autor: Schwarz Engel
„Cože?????“ Tohle Bill úplně nečekal.
„Já za to nemůžu, prostě se to stalo.“
„Andy, proč jsi mi to neřekl dřív?“
„Bál jsem se, jak budeš reagovat.“ Tom se rozhodl opustit svůj úkryt a šel ke dveřím za Billem.
„Jé, ahoj, Tome,“ Andy úplně celej zrudnul a jenom se modlil, že to Tom neslyšel.
„Andy, tohle prohovoříme. Billí, můžeš nás nechat o samotě?“
„Jasně, Tome.“ Bill odešel a měli volné pole.
„Andy, ty víš, že si kamarád, ale já tě nemiluji.“ Tom to na něj vybalil rovnou, chtěl ho zbavit falešných nadějí a všeho, co by ho vedlo nebo navádělo k tomu, že má nějakou cestu.
„Já… Promiň, Tome, já to věděl, že ty mě nechceš. Proto ses to neměl nikdy dozvědět. Chtěl jsem na tebe zapomenout.“
„Nechci ti dávat naděje. Budem dál kamarádi, jo?“
„Neslibuji ti, že to zmizí, ale jo, budem dál kamarádi.“ Andy nemohl nic dělat. Věděl, že s Tomem nic nehne. Proto se jenom rozloučil a odešel. Bill zatím seděl u kompu a psal si na lidech s kámošema. Vlastně půlku ani nezná, jenom přes net. Tom zavřel dveře a odebral se nahoru za ním.
„Bille, ty mě dneska budeš učit tancovat??“
„Chceš? Mně se nechce. Jenom jsem nechtěl jít dneska ven s Andym. Proto jsem mu to řekl.“
„Aha. A co do kina bychom zajít mohli, ne?“
„Fajn. Co dávají?“
„Nevím, asi horror, a pak tam je jeden takovej filmík, který má hodinu a čtyřicet pět minut, je to o dvou lidech, co se milují, mají rádi bílé pudly a nakonec…“ Bill ho prudce umlčel vřískotem.
„Ježíši Maria oni dávají ‚Láska přes zvířata‘!!!!“ Zatleskal si s radostí. Tom to věděl, že na to bude chtít jít. Proto vzal prachy, že se podívají i na ten horror.
„Bille, co kdybychom skoukli i horror.“
„Oky. Ty lístky, já limči a jídlo.“
„Dobře, oblíkni se, za chvíli ti ho dávají.“
„Za pět minut jsem dole“
Rychlostí až neuvěřitelnou se převlíknul a přelíčil. Tom se usmíval. V tomhle svého bráchu teda nechápal, a zároveň i obdivoval. Kolikrát mu chtěl říct, proč si nevezme, co mu přijde pod ruku, jako to dělá on sám, ale radši se přemohl, protože ví, co by mu řekl… Tome, ty si se zbláznil, víš, jak bych vypadal?…
„Tak můžeme jít.“ Tom zvednul hlavu, aby viděl Billa na schodech, a úplně mu spadla čelist na zem, jazyk k patě a oči mu vypadly z důlku. Bill se jenom zasmál, a přitom vyceňoval ty svoje krásný zoubečky. Tom se oklepal.
„Sluší ti to.“
„Díky. Příště si připevni tu pusu, zlato.“ Vyrazil ven a už si to štrádoval do kina. Tom ještě chvíli nechápavě zíral na to místo, kde stál Bill. Pak se, ale obrátil, zamknul a doběhnul ho.
„No i v těch podpatkách chodíš rychle.“ Udivil se, jak to dokáže.
„Léta cviku, Tome. Jenom cvik.“ Došli do kina, koupili lístky, popcorn a coly.
Celý večer v kině se buď smáli, brečeli, nebo měli strachy stáhnutej zadek. Hlavně tedy Bill, když viděl pasáž, jak nějakej chlap uříznul hlavu motorovkou ženský. Celý večer si užili. Takhle se dlouho nepobavili. Najednou cítili, že jsou si bližší než předtím. Než kdykoliv předtím. Ale oba dva to svedli na to, že dlouho nebyli spolu. Je něco kolem devátý večer, a už je pořádná kosa. Bill jako ostatně vždycky si vzal jenom mikinu. Tom už si to odpustil… To já to vydržím… A nabalil na sebe dvě trička a dvě teplé mikiny. Bill nic neříkal, protože věděl, že by mu řekl… Měl jsi se pořádně oblíknout… Šli kolem lesa, ale to už Bill nevydržel.
„Brrr, tady je z-zima.“
„Já ti to říkal už tenkrát, Bille, v zimě se lidi oblíkají teple, aby jim právě nebyla zima, a nechodí tak nalehko jak ty.“ Tom si sundal jednu svoji mikinu a zabalil do ní svého promrzlého brášku. Ač tohle nebyl Billův styl oblíkání, cítil, že mu začíná být tepleji díky kožíšku, který je uvnitř.
„Díky, Tome.“
„Hele co kdybychom si zahráli schovku v lese.“
„Cože? Jak malý děti.“
„No jasný. Zavzpomínáme na starý časy.“
„Ale jestli se ztratím. Běda ti.“
„Tě najdu vždycky.“
Vstoupili do lesa, chvílí kráčeli a začala být trochu mlha. Ideální místo na hrátky. Jako vždycky Bill pikal a Tom se měl někam schovat. Asi po pěti minutách to chtěl už vzdát, že ho nikde nenachází. Už je hluboká tma, že není vidět skoro na krok. Snad tisíckrát se Bill rozhodoval, jestli má jít ven z lesa, nebo ho najít. Rozhodl se pro druhou možnost.
„Tome, já tě najdu!!“ Jak šel Bill dál, pohltila ho mlha. Začal pociťovat chlad.
„Tomi?!“ Za chvíli se zastavil s pocitem, že ho někdo sleduje. Nikoho však nespatřil. Když si oddychl, ozvalo se vřískání nočních ptáků. Lekl se a začal couvat, až do té doby, než pod ním zapraskala větev. Řev ptáků utichl. Zrychleně dýchal a podíval se vzhůru a spatřil oblohu plnou hvězd a měsíc.
„Kurva, dneska je posledního ledna. Úplněk.“ Otočil se, že půjde vpřed a v dálce něco spatřil. Přes mlhu nebyl schopen rozpoznat, kdo nebo co to je.
„Tomi?! Jsi to ty?“ Kráčel blíž. To však neměl ale dělat. Ten někdo začal výt na měsíc. Podíval se pořádně. Vlk to nebyl, ale zatoulaný a vzteklý pes. Uvědomil si to, avšak pozdě. Spatřil ho a pes si to štrádoval k Billovi. Pomalu Bill začal couvat. Rozeběhl se a Bill utíkal pryč přes hustou mlhu a prodíral se větvemi jako nějakou džunglí. Celý les je jedno veliké bludiště. Pak Bill ucítil, jak ho pes srazil na zem. Začal panikařit a řvát. Což psa vydráždilo ještě víc.
„Tomééé, pomóóóc!!“ Nehýbal se a cítil jeho sliny a jeho horký dech těsně nad svým krkem. Když se Bill loučil se životem, někdo přiběhl a psa z něho shodil. Přes slzy nevěděl, kdo to je, ale rozpoznal, že je to chlapec s dlouhými vlasy. Schoval si obličej do dlaní a plakal. Ozvalo se hlasité kniknutí. Nevěděl, jestli to patřilo chlapcovi nebo psovi.
autor: Schwarz Engel
betaread: Janule
To jsou ale kuřata fakt..po hororu jít do lesa, na schovku? Při úplňku? Navrhnout mi tohle někdo tam s radostí omlátím něco o hlavu xD
Kurňik jsem si myslela že je tam nějaký vlkodlak co dostal na Billa chuť..a on je to ,,jen" vzteklej pes xD A zachránil o Tom, že jo? Protože Tom zase nemá nějak extra dloué vlasy..
Tak ten nápad se schovkou po hororu,to může napadnout jenom Kaulitzovic!!xD
Jinak myslím,že ten zachránce nebude Tom,ale někdo jiný,a Bill se do něho zamiluje…
[1]: líp bych to nenapsala 😉
Díky za komentíky :-*:-*
no výborně…na schovku…paka..xD