, velice velice starostlivým tónem. Víc starostlivým tónem, než jakým se lidé ptají lidí, co se jen předešlou noc opili. Bill na něj krátce pohlédl. Jeho tváře měly rudý nádech a v očích se mu zračil zvláštní druh soucitu.
Bill měl toho dne příliš moc věcí k přemýšlení a s tímhle už se zkrátka nedokázal zabývat.
„Jo, už je mi docela dobře,“ zalhal prázdným chraplavým hlasem. Téměř celodenní záchvaty pláče se na něm dost podepsaly. To bylo přímo skvělé – teď nebude moct ani zpívat.
Samozřejmě, že mu nebylo dobře. Bylo mu ještě hůř, než si David ve své nevědomosti mohl vůbec představit – nebo si to o něm Bill alespoň myslel.
„Kdyby šel Dave, schovej se pod stůl,“ poradil mu vesele Peter. Bill však neměl sílu ani na náznak úsměvu. V porovnání s tím, co mu udělal Tom, byl Dave naprosto zanedbatelnou hrozbou. Zatímco si objednával, držel oči sklopené k desce stolu; cítil na sobě totiž upřené pohledy celého osazenstva stolu, a nebylo to ani trochu příjemné, cítil se strašně. Cítil se nečistý, poskvrněný… ponížený… jako by i to, že tam s nimi sedí a baví se s nimi, jako by s nimi byl rovnocenný, byla neskutečná opovážlivost. Věděl, že ten pocit nemá logiku, nedokázal se tomu však vyhnout. Připadalo mu, že mu všichni ostatní vidí až do žaludku a každý do jednoho ví, co včera v noci dělal. Byla to ovšem jen jeho utkvělá představa. To trapné ticho ho mučilo. Miloval, když měl všechnu pozornost pro sebe, v tuhle chvíli by však byl raději, kdyby si ho nikdo nevšímal.
„Tom se tu dnes neukázal?“ zeptal se mimochodem. To jméno v něm vyvolalo další vlnu bolesti.
„Kolem poledne ho Karl někam vezl, nevím, jestli už je zpátky,“ vysvětlil Peter. Bill jen pokýval hlavou. Vzápětí před ním přistál talíř rýže a hovězího masa s houbami, takže mohl chvíli dělat, že se zabývá jídlem.
Kam mohl Tom proboha jet? Bill jen zavrtěl hlavou, a zatímco cinkal příbory o talíř, uvědomil si, že je u stolu až moc velké ticho na to, že než sem přišel, byli všichni zapojeni do rozhodně zaujatého hovoru.
Pomalu zvedl pohled a zjistil, že Peter se zřejmě odhodlává něco mu říct, zatímco David na druhé straně stolu zuřivě vrtí hlavou, aby byl zticha. Oba však zahanbeně zabodli pohledy do stolu před sebou, když si všimli, že je Bill pozoruje.
„Co je?“ zeptal se. Začínalo jim to být krajně nepříjemné.
„Ale nic,“ snažil se to zamluvit David. Peter ho ale přerušil.
„Totiž, Bille… nechci, aby to vyznělo špatně, ale… víš, říkali jsme si tady… ty a Tom… mezi vámi… totiž, vy dva – máte spolu něco? Totiž včera v noci v tom Felixovi… vypadalo to… zajímavě.“
Bill v tu chvíli zrudl až za ušima.
„Samozřejmě, že nemáme, ježiš, Dave to po nás chtěl, přece,“ ohradil se naštvaně.
„Ale ten způsob, jakým jste se líbali a… jak tě Tom odstrčil,“ neléhal dál Peter, a to už to Bill nevydržel, třískl s příborem o talíř, vyskočil na nohy a odcházel pryč, neschopen cokoliv říct, jak se mu při té zmínce zalily oči slzami a sevřelo se mu hrdlo. Ještě za sebou zaslechl Davida říkat: „Říkal jsem vám, ať s ním o tom nemluvíte!“ a pak už za sebou rázně třískl dveřmi hotelové restaurace.
V domnění, že je konečně sám, nahlas zavzlykal, když zvedl hlavu a proti němu se zpoza rohu vynořila jemu velice důvěrně známá tvář, Bill zalapal po dechu a snažil se přestat brečet, ačkoliv se mu při pohledu na dvojče do očí hrnuly další a další slzy.
Tom prudce vydechl, jak ho bratr zaskočil. Chvíli se rozmýšlel, co by měl Billovi říct, byl na něj však příliš moc naštvaný na to, aby s ním mohl v klidu mluvit, takže se k němu raději obrátil zády a zmáčkl tlačítko na přivolání výtahu. Dveře se okamžitě rozevřely a Tom vstoupil dovnitř.
„Tome!“ zaslechl zavolání a v příští vteřině za ním do výtahu vpadl Bill.
„Co chceš?“ zeptal se Billa ledově a toho v tu chvíli napadlo, že to nejspíš nebyl nejlepší nápad. S Tomem v takovém stísněném prostoru… Začínal se proti své vůli třást. Po včerejší noci mu tahle situace byla krajně nepříjemná.
„Já…“ začal nejistě. Vlastně chtěl od Toma slyšet, že je zase všechno v pohodě, chtěl ho ujistit, že by jeho omluvu klidně přijal, i když z něj stále měl dost strach. Tón, jakým na něj však Tom mluvil, ho naprosto vykolejil. Rozhodně nevypadal, že by se mu chystal omluvit.
„Ještě se na mě zlobíš?“ zeptal se nakonec opatrně.
„Jestli se na tebe zlobím?!“ v Tomovi všechno vřelo. „Totálně jsi mi zničil život, nejspíš celou kariéru a Agnes mě kvůli tobě, a tvý neschopnosti se ovládat, nechala. Doufám, že jsi konečně spokojenej. Je to všechno v prdeli, moje osudová láska je pryč a za všechno můžeš ty, a ještě máš tu drzost se mě ptát, jestli se zlobím?!“ vychrlil na bratra rozčíleně. Bill se instinktivně přitiskl ke stěně výtahu za sebou, jaký měl z bratra teď strach.
„Copak ti na mně vůbec nezáleží? Copak vůbec nevíš, jak jsi mi ublížil?“ vyhrkl zajíkavě.
„Bille, buď té dobroty a jednou jedinkrát v životě se zachovej rozumně a nech mě, krucinál, být! Pár let tě nechci ani vidět, je ti to jasný? Mám dost toho všeho, všech ohledů, co na tebe musím brát, co pořád musím poslouchat, jak ti ubližuju, nemám tě rád a nechci ti nic dopřát… Jdi už do háje, Bille, buď tak hodnej…“
Výtah zacinkal, dveře se rozevřely a Tom bez ohlížení vyrazil pryč. Dveře se opět s cinknutím zavřely a Tom naštvaně odkráčel hotelovou chodbou, netušíc, že za zavřenými dveřmi se právě Bill sesunul po stěně až k podlaze výtahu, kde s hlavou v dlaních zůstal sedět, otřásajíc se hysterickými vzlyky.
°°°°
Tom za sebou zabouchl dveře pokoje. Rozhodl se – dá přednost lásce. Bill ho natolik vytáčel, že nebylo ani pochyb o tom, koho z těch dvou si vybere.
Tohle už nebude snášet ani minutu. Na koncerty stejně chodí minimum lidí a po tomhle skandálu s incestem jich bude ještě míň, tak snad nebude problém dát si pár let pauzu. Kdo říká, že to za pár let nebudou moct dát zase dohromady? Jestli chtějí pokračovat, můžou si najít jiného kytaristu, po světě jich chodí… On se na tohle všechno může vykašlat, má koupený vlastní byt v Berlíně, může se hned teď nastěhovat. Jen to nějak oznámit Davidovi a ostatním. A Georgovi a Gustavovi… Tohle byla ta nejnepříjemnější část… S Billem si nedělal starosti, doopravdy cítil, že od něj potřebuje být na chvíli odloučený… Celý život ho měl neustále za zády, byli nepřetržitě celou tu dobu spolu… Třeba spolu budou líp vycházet, když bude každý žít jinde…
Po několikaminutovém zběsilém přecházení po pokoji, si Tom konečně sednul na postel a zhluboka se nadechl.
Nemohl jednat tak bezmyšlenkovitě… to bylo na něj moc… Billovské… Nejdřív ze všeho se bude muset domluvit s Davidem a Davem, nejspíš se mu to budou snažit rozmluvit. Ale Tom byl rozhodnutý. Škodilo to jemu, škodilo to i Billovi, a tak či tak, jednou konec musel přijít. Vlastně si můžou dát jen na dva, tři roky pauzu… Třeba potom bude fanynkovské nadšení zase větší.
A hlavně – musel získat zpátky Agnes. Byl si jistý, že ještě budou muset dát asi tisíc rozhovorů a uspořádat konference. Nedejbože nějaký rozlučkový koncert, na to neměl Tom ani pomyšlení. Chtěl normální život, konečně po tolika letech. Zvednul telefon a vytočil v poslední době často volané číslo.
„Pane Kaulitzi? Co pro vás mohu udělat?“ ozval se na druhém konci známý hlas.
„Dobrý den, pane Schneidere, chci se jen zeptat, jaký je nejbližší termín, kdy bych se mohl do nového bytu nastěhovat?“
„Pokud opravdu chcete co nejdřív… příští úterý se můžete nastěhovat,“ ujistil ho příjemný pan Schneider. Tom se zaradoval.
„Dobře, mnohokrát vám děkuji, pane Schneidere. Ještě se vám do té doby určitě ozvu. Nashle,“ rozloučil se a zavěsil.
Vida… byt měl zajištěný… teď už ho čekal jen nepříjemný hovor s Davem, Davidem, Georgem a Gustavem. A s velkou pravděpodobností také hysterická scéna s Billem.
autor: Ketty
betaread: Janule
Je to jasný..tohe neskončí happyendem..smiřuju se s tím že Tom zůstane s Agnes ale… nevím jestli to chci číst dál. Při tomto díle jsem brečela jako u žádné povídky protože mi bylo Billa úplně líto a..nevím..asi tu povídku už nedočtu, nesnáším špatný konce, opravdu…ale třeba bude mít happyend ale nevěřím tomu x(
Zvláštní, jak se můj názor na charekter postav dokáže díl od dílu měnit. Ze začátku dětinskej, sobeckej Bill a hodný bráška Tom, teď nepřiměřeně se chovající vše ničící Tom a chudinka malinká Bill…
Bill by se měl sebrat a uvědomit si, že Tom za tohle vážně nestojí, jak ho po tom, jak je na něj zlej může mít rád? Vždycky po přečtení kadýho dílku cítím citové vyšťavení, jak to prožívám. 😀 😀
Zliskat ho Tomáša jednoho! Přednost lásce??? A Billa nemiluje ani jako bráchu? Já mu asi pudu rozbit hubu:D
A vubec mi ho neni líto, znásilnil nám Billa a to, že mu Bill něco vyváděl, mě nezajimá, určitě ho nezneužil…sereš mě Tome teda pěkně
To je brutál… taky si myslím, že Tom zůstane s Agnes a na jednu stranu chápu jeho zlost, ale zase mi je hroozně Billa líto… taky si myslím, že to skončí špatně, ale třeba ještě autorka překvapí… =) I když si myslím, že unhappy end by se k téhle povídce fakt hodil líp. I když bych asi taky brečela jak nevím co 😀 Aa nemůžu se dočkat dalšího dílu, samozřejmě…
Přišla jsem na to..za všechno všecičko může Agnes 😀 Nikdo jiný,jenom ona 😀 Nesnáším ji 😀
Tak musím říct, že jak jsem Toma ze začátku tak nějak chápala… a možná ho sama pro sebe i trošku omlouvala za to, co Billovi udělal (i když te teda bylo naprosto hnusný a neomluvitelný), tak teď jeho chování už fakt nevydýchávám! Myslela jsem, že až si uvědomí, co udělal, bude ho to přinejmenším mrzet, když už nebude sám sebou zhnusený… ale tohle ne… Tohle je na mě moc. Chápu, že se třeba právě vrátil z restaurace od Agnes a ještě jsou v nm ty emoce, že ho chce jeho "životní láska" opustit nebo prostě že mu dala ultimátum, ale i přesto se chová naprosto… pro mě nepochopitelně, chladně, příšerně. Přestávám mu rozumnět. O to víc je mi teď líto Billa… ať se choval a choví jakkoliv…
Každopádně se těším na další díly a pořád doufám, že se Tom někde pořádně třískne do hlavy, aby se mu tam rozsvítilo! 🙂
achjo… kretén, Tom je fakt kretén.
Hej jko!!!Tohle bude ještě zajamvý xDD ae jko musí to pokračovat !!! Musí být Tom s Billem aT´Bill ěnco dělá krucííí xD
okej,,prvmí povídka kde fakt nesnášim Billa i Toma xD
Jako,,jak si to představujou o__O
Serou mě oba!
Chci iiihned další díl jinak budu zlá x__X
áá: kolik to má ještě dílů??
Zase jsme si pořádně pobrečela… Opravdu, už to není sranda. Ať jsou spolu. Sakra, do prdele, fuck..Damn!
Bože můj já nemam slow. Nediwím se Tomowi na jeho místě bych se rozhodla stejně, ae je mi hrozně líto i Billa… Ae co může si za to. Ani newím jestli chci aby to skončilo tak že bude s Agnes nebo s Billem ptž je to hrozně sporný a obojí je spráwně i špatně zároweň.
bože, milujem to 😀
a som "team bill" … ako môže byť tom naňho tak hnusný?
mimochodom, mám skvelý nápad :
NEDOSTANEME ZAJTRA NA ŠTEDRÝ VEČER AKO DARČEK BONUSOVÝ DIEL? 😛 ..moc by sme sa všetci tešili 😀
Já teda opravdu nechápu, jak po tom, co Tom Billovi udělal, za ním Bill ještě dolejzá… Taky je fakt divný, že Tom ani moc neřeší, že znásilnil bráchu… A Agnes se podle mě teda moc nechová, jako "osudová láska", nechci být nějak moc zaujatá, ale dost mě štve!!! Nejradši bych Toma trochu propleskla, přijde mi jak pitomej…;) No ale je pravda, že se na to dívám z toho úhlu, že prostě Bill s Tomem musí skončit spolu, což se mi popravdě řečeno díl od dílu jeví čím dál méně reálným…:( No uvidíme, že jo;)
Fakt skvělá povídka, nutí mě o tom příběhu přemýšlet, a to se u mě nestává zrovna často, prostě to dočtu a do dalšího dílu nad tím nepřemýšlím, ale Hate je oříšek, hehe, pořád, aby nad tím člověk dumal – a to je bezesporu dobře;)
Wow, on to fakt udělá? :-O Luxusní povídka ♥
Když jsem dočetla,a říkám Tome,chcípni !!!!!!!!
A Bill je tak blbý,že mu ještě odpustí!!!
Tak a teď už mě Tom definitivně nasral. Jo, Bill si to zasloužil (i když asi ne tak tvrdě) ale myslela jsem, že mu dojde co mu udělal. Že mu to bude líto…. a on takhle. A Bll za ním ještě dolejzá. Agnes udělala dobře, že se s ním rozešla. Ale teď jsem fakt zvědavá, jak tu bude pokračoat, protožejá sama nevím co bych s tím provedla
Strašně se mi líbí,jak píšeš. Ukazuješ tu,jak dokáže být život krutý,na nic se tu nehraje,nikdo nedokáže říct,co se bude dít dál,ani jak to skončí. Vskutku depresivní. Nevím,jestli to chci dál číst. Nemám ráda realitu. Miluji snění s dobrým koncem…
Nicméně poslední díl si přečtu! (a doufám,že bude takový,že mě donutí přečíst si ten zbytek 🙂 )
Já mám dneska tak mizernou náladu! Jsem vážně na mrtvici a ještě se u toho třesu vzteky, takže se mi tenhle dílek vlastně líbíl. Prostě, čím horší, tím lepší. 🙂 Ale jinak jsem si dala závazek znovu si přečíst celou povídku od začátku, protože jsem asi musela vynechat nějaký ten díl, nebo jsem jen nečetla dost pozorně… já prostě nechápu jednání jednotlivých postav. Ne že by se mi povídka nelíbila, to ne, čte se mi skvěle, ale nějak se nedokážu zorientovat. Tak snad příště 🙂
Šílenost!!! Tome, vzpamatuj se!!! Popravdě řečeno, při čtení minulého dílu, hlavně teda v závěru jsem si myslela, že Agnes nadobro zmizí z povrchu zemského, ale jak vidím, bude tu strašit dál…. Sakriš, nastávají první komplikace:-D Poslední, kteří to můžou zachránit jsou pánové manažeři… Skládám v nich důvěru a doufám, že se Tom probere!!! Ale jinak je to pořád suprově úžasný xD♥
Néééééééééééééééééééééééééééééé!!!!!
Já na to čučela jak puk!! Normálně kdy se Tom hodlá vzpamatovat?! Chudinka Bill…. neměl se mu jít takhle vnucovat x(
Bille udělej scénu! Tom musí litovat toho co udělal!
no výborný…lásce??? je to blb….
Že já tohle četla? Mám úplně zničený večer! Bude mi to vrtat celou dobu v hlavě! =// To je takový debil Tom. Proč mám pocit, že Bill ani nebude schopný nějakou scénu udělat?
Já si tak pokojně sednu k počítači, zapnu twincestblog, a když vidím další díl, zařvu "dneska je středa!" 😀
Chudák Bill! Tom se mi jeví jako bezcitné hovado, ale na druhou stranu ho tak nějak chápu. Chápu, že toho má dost, že ho otravuje mít celý život za zadkem bráchu-stíhačku 😀 Kurnik, já tady v neděli nejsem! Heej.. to nepřežiju 😀 nechceš mi to poslat po smskách? xD dokonalost!!
no… a ted bych je prolískla oba, paka jedny umíněný… ale je úterý, třeba bude tenhle vánoční týden dílů víc 🙂
Já mám Toma ráda, fakt strašně moc ráda a celou dobu jsem ho tak nějak chápala. Asi není dvakrát příjemný mít bráchu celý život za zadkem, ale… Čekala jsem, že ho bude to, co Billovi udělal, alespoň malinko mrzet. Ale jak se zachová on? Jako hovado, naprostý hovado bez kouska citu v těle. Vždyť mu ublížil, neuvěřitelně Billovi ublížil! Copak mu to nedochází? Já vím, že i Bill ho svým chováním zraňoval, ale on ho zranil mnohem víc. Jeho rozhodnutí pro Agnes komentovat moc nechci, protože tu slečnu nemám ráda od první chvíle, co jsem její jméno viděla v povídce. Na můj vkus až moc dokonalá a to, co předvedla v minulým díle, bylo i na mě moc. Takový ultimátum! Bych ji kopla do pr… a ne že bych se rozhodla pro ni. Prý "osudová láska"… Tse! Moc se tak nechová!! Bože, ať se tomu paku rozsvítí v hlavě!! Jenže mám strach, že mu to všechno docvakne, až bude pozdě. Většinou to tak bývá… Teprve v momentě, kdy o někoho přijdeme, si uvědomíme, jak moc pro nás ten dotyčný znamenal a bohužel někdy to už zpátky vzít nejde. Ačkoli bych jim oběma nejraději zakroutila krkem nebo jim pořádnou vlepila, tomu staršímu teď obzvlášť, je tahle povídka naprosto úžasná!! Těším se na pokráčko a doufám, že se stane nějakej zázrak a všechno se nějak postupem času vyřeší 🙂
musím naspat ještě jeden koment xDD Když jsem skládala cukroví na talířky tak jsem došla k závěru, jak chci aby to dopadlo xD Nechci..( nemůžu uvěřit tomu že to napíšu) nechci aby Tom a Bill zůstaly spolu. To..připadá mi že to prostě nejde. Sice bych nejradši chtěla aby Toma přejel parní válec ale jinak xDD Ať si Tom odjede s tou svojí fuchtlí namyšlenou, a v poslední kapitole by mohl Bill třeba taky někde potkat svoji osudovou lásku..aby na Toma zapoměl a byl taky šťastný..protože byc mu to přála..on za to nemůže že se zamiloval do nepravého
twle on dá možnost tý krávě jo tak twle to není povídka jak twincest .. jako jsou tam scény to jo ale tak jako potom je snějakou holkou tak to je na prd…
Když řikal, že dá přednost lásce, myslela jsem, že tim myslí Billa x( a pak mi došlo, že si vlastně neuvědomuje, že ho miluje 🙁 achjo, proč je ten Tom takovej vůl? 🙂
Musim říct, že jsem docela dost napnutá, jak to skončí. Počítala jsem jenom s happyendem, ale poslední tři díly uvažuju i o smutným konci… uvidíme, jak to nakonec dopadne x) miluju takový dlouhý povídky, který se navíc přidávají v pravidelném čase… 😀