autor: Áďa & Bitter
„Tome!! Tome!! Tome, pomoc!!“ rozléhalo se potemnělým pokojem. Zoufalé výkřiky se odrážely od stěn a vracely se k chlapci, v jehož hlavě se rodily.
„Bille!“ vykřikl a rázem byl na nohou. Zmateně se kolem sebe rozhlédl. Byl v jejich domě, v obýváku, ale jak to? Vždyť přece…
„Bille…“ šeptl a zničeně znova usedl na gauč. Nic se nestalo. Nikam nejel a Billa taky nenašel, jen se mu něco zdálo… Bylo to naprosto nepopsatelné, kam se hrabaly všechny horory světa, které viděl. Bylo to tak skutečné… zřetelně cítil Billův strach a obavy… Svíraly mu srdce tak moc, že měl pocit, že musí bezpodmínečně puknout.
Jeho pohled sklouznul na hodiny, které mu ukázaly, že je pozdě v noci, a každý normální člověk už spí, jen on ne… on, a ještě někdo…
„Tak hni se… Trvá ti to jak nevim co,“ vztekal se Hans a vlekl Billa do auta, ale ten co chvilku zakopnul a cesta se tak zdála nekonečná.
Za nimi vlekl Simon Nadyn, která na tom nebyla o nic líp. Na obličeji, krku a triku měla zaschlou krev a její oči už nedokázaly zadržet příliv slz.
„Hansi, to tu děvku povlečem taky?“ prsknul naštvaně a strčil ji tak, až Nadyn upadla a zůstala ležet na zemi. Nedokázala se sama zvednout a pochybovala, že se ještě zvedne.
Hans jen posadil Billa do dodávky a otočil se.
„Ne, byla by nám k ničemu…“ odvětil a noční krajinou se rozlehly dva výstřely, které bez milosti dívku, která se s posledním vypětím sil vyškrábala na kolena, poslaly k zemi. Tentokrát definitivně.
Bill jen vytřeštil oči a rozkřičel se. Nebýt pásky přes rty, třeba by ho i někdo slyšel a pomohl by mu, možná…
„Tome… ne, nic nemáme… je to jen pár hodin, my neděláme zázraky… zatím se snažíme získat povolení od Billova operátora, abysme dohledali, kde byl, když ti volal, ale ani to není za chvilku… musíš být trpělivý,“ snažil se Peter uklidnit svého svěřence, který mu teď v noci volal, naprosto mimo a vystrašený na tu nejvyšší možnou míru.
„Ale on je v nebezpečí… oni ho zabijou!“ křikl Tom do telefonu zoufale.
„Tome, byl to jen sen, jsi vyděšený, to je pochopitelné, ale teď s tím nic neudělám. Nikoho tam nechceš a já přiletím až ráno, tak mi řekni, co mám teď dělat? Tome, musíme čekat, nevíme ještě nic…“
„Ale já to vím, to nebyl jen tak obyčejný sen… děje se to, oni mu ubližujou a Nadyn taky… je na smrt vyděšený, já to cítím! Jsme dvojčata!“ trval si Tom dál na svém.
Vždycky měli s Billem stejné sny a nejednou se mu zdálo o věcech s Billem nějak spojených, a nepochyboval, že právě teď je tohle ta skutečnost. Bill je někde zavřený, drží ho tam ti dva, o kterých jim vyprávěla Nadyn, která je už sama jen krůček od smrti.
Tak proč mu nevěří… proč ten statek, skladiště nebo co to vlastně bylo, nehledají? Proč ho neposlouchají?
S pohledem upřeným na Nadyn Bill ani nevnímal, jak ti dva nastupují, Simon startuje a jedou pryč. I když už mu Nadyn zmizela z dohledu, pořád se mu před očima přehrával ten okamžik. Probrala ho až facka od Hanse.
„Tak vnímáš mě, ty děvko?!“
Bill jen vyplašeně zamrkal, Hans se usmál a na tvář ho pohladil.
„Šikulka… máš teď možnost si odpočinout, sladce se vyspinkat, protože až dorazíme tam, kam potřebujeme, začneme hned s výcvikem a garantuju ti, líbit se ti to moc nebude a moc toho nenaspíš… Ale když budeš šikovnej, tak to budem mít rychle z krku, je ti to jasný?“ uchichtl se, a Bill, ač se uvnitř klepal strachy, horlivě přikývl.
Nebude se bránit, nebude vzdorovat… Jak by taky mohl? Tohle nebylo jako ve filmu, kde se hlavní hrdina nebo hrdinka do poslední chvilky vzpouzí a ve finále má jen pár škrábanců, neporušený make -up a dokonalý účes.
Tohle je realita, kopance a facky bolí, rány krvácejí, kulky zabíjí a není tady nikdo, kdo by ho zachránil.
Žádný princ na bílém koni, žádný neohrožený vyvolený, který ho odvede a kulky budou lítat skrz něj… Ani Tom… jak by taky mohl vědět, kde je?
Nic takového, jen utrpení a na konci toho smrt – vysvobození…
Svou pohádku už si prožil, měl slávu – u nohou mu ležel skoro celý svět…
Měl peníze – tolik věcí, co si chtěli s Tomem pořídit, teď už nemá ani cent…
Měl přátele – sice jen pár, ale nedal by na ně dopustit a naopak…
Měl lásku – Toma, svoje dvojče, které by pro něj zemřelo, už ho nikdy neuvidí…
Měl tak nehorázné štěstí… a za štěstí každý jednou zaplatí… i ty, jednou, za štěstí zaplatíš.
„Tome, tohle je inspektor Moris, povede vyšetřování, protože tady v Americe nemám žádné pravomoci, ale nemusíš se bát, budu tady s tebou, a kdyby se ti něco nezdálo nebo tak, se vším se poraď se mnou a já se pak s Morisem domluvím, ano?“ představil Peter Tomovi inspektora a Tom jen kývl a podal mu ruku.
„Už vás únosci kontaktovali?“ zajímal se hned Moris a Tom jen zavrtěl hlavou. Ještě pořád byl na Petera naštvaný, a navíc ještě v tom bude šťourat někdo cizí…
Co když odhalí, co je mezi ním a bratrem? Co pak budou dělat?
„Pane Kaulitzi, nemusíte se bát s námi mluvit a spolupracovat, únosci sice budou žádat, abyste policii odvolal, ale to je nesmysl. Mohli by pak sebrat peníze a vašeho bratra nevrátit, nebo nedejbože zabít vás oba… já vás nechci děsit, ale to je pravda, a já chci, aby bylo mezi námi jasno,“ promluvil Moris a mile se na Toma usmál. Ten jen znova kývl a sedl si na sedačku.
„Nechcete třeba nějakou Billovu fotku nebo něco?“
„Ne, to nebude nutné, jen si s vámi teď musím důvěrně promluvit, možná budou některé otázky nepříjemné, ale musíme vědět co nejvíc, co když je únosce někdo z vašich blízkých přátel nebo tak…“
„Ja – jaký otázky?“ zavrtěl sebou Tom a napjatě se narovnal.
„Tome, neboj, to je jen běžný postup…“ mrkl na něj Peter a Tom jen kývl.
„No… no dobře…“ Souhlasil Tom po chvilce a zadíval se na Morise.
„Takže, bydlel jste tady jen se svým bratrem?“
„Ano, jen teď u nás chvilku bydlela jedna naše známá.“
„Jak dlouho se s ní znáte?“
„No, chvilku… seznámili jsme se až tady a Bill jí nabídl, že u nás může bydlet, měla nějaký problémy…“
„Jaký problémy, co byla zač?“
„Já… já nevím, o tom se bavila spíš s Billem. Já jen vím, že si rozuměli a byla to fakt hodná holka, vařila, pomáhala nám tady a tak… Nadyn.“
„Byla?“ podivil se Moris a zkoumavě se podíval na Petera.
„Co?“
„No řekl jste – byla to fakt hodná holka. Byla.“
„Zmizela i s Billem… Byli nakupovat a…“
„Proboha, Tome! Že je Bill naivní jak děcko, beru, ale jak můžeš bejt tak blbej ty? Nastěhujete si sem cizí holku a ty ji pak pustíš s Billem ven?! To tě vůbec nenapadlo, že ta holka v tom jede?! Jak se jmenovala dál, kde dělala?!“ rozkřičel se najednou Peter a Tom jen zamrkal.
„Ne, to přece… Nadyn by…“
Tom jen zalapal po dechu. No jasně, každý věděl o tom, jak je teď Bill citlivý a využili toho, Nadyn si ho obmotala kolem prstu, stejně jako jeho, a on jí svěřil jeho život. Věřil, že s ní bude v bezpečí…
Jak mohl být tak hloupý?
autor: Áďa & Bitter
betaread: Janule
ne to ne….doufam že si Tom nebude myslet že to udělala Nadyn…jinak moc hezký =D
Tahle povídka mě přesvědčila o pravdivosti lidových přísloví,konkrétně:nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř!!!!Chudák Nadyn…