Únos, bordel a láska 15.

„Za co mi děkuješ?“ Zeptal se nechápavě Tom.
„Myslel jsem, že mě chceš jen kvůli sexu.“
„Proč sis to myslel?“
„Znám tě.“
„S tebou je to něco jiného. Jsi mé dvojče. Jak tě to napadlo?“ objal ho.
„Já ani nevím. Jen kvůli tomu, že jsem tvoje dvojče?“
„Ne!“ Vyhrkl.
„Tak proč?“
„Protože tě děsně miluju.“
„Já ti tak moc děkuju. Nejde to vyjádřit slovy.“
„A čím?“
„Já nevím,.“ Pokrčil rameny.
„Mně to stačí slovy, protože vím, že to myslíš upřímně.“
„Nechci pořád opakovat děkuju…“ přitulil se k němu.
„Půjdeme?“
„Jasně, ale musíš mi pomoct vybrat oblečení.“
„Vezmi si něco nenápadného a nemaluj se.“
„Proč?“
„Ty víš. Co kdyby tě někdo poznal?“
„Zapomněl jsem.“ Posmutněl. „Je to divné.“
„Co je divné?“
„Musím se skrývat.„
„Jsem s tebou a kdyby něco, zavoláš mě, ano?“

„Co když mě neuslyšíš?“
„Tebe kdekoliv a kdekoliv.“
„Budu na tebe spoléhat.“
„Tak to mám asi tu největší zodpovědnost, co?“
„Největší na světě.“
„Ohlídám si tě.“
„To doufám.“

„Sakra, tak co na sebe?“ stál Bill opět před skříní.
„Vezmi si nějaké kalhoty a tričko.“
„Ne, půjdu nahej.“ Prohodil ironicky.
„To bych nedopustil. Zamkl bych dům a nehnul by ses ven, dokud by ses neoblíknul.“
„To bys udělal?“
„To si piš.“
„A sakra. Myslel jsem, že když se do pěti minut nerozhodnu, tak to vzdám a půjdu vážně nahý.“
„Zabil bych tě.“
„Ještě bys mě v tom podporoval.“ Zachichotal se.
„Jak to víš?“
„Říkám, že tě znám.“
„Dělal jsem si srandu.“ Začal se smát.

„Věděl jsem to.“
„Ne, nevěděl.“
„Myslíš, že bych na svém dvojčeti nepoznal, kdy si dělá srandu. Navíc, tohle bys nikdy nemyslel vážně, ne se mnou.“
„Jo, máš pravdu.“
„Já vím.“
„Už jsem ti říkal, jaký jsi jasnovidec?“
„Několikrát denně, Tomi.“
„No, tak si vezmi tohle tričko, tyhle kalhoty a mikinu.“ Vytáhnul mu oblečení. „Máš těch hadrů tolik, že to do konce života nevynosíš.“
„Možná?“
„Možná? Určitě!“
„No tak fajn,“ hodil na sebe oblečení, co mu jeho dvojče vytáhlo a na líčení se vykašlal. Podle Tomových rad.

„Takhle jsi nejkrásnější.“
„Jinak se ti nelíbím?“
„Řekl jsem nejkrásnější.“
„Jsem nejkrásnější.“
„Sebevědomí ti nechybí.“
„Jak kdy..“

„Můžeme vyrazit?“ ptal se Tom, když zamykal dům.
„Jo.“ Chytil ho za ruku a společně opouštěli zahradu a šli směrem ke kadeřnickému salónu. Pro Billův nový účes…