autor: Iwča
Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale poslední dobou nebyl moc čas ^^ a taky vím, že je to docela krátký, další díly snad budou delší ))).
Tom se nadechl a podíval se na kluka, sedícího na okně.
„Miluješ mě?“ zeptal se na jednoduchou otázku a nervózně čekal na odpověď.
Bill lehce vykulil oči a koukal na něj. Co mu má odpovědět? A když odpoví ano, co se stane? A když ne…?
„C-cože?“ zeptal se potichu, potřeboval získat trochu víc času.
„C-cože?“ zeptal se potichu, potřeboval získat trochu víc času.
„Jestli mě miluješ,“ zopakoval Tom ochotně.
„Proč… to chceš vědět?“
„Ještě si mi to neřekl, ani nenaznačil, takže prostě… jen chci odpověď, to je všechno.“
„N-no… možná…“ špitnul černovlásek potichu a sklopil pohled.
„Ještě si mi to neřekl, ani nenaznačil, takže prostě… jen chci odpověď, to je všechno.“
„N-no… možná…“ špitnul černovlásek potichu a sklopil pohled.
Tom se vítězně usmál, přitáhl si Billa za pas k sobě a políbil ho. „Tak buď se mnou. Já se změním, slibuju.“
„Ne…“
„Co ne?“ vstoupil mu do toho Tom okamžitě.
„Kdybys mě nechal domluvit… Nechci, aby ses měnil.“
„Ale… vždyť proto jsi mě nechal. Proto, že občas něco… beru a tak. Nebo ne…?“
„Asi jsem trochu změnil názor,“ pokrčil rameny a lehce se usmál. Tom očividně nechápal, takže vzal jeho ruku a strčil si ji do zadní kapsy kalhot. Ještě tam měl zbytek toho, co si včera koupil. Tom to chvíli ochmatával, a když ho to přestalo bavit, jednoduše to vytáhnul.
„To… Bille, řekni, že je to cukr, prosím,“ podíval se na něj. Nemohl tomu uvěřit. Ne! Bill přece nemůže brát drogy! To nejde, ne, ne a ne!
„Proč? Když to děláš ty, tak já můžu přece taky,“ zavztekal se Bill, vytrhl mu to z ruky a vrátil to do kapsy. Myslel si, že na něj bude Tom hrdý. Že bude rád, že už to Bill umí taky. Že teď to můžou brát spolu…
„Od koho si to koupil? A víš, co v tom vůbec je? Sakra, mohlo se ti něco stát! Mysli trochu!“
„N-nevim, kdo to byl… A nezvyšuj na mě hlas! Je to normální… nevim. Asi koks…“ černovlásek se začínal cítit hodně nesvůj. Vážně mu to bylo nepříjemné.
„Jasně, takže si prostě někam šel a něco koupil. Ten chlap tě mohl zabít, nebo klidně i tohle! Prosimtě… nedělej to, už nikdy, okay?“
„Ale já chci! Nechovej se jako moje matka! Líbí se mi to a můžu si dělat, co chci.“
„Ježiši, Bille, vážně ti to nedochází? Když to budeš brát, budeš závislej a… nechci si představovat, jak bys dopadl.“
„Nebudu. Ty přece taky nejsi závislej.“
Tom protočil očima. „Bille! Nesrovnávej se se mnou, kruci! Prostě… to nedělej.“
„Chci!“ syknul černovlásek naposled a utíkal na záchod. Vezme si znovu. Ano. Ne z trucu, prostě proto, že chce. Proto, že nebude Toma ani v nejmenším poslouchat.
Dredáč se sebral a hned běžel za ním. Když vešel na záchodky, Bill už byl v jedné z kabinek.
„Bille… miláčku, prosimtě. Vylez, ano?“ pomalu procházel a koukal pod dveře, musel ho najít, „Já… dám ti něco lepšího. A budu mít klid, protože budu vědět, co to je, a že je to čistý. Prosím…“ Zastavil se před jednou z kabinek. Bill seděl na sklopeném prkýnku a pohrával si s pytlíčkem.
„Lžeš. Nic mi nedáš. Akorát ze mě budeš dělat dítě, jako máma.“
„Přísahám! Na cokoliv chceš. Hlavně už vylez…“
Zazvonilo. Oba chlapci tohle upozornění ignorovali, byli moc zaměstnaní řešením tohohle… ‚problému‘.
„Mmmm… dobře,“ kývnul nakonec Bill a pomalu vylezl z kabinky, dal klukovi naproti pytlíček a ten ho okamžitě vzal a jeho obsah spláchl do záchoda.
„Už mi to nedělej,“ pípnul a rychle černovláska objal. „Nikdy nic nesmíš brát ve škole, poznaj to a vyhoděj tě. Půjdeš… po škole ke mně a trochu si o tom promluvíme, jo? Fakt nechci, abys něco bral. A když, tak ne často a jedině se mnou. Slib mi to,“ pustil ho a podíval se na něj.
„No jo, pořád. Ale myslim, že mamka bude po škole na mě čekat. Takže nevim… Promluvíme si o tom o polední přestávce. Ale musim bejt ve škole, máma to zařídila s ředitelem…“
„Ty máš pořád nějaký ‚ale‘. No, fajn. A teď pojď do třídy, ať nemáš zase průšvih.“
Až do polední přestávky probíhalo všechno docela normálně. Kluci si spolu zase povídali, oba se prozatím snažili vyhýbat tématu drog. Tom vlastně nechtěl Billovi nikdy nic dát, ale… není lepší, když to dostane od něj a málo, než když si vezme sám a něco se stane? Dobře, tenhle argument Tomovi samému taky moc nestačil, ale co měl dělat. Bill to prostě chtěl a už mu není 12, aby za něj rozhodovali ostatní. Brzo mu bude osmnáct, je v podstatě dospělý… Stejně si Tom bude pořád vyčítat, co mu slíbil. Nedovolí, aby z něj byl feťák, nikdy.
autor: Iwča
betaread: Janule
Oh, ani si nedovedu představit, jak dlouho jsem na tenhle díl čekala.. 😀
povedl se. 😉
No páni z Billa je najednou pěknej hajzlík 😀
Teda Bille…já ti dám aj brat drogy..! 😀 Ale moc se mi líbí reakce Toma, že nechce, aby Bill něco takového bral…to je od něj hezký..:-)
Och!! rychle dal !!!!!!!!!!
[2]: To není najednou,to z něho udělal Tom!!!!!
A teď si snad konečně uvědomuje,co způsobil!!
dočkala som sa tohto dielu… ja proste túto FF-ku milujem. :-* dokonalosť…. už sa teším na pokráčko
tak teď do toho vlítnou oba…no výborný..x(
[5]: Jančo, já s tebou souhlasím, i s tím, cos psala u minulého dílu. Já být jeho matkou, tak ho spráskám, že ho vlastní otec nepozná. Měla bych jistotu, že ho už nenapadne něco vzít… Nojo, já pacifista. Ale co se týče Toma, na toho se zlobím taky. Jak může chtít, aby Bill nefetoval, když to on sám dělá? Pokrytec.