autor: Sabča
Mám rád tvoji chuť (2/2)
Bylo asi sedm hodin ráno, když se všichni začínali díky křičícím budíkům probouzet a vstávat. Nejhůř to odnášel Bill, protože za celou noc se mu nakonec podařilo naspat jenom asi tři hodiny. Před dnešním koncertem bude mít zatraceně moc práce, aby vypadal dobře.
Taky si nutně potřeboval umýt vlasy, ale právě teď neměl náladu párat se v koupelně se svými umělými vlasy, aby jich náhodou polovinu nevytrhal. Nasadil si kšiltovku a rozhodl, že to prostě ještě počká.
Posadil se k jejich jídelnímu stolu a vzal si jeden banán z trsu ležícího na stole. Bill nevěděl, čí ty banány byly. Ale každopádně – pokud o ně ten někdo stál, měl si je dát do kuchyně a označit svým jménem. Co nebylo označené, stávalo se veřejným majetkem.
Bill banánu ukousnul špičku a pomalu přežvykoval. Pak ho to napadlo.
Vědoucně se podíval na banán, nepatrně se usmál. Samozřejmě! Musel si to přece na něčem nacvičit.
Polknul, otevřel pusu a zkoušel, jak hluboko se mu podaří banán zasunout, aniž by se začal dusit.
Neměl ze sebe radost. Nacpal si do pusy sotva něco přes čtvrtinu, a to už měl pocit, že bude zvracet. S tímhle před Toma rozhodně nemůže předstoupit. Když si představil, jak vyvinutý Tom je, tohle bylo naprosto směšné.
„Fajn, uklidni se a prostě to tam dostaň,“ zamumlal pro sebe a zkusil si banán natlačit do pusy znova.
Snažil se povolit všechny svaly v puse a krku a hlavně se snažil nemyslet na to, že mu ta žlutá obluda absolutně znemožňuje dýchat. Ale měl pocit, že se mu podařilo zatlačit banán přece jenom kousek dál. To bylo dobré.
Z kuchyňky vyšel Gustav, míchal cukr ve svojí kávě, když uviděl maximálně soustředěného Billa s banánem zaraženým v krku.
„No doprdele, co to děláš?“ zeptal se hysterickým tónem, vycmrndal několik lžiček kávy ven z hrnečku.
Bill se lekl, co nejrychleji se snažit vytáhnout si banán z pusy a nepozvracet se u toho.
Gustav na něj pořád vyděšeně hleděl, nejspíš chtěl dostat odpověď na svoji otázku.
„Já… uh… je to dobrý na hlasivky,“ plácnul Bill první hloupost, která ho napadla.
‚Idiote, tohle ti neuvěří,‘ nadával si v duchu.
Ale Gustav vypadal spokojený s jeho vysvětlením, posadil se naproti němu ke stolu.
„Vážně? A jak to funguje?“ ptal se Gustav se zájmem.
„No, musíš vzít ten banán a prostě… nacpat ho tam. Jmenuje se to Banánová kůra, prý se po tom líp zpívají vysoký tóny,“ vymýšlel si Bill dál, červený až na zadku.
Gustav uznale pokývnul, napil se. „Zajímavý.“
Bill přikývnul, byl rád, že Gustav jeho lež spolykal.
Vešel k nim Georg, jako první si všimnul toho, že Bill drží v ruce banán.
„Ty vole! Ty byly moje!“ rozčiloval se.
„Drž hubu,“ okřiknul ho Gustav. „Bill může, má to na hlasivky,“ prohlásil nábožně.
„Na hlasivky?“ zopakoval Georg nechápavě.
„Jo, prej to takhle vezmeš a prostě to tam nacpeš a…“
Bill se zasténáním protočil oči a radši honem rychle vypadl pryč, než se zjistí, že žádná Banánová kůra neexistuje.
***
Bill s Tomem vešli do přeplněného klubu. Bill musel několikrát zamrkat, aby srovnal svoje oči s divokým disko osvětlením.
Stačili udělat sotva dva kroky, když k nim přiběhla začervenalá, zpocená blondýnka.
„Podepíšeš se mi, prosím?“ upřela na Billa psí oči.
Bill se vnitřně opanoval natolik, že tu holku rovnou nekopnul do holenní kosti. Dokonce ani neprotočil oči. Místo toho profesionálně vytáhl z kapsy kalhot fixu a načmáral jí podpis na předloktí.
Blondýnka zapištěla něco jako „Díky“ a utíkala zpátky na taneční parket, odkud přišla.
Bill se znuděně otočil na Toma, zavrčel. „Pokud si budou chodit lidi pro podpisy, opij mě co nejrychleji do stádia, kdy nebudu schopnej udržet tužku,“ zaprosil Bill.
Bill se zrovna chystal pohledem proletět nejbližší sedačky, jestli někde neuvidí Georga, když okolo něj brunet protančil s půllitrem piva v ruce a hlasitě si prozpěvoval písničku, která zrovna hrála.
„Just dance, gonna be okay, da da doo doo..„
Bill se zděšeně podíval na Toma, ten se jenom smál.
„Co si dáš “ zeptal se Tom, ukazoval na bar.
„Rum s colou. Jdu najít Gustava,“ rozloučil se Bill a zmizel v davu lidí.
Chvíli se proplétal mezi tančícími nebo jen tak konverzujícími lidmi, když konečně uviděl Gustava sedět na jednom křesílku, nepřítomně zírajícího na taneční parket.
„Ahoj, jsme tady,“ poklepal mu Bill na rameno a usmál se.
Gustav se na něj pomalu otočil, když v něm poznal svého kamaráda, jeho úsměv se rozšířil.
„Like a virgin, hej!“ zazpíval vesele a nepřestával se usmívat.
Bill se na něj trochu křečovitě zazubil zpátky, jediná věc, která ho teď napadala, byla, že tu svoje kamarády nechali až moc dlouho o samotě.
Za malou chvilku se tu objevil Tom. Bill ukázal na totálně vyřízeného Gustava.
Tom se jenom smál, podával Billovi jeho skleničku.
„Nemusíme tu být nijak dlouho,“ řekl Tom najednou.
„Víš, nemyslím si, že tu budeme chtít zůstat. Ani jeden z nás se neumí bavit ve společnosti opilých lidí, když jsme střízliví,“ odpověděl Bill, aniž by z Tomovy věty tušil skrytý podtext.
„A právě proto nebudeme pít a velmi velmi brzo se vrátíme zpátky na hotel. Máme přece svůj vlastní pokoj,“ zopakoval Tom intimním tónem, lehce se otřel svým hrudníkem o Billa.
Billovi to konečně docvaklo. Tom se chtěl vrátit. Chtěl s ním být na hotelu. Měli být sami, měli si to užívat. A Bill měl splnit úkol, který dal sám sobě. Jenže teď si vůbec nebyl jistý, jestli to dokáže.
Vůbec netrénoval. Pořád byl někdo okolo a Georg navíc snědl všechny svoje banány, takže Bill neměl možnost na něčem cvičit.
Co když bude nervózní a nepovede se mu to? Co když se mu nepodaří vzít Toma tak hluboko, jak to viděl v tom Georgově pornu ?
„Dojdu si pro vodku,“ pípnul.
„Vždyť máš ještě plnou skleničku,“ divil se Tom. Naklonil se k Billovu uchu, zašeptal informaci určenou pouze pro Billa. „Nechci, abys smrděl jako vodka, až se budeme…,“ odmlčel se schválně.
Billem proběhlo příjemné chvění, tentokrát ale trochu otupené nervozitou.
Bill měl chuť si nafackovat. Odkdy byl nervózní ze svého kontaktu s Tomem? Nechoval se vůbec fér. On chtěl po Tomovi tolik věcí, a teď nebyl ochotný obětovat sebe? Moc dobře si pamatoval, jak moc byl Tom něžný a pozorný při jejich prvním polibku, i jak skvěle a otevřeně se postavil k dotýkání se Billa uvnitř.
A teď padla řada na Billa. A Bill to chce udělat, protože to bude pro Toma. A pro Toma udělá všechno na světě.
Bill položil svoji skleničku, chytil Toma, který si právě kýval hlavou do rytmu nějaké písničky, za ruku a vytáhl ho na nohy.
„Jdeme.“
Tom se ještě jednou rychle napil, potom postavil svoje pití vedle Billova.
„Kam?“ ptal se Tom zmateně.
„Na hotel,“ usmál se Bill tajemně a táhl Toma za sebou ven z klubu.
Klub byl naštěstí součást jejich hotelu, takže stačilo projít několik krátkých chodbiček a oba se ocitli ve vstupní hale hotelu.
Bill už skoro utíkal k výtahu. Sám sebe nepoznával, jenom cítil, jak všechnu nervozitu střídá neskutečný chtíč a touha přivést Toma k tomu nejkrásnějšímu vrcholu v životě.
Bill taky cítil zvědavost. Jak se asi bude Tom tvářit, až zjistí, co na něj Bill chystá?
Když se výtah odlepil od země, Bill se okamžitě vrhnul Tomovi kolem krku, věnoval mu žhavý vášnivý polibek.
Tom byl překvapený změnou Billova chování. Bill ještě před několika minutami vypadal nervózní a nesvůj, a teď ho tady líbá ve výtahu. Tomovi to samozřejmě nevadilo, byl vždycky rád, když s ním Bill chtěl být. Příležitostí k tomu neměli moc, ale o to líp je uměli využít.
Když výtah zastavil v jejich patře, Bill se zářivě usmál a vyběhl z výtahu, aby mohl otevřít dveře jejich pokoje.
Nedočkavě je projel kartou, vešel dovnitř následován Tomem.
Tomova ruka mířila k vypínači, Billova ji ale zastavila.
„Nech to být,“ zašeptal Bill.
Vzal Toma za ruku, dovedl ho k posteli a lehkým tlakem do jeho ramen mu naznačil, aby si lehl.
„Nepůjdeš za mnou?“ zeptal se Tom zmateně, když viděl, že Bill odchází pryč od postele.
„Půjdu,“ přikývnul Bill, „jenom se chci nejdřív pohodlně svléknout.“
Tom ztěžka polknul, byl naštvaný, že nemají rozsvícené světlo. Z Billa viděl jenom neostré obrysy, jenže on toužil po těch nejdrobnějších detailech.
Slyšel tiché kroky blížící se k posteli, Bill se vracel. Vzal jednu Tomovu ruku do svojí a položil si ji na bok.
Tom potichoučku zasténal, nechal svou ruku přejíždět Billovo pozadí, záda, stehna.
„Rozptyluju tě,“ promluvil Bill najednou.
„Rozptyluješ mě už od mých třinácti,“ upřesnil Tom, usmíval se.
„Pro dnešní noc toho musím nechat,“ zašeptal Bill, rychlým pohybem zavázal přes Tomovy oči šátek.
„Uh, co budeme dělat?“ zeptal se Tom trochu nervózně. Nebyl zvyklý na překvapení. V poslední době to byl on, kdo přebíral při jejich společných nocích kontrolu.
„Dneska je Billova noc. Myslím, že se ti bude líbit,“ usmál se Bill, tahal z Toma pryč jeho dlouhé tričko.
„Jaký význam přesně má ten šátek?“ vyzvídal Tom.
„Je to něco jako hra. A my si vždycky hráli moc rádi,“ zašeptal Bill. „Tajemství spočívá v tom,“ zašeptal u Tomova ucha, „že nikdy nevíš, kde se objevím,“ políbil Toma dravě na krk, „a když se objevím, prožíváš všechno stokrát silněji,“ zamumlal Bill a vsál Tomovu pravou bradavku mezi rty.
Tom hlasitě zasténal, jeho tělo se prohlo. „Nevydržím to moc dlouho,“ zašeptal Tom zastřeným hlasem.
Bill na to neodpověděl, místo toho rozepnul Tomovi pásek a následně i kalhoty.
Pomalými pohyby z něj džíny sundával, dával si záležet na tom, aby se džínovina občas otřela o Tomovo vzrušení.
Když viděl, jak moc vzrušený Tom je, rozhodl se, že ho nebude tolik trápit a boxerky mu sundal téměř okamžitě.
Chvilku se vůbec nic nedělo, pak už to Tom nevydržel a zeptal se: „Co děláš právě teď?“
„Koukám se,“ odpověděl Bill.
„Na co?“
„Na tebe.“ Bill se na pár vteřin odmlčel. „Víš, jak krásný jsi, když tu teď takhle ležíš?“
Tom se lehce usmál, jeho tváře nepatrně zčervenaly.
Bill natáhl ruku, pohladil bratra po tváři a potom se mu obkročmo usadil na nohy.
„Okey, a co děláš teď?“
Bill neodpověděl, místo toho se naklonil a lehce vsál vrcholek Tomova penisu.
V ten moment Tomovi všechno došlo. Proč byl Bill večer tak nervózní, proč mu Gustav vyprávěl o záhadné banánové terapii, i proč se ho Bill ptal, jestli po něčem netouží. Bill mu chtěl dát něco dalšího, něco nového. Překonal sám sebe, aby udělal Toma šťastným.
A v tu chvíli se někde v Tomově hlavě zrodila myšlenka, zaplavovala každou buňku jeho těla, rezonovala mu v hlavě, drala se ven.
„Miluju tě,“ zašeptal Tom spontánně.
Bill překvapeně trhnul hlavou, chvilku pochyboval, jestli vůbec dobře slyšel. Ale Tomův výraz byl tak plný očekávání reakce, kterou jeho slova vyvolala, že tady prostě nebyla možnost, že by se Bill přeslechnul.
Bill sundal Tomovi šátek, vážně se mu podíval do očí, než ho vášnivě a láskyplně políbil.
Když se od sebe jejich rty oddělily, Bill se tajemně usmál a natáhl ruku k lampičce na nočním stolku a pokoj zalilo tlumené světlo.
„Myslel jsem, že by ses rád díval,“ zašeptal Bill a pomalu se přesouval zpátky na své místo nad Tomovým rozkrokem.
Tom se právě cítil, jako by do něj uhodilo. Nebyl si jistý, jak dlouho dokáže vydržet, když všechno ucítí i uvidí.
Bill se ještě naposledy usmál, než znova vsál špičku Tomova vzrušení. Nesnažil se koukat se, jak se na to tváří Tom, protože by mu pravděpodobně znemožnilo pokračovat. Radši by zůstal civět na bratra, vychutnávajíc si jeho výraz.
Konečně si dodal víc odvahy a vzal Toma hlouběji. Byl překvapený, jak dobře mu to šlo. Rozhodně líp než s banánem.
Pravidelně přejížděl po Tomově penisu jazykem, olizoval a sál, jak nejlíp uměl.
Tom byl velmi spokojený, Bill ho nutil opravdu hlasitě sténat a kroutit se na posteli. Toma by nikdy nenapadlo, jak dokonalý v tomhle Bill může být. Navíc pohled na tu spoustu havraních vlasů, pohybující se rytmicky nad jeho klínem, dělal všecko ještě lepší.
Když Tom cítil, že jeho vrchol se nezadržitelně blíží, sesbíral poslední zbytky sil, aby na to upozornil Billa.
Bill na malý okamžik vytáhl Toma z pusy, zákeřně se usmál a svou kovovou kuličku v jazyku pevně přitiskl k Tomovu žaludu.
Tom hlasitě vykřikl, jeho boky sebou trhly nahoru a on vyvrcholil. Zhluboka a rychle dýchal, nějakou chvíli dokonce viděl hvězdičky. Ještě nikdy v životě se neudělal tak, jako teď. Bylo to šílené.
Ještě nějakou dobu nechával zavřené oči, užíval si pocity, které jím procházely. Cítil, že se Bill přesunul vedle něj, přitáhl si ho do své náruče.
„Děkuju, děkuju…“ mumlal, věnoval Billovi několik jemných polibků.
Potom konečně rozlepil oči, usmál se na Billa.
„Můžeme si ještě chvíli povídat?“ zeptal se Bill zvědavě.
„Nevím, jestli to vydržím. Vlastně – asi každou minutou usnu,“ zasmál se Tom.
„Nevadí,“ usmál se Bill, „můžeš spát a já budu povídat.“
„A co chceš povídat?“ zeptal se Tom.
„Chtěl jsem ti říct, že tě taky miluju,“ zašeptal Bill, lehce zčervenal.
Tom Billa ještě jednou políbil, objal ho ještě pevněji. „Já to přece vím.“
Bill ve svém životě ochutnal už stovky nejrůznějších chutí. Žádná ale nebyla tak dobrá, jako Tomova. Tu měl totiž nejradši.
autor: Sabča
betaread: Janule
ta první část!! :D:D:D umřu 😀 bill s banánem v krku, banánová kúra 😀 a oni mu to sežerou, no panebože 😀 co věta to skvost 😀
a další část…dokonalé…bill to zvládl mooc dobře 🙂 a bylo tak krásný, jak si řekli Miluju tě, ách 🙂
naprosto perfektní!!!
♥ To je tak úžasný ♥ Miluju tu povídku, je pořád lepší a lepší ♥ Těším se na další díly:) ♥♥♥
Banánová kůra jo? Pamatuju si svou sestru, před několika lety se snažila secvičit okurkovou kůru…xD Líbí se mi, jak se stále propracovávají k něčemu a taky Georg, který provádí inspiraci. Občas se nemůžu přestat smát, je to úžasný. 😀
Tohle je úžasný díl!!!!Nejdříve jsem se mohla uchechtat nad tou "banánovou terapií",a potom ta nádhera u nich v pokoji….je to fakt super,a hlavně se mi líbí,že v tom nechybí láska a cit ♥♥♥
Z té banánové terapie jsem fakt nemohla :D:D:D aww, to je dokonalýý ♥♥
úžasný,nádherný,boží!
nejlepší je to "Rozhodně líp než s banánem."
:D:D
Moc prosím, piš dál!
Tohle je naprosto… perfektní x))
,,Banánová terapie" xDD úplně si umím představit jak G&G spolu sedí na pohovce, naprosti sobě… oba v ruce banán a pokouší se o terapii pana Kaulitze mladšího xDD
ahoj, přeji VESELÉ VELIKONOCE!!!
twee 😀 jako bylo to skvělý!! hodně se mi líbilo jak Tom spontánně řekl Billovi, že jej miluje… krásné :))
Waw… páni… To bude asi dneska všechno, co ze mě vypadne. 🙂
Řekli to nahlas a první byl Tom, juchů, já jsem málem spadla pod stůl. Ne že by to všechno okolo nebylo dobrý, ale pro tyhle dvě slova mám já nějakou slabost či co. 🙂
A banánová terapie? To absolutně nemělo chybu. Geniální výmluva. Já když se tam Gusťa objevil, jen se zatajeným dechem čekala, jak to Bill vysvětlí, dokonce jsem čekala, že nastane prvotřídní trapas, ale chlapec z toho vybruslil téměř geniálně. 😀
Hmmm… no tohle bylo skutečně něco. Dokonale namixovaná směs vtipu, vzrušení, něhy i lásky. Jako naprostý laik mám pocit, že musí být velice těžké cokoli smysluplného sepsat, nikdy bych se ničeho takového neodvážila a opravdu oceňuji odvahu, s jakou spisovatel nese kůži na trh. Napsat povídku tak, aby byla čtivá, vtipná a zábavná, to skutečně považuji za neobyčejně obtížné. Vzbudit ve čtenářích pocity strachu, děsu a nejistoty také jistě není úplně samozřejmé, ale vyvolat na jejich tvářích úsměv, to mi připadá ze všeho nejtěžší. Nevím, třeba je to úplně jinak… 🙂
Mám vždycky takovou radost, když objevím někoho, kdo umí psát. A ty jsi opravdu kolosální úlovek, milá autorko.;-)
banánová kúra,z toho sem namohla xD dokonalý xD úžasná povídka:)
Oh… vždycky jsem tak ukecaná, ale po přečtení každého dílu téhle povídky mi dochází slova… Jsem z toho úplně oněmělá, prostě je to taková dokonalost… Oh^^♥
Áááh.. ♥___♥
Nevím co vís k tomu dodat. Předemnou už snad bylo napsáno vše. Opravdu úžasný díl. Banánová kůra byla skvělá!!! Krásný konec…. prostě super
Omg to jsou zase wýplody z Billowa podání 😀 Ten má teda hlášky 😀 Jedna lepší než druhá fakt žeo :DD Chcípám z něj 😀
Ae jak widím s Tomem si poradil značně lépe než z banánem, který si rwal do krku 😀
Taky, že Tomůw penis a banán je značný rozdíl že? 😀 Ale je to šikulka, že to takhle zwládnul a ještě mu i chutnalo 😀
Bože nechci widět co wyplodí příště ae těším se :DD
A jejich wyznání lásky se konečně dostalo na powrch což mě taky moc těší a jsem moc ráda. Jsou to spráwní bráškowé <3 😀 :-*
:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD scena s bananem……nema chybu. A Gustav mu to sezere :DD No lol. Celkove to bylo neco…uplne jsem se tu rehnila jak pica a mala na me z pokoje koukala jak na magora a vyzvidala co tak vtipnyho tu ctu. No proste konec. A Billovo uspokojovani Toma…..nemelo chybu. Naprostej luxusek. Sikovne to okoukal 😀
Banánová kůra 😀 😀 tak ta mě mega rozsekala 😀 A pan G jak mu to sežral a ještě to vypráví druhému panu G 😀 😀 lol 😀 To bylo moc 😀 Co dodat, tahle povídka je prostě dokonalost
Gorila se prostě nikde nezapře xD Georg s Gustavem mě dostávají. Gusťův ledový klid a schopnost naslouchat, chtít porozumět a mít zájem… banánová scéna byla nejlepší xD Bill má pošahaný výmluvy xD
A Tom hezky dorážel… se mu to líbilo… Mmm… 😉
Tahle povídka je vtipnost, vždycky mě to rozesměje. Sabčo, říkám už zase, píšeš skvěle. A pochval není nikdy dost. Vždy to potěší 😉
Lol…..tvl…mega…nemůžu…*chcíp*
BANÁNOVÁ KŮRA?!?!?!?! xDDDDDDDDDD Umírám…Další povídka, další plod zlaté jabloně…krásně se nám tim zlatem obsypává, jen tak dál xD
teda jako nevim jak vas ale me totalne dostala ta Billova bananova kura,je to hrozne dobli,neskutecne moc…opravdu povedeny
no ty vole já mám dost "banánová kůra" neměla chybu fakt :D:Da ten konec byl nejluxisnější ,úplně nečekané vyznání lásky ♥
Když už nevíš co bys- banán! 😀
Skvěle načasované, mistrovsky rozvedené, dokonale obetované…
tak to nemá chybu..vlastně celá tahle povídka nemá chybu…x)
banánová kůra 😀 nemůžu z toho 😀 Bille, co bude příště 😀
Asi bych jenom opakovala, co bylo přede mnou řečeno, včetně těch dvou slov obsahující jisté ovoce:-)) Jediné, co mě napadlo, když jsem dočetla poslední slova a měla jsem začít přemýšlet, co tady pod ten skvost vyplodím, bylo: breathless, speechless… Nenapadá mě to v češtině, aby to znělo tak výstižně, nicméně to přesně vypovídá o mých pocitech ze čtení:-))
Poslední dvě části přede mnou… nemůžu se dočkat a zároveň nechci, aby byl konec. Hlavně, že už zazněla ta dvě kouzelná slůvka:-)) Nádherné, co víc mám říct ♥ 🙂
Že banánová kúra 😀 tak to by ma nikdy nenapadlo 😀 xD a už vôbec by ma nenapadlo že by mu to Gustav zhltol xD… bože strašne sa mi páčila tá Tomova veta 🙂 och bože to bolo fakt pekné… a tá Billova práca tiež nemala chybu :D… bože oni sú taký úžasný 😀 niekedy z nich naozaj nemôžem 😀
Tak a toto vyznanie a to všetko – útek z párty a neha a láska ma definitívne odrovnalo. Nemám slová ktorými by sa dalo popísať, že aké je to krásne.