autor: B-kay
„Jsi šikulka Sami. Prosím, počkej na mě ve svém pokoji ano? Já tam za tebou hned přijdu a podíváme se společně na to tvé oblečení, ano?“ Bill se na něj něžně usmál, brnkl mu po nosíku a láskyplně jej políbil do střpatých vlásků.
„A můžu si ten klobouk nechat?“ Sam kolem něj poskakoval jako malý indián, vesele se usmíval a dožadoval se jeho náruče.
„Jistěže ano,“ Bill jej na krátkou chvilku k sobě přitulil, nechal si vtisknout na tvář několik mokrých pusinek, a poté s bolestí v očích sledoval, jak Samovo drobné tělíčko zmizelo na schodech, odkud se ozýval jenom tichý dupot a slova nějaké dětské písničky, kterou si Sam nadšeně prozpěvoval.
Po několika vteřinách však ustalo i dupání, i zpěv. Bill se zhluboka nadechl. Ruce se mu neovladatelně třásly, po celém těle mu naskakovala husí kůže. Cítil na sobě Tomův pohled, ale nenašel v sobě odvahu podívat se mu do očí.
„Měl bych už jít,“ zašeptal tiše.
„Před chvílí jsi říkal něco jiného,“ slyšel Tomův smutný hlas za svými zády.
„Už si nepamatuju, co jsem říkal,“ nic hloupějšího ještě v životě neřekl, přesto nedodal nic k tomu, aby své tvrzení vyvrátil. Jakmile vešel do kuchyně Sam se svým zářivým úsměvem, a podíval se na něj, Bill viděl v odrazu jeho očích Chantelle. A toho se nečekaně polekal.
„Bille, no tak. Nejsme malí kluci, abychom se takhle dohadovali. Chci být s tebou,“ Bill prudce přivřel víčka, lapajíc po dechu.
Bylo to úplně poprvé, co mu někdo řekl něco takového. Pořád čekal, že se odněkud z vedlejšího pokoje vynoří Chantelle a společně na něj zakřičí, jak jim naletěl, na jejich skvělej fór.
Se zavřenýma očima očekával ten nepříjemný moment. Nebylo by to totiž poprvé, co by si z něj Chantelle vystřelila. Když se ale několik dalších vteřin nic nedělo, odvážil se otevřít oči, a konečně se otočit k Tomovi tváří. Místo pobaveného výrazu, který u něj očekával, však spatřil jeho skloněnou tvář a chvějící se dlaně.
„Tys to myslel vážně,“ vůbec to neřekl jako otázku. Chtěl tím sám sebe přesvědčit, že se mu to skutečně všechno jenom nezdálo. Bylo by to až příliš krásné na to, aby to byla skutečnost.
Když Tom nic neodpovídal, dokázal si jeho odpověď domyslet. Zkřehlými konečky prstů si opatrně setřel koutky očí, ve kterých se třpytily drobné slzy, a poté se odvážil vzít Tomovu tvář do svých dlaní a zadívat se mu hluboce do očí.
„Budu na tebe čekat dnes večer na dětském hřišti. Prosím, přijď,“ Tomův zoufalý výraz malinko změkl. Usmál se jako malý kluk, na líci se mu zjevily roztomilé ďolíčky. Přikývl, na krátkou chvíli se něžně vpil do Billových rtů, a poté se jenom roztouženě díval na jeho vzdalující se záda. Bill se na něj těsně předtím, než vyšel z místnosti, ještě jednou podíval a také se usmál. Nemohl se dočkat…
Celý den proběhl tak rychle, že se mu to všechno zdálo jako pouhá chvilička.
V práci se nedokázal pořádně soustředit, pro Sama přišel do školky o několik minut později. Ten mu to však za balíček jeho oblíbených gumídků všechno odpustil.
Když se společně vrátili domů, Tom tam nebyl. Dle rozhovoru, který se ozýval celým domem, jak Chantelle i její kamarádka nadšeně a až příliš živě artikulovaly, usoudil, že šel Tom za svým tátou do podniku. Víc slyšet nemusel. Udělal Samovi oběd, pohrál si s ním v zahradě a pomohl Simone s úklidem.
Než se nadál, bylo kolem půl jedenácté večer, a on už několik minut stál před zrcadlem a díval se na svůj odraz. Opravdu vypadal jako šmudla.
Dnes byl ze všeho totálně vyčerpaný, nadšení mu však nedovolovalo přiznat si jakoukoli únavu. Vlasy měl střapaté, obličej námahou zčervenalý a konečky prstů od neúnavného mytí nádobí necítil, a přesto se na svůj odraz dokázal usmívat. Ta červeň ve tvářích totiž nebyla jenom z únavy. Ještě pořád nedokázal uvěřit, že budou s Tomem opět chvilku spolu.
Jak to měl brát? Bylo to něco jako rande, nebo pouhá přátelská schůzka, na které si společně promluví o tom, co vlastně poslední dobou vyvádějí?
Rande zní mnohem krásněji, pomyslel si a stydlivě zavrtěl hlavou, jak se skláněl k umyvadlu, aby si mohl opláchnout obličej. V tu chvíli ani nepomyslel na Chantelle, nebo na to, co se mohlo stát, kdyby na to někdo přišel. V tu chvíli pro něj nebylo důležité nic, kromě večera, který jej čekal.
Zhluboka se nadechl a vzal do prstů malou černou věc, kterou Chantelle používala na líčení očí. Nedůvěřivě si ji prohlédl a zkusil si oči obtáhnout stejně tak, jako to jako malý kluk vídával u ní. Při prvním pokusu si však málem vypíchnul oči. Chtěl sice vypadat hezky, ale tohle mu za to opravdu nestálo. Slíbil sám sobě, že pokud nevyjde ani druhý pokus, vzdá to. Vždycky býval malinko netrpělivý, ale kvůli Tomovi, byl schopný udělat cokoliv. Uhladil si rozcuchané vlasy nějakým gelem, který objevil na poličce a vyběhl do svého pokoje, kde na sebe hodil černé džíny a šedé tričko. Do zrcadla se už více nepodíval. Nepotřeboval se před ním kroutit, jako to dělávala Chantelle.
Na chodbě přes sebe přehodil ještě bundu, naposled se zhluboka nadechl a vyběhl ze dveří. Nevšiml si však Simone, která ležela v obýváku s malým Samem a četla mu pohádku.
„Babi, kam odešel Bill?“ překvapeně se díval na Simone, jejíž vykolejený výraz vystřídalo doufání a šťastný úsměv.
„Zřejmě se šel jenom projít,“ políbila jej do vlásků.
„A to znamená, že se mnou nebude dneska spinkat?“ ze Samových očí na malou chvíli zmizelo všechno nadšení. Byl smutný, že jej Bill nevzal s sebou, a měl strach, že bude muset spát sám ve svém pokoji.
„Budeš spinkat se mnou, ano?“ Sami nadšeně přikývl a Simone mohla pokračovat ve čtení pohádky. Dala by cokoliv za to, aby její syn konečně našel někoho, kdo by jej měl skutečně rád…
Tom seděl na houpačce úplně stejně, jako tady předtím našel Billa. Zlehka pohupoval nohama a nevědomky vyrýval do země Billovo jméno. V hrudi mu mocně bilo srdce. Chvěl se úplně stejně, jako když měl před sebou svoje první rande. Tohle však bylo o něčem jiném…
Zhluboka nasál chladný noční vzduch a díval se na písmenka, která do písku vyryl snad po desáté. Měl zvláštní tušení, že si to Bill rozmyslel. Opravdu se toho bál, a proto se nechtěl těšit na něco, co vůbec nemuselo vyjít. Zatímco na něj trpělivě čekal, měl dost času na přemýšlení. Měl ve všem neskutečný zmatek, myšlenky mu vířily hlavou neskutečnou rychlostí – krom jediné. Potřeboval jej… potřeboval jej tak moc, až jej to děsilo.
„Tome,“ za zády se mu ozval nesmělý hlas, vzápětí doprovázen šustěním stromů a údery sílícího větru.
Pohotově vstal a otočil se na něj, vzápětí však zůstal stát s otevřenou pusou. Bill vůbec nevypadal jako… Bill, kterého potkával. Jeho světlounká pokožka, uhlazené vlasy a nádherné oči, mu přímo vyrazily dech.
Bill si zahanbeně skousl rty. Zřejmě to s tou tužkou neměl zkoušet.
„Nedívej se tak,“ zaprosil. Na tak oddaný pohled nebyl zvyklý.
Tom rychle zavrtěl hlavou.
„Omlouvám se,“ zašeptal a natáhl ke křehkému chlapci dlaň. Bill se na něj pousmál, chytil se jeho dlaně a propletl s ním prsty. Chvíli se společně dívali na jejich spojené ruce. U obou to vyvolávalo zvláštní pocity.
Netušili, co se mělo v ten večer všechno stát, ani co je čekalo dál, přesto si přáli, aby jejich společná chvíle nikdy neskončila, a oni mohli takhle zůstat.
Bill přerušil jejich oční kontakt jako první. Váhavě se k Tomovi přiblížil a opatrně vyhledal jeho pootevřená ústa, do kterých něžně vplul svým jazykem. Během několika vteřin seděli na houpačce, Bill seděl Tomovi na klíně, láskyplně se k sobě tiskli a hladově se líbali…
autor: B-kay
betaread: Janule
oooooo achjoo zase v tom nejlepším … rychle plsky pokráčko jinak se zblázním 😀 úúžasný … 🙂
Nemám slow. Dokonalé jako wždy ^^
Bože ako chcem až toto už nikdy neskončí…je to ták nádherné až sa mi chce plakať z tej lásky medzi nimi…
Aj keď je tu zasa Chantalle, ktorá Toma asi len tak ľahko nenechá ale na to nechcem myslieť…proste kým sú oni dvaja spolu je to krásne.
Chcem až si Bill konečne uvedomí že Tom ho má rád a chce byť s ním a že to nie je žiadna hra…viem že je to ťažké ale musí si to uvedomiť…
Je to nádherná poviedka, úplne mi vyráža dych každým dielikom…hltám ho jedným dychom…no dobre…rýchlo ďalej prosím…
Tak konečně jsem se mohla dostat k tomu, k čemu jsem se chtěla dostat už dávno… xD
Tuhle povídku jsem tady zahlédla už tak před dvěma týdny a když jsem si přečetla, kdo je autor, byla jsem na ni velice zvědavá. Bohužel jsem na čtení neměla kvůli nedostatku času ani pomyšlení, proto jsem se k ní dostala až teď…
Od prvního dílu až po tento – všechny jsem přečetla jedním vrzem a téměř bez dechu. Líbilo se mi to tak moc, že v některých chvílích mi opravdu do očí naskákaly slzy a to se mi stává u čtení povídek opravdu jen málokdy… ♥
Ale tahle povídka, ta si mě prostě získala hned tím prvním dílem, už jen tím, jak jsi popisovala Billovu osobu. Děj je velice pěkně vymyšlený, je to taková pohádka o Popelce, jak bych to viděla a nazvala já xD Moc se mi to líbí, Bill, Tom, Sam… možná i Chantelle, někdo negativní tam přeci být musí.
Nevím, jak to děláš, že si mě každou další povídkou dokážeš získat víc a víc. Ten styl, jakým je to psané je úžasný, čte se to nádherně a člověk to vidí před očima jako obrázek:-D
Budu se těšit na další díl a určitě budu komentovat, tenhle skvost za to každopádně stojí…♥
Krása!!! íce slov to nepotřebuje
Juhůů!! Konečně Bill oběvil (aspoň) tu tužku na oči! Konečně to bude víc on! XD Ne, že by se mi Bill s culíkem nelíbil ale… Ale.
A musím tady se všemi souhlasit, že konečně se Bill přesvědčil, že to Tomi myslí vážně a už mu nic nebrání aby byli spolu… Kromě té jeho sestry s tím neuvěřitelným jménem…
Ale víš čím měě štveš? Když to čtu… Mám to před očima jako obrázek, a né jako písmenka na papíře. Pak se ty pitový písmenka ztratí úplně a já musím na chvíli přestat číst protože nic nevidím!! To je hrůůůza!!
Taky chci aby ta chvíle nikdy neskončila a oni se tam ulíbali až k smrti.. Něco mi ale řiká, že už brzo nastane to čeho se všichni obáváme.. No uvidíme, co si na ně autorka vymyslela.. 🙂 Já jenom doufám ve šťastnej konec a spoustu společnejch chvilek – ty totiž hltám pokaždý úplně bez dechu..♥
Znovu a znovu musím opakovat,že tahle povídka je opravdu nádherná,a s velkou radostí si ji čtu i podruhé,vůbec mi nevadí,že už vím,jak to celé dopadne,o to víc si ji teď můžu vychutnávat!!!!
[4]: Absolutně souhlasím,B-kay je skvělá autorka!!!!
[8]: Vždyť vím, proč to píšu, nikdy nezklame xD♥ Máme stejný názory… všímám si…:-D
[9]:To je pravda,už jsem si toho všimla dřív,a taky mi moc líbí tvůj styl psaní,miluju i tvoje povídky,jsou úplně moje krevní skupina…=)
[10]: To jsem ráda, já vím, čtu si komenty pod svými povídkami xD Škoda, že tě neznám blíž…