autor: Bajik
Čáu děcká 😀 Bajik je blond, co vypadá jak pomeranč, tak bacha na ni:) Celej tenhle měsíc, všecko je to nějaký divný poslední dobou, a proto mám i náladu, kdy bych všecky povraždila a dokopala 🙂 A the Used mi s tím trošku pomohli…
Pěkný čtení, váš Bajik
Ve tvých očích jsem viděl strach. Už poněkolikáté. Bál ses mě. Někoho, komu jsi mohl bezmezně věřit. Někoho, komu jsi určitě bezmezně věřil. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Možná jsem ti něco tajil, tu druhou stránku mé duše. Tu špatnou, tu, co jsem schovával za mou milou tvářičkou a nikdo o ní nevěděl. Protože by stejně nikdo nevěřil, že bych takový mohl být. Kromě tebe, protože ty jsi ji nakonec poznal. Ale věř mi, zatajovat ti ji celou dobu, by bylo to pro tebe to nejlepší, co bych mohl udělat. Abych byl tě býval přede mnou ochránil.
„No tak, neboj. Panebože, já to nikomu neřeknu,“ rozhodil jsem nervózně a nedočkavě rukama, když jsi řekl, že mi musíš něco říct.
„J-já…“ koktal jsi a byl jsi tak roztomilý, až k sežrání.
„T-ty?“ usmál jsem se na tebe.
„Zamiloval jsem se…“ sklopil jsi provinile hlavu.
„Vážně? Povídej! Jak se jmenuje, jak vypadá?“ spustil jsem nadšeně, i když mě to přinejmenším nezajímalo. Bylo mi to úplně putna.
„No…“ sledoval jsem, jak sis skousl svůj dolní plný ret, přitom jsi lehce pokrčil rameny. „Budeš se zlobit, když to řeknu…“
„No ták. Jseš moje dvojče, stejně bys to moc dlouho nevydržel tutlat,“ zakoulel jsem očima a počkal, co z tebe vyleze.
Zhluboka ses nadechl. Ještě nikdy jsem tě neviděl tak nervózního, tak nesvého. „Prostě… prostě jsem se zamiloval do tebe.“
Když jsi mi to řekl, nevěděl jsem, jak se zachovat. Ano, přitahoval jsi mě, neuvěřitelně, ale nedokázal jsem si představit, že bychom my dva někdy spolu mohli… mít něco víc. Doopravdy. Ne jen tak, když jsem o tom četl na internetu. Ta spousta naivních pubertálních holčiček, co psaly, že spolu spíme a nadpozemsky se milujeme. Prostě to byla… blbost. Ale nedokázal jsem ti tenkrát ublížit, a proto jsem ti přitakal. Myslel jsem, doufal jsem, že si k tobě najdu cestu, jako sis našel ty ke mně. Že tě třeba postupem času budu milovat. A já tě miloval. Dokázal jsi to. Dokázal jsi, že mi za všechno to schovávání a lži stojíš. Že ti dokážu lásku opětovat.
Blahopřeji.
„Tady jseš,“ usmál ses mezi dveřmi tvého pokoje a rychlým krokem jsi šel za mnou a skočil na postel, na mě. „Zase se válíš v mé postýlce?“ usmál ses na mě a lehnul sis na mě celou svou váhou.
„Počkej, úplně mě rozmačkáš,“ zapištěl jsem a počkal, až si mě vyhoupneš na sebe. Dělal jsi to tak vždycky. Vtiskl jsi mi na rty lehký polibek, a poté ses ode mě odsunul.
„Jseš tady víc než ve svým,“ řekl jsi a přejel mi prstem jemně po zádech. Prohnul jsem se.
„To proto, že jsi tady ty,“ odpověděl jsem ti a vzhlédnul k tobě.
„Miluju tě,“ řekl jsi a já se usmál. Natáhnul jsem se k tvým rtům a lačně propletl svůj jazyk s tvým. Já tebe taky miluju.
Náš tajný a navždy zakázaný vztah se pomalými a malými krůčky rozvíjel tak, jak jsem četl v tolika článcích, textech, povídkách o nás. Všechny ty výmysly se staly skutečností. Miloval jsem tě a byl jsem si jistý, že i ty miluješ mě. A nebál jsem se ti dát to nejcennější, co jsem kdy měl – sám sebe. Důvěřoval jsem ti ve všem, naprosto. Nechal jsem tě dělat všechno, co jsi chtěl. Měl jsi mě celého jen pro sebe. Mohl sis se mnou dělat, cokoli se ti kdykoli zachtělo. A já sex s tebou miloval!
„Jseš v pohodě?“ sklonil ses a podíval se mi hluboko do očí. Miloval jsem, když ses na mě takhle podíval.
„Budu v pohodě,“ kuňkl jsem tiše a přivřel jsem oči, když jsi do mě pronikal hlouběji a hlouběji.
„Můžu kdykoli přestat, jestli tě to bolí,“ řekl jsi a odhrnul mi pár vlasů z čela.
„Nechci, abys přestal,“ odporoval jsem ti a tys mě políbil. Bylo mi jedno, jak moc mě to bolí, bylo mi jedno, jak dlouho si nebudu moct pořádně sednout. Milovat se je přece od slova milovat a já tě miloval celým svým srdcem. Zvyknu si. Příště to bude lepší, bez jakýchkoli bolestných grimas, slibuju.
„Miluju tě,“ řekl jsi a lehce vzdychnul. Neopakoval jsem tvá slova. Řekl jsem ti je už milionkrát, a tys to moc dobře věděl. Místo toho jsem přirazil proti tobě a vášnivě tě políbil na rty. Důkaz místo slibů.
Ano, miloval jsem sex s tebou, i přes veškerou počáteční bolest. Mohl jsem ho mít pořád, a vlastně jsem ti dovolil, abys ho pořád měl. Občas jsme spolu promilovali celé dny, celé hodiny, když jsme měli volno, když jsme měli čas. Vyzkoušeli jsme to snad všude, kde se dalo, všechny možné polohy, které jsme jako gayové mohli dělat. A že jich bylo požehnaně! Chtěl jsem to, čím dál víc jsem byl na sexu s tebou závislý. Ukázal jsi mi cestu do ráje a já chtěl stále víc a víc. Miloval jsem tě tak, jak by do mě nikdo nikdy neřekl. Byl jsem na tobě závislý. Byl jsi moje droga.
„Pojď se milovat,“ kousl jsem tě škádlivě do ouška. Už to byla chvilka, co jsme to nedělali, a já cítil, že to potřebuješ stejně tak moc jako já.
„Teď nemám chuť,“ odpověděl jsi mi a ošil ses. Nikdy jsi neřekl, že nemáš chuť. Dělo se snad něco? Udělal jsem něco špatně?
„Nemáš chuť?“ zopakoval jsem pohrdavě. „Ty nemáš chuť na sex? To není možný!“ rozesmál jsem se.
„Co je na tom nemožného? Jen to, že prostě teď hned nechci sex s tebou? Pokud se pamatuju, ještě pořád máš ruku a můžeš si postačit sám,“ vyhrkl jsi na mě naštvaně. Kde se stala chyba?
Otočil jsem se na podpatku a u dveří tvého pokoje jsem se ještě zastavil. „Miluješ mě ještě vůbec?“
Všechno se z ničeho nic změnilo. Odmítal jsi mě čím dál častěji a mně to bylo strašně líto, bolelo mě to. A možná v tom bylo něco víc. Byl jsem zvyklý pokaždé dostat, co jsem chtěl. Už od malička. Nebyl jsem zvyklý na odmítnutí. Ne od tebe. Vlastně sis za všechno mohl sám. V mém slovníku slovo prohra nebo ne neexistovalo. To proto mým tělem vířil vztek, to proto jsem se nechal ovládnout mým horším já. Když to nepůjde po dobrém, musí to jít po zlém. Je to tak, nemyslíš, bráško?
„Zbláznil ses? Okamžitě to polož!“ zakřičel jsi na mě a já tě ještě víc natisknul ke stěně.
„A proč bych měl? Snad se nebojíš…“ usmál jsem se na tebe zářivě a zamával jsem nožem v ruce.
„Bojím se, o tebe. Vždyť víš, jaký jsi nemehlo,“ odvětil jsi mi a já ti věnoval nechápavý a soucitný pohled. Vůbec nic jsi nechápal. Přejel jsem si chladnou ploškou velkého kuchyňského nože po rtech a ty jsi jen bez řečí zůstal zírat. Na mě.
„Tak to udělej. Nebo budu moc velký nemehlo, a víš, co by se asi tak mohlo stát…“ nadzvedl jsem ti hlavičku a přiložil nůž k tvému krásnému krku. Přitiskl jsem tě na stěnu, nůž jsem nechával u tvého hrdla a lákavě tě políbil na rty. „Prosím, nenuť mě to udělat.“
Cítil jsem pokaždé, jak zběsile ti tepe srdce. Jak zrychleně dýcháš. Jak se bojíš. Neublížil bych ti, nikdy bych si to neodpustil. Ale tahle hra… tahle hra byla moje a ty jsi byl moje figurka poslouchající mé povely, dodržující má pravidla. Užíval jsem si tuhle hru, ve které jsi mi pod nátlakem dal všechno, co jsem po tobě chtěl.
Stávalo se to častěji a častěji, co jsem používal nůž jako prostředek k tomu, abych tě dostal tam, kam jsem chtěl. Občas ses neubránil slzám. Myslíš, že mě to nebolelo? Miloval jsem tě, ještě víc než na začátku, ale ztrácel jsem tě. S každým dalším milováním jsi mi byl dál a dál, a já tě chtěl zpátky. A šel bych klidně i přes mrtvoly, kdybych musel, jen abych tě měl u sebe. Jen abys mi řekl ta dvě kouzelná slůvka.
„Musím s tebou mluvit,“ řekl jsi, když jsi přišel za mnou do pokoje.
„A o čem?“ zeptal jsem se a olíznul si rty. Pokynul jsem ti rukou, aby sis sednul na postel.
„Radši zůstanu tady,“ odvětil jsi chladně a já věděl, že něco není v pořádku. „Musím s tebou mluvit o nás dvou…“
„O nás dvou? Stalo se něco?“ zeptám se tě a ty si hlasitě odfrkneš, jako kdybych byl cvok, jako kdybych byl úplný debil.
„Jestli se něco stalo? Děláš si ze mě srandu?! … Hele… já, měl jsem tě fakt rád, fakt jsem tě miloval, ale… změnil ses. Myslím, že by bylo lepší, kdyby to skončilo jednou pro vždy. Nenechám se zabít kvůli tomu, že to nechci,“ vyhrkneš ze sebe a já vidím, jak se chystáš odejít.
„Počkej,“ křiknu na tebe a vstanu z postele. „To… myslíš vážně? To už ti na mně nezáleží? To mě…“
„Nemiluješ?“ dokončíš mou otázku a zakroutíš hlavou. „Copak sis vážně myslel, že tě ještě pořád miluju? Po tom všem vydírání, cos udělal? Byl jsem tvoje loutka víc než tři měsíce. Pro mě to prostě už skončilo. Nemá cenu v tom pokračovat.“
Tohle pro mě pořád ještě není konec. Nerozumím tvé řeči, tvým slovům, ale jedno vím jistě – tohle jsi neměl dělat. Ne teď. Nemohlo to skončit jen tak. Miluju tě. A pořád budu. Nezáleží na tom, jestli mě chceš nebo ne. Chci tě, teď a tady. Potřebuju tě, v sobě.
Předpona ne- pro mě nic neznamená.
Přitisknu tě zuřivě na zeď vedle dveří a podívám se ti zpříma do očí. Zašmátrám v kapse; vím, že tam je. Hbitě jej vytáhnu ven a přitisknu ti ostří ke krku. Odvoláš to. Teď hned.
„Odvolej to!“ říkám pomalu a ty kroutíš hlavou, že ne. Ještě víc tě natisknu na holou stěnu. „Myslím to vážně.“
„A já taky,“ řekneš a snažíš se vyprostit. Nejsi dost opatrný.
Pár kapek červené barvy se dotklo koberce pod tebou. Ostří se zalilo krví a já ustoupil, nůž jsem pustil na zem. To jsem nechtěl. Nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo. Ale…
Stalo se to. Tvou vlastní vinou. Začal jsem plakat.
There’s blood on my hands like the
blood in you
some things can’t be treated so
don’t make me don’t make me be myself around you
blood in you
some things can’t be treated so
don’t make me don’t make me be myself around you
O pár hodin později jsem s hlavou sklopenou opouštěl náš dům s dvěma muži zákona v zádech. To tvá krev mě usvědčila. To mé otisky na noži mě usvědčily. To, že ses chtěl vyprostit, neví nikdo. A já ten trest přijmu. Jsem vyvrhel společnosti, někdo, kdo už nemá žádnou budoucnost. Další bohatý fracek, co to moc daleko nedotáhl.
Stojíš tam naproti mně, na konci ulice a směješ se mi. Slyším tvůj hlas.
Tvá hra skončila, Bille.
autor: Bajik
betaread: Janule
Oh bože, tak to bylo nádherný a smutný 🙁
Byla jsem celá zmatená, když jsem přečetla název povídky. A ještě víc, když jsem sjela pohledem níž a zjistila, že to není jen shoda náhod. TY znáš THE USED?!!!!! Fanynky TWC a má ráda THE USED?!!!!! CHCi Tě poznat!
Krásná povídka a zároveň neuvěřitelně smutná.
Poviedka úplne nádherná…
Ale nič som celý dej nerobila len…prečítala dve vety…to bude Tom…potom dve vety…to bude Bill…a tak sa to striedalo…haluz…ale ta poviedka nádherná, smutná a krásna…koniec nečakaný a prekrásny…
nádherné…co dokáže láska 🙁 strašně smutný..ale úžasně napsaný, fakt nádherné!
Opravdu nádherná povídka!!!!!I když moc smutná a i krutá,ale to se dalo čekat už podle toho názvu…
Moc krásná povídka…
To bylo… nemůžu říct krásný… bylo to krásně napsaný, ale mělo to podtón něčeho, co mě rozbrečelo a zabolelo… Prostě smutné…
no hezká povídka to rozhodně…x)
Teda…. uhhh nemám slov 😀 krása bubu 🙂
Jediný, co mě štve, že nevím, kdo byl kdo:D Při každý větě jsem si říkala:Jo, to vypráví Bill….. Ne to Tom je většinou vršek a Bill spodek 😀 Ne, Bill je ten větší podivín 😀 A Nakonec jsem se rozhodla, že to stejně vypráví Tom, protože on je větší drsňák a Bill taková prdélka, co ji věčně bolí hlava 😀
a taky….víc by se mi to líbilo ve verzi -Brian/Justin 😀 bo Gee/Fee. Však mě znáš 😀
geesus, dík děcká:* miluju vás:)
[2]: co je na tom divnýho, že poslouchám The Used?:D já čtu i frerardy, a jak sem se tak dívala, ty je čteš taky:):Djinak pěknej blog;)
[10]: darling:D já se z tebe restartuju:D Brian/Justin..:D domysli si tam, co chceš, fantazii se meze nekladou:) a pro tvou informaci, vyprávěl to Bill:P:D
[11]: Děkuju..:) Nehceš mi dát na sebe nějaké..spojení?:)
[12]: spojení?? na měě??:D:D no, můžeš si mě najít na Facu jako Kajojínka Valášková (ono samo o sobě to je strašně dlouhý, nechce se mi to sem vypisovat všecko:D) a vlastně tam sem nejvíc, takže asi tak:)
sakra 🙁 no tohle 🙁 perfekt