autor: Rachel
Tomovy oči pomalu vzhlédly k těm Billovým a Tom se zadíval do černovláskovy tváře. Zdálo se mu to… nebo se v tom hlubokém moři čokolády opravdu mísily obavy… a nejistota?
„Copak se stalo, Billi?“ optal se něžně a prsty lehce přejel po Billově hebké pleti a mohl vidět, jak její majitel sklopil svůj pohled někam dolů. Nevěděl, co mu chce Bill říci, podvědomě to však začínal tušit. Billova odpověď jej v tom jen ujistila.
„J-já… chtěl jsem ti říct… tedy… chtěl bych… týká se to…“ nesouvisle koktal jedno slovo za druhým, ani jedno z nich mu však nedávalo smysl. Ani jemu a ani Tomovi, který se však pozorněji zadíval do jeho sklopené tváře. I když Billovu koktání jen sotva porozuměl, pomalu mu s každou další vteřinou začínalo docházet, co tím Bill myslí. Stačilo se jen podívat na Billovu sklopenou tvář a na svou ruku, která ještě před okamžikem spočívala na Billově nahém stehně, a Tom měl jasno. Tušil, že se jejich následující rozhovor nebude týkat Billova zdravotního stavu, toho, co dnes celý den dělal… ale něčeho úplně jiného.
„Týká se to něčeho intimního?“ zašeptal tiše svou otázku, zatímco bříška jeho prstů jemně přejížděla po havraních vlasech. Snažil se zadívat černovlasému chlapci do očí, krátké pokývání hlavou však byla odpověď na jeho položenou otázku. Stejně jako oči plné nejistoty a malé nervozity, do kterých však Tom neviděl. Zračila se v nich Billova duše, všechno to, co právě pociťoval. Věděl, že už není cesty zpět. Tom tu byl, čekal na jeho odpověď… a možná tohle byla pro Billa ta správná chvíle. Zhluboka se nadechl a snažil se nevnímat prudký tlukot svého srdce, když se jeho pohled jen na okamžik střetnul s tím Tomovým.
„J-já… Já jsem tohle ještě nikdy s nikým nedělal,“ zašeptal sotva slyšitelně, nato se však na okamžik odmlčel. Věděl, že teď přijde to nejhorší. To, co před Tomem po celou dobu jejich vztahu tajil. A věděl to i Tom, jehož oči vzhlédly k Billově tváři a on se do ní zadíval. Byl si jistý, že teď už se nemýlí. Cítil to… jen při pohledu na svou lásku vedle sebe.
„Bille, ty… ty jsi ještě panic?“ zašeptal tiše, aniž by si sám uvědomil, jestli právě černovlasému chlapci položil otázku nebo ne.
Celé Billovo tělo ztuhlo v jednom jediném okamžiku a Bill cítil, jak se všechno někde v jeho nitru sevřelo. Ruměnec se vlil do jeho tváří stejně, jako horkost a on samým studem sklopil svou tvář. Nemohl se ubránit. Jen význam Tomova posledního slova jej nutil stydět se sám nad sebou a poníženě klopit svůj pohled někam do země. Jeho hlava se mírně zatřásla, když slabě pokýval hlavou, snažíc se nevnímat na sobě pohled dvou mandlových očí. Bál se, tolik se bál, co v nich uvidí. Všichni jeho vrstevníci měli takovéto problémy už dávno za sebou a on? On tu seděl jako hromádka neštěstí a bál se si tu skutečnost vůbec přiznat. Tolik se za to styděl… a nejvíc se styděl před Tomem. Co si to teď o něm jen proboha pomyslí? Kdyby jen hlupáček věděl, jak moc se mýlí…
Tomovy prsty lehce pohladily jeho tvář a Tom pozorněji upřel pohled do té krásné tváře, která stále utíkala svým pohledem před tím jeho. Přes jeho rty přelétnul úsměv a Tom se něžně pousmál, když se jeho očím naskytl sytý nádech růžové, přesto však pro něj stále nejkrásnější tváře na světě. Neubránil se úsměvu a malému zamrkání. Tohle byl prostě jeho Bill.
„Lásko, za to se přeci vůbec nemusíš stydět. Je to normální a přirozené, každý takový byl a je jen na každém, kdy se rozhodne to změnit. Já to tušil, téměř už od začátku. Vycítil jsem to, jen z tvých polibků a doteků, a i z toho, jak jsme se mazlili. Věděl jsem, že jsi se…“ nedořekl, jeho slova přerušila ta Billova.
„Ještě nikdy s nikým nemiloval,“ šeptl a poníženě sklopil pohled svých očí. Jaké však bylo jeho překvapení, když na svých vlasech pocítil měkký dotyk té krásné, hřejivé dlaně. Tom se pousmál. Vůbec to neviděl tak jako Bill… ani trochu.
„Ano, tušil jsem to, a teď už to vím. A nechci, abys byl kvůli tomu smutný, nebo se cítil méněcenně, Bille. Já se také tak necítím a… jsem na tom skoro stejně, jako ty…“ dodal šeptem a teď to byl on, kdo uhnul svým pohledem před tím Billovým, stačil však ještě zahlédnout Billovy oči, které se na něj upřely. Bill užasle zamrkal. Ne, tohle nemohla být pravda.
„T-ty… t-ty jsi taky… ještě nikdy…“ vykoktal nevěřícně a zadíval se na Toma vedle sebe, který však zavrtěl hlavou. Úplně stejně to nebylo.
„Ne tak docela. V jednom vztahu… jsem s tou dívkou něco měl, ale… to nebylo milování. Byl to sex, obyčejné uspokojení. Ona to chtěla… ale já ne. Nic jsem při tom necítil, žádné city, které jsem k ní kdy choval, v tu chvíli jako by neexistovaly. Přizpůsobil jsem se jí… a ona byla spokojená. Ale milování… vždyť to je přeci něco úplně jiného, něco, co jsem taky ještě nezažil. Doteď tu nebyl nikdo, kdo by mi jej ukázal, ale… teď už tu je,“ přes Tomovy rty přelétnul milý úsměv a Tom se upřímně zadíval do Billových očí. Musel se usmát tomu pohledu, který se v nich odrážel.
„Opravdové milování bych chtěl prožít s tebou,“ zašeptal a svou dlaní jemně vyhledal tu Billovu, aby si ji do ní mohl stulit. Pohled Billových očí vystřelil k těm Tomovým a Bill nevědomky ve svém úžasu pootevřel ústa.
„Opravdu?“ vydechl překvapeně a mírně zamihotal svými dlouhými řasami, odpovědi se mu však dostalo téměř vzápětí. Tomovy rty vzaly mezi sebe ty jeho a věnovaly jim dlouhý, procítěný polibek. Zračilo se v něm vše, co mladý lékař k černovlasému chlapci cítil a co myslel tak vážně. Jeho dlaň spočinula na Billově tváři a měkce ji pohladila, když se od jeho rtů s úsměvem poodtáhl.
„Stačí tohle jako odpověď?“ tiše vyslovil svou otázku proti Billovým rtům, o odpovědi jej však během vteřiny přesvědčil Billův úsměv, pohrávající na jeho rtech.
Bill se krásně usmál a pohodlně se opřel o bílý polštář, dívajíc se do těch nádherných, upřímných oříškových očí. Tom jej přesvědčil tím nejkrásnějším úsměvem a on už nemohl být šťastnější. Láskyplně mu jeho polibek oplatil, jeho pohled však padl na Tomovy poslušně stáhnuté dlaně z jeho těla, když se od něj odpojil. Malé výčitky zaplnily jeho mysl, když se zadíval do Tomových očí, které k němu vzhlížely. Věděl, že nebýt jeho řečí, možná by tu vedle sebe jen neleželi.
„Chtěl jsem… chtěl jsem ti to říct, protože… Ta chyba není v tobě, Tome. Ty jsi krásný a dokonalý a… a sexy. Jsi nádherný kluk a strašně moc… mě přitahuješ. Já jen… je to tím, že…“ nedopověděl, jeho pohled se opět zavrtal někam dolů. Moc dobře věděl, v čem je ta chyba. Věděl – stejně jako Tom, který se teď pohodlně položil vedle něj. Tušil to… jen z toho, co mu Bill sám řekl.
„Nemáš moc zkušeností,“ dodal a viděl, jak mu odpovědí bylo další nesmělé kývnutí Billovou hlavou. Zamyslel se. Možná si pod pojmem moc představoval úplně jiné množství, než Bill. Po téhle intimní stránce svého přítele opravdu neznal, rozhodně to však nechtěl nechat jen tak. Chtěl Billa poznat blíž… a to jej utvrdilo v tom, nad čím v několika posledních okamžicích přemýšlel.
„Masturboval jsi už někdy?“ zeptal se nahlas svou otázku, která mu právě přišla na jazyk, a sám sobě se divil, kde vzal odvahu ji Billovi položit. Hlas v Billově hrdle se ztratil během vteřiny a Bill si jen velmi pomalu uvědomoval význam Tomových slov. Jeho tváře zahořely studem a horkost v nich ještě nabrala na intenzitě, když si vybavil, co doopravdy dělal snad každý večer v šeru svého pokoje. Ty představy, ty dotyky, to, jak hladil sám sebe, své tělo, to, jak se dotýkal míst, které byla pro něj citlivými, jak dlaněmi sjížděl z bříška dolů, stále níž a níž, až…
Netušil, co by měl odpovědět. V jeho krku se utvořil knedlík a jeho hlava jako by nemohla ukázat jen náznak nějakého pohybu. I přesto se však rozhodl. Nechtěl Tomovi lhát – proto se Tomovým očím naskytlo jeho slabé kývnutí hlavou.
Tom se pousmál. Myslel si, že bude mít pravdu. Vždyť jen Billova hořící líčka mu prozradila, že Bill přeci jen není tak nezkušený, jak by si Tom mohl myslet. Dlaní pohladil jeho vlasy a s úsměvem se zadíval do jeho tváře.
„Za to se nemusíš stydět, Bille. Tohle není nic hanebného, ani špatného. Je to příjemné a já to vím taky. Nemusíme o tom mluvit, pokud to nechceš a není ti to příjemné. Já jen… Chtěl bych tě poznat blíž a vědět, co máš rád, protože… Jsi můj přítel. A já chci, abys mi důvěřoval. Chci, abys nebyl nejistý sám sebou, ale ukázal, co se ti líbí. Máme na to spoustu času a nemusíme nikam spěchat,“ dodal a slabě políbil Billa na rty. Viděl jeho rozzářený úsměv, se kterým se na něj díval, nato však zvážněl.
„Tome… Zlobíš se?“ zašeptal, svou otázkou však vyvolal u Toma údiv.
„Proč bych se měl zlobit?“ optal se nechápavě a tázavě zamrkal. Billovy oči sklopily svůj pohled a Bill tiše vydechl. Přeci jen měl malý vztek sám na sebe.
„No, t-to… za to, že… že jsem to tak utnul…“ šeptl ještě tišeji, Tom to však dobře slyšel. Na jeho rtech se rozlil široký úsměv a Tom se pousmál nad černovláskem, sedícím vedle sebe. Nejraději by zulíbal jeho krásné, plné rty a v hloubce jeho čokolády by se dobrovolně topil až do konce života. Tolik moc jej miloval.
„To víš, že ne, hlupáčku můj. Proč bych se měl zlobit, když… když máme ještě celý večer před sebou,“ zašeptal a s tajemným úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech, se zadíval do Billových očí. Stačil jediný pohled a oba tušili, čím stráví následující okamžiky…
Jejich polibky se ztrácely v polibcích toho druhého stejně, jako se jejich těla tiskla k sobě. Oba věděli, že dnes večer nezůstane jen u polibků. Tomova tvář se skláněla nad tou Billovou a Tomův jazyk pečlivě prozkoumával všechna zákoutí Billových úst. Ani jeho dlaně nezůstaly nečinně ležet. Putovaly po Billově těle pomalu, přesto však stále, a když Tom ucítil na své kůži ne měkkou látku ručníku, ale horkou, hebkou pokožku, sám pro sebe se pousmál. Ani Bill však nezůstával pozadu. Tomovo tričko bylo odhozeno někam do neznáma snad během vteřiny, jaké však bylo Tomovo překvapení, když ucítil někde u svého rozkroku obratné prstíky, opatrně tahající za šňůrku jeho kalhot. Nebránil se však. Pořád bylo lepší a příjemnější vidět Billovu smělost a touhu, než jej o každý polibek a dotek prosit.
Leželi vedle sebe na boku, téměř nazí kromě spodního prádla, zahalujícího jejich citlivá místa. Billova víčka se mírně přivřela a Bill slabě vydechl. Tomovy rty hýčkaly citlivou kůži na jeho krku svými polibky a on si už ani více nemohl užívat ten úžasný pocit. Dlaněmi přejížděl po jeho nahých zádech a tiše zavrněl, když pocítil, jak Tom jeho kůžičku svými zuby něžně skousl a následně po ní přejel svým horkým jazykem.
„Líbí se ti to?“ Tomovy oči zvědavě vyhledaly ty Billovy a Tom na okamžik přestal ve své činnosti. Musel se pousmát nad svým černovláskem, který vypadal snad mnohem skvostněji než kdy jindy. Blaženě zapředl svůj souhlas a nechal Toma pokračovat. Jeho polibky a dotyky, kterými mapoval jeho tělo, jej rozhodně nenechávaly chladným.
A Bill to věděl. Chvějivý pocit prostupoval celým jeho tělem a rostl stále víc a víc, a Bill jej cítil. Nebyl mu zase až tak neznámý. Cítil, jak s každým dalším Tomovým polibkem sílí stále víc a víc – stejně jako něco pod tenkou látkou jeho boxerek. Billovy oči mírně poplašeně zamrkaly a Bill rychlým pohledem sjel někam ke svému rozkroku. Ne, nezdálo se mu to. Slabá vybouleninka se naskytla jeho pohledu a jeho tělem projel nenadálý pocit nenaplněné touhy a slasti. A to stačilo k tomu, aby si Bill uvědomil jediné. Právě se začínal vzrušovat. A všiml si toho i jeho přítel. I Tom zaznamenal stále častější chvění Billova těla a jeho vzrušením zrychlený dech. Sám pro sebe se pousmál. Netušil, jestli mu to Bill dovolí, rozhodl se to však zkusit. Jeho dlaň sjela z Billova hrudníku na jeho ploché bříško, stále níž a níž… až se lehce otřela o Billovo vzrušení, zahalené černou látkou boxerek.
A v tu chvíli Bill prozřel. Pomalu se odpojil od Tomových rtů, které několik posledních minut líbal a nato pohledem spočinul na jeho dlani někde u svého rozkroku. Netušil, co má dělat. Ten dotek se mu tolik líbil… zároveň v něm však vyvolával něco, co od něj Billa odrazovalo. Něco, na co se černovlasý chlapec ještě necítil.
„T-Tome… tohle, prosím, ještě ne. J-já… j-já jsem…“ nedořekl, příval veškerých jeho omluv zastavil Tomův ukazováček, lehce položený na jeho rtech. Tom se pousmál a zavrtěl hlavou. Neměl nejmenší důvod se na Billa zlobit a být naštvaný – stejně, jako Bill neměl důvod se za cokoli omlouvat.
„Pšššt, Billi, já to chápu. Chápu, že se na tohle ještě necítíš. Všechno je v pořádku, nemusíš se omlouvat,“ zavrtěl hlavou a políbil jej na spánek. Na Billových rtech se rozlil šťastný úsměv. Tom byl tak tolerantní… a hlavně hodný. Lepšího přítele než jeho si snad už ani nemohl přát.
„Tak… a teď je řada na mě,“ pronesl důležitě a vyšplhal se do sedu, dívajíc se na Toma. Nechtěl celý večer jen tak nečinně ležet a nechat se Tomem laskat. Chtěl se s ním také pomazlit. Tak dlouho jej u sebe necítil, a teď by si měl jeho blízkost a nádherné, vypracované tělo odepírat? Tohle pro něj rozhodně nepřicházelo v úvahu. Stejně, jako pro Toma, který se uvolněně položil do peřin a se spokojeným úsměvem se jím nechal hýčkat…
„Jsi tak… tak dokonalý. Tak úžasně mužný. Víš, že to na tobě miluju?“ Billův smích protrhl ticho v pokoji, narušované jen Tomovými nádechy a výdechy, a Bill hravě jazykem polaskal Tomův ušní lalůček. Jasný měsíc, pán noční oblohy, na ně shlížel spolu s prvními vycházejícími hvězdami a oni už nemohli být šťastnější. Tiskli k sobě svá těla a vyměňovali si ty nejkrásnější polibky, jakých byli schopni.
Tomovy prsty spočinuly na Billově tváři a Tom něžně odhrnul pár uhlových pramínků z jeho čela. Cítil se tak krásně, jako snad ještě nikdy.
„Bille, já… děkuju ti. Za to všechno, za dnešek, bylo to… nádherné…“ zašeptal a pousmál se, jeho slova však zastavil Billův ukazováček, položený na jeho rtech. Bill nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Ne, nemáš mi za co děkovat, lásko. To já bych měl děkovat Bohu a nebesům. Za to, že tě mám,“ pousmál se a dlaní pohladil Tomovu hebkou tvář.
Nepotřebovali mezi sebou mluvit. Jejich těla se stulila k sobě a zatímco Tom se pohodlně opřel o bílý polštář, černovlásek si své místo našel jinde. Jeho tělo se přitulilo k tomu Tomovu a on si položil hlavu na jeho hruď, aby se mohl nadechnout té krásné, nezaměnitelné vůně jeho hebké pokožky. Byla to právě ona, kterou se nechal unášet, a která si svým kouzlem podmanila jeho smysly, vedouc jej tak do říše těch nejkrásnějších snů…
autor: Rachel
betaread: Janule
Ježiškote… to bylo tak krásný…. já se začala culit jak debílek když se ho zeptal na tu masturbaci.. xDD A pak jsem se culila až do konce xDDD Chci dalšííííí…… to je totiž strašně krásná povídka… Tom byl fakt hodnej a něžnej x) (Já bych takoví strpení neměla xD )
Tom je v téhle povídce opravdu úžasný ♥♥♥Celá povídka je úžasná,jemná a něžná…
Oh, dokonce jsem musela vyhnat děti, co hlídám, z pokoje, protože pro ně jsou slova jako 'panic' a 'masturbace' opravdu .. neznámá… a já bych pak nerada měla na krku, že sexuálně vychovávám děti, když jsou teprve v první a druhé třídě :oD Rozhodně jsem se u tohoto dílku zasmála i krásně uculovala. Moc pěkné!
Krásné. Taky jsem se u toho tak přiblbe uculovala 🙂
Ale už je to moc dlouho moc dokonalé, už se začínám bát co přijde 🙁
Moc děkuju za komentáře, holky, jsem ráda, že se vám to tak líbilo a že jsem vám vyvolala na tvářích úsměv:-D:-D:-D♥ Děkuju moc za ty krásné pochvaly a přeju příjemné čtení dalších dílů… Jsem ráda, že se vám to pořád líbí a že alespoň někteří komentujete. Děkuju moc:-D♥
Nežnučké a nesmelé a láskyplné… nádherná kapitola. Oni sú k sebe tak krásne nežný, že sa z toho musím usmievať a je mi tak pekne ♥