autor: Lauinka
Strašně moc se omlouvám za zpoždění, ale bylo nějaké špatné období a já se nějak zasekla, ale už jsem zase zpátky… Takže… tady je další dílek, tak si jej užijte… S pozdravem vaše věrná twincesťačka Lauí.
Vzbudili se až odpoledne. Vlastně nikam moc nespěchali.
„Dobré ráno,“ usmál se Tom.
„Dobré.“ Odpověděl ještě rozespale Bill a protíral si zalepené oči.
„Dneska musíme pokračovat.“ Pohladil Bill po tváři.
„Mám hlad,“ zaprotestoval černovlásek.
„Kousek odtud je jeden motorest, najíme se tam, ano?“
„Dobře,“ posbíral se ztěžka Bill z postele.
Posbírali si věci a opět se vydali vstříc krajině. Bill ještě podřimoval, když auto zastavilo.
„Lásko?“ Oddělal mu z tváře vlasy. „Nespinkej.“
„Mmm,“ zabrumlal Bill a otevřel oči.
Šli dovnitř. Moc lidí uvnitř nebylo a tak si sedli k jednomu temnějšímu koutu. Dali si kafe a čerstvý křupavoučký croisant.
„Kam vůbec jedeme?“ Zeptal se se zájmem.
Tom pouze pokrčil rameny. „Já nevím, pryč odtud.“
Bill se už neptal, stejně to bylo jedno. Hlavně, že si byli po boku. Pojídali celkem v tichosti. Ani jeden z nich netušil, že muž, sedící u stolu u okna, pozorně sleduje oba chlapce. To Klárk jej najal. Od začátku se mu Tom nelíbil a věděl, že je krysa. Ale když se dozvěděl, že je Andy mrtvý, bylo mu jasné, koho podezřívat. A když i začal utíkat a bránit to pískle, podezření se potvrdilo. Chtěl se mu nemilosrdně pomstít, jim oběma. Co nikdo nevěděl, bylo, že Klárk Andyho tajně miloval. Nikdy se o tom neodvážil s nikým mluvit. Nenáviděl Toma. Stále se kolem Andyho motal a byl mu po ruce a on z toho šílel. Tajně Toma sledoval a zjistil, kdo v parku porušil pravidla. Snažil se jej varovat, ale Andy věřil Tomovi a zaplatil životem. Teď jej už může zabít, už není nikdo, kdo by jej chránil. A moc dobře věděl, kde je jeho nejslabší místo. Bill.
Oba chlapci se zvedli a opět se vydali k autu. Pokračovali v cestě a tajemný řidič s nimi. Dával si veliký pozor, aby ani jeden z nich nic netušil. A dařilo se. Tom sice dával bedlivý pozor, ale tohoto narušitele nezaznamenal.
„Co myslíš, že dělá máma?“ Špitl otázku, která jej tížila nejvíc. Stále na mámu myslel.
„Já nevím,“ Tom si jej přitáhl k sobě. Nedokázal mu na otázku odpovědět, i přesto, že jej chtěl chránit od špatných myšlenek. Bill se k jeho tělu tulil a z těžkých myšlenek, honících se v jeho hlavě, tvrdě usnul, opíraje se o Toma.
Rychle se setmělo. Na nebe se vyhoupl samotný král noci se svým věrným stádečkem. Bill spokojeně oddechoval a občas lehce nakrčil nosík. Tom se jen blaženě usmíval při pohledu na něj. Byl rád, že jej má u sebe. Nedokázal by nikdy zapomenout. Chtěl poznat svoji matku, ale věděl, že se s ní nikdy nesetká. Přivřel oči, ale opět je rychle otevřel. Nic zvláštního se nedělo. Ani nebyl unaven. Spát se mu nechtělo, a tak nebyla potřeba nikde zastavovat a zbytečně se zdržovat. Zastavit musel až na čerpací stanici.
Bill rozespale otevřel oči. „Co je?“ Cítil, že motor utichl a už jej nekolíbalo pohupující se auto.
„Spinkej, jen natankuju.“ Usmál se Tom a pohladil svého miláčka po vlasech. Stále byly tak krásně jemné, jako pravé hedvábí.
„Budeš spěchat, že jo?“ Špitl rozněžněle. Nechtěl tam být dlouho sám, vlastně měl strach, co všechno se může stát. Ale tuhle cestu si vybral on sám, a tak si nesmí stěžovat, Tom jej varoval.
„Nebudu, jen pár minutek,“ políbil jej na rty a vystoupil do chladné noci.
Bill mezitím zase zavřel oči. Byl nějaký unavený. Snad z toho všeho přemýšlení. Měl strach, co bude dál, ale fakt, že je se svou životní láskou, jej stále držel. Každý den, hodinu i minutu. Nakonec oči opět otevřel a koukal z okýnka, opírajíc se o něj. Studené sklo jemně chladilo jeho spánek. Přivřel oči a nechával se unášet tichem okolo. Málem si ani nevšiml, že vedle jejich auta zastavilo další. Jen ledabyle otočil pohled k němu. Bylo veliké a černé jako Tomův Cadillac, ale mělo boční otevírání, kde byl veliký prostor. Prostě obyčejný černá dodávka. Mělo kouřová skla, a proto řidiče ani nezahlédl. Otočil se zpět ke vchodu, ale Toma stále nikde neviděl, nadechl se a opět vydechl.
Klárk je stále bedlivě sledoval, a konečně mohl využít své příležitosti. Když zmerčil, že se Bill dívá jiným směrem, rychle vyběhl z auta, otevřel to Tomovo na místě spolujezdce, kde podřimoval Bill. Než černovlásek stačil pochopit, co se děje, spočinul v náruči s pevným objetím. Hrubá ruka překryla jeho ústa a někdo jej někam táhl. Snažil se křičet, ale nešlo to. Slzy téměř okamžitě vytryskly z jeho očí. Snažil se bránit, ale marně. Najednou byl v temném prostoru a kola pod ním se rozpohybovala rychlým tempem.
„Tome!“ Zakřičel a malými pěstmi začal bušit do plechu. Nebylo mu to nic platné, Tom křik neslyšel.
Tom šel pomalým krokem zpět k autu. Když byl již blíž, všiml si, že něco není v pořádku. Dveře byly otevřené a Bill nikde. Zorničky se mu zvětšily na nejvyšší možnou míru. Hodil nakoupené jídlo do auta a doslova se vřítil na záchody. Billa nenašel. Rychle se vrátil zpět k autu. Nechápal to. Utekl? Nechtěl s ním dál být? Přemýšlel nad tím do té doby, než spatřil na zemi dvě černé linie od kol. Došlo mu to.
„Ne, to ne,“ zakroutil hlavou a prudce rukou udeřil do střechy auta. „Doprdele!“ Otočil se k autu zády a pomalu se po nich svezl až na zem. Z očí mu tekly slzy. Selhal. Měl jej chránit, ale nezvládl to. Zapípal mu mobil. Rychle jej vytáhl a začetl se do zprávy.
„Vzal jsi mi to nejcennější, co jsem měl, budeš pykat! Ten spratek je jen jako pojistka. Já chci tebe! Víš, kam jet, jinak zemře.“
Nevěděl, která krysa to udělala, ale byl rozhodnut Billa zachránit. Rychle sedl do auta a rozjel se zpět. Moc dobře si uvědomoval, co Billovi hrozí. Jeho žaludek se stáhl a hlava se mu nepříjemně točila. Vytáhl si z krabičky jednu cigaretu a nedočkavě si ji zapálil. Urychleně potáhl a z pootevřeného okénka vyfoukl kouř. Ruce se mu nepříjemně potily. Připadalo mu jako by měl horečku. Znovu urychleně potáhl. Prsty nervózně klepal o volant. Uháněl, co nejrychleji to šlo. Rozklepanou rukou zahodil nedopalek a poté vytáhl svoji krásně naleštěnou zbraň. Zkontroloval zásobník. Chyběla jediná kulka. Opět jej zasunul. Střílel už tolikrát, ale nikdy nestřílel po živém terči. Vlastně jen jednou. Tu jedinou věnoval Andymu. Cesta byla ještě daleká a tak dupl více na plyn.
autor: Lauinka
betaread: Janule
to už ho chytli? Já doufala, že aspoň chvíli budou mít klid…x(
Chudáčci oba..tohle nedopadne dobře..nedopadne..myslím si že Lauinka nechá Toma aby umřel..
Tak nějak souhlasím se Sauriel 🙂 xD Miluju tenhle příběh, vážně jo…
A já myslela že už jim ujedou a že budou spolu a nikdo je nenajde a zase si mi to přetrhla. No nic počkma na další dílek a budu tajně doufat aby to dopadlo dobře
Opowaž se zlato udělat něco co se mi nelíbi. Oba musí žít ať chceš nebo ne 😀 Jinak si mě nepřej teda..
Každopádně moc powedenej díl až mi bylo do breku jak se to opět zwrtlo 🙁
Takže honem dál…
Zase katastrofa!!Mám takový pocit,že tohle dobře nedopadne….ať se pletu!