autor: Sabča
Další jednodílka, snad se bude líbit. 😉
Jinak chci všem oficiálně poděkovat za komentáře k „Mluvit,“ je to vážně obrovská čest, když mi tuhle povídku pochválí lidi, kteří patří k základu twincest komunity, nebo lidi, jejichž povídky já sama čtu. 🙂 Děkuju moc.
Tom miloval párty. Někdo se rodil s talentem na sport nebo s mimořádným hudebním sluchem, Tom se narodil s láskou ke všem oslavám. Bylo mu úplně jedno, jestli byl v nějakém berlínském klubu nebo doma u svého kamaráda. Všude, kde hrála hudba a bylo dost holek a alkoholu, se cítil dobře.
Právě proto nemohl pochopit, proč mu dneska přišlo spíš otravné, že tu musel být.
Seděl na pohodlném modrém gauči a v prstech si pořád pohrával s ozdobným deštníčkem ze svého drinku. Soustředěně upíral pohled k baru, kde seděl jeho bratr, který se oproti němu bavil víc než dobře.
Tom přestal počítat jeho vypité skleničky, když počet překročil číslo pět. Teď byl svědkem toho, jak se kolem Billa motají asi tři holky, z toho jeho dvojče víc než nápadně dávalo přednost jedné, až moc vyzývavě oblečené blondýnce.
Tom zaregistroval, že zatím si s ní stačil vyměnit pár úsměvů a dotyků, dokonce i telefonní číslo, a rozhodně nehodlal čekat na to, až si začnou vyměňovat i polibky. Položil svůj drink na stoleček vedle sebe a nejkratší cestou mířil k baru.
„…A myslím si, že tvoje tričko…“ vyprávěl zrovna Bill s velkým úsilím, když se k němu Tom konečně dostal.
„Fajn, párty je u konce,“ oznámil mu Tom a zabránil mu v dopití další skleničky.
„Ale vždyť…“ chtěl mu odporovat Bill a natahoval se po svém pití, ale Tom znova ucuknul.
„Řekl jsem, že párty skončila. Jedeme na hotel,“ rozhodnul a pomohl mu dolů z barové stoličky. Bill kupodivu stál klidně, držel rovnováhu, nevypadal, že se skácí k zemi.
Tom ho chytil za loket a kormidloval ho k východu. Bill vážně nevypadal opile. Až na pár menších zavrávorání si vykračoval jako vždycky.
„Nevypadáš na to, že jsi úplně namol,“ řekl Tom uznale.
„Nejsem žádný béčko,“ dýchnul mu Bill do tváře závan alkoholu, „učil jsem se přeci všecko od tebe.“
Tom se musel usmát. To byl fakt. Ani jednoho z nich nebylo snadné opít, protože v sobě měli hodně dobrý základ z úplného mládí. Ještě teď si moc dobře vzpomínal na všechny ty kauzy v novinách kvůli tomu, že je někde někdo vyfotil se skleničkou alkoholu v ruce.
„Fajn, tak teď dojdi do auta, jako bych asi došel já ve svém střízlivém stavu, a pokus se nepozvracet mi potahy,“ zaúkoloval ho Tom prosebným tónem a vrátil se zpátky do klubu. Šel rovnou k té blondýně, která teď zmateně stála na baru a vyhlížela, na koho se ještě stihne nalepit.
„Poslouchej mě – Bill se dneska už nevrátí, nemusíš na něj čekat. A nedoporučuju ti se o tom někomu zmiňovat, protože náš manažer takový lidi nemá rád,“ vysvětlil jí Tom naoko přátelským tónem a stejně rychle zase odešel ven k autu, nechávaje zmatenou blondýnu stát za sebou.
Už ode dveří viděl, že na místě spolujezdce nikdo nesedí. Doufal, že Bill našel jeho auto a nesnaží se teď vloupat se do cizího. Ale jakmile popošel blíž, viděl Billa sedět za volantem, jak mu právě něco nastavuje na rádiu. Cédéčko Eminema v přehrávači mu nejspíš nepřišlo dost vhod.
Tom otevřel dveře u řidiče. „Bille, ven.“
Bill se na něj přiopile usmál. „A kdo by potom řídil?“ zeptal se nevinným tónem.
„Řekl bych, že bych se toho ve svém autě rád ujal,“ odpověděl Tom klidně. Bavit se s opilým Billem vždycky vyžadovalo velkou dávku trpělivosti.
Bill se nad tím na chvíli zamyslel a pak zakroutil hlavou. „To by nebylo dobré. Pil jsi. Pojedu já.“
Tom měl chuť začít se smát na celou ulici. Jeho mladší, totálně opilý bratr, se ho snažil přesvědčit, že ho nepustí za volant, protože vypil dvě skleničky.
„Bille, o řízení aut si promluvíme doma, okey? Teď buď tak hodný a přesedni si vedle,“ ustoupil mu Tom z cesty, aby mohl vystoupit.
Bill jenom pokrčil rameny a v botách začal přelézat přes čerstvě vyčištěné potahy Tomova auta.
„Do prdele, Bille!“ zanadával Tom a nakopnul pneumatiku. „Dělám ti snad tohle já? Skáču ti po autě špinavej jako prase?“
„Ne, ale vozíš v mém kufru svého psa,“ vysvětlil Bill, „někdy bych ti přál vidět ty účty za vyčištění.“
„Řekl bych, že naše dluhy se vyrovnají, až dám vyčistit tohle,“ zanadával Tom naposledy, než si sednul do auta a nastartoval.
„Kazíš mi večer, víš,“ řekl Bill uraženě po pár minutách ticha.
„A co jsem ti, proboha, zkazil?“ zeptal se Tom nevěřícně a naštvaně přidal plyn. Na diskuze s Billem v autě by si pro příště měl vybírat trasu po dálnici.
„Nenecháš mě řídit. Bereš mi pití,“ vypočítával mu Bill na prstech, „a taky jsi mě nenechal s tou holkou.“
„Protože jsem úplně přesně viděl, jak by to dopadlo,“ bránil se Tom. A taky že to věděl. Opilý Bill by s ní určitě skončil někde na hotelu. V lepším případě by vystřízlivěl někde uprostřed předehry, v tom horším až ráno, kdy by bylo po všem. Sám před sebou si svoje chování obhájil a trval na tom, že udělal správně.
„Dopadlo by to tak, jako to vždycky dopadá u tebe,“ rýpnul si Bill.
„Já vím. A právě proto jsem tě odtáhnul pryč.“ V hlavě si přehrál pár těch strašných probuzení ze spokojené opilosti, když mu v neznámém hotelovém pokoji došlo, co vlastně dělá. Kolikrát ty holky vůbec neznal. Nepamatoval si jejich jména, a dokonce ani to, kde je potkal. Tohle určitě nechtěl pro Billa. „Ty máš na víc,“ řekl po krátké odmlce.
„To ty přece taky. Všichni mají právo na lásku,“ odporoval mu Bill. Najednou se cítil strašně moc chytrý a znalý věci, a měl pocit, že si o tomhle s Tomem prostě musí promluvit.
„Víš, jak to se mnou chodí. Ještě nikdy jsem nevydržel být věrný,“ zamumlal Tom a znova se zastyděl. Byla to pravda. Bohužel. „Ale ty to v sobě máš, Bille. Ty po tom toužíš. Je to náplň pro tvůj život. Já jenom čekám, jestli to přijde.“
„A když nepřijde?“
Tom pokrčil rameny. „Tak budu žít bez lásky. Budu žít jako teď.“
„To nevydržíš,“ řekl Bill rozhodně. „Nikdo nechce život bez lásky. Nejde to tak.“
„A právě proto, že si tohle myslíš, by ses neměl zahrabávat s pochybnýma holkama na hotelovém pokoji,“ otočil Tom směr konverzace. Nechtěl se bavit o lásce. Tyhle debaty ho vždycky nutily přemýšlet o tom, co Bill říkal.
A už vůbec se o lásce nechtěl bavit s Billem. Přišlo mu to jako špatná ironie, rozebírat tohle téma s někým, do koho se před rokem naprosto nevysvětlitelně zamiloval. Nemohl říct, že teď už ta záležitost byla z jeho života úplně pryč, jen se dokázal sžít s tím, že tudy cesta nevede.
Tohle byl další důvod, proč dneska Billa odvedl. Dělal to i pro sebe. Nebyl si tak úplně jistý, jestli by vydržel vědomí, že Bill s tou blondýnou zmizel někam na hotel.
„Dělám to jenom proto, že je vyloučený, abych se teď zamiloval. A ty prostě nemáš právo mi do toho zasahovat. Za tím si stojím,“ vrátil se Bill zpátky do hádavé nálady a bojovně si zkřížil ruce na hrudi.
Tom se pousmál a zaparkoval. „Moc rád se s tebou o svých právech budu dohadovat až do rána, ale teď vydrž třicet vteřin zticha, prosím. Ta ženská v recepci nemusí vědět o našem problému,“ řekl Tom potichu a nasměroval Billa do hotelu.
Bill se rozhodl, že poslechne, ale rozhodně ne proto, že to řekl Tom. Bude zticha jenom proto, že paní za recepčním pultíkem není nic do jeho sexuálních chutí.
Jeho alkoholem otupělému mozku trvalo trochu delší chvilku, než zpracoval, co vlastně Tom řekl. Mluvil o jejich problému.
Bill se na malý okamžik zastavil přesně uprostřed hotelové haly a chtěl se znova začít s Tomem hádat, jenže ten ho nemilosrdně silou táhnul až do výtahu.
Bill už měl za ta léta v sobě zakódovaný určitý druh opatrnosti na veřejnosti, takže počkal, dokud se dveře výtahu úplně nezavřely a celá kabina se neodlepila od země, než začal Tomovi nadávat.
„O jakém našem problému sakra mluvíš? Nejsou žádné naše společné problémy, všechno se týká jenom mě a tebe zvlášť! A tohle už vůbec není tvoje starost!“
Tohle byla další součást Billovy opilosti. Vždycky se snažil Toma přesvědčovat o tom, že kašle na jejich dvojčecí spojení a že na všechno ve svém životě je sám. Když se potom ráno probral, neuvěřitelně litoval všeho, co Tomovi řekl, a celý další týden mu všemi způsoby ukazoval, jak ho má rád.
Právě proto Tom tyhle jeho řeči už nebral vážně. Ale nemohl popírat, že mu vždycky přišlo nanejvýš roztomilé, když si ho Bill udobřoval zpátky.
„Všechno, co se týká tebe, se týká i mě, Bille. A ty to víš.“
„Chápu, že se mi pořád snažíš s něčím pomáhat, ale… uvědom si sakra, že nemůžeš zastat všechno!“ rozčiloval se Bill.
A byla to pravda. Tom přece musel pochopit, že jsou problémy, se kterými Billovi nemůže pomoct. Jako třeba teď. Už proto, že byl kluk a hlavně bratr.
„Fajn,“ odseknul Tom chladným tónem a vytáhnul Billa z výtahu. Na nic se ho neptal, dlouhými rychlými kroky mířil ke svému pokoji. Dřív, než se Bill stačil rozkoukat, projel kartou zámek a vtáhnul Billa dovnitř.
„Proč… proč jsem ve tvém pokoji?“ zeptal se Bill zmateně.
Tom odešel k menšímu gauči uprostřed pokoje a hodil na něj svojí bundu a klíče od auta. Z kapsy džínů vytáhl doklady a přihodil je na hromadu. Pak se konečně vrátil zpátky k Billovi.
„Protože jdeme řešit tvůj problém. Můžu ti pomoct se vším. I když mi to nevěříš,“ zašeptal Tom a propletl svoje prsty s Billovými.
Ten jenom zmateně koukal a čekal, co se bude dít dál.
Tom druhou rukou pohladil Billa po tváři, prsty jemně přidržel jeho obličej. Nosem lehce přejel po Billově čelisti, užíval si bratrovu nezaměnitelnou vůni. Přiblížil se k Billovi ještě o něco blíž, vydechoval na jeho spodní ret jen pár vteřin před tím, než se svými rty přitisknul na bratrovy. Relativně nevinně masíroval Billovy rty těmi svými, dával si záležet na každém jednotlivém pohybu. Pokud tohle nemělo dojít k dobrému konci, chtěl aspoň, aby Bill na líbání s ním nikdy nezapomněl. I když vlastně vůbec pochyboval, že si Bill dnešní večer bude vůbec pamatovat.
Odtáhl se, očima se zabořil do Billova pohledu, snažil se vyčíst z jeho očí jeho pocity.
Bill se s neurčitým výrazem odtáhl, poodstoupil asi půl metru od Toma.
„Tome? Co to… co to děláš?“ zeptal se se zmateně nakrčeným obočím.
Tom si v tu chvíli připadal, jako by do něj udeřil blesk. Tak takhle si to přesně nepředstavoval. Z Billova znechuceného výrazu poznal, že bratr jeho city rozhodně neopětuje, dokonce že nad něčím takovým nikdy ani nepřemýšlel.
Tom se rychle otočil, přešel celou místnost až k posteli, kde se posadil zády k Billovi a složil obličej do dlaní.
„Jdi, prosím, pryč a udělej všechno pro to, aby sis tohle ráno nepamatoval. Prosím,“ mumlal, hlas ztišený rukama.
„Tome, já…“ snažil se Bill nějak začít rozhovor, rozhodně teď nechtěl odcházet. Připadal si, jako kdyby vystřízlivěl v jedné vteřině. Bylo mu jasné, že jestli si ráno na něco bude vzpomínat, nebude to blondýna z baru ani příchutě všech těch koktejlů. Bude to polibek od Toma. „Možná bychom si měli promluvit, nějak to vyřešit. Mohl bys mi říct, co se děje a…“
„Co se děje?“ skočil mu Tom do řeči, pořád otočený tváří k oknu, neschopný podívat se na bratra. „Tys zatraceně neviděl, co se děje?“
„Já jsem myslel…“
„Odejdi, prosím. Cítím se teď nejtrapněji za celý svůj život,“ povzdechl si zoufale a nejradši by se nacpal do škvíry pod postelí, kdyby to aspoň trochu pomohlo.
Bill si sám pro sebe přikývnul, chápal Toma. Nechtěl ho trápit, jestli chtěl být teď sám, nechá ho tak.
Vzal za kliku a zmizel na chodbě.
autor: Sabča
betaread: Janule
chudák Tom, ale jinak je to moc pěkně napsané. Těším se na druhou část 🙂
úplná paráda 🙂
tak to som zvedavá ako toto skončí 🙂
Hm… tak na druhou část jsi mě teda dost nažhavila. =D
chudák Tom..neumim si představit, že by mě takhle někdo prostě neurčitě odmítl…x(
super, doufám že druhá část tu bude co nejdřív, nejlépe zítra 🙂
Je mi líto Toma ae doufám, že to nakonec dobře dopadne. Pro oba. Oni přeci musí být spolu jinak to nejde 😀 Ae jinak oprawdu hezký dílek a těším se na druhou část 😉 A snad s dobrým koncem 🙂
uz uz aby byla dvojka moc se nani tesim ale jinak je to moc penke napsany
Teda, jak může mít tohle 2 části?? 😀 Vypadá to dost komplikovaně, zajímalo by mě, jak se to v příštím díle vyřeší… 🙂 Líbí se mi to, pěkně píšeš.
Ten Tomi je ale truhlík,nejdřív s ním chce mluvit,a pak ho pošle pryč..xD
Jinak souhlasím s tím,že je to moc dobré na jednodílku,určitě je to škoda.
Tom asi nesprávne prečítal ten Billov "znechutený" pohľad… dúfam, že to bol len prekvapený ale v žiadnom prípade nie znechutený. Som rada, že na pokračovanie nemusím čakať:)