Životní sen 3.

autor: BlackAngel

Bill

Sednu si vedle Toma na lavičku a začnu se s ním bavit. Dozvím se, že Tom hraje na kytaru. Dokážu si ho s ní představit. Mohli bychom si třeba jednou založit skupinu. Ale chtělo by to ještě někoho dalšího. Pomalu zjišťuju, že se asi do Toma zamilovávám. Já, nikdy moc nechodil s holkama. Asi tak ve 12-ti letech jsem už tušil, že mám radši kluky. Tom se právě teď ke mně blíž naklonil. Sleduju jeho plné rty, s piercingem v koutku. Tak rád bych ho políbil, ale neodvážím se. Co když je Tom na holky, by ho to mohlo vyděsit. Ale Tom se ke mně přisune ještě víc a naše rty se zlehka dotknou. Totálně mě to překvapí. To jsem od Toma nečekal. Nejistě mu vrátím polibek. Otevřu ústa a naše jazyky se spojí a začnou se spolu proplétat a navzájem si hrát. Z ostýchavého polibku se vyklube pěkně vášnivý polibek. Ochutnávám Tomovy rty a mazlím se s jeho jazykem.

Tom

Když jsem se posunul blíž k Billovi, viděl jsem, jak znejistěl a jak se v jeho očích objevilo mírný zděšení. Lehce jsem se usmál a pozornost jsem věnoval jeho jahodovým, plným rtům. Tolik je chci ochutnat a políbit. Přisunu se ještě blíž. Dotknu se rty těch Billových. Celý tělo mi zalije příjemný teplo. Nakloním se nad Billa a nesměle ho políbím. Jak zareaguje, když ho políbí kluk?, ptám se v duchu. Kupodivu mi polibek vrací. Pomalu se dostanu jazykem do Billových úst a pohrávám si z jeho piercingem. Jeho rty chutnají tak sladce, jako ty nejlepší jahody. Nevím, proč jsem ho hned tak rychle políbil, ale udělat jsem to musel. Políbím ho znovu. Nechci se od něj odtrhnout. Já se vůbec nechápu, to jsem jako na kluky? Vždyť jsem chodil s holkama, ale jaksi to nebylo ono, koluje mi v hlavě. Sice jsem pár holek měl, ale nikdy jsem nezažil tak spalující polibek jako s Billem. Je to úplně něco jiného. Zrovna, když si chci Billa přisunout blíž, ozve se zvonění mobilu. „Sakra!“ zašeptám. Volá mi moje matka: „Tome, jdu do divadla s jedním známým, pojď už domů, beztak se musíš ještě učit. Večeři máš v lednici, já se vrátím kolem desáté. Pa!“ nadiktuje mi to a položí telefon.

Bill

Líbáme se s Tomem na lavičce. Do líbání zapojím i můj piercing v jazyku a slabě s ním přejíždím Tomovi po jeho naběhlých rtech. Sedím už jen malý kousek od Toma. Po dalším polibku, kdy jsem si přál, aby to nikdy neskončilo, mi Tom položí ruku na bok a přisunuje si mě blíž. Už jsem si mu málem sedl na klín, když Tomovi právě někdo začal volat. „Né!“ zasténám zkroušeně a sednu si zase vedle na lavičku. Tom taky zasakruje a pak to zvedne. Musím se smát. Sleduju Tomovy obličeje. Asi se dozvěděl nějakou, pro něj nepříjemnou zprávu, protože z jeho spokojeného pohledu se stal pohled nakvašený, přímo zuřící. „Kdo ti volal?“ se zájmem se zeptám Toma a snažím se nesmát. Tom vypadá jako rozzlobený čertík z krabičky.

Tom

„Volala mi maminka!“ řeknu to ironicky. Ta mě tak vytočila. Zrovna, když se mi venku líbí a jsem tu s tou nejlepší osůbkou, tak musím domů. Pak se ale rozzářím, něco mě napadne. „Bille, nechceš jít se mnou k nám? Ukázal bych ti náš dům a můj pokoj a kytaru a zkušebnu,“ lákám Billa. Bylo by to fajn, mamka není doma a já bych mohl být ještě pár dalších hodin s Billem. Každým okamžikem ho zbožňuju čím dál víc.

Bill

Rozesměju se. Tomovi volala máma, ale když mi to oznamoval, tvářil se, jako by musel chytnout nějaký hnusný hmyz. Ta ho musela vytočit. Tom je takový zamračený, ale v tu ránu jeho očka zase září: „Bille, nechceš jít se mnou k nám? Ukázal bych ti náš dům a můj pokoj a kytaru a zkušebnu,“ zve mě Tom. No nevím, co mu na to říct. Jako mě pozval domů, že chce pokračovat v tom, co se tady odehrálo, nebo teď bude dělat jakoby nic a bude to brát jen jako úlet? Měl bych mu říct ne.

„Tak jo, půjdu rád!“ usměju se nadšeně a vstanu. Jasně, zase jsem udělal pravý opak. xD