autor: illyrias
Bill jen polkne, bojí se promluvit, má strach, strach z Toma, a taky z toh,o že se rozhodnul špatně.
„Bojíš se?“ Šeptne, hledí do těch vystrašených očí.
„Ne.“ Zalže, nechce, aby Tom věděl o jeho strachu.
„Proč mi lžeš? Vidím to na tobě.“ Pohladí Billa jemně po tváři, čímž mu uvolní ruku.
„Budeš to dělat? Znovu?“ Zeptá se Bill co nejtišeji to jde, avšak Tom ta slůvka zaslechne.
„Ne, Bille, ublížil jsem ti dost. Mrzí mě, jak jsem se choval. Je to neodpustitelný, už chápu tvoje chování.“ Stáhne ruku k sobě. Bill se ale nevzdaluje. Strach jak rychle přišel, tak hned opadává.
„Ani nevíš, jak moc mi je to líto, omlouvám se.“ Odvrátí Tom pohled.
„Tome, já, nevěděl jsem, že to od tebe někdy uslyším.“ Natočí si Toma, aby mu viděl do očí.
„Miluju tě. Ale je příliš pozdě, co? Nikdy mě už nedokážeš milovat, a taky je tu Sylar.“ Bill se musí držet, aby se nerozbrečel.
„Ne, Tome, mýlíš se. Možná, když mi dáš čas.“ Musí se pousmát.
„A co Sylar?“ Koukne do Billových očí.
„Ten už není.“ Zavrtí hlavinkou.
„Jak to myslíš, že není?“
„Odešel, dal mi na výběr, měl jsem si vybrat mezi ním a tebou.“
„Vybral sis mě, proč?“ Tom nechápe proč právě jeho, toho, kdo mu nejvíce ublížil.
„Protože, protože jsi můj bratr, i přes to všechno k tobě něco cítím.“
„Je to láska?“ Pozvedne Tom obočí.
„To já nevím.“ Špitne.
„Je to nenávist?“ Tipne si dál Tom.
„Ta to není.“ Ujistí Toma lehkou pusou na tvář.
„Myslíš to vážně?“ Posadí se na posteli.
„Ano, ale nechci ti dávat zbytečně naději, můžem být bratři.“ Tom vděčně přikývne.
„Děkuju ti, Bille, vážím si toho.“
„To je dobře, tak prosím mě nezklam, ať nelituju.“ Pousměje se, Tom přitaká.
„Nebudeš litovat, bráško.“
„To doufám, už budu muset jít, nechci je nechat tak dlouho čekat.“
„Jen běž, zítra už jdu domů.“
„Já vím. Ahoj.“ Rozloučí se s Tomem a odejde. Tom za Billem hledí. Teď už to bude dobré. On se polepšil, bude se snažit být na Billa takovej, jak si zaslouží.
Bill není spokojený sám se sebou. Byla to těžká volba, necítí se dobře, jak se rozhodl. Byl si však jistý, že by se cítil stejně, kdyby se rozhodl pro Sylara.
Toma další den pustili, Gordon pro něj zajel, Bill s matkou mu zatím nachystali dárky pod stromeček. Simone svému synovi koupila hodinky, Flexu, co si tak přál, i když jich má plno. Gordon přihodil drahé Porsche, které neplatil jen on, ale i Simone, přeci jen neměl ještě svoje auto. Bill mu narychlo koupil oblečení v hip hopovém stylu. Nevěděl, co jiného by měl.
Gordon přiveze Toma, ten už se hrne ke stromečku, kde postává matka s jejím mladším synkem.
„Jsem doma.“ Usměje se šťastně a nakoukne pod stromek.
„Rozbal si dárky.“ Usměje se také Bill. Tom vezme jeden zabalený dárek. „Hodinky.“ Vydechne když jej vybalí. „Mami, tos byla ty.“ Uhodne hned a nasadí si je na zdravou ruku s pomocí Billa.
„To je jen drobnost. Ten hlavní dárek teprve přijde.“ Řekne tajemně matka a podá mu další dárek. „Luxusní trička.“ Začne si hned prohlížet oblečení, co mu koupil Bill. „Tohle byste nevybrali, takže ty, Bille?“ Usměje se a Bill přikývne.
„Líbí se ti?“
„Ano, děkuju.“ Pak ještě rozbalí flexu. Přejde k němu Gordon a dá mu malou krabičku. „A tady, tohle je ten nejdůležitější dárek.“ Tom se podívá na krabičku, očekává prstýnek nebo řetízek, a už si připravuje, jak zrovna z toho bude nadšený. Otevře krabičku.
„To jsou klíčky od auta?“ Vydechne překvapeně, nadšení nemusí ani hrát, to, že by mu koupili auto, s tím nepočítal.
„Je to taková malá dodávka, nic extra.“ Vtipkuje Gordon.
„Tati!“ Popíchne ho hned Tom.
„Kde je?“
„V garáži.“
Tom na nic nečeká a rozeběhne se do garáže. Překvapeně hledí na ten luxus. Nemůže uvěřit, že ten brouček, jak se ho rozhodl jmenovat, je teď jeho. Jemně přejede po kapotě auta. Za ním už se objeví Bill s rodiči.
„To je, och bože, děkuju!“ Běží rodiče obejmout, a také Billa.
„Musím teď já, pojďte.“ Zatáhne je zpátky do domu. Vyběhne do svého pokoje. Odkud přinese tašku z dárkama. Své matce koupil náhrdelník, otci drahé doutníky. Podá oběma dárky a oba rodiče jsou překvapení a poděkujou.
„Pro tebe mám nahoře.“ Šeptne Billovi do ucha, chytne jej za ruku a běží s ním do svého pokoje. Billovi koupil řetízek ve tvaru půl srdíčka. Podá Billovi malou červenou krabičku, ten ji otevře.
„Tome to je, krásný, děkuju. Kde je druhá půlka?“ Zajímá se hned Bill. Tom jen z pod trička vytáhne stejný řetízek, jen s opačnou stranou půl srdíčka. „Ten mám já.“ Bill je dojatý.
„Tome nemusel sis dělat škodu,“ vytáhne řetízek ven.
„Ale já chtěl, ukaž, připnu ti ho.“ Vezme od Billa řetízek a připne jej Billovi na krk, sice mu to díky sádře trvalo déle, ale povedlo se.
„Teď půjdu projet auto. Půjdeš se mnou?“ Nabídne Billovi, ten začíná uvažovat jestli má. „Bille je to jen auto.“ Zasměje se Tom Billovu přemýšlení, jestli má.
„Já vím, ale budeš tam ty.“ Zasměje se.
„Copak? Bojí se, že zaparkuju v cestě u lesa a tam se na tebe vrhnu?“ Ušklíbne se Tom.
„No tak trochu taky.“
„Původně jsem to měl v plánu. Jenže teď, když si to odhalil…“ Pokrčí rameny, Bill jej okamžitě štípne do boku.
„Hele!“ Zasmějou se. Oba seběhnou schody dolů, rodičům oznámí, že jdou projet nové auto, rodiče je upozorní, ať opatrně, silnice díky náledí kloužou. A taky to, že by neměl Tom kvůli sádře řídit. Tom jen odsekne, že umí dobře řídit. Sednou si do auta.
„Ty budeš řadit, umíš to Bille?“
„A neměl bych řídit přeci jen já?“
„Já to zvládnu, neboj, jen ti budu říkat z rychlostma.“ Pousměje se na Billa. Bill se taky usměje. „Věřím ti.“
„Škoda, že nemůžu sundat střechu. Doufám, že se brzo oteplí,“ zakňučí Tom. Bill se jen zasměje.
„Tak jí sundej, sice promrznem, ale nesněží.“ Tom se podívá na Billa, jako by to byl největší cvok.
„Jo? Už vidím pohledy těch lidí.“ Nastartuje a zapne topení. Může se vyrazit.
autor: illyrias
betaread: Janule
no je to hruza, ze mu Bill tak rychle odpustil..chudak Sylar je ted sam…já bych Tomovi nikdy neodpustil..jeste se sním vyspí a me trefi
ahh…to je úžasný,že spolu vycházejí^^
tak hele..jestli se jim na tý projížďce něco stane,tak tady příště nebude ode mě slušnej komentář,jasný? xDxD
tak a ted se nabouraj oba a to bude konec jednoho dramatu 😀
[1]: tak to nas trefi dva jako. 😀 A beztak se spolu vyspi. Jdou projet novy auto……tak co by k tomu neprojeli aj Billův zadek 😀
vynikajuce vynikajuce:):) zacina mat tato poviedka ten spravny smer:)
No tak jako snad ta projížďka neskončí nějakým dramatem a dobře dorazí 🙂
[3]: omg.. ty aby jsi neměla připomínku co? 😀
no, dúfam, že sa nestane nejaká havária, alebo čo..x)) nechápem, že Bill dokázal Tomovi tak rýchlo odpustiť, ale teší ma to…rovnako ako by ma tešilo, keby bol so Sylarom..x))
super. ten Bill si o to koleduje! Tome, vojeď ho!!!
[1]: Úplně souhlasím!!!!!Jsem totálně znechucená tímhle vývojem,chudák Sylar,zachránil Billovi život,a ten ho odkopnul jako prašivého psa…..A ta zrůda,co si říká jeho bratr si teď s ním bude vesele užívat,jako by ho nikdy málem neumučil k smrti!!Je mi z toho zle,to je tak nespravedlivé…!!!!
mě je taky Sylara líto…x(
Nevím proč, ale je mi Sylara docela líto… A myslím, že by mu Bill neměl tak rychle odpustit! I když… já nwm…
suuper 🙂 doufám, že se nevybourají xD