autor: Lenna W. K. T.
Jemně jsem máchnul rukama a vyprostil nás z vodního zajetí. Rukama jsem nás nasměroval ke břehu k našim věcem a pozpátku, za neustávajícího líbání, jsem nás dostal až na břeh, když jsem pod sebou ucítil kamínky od pláže, kterou tu starosta nechal udělat pro mládež, jsem se zapřel a posouval dál z vody. Nemohl jsem jej přestat líbat. Nešlo to. Tolik mě uchvacoval.
Bill mě pustil. Znamenalo to i konec líbání? Ne. Uff. Jen ze mě na chvíli slezl, pomohl mi na nohy a šli jsme na trávu k našim věcem. Tam mě zase stáhl na sebe. Vpil se mi do rtů. Slabě jsem jej přilehl, vjel mu rukou do mokrých uhlově černých vlasů a druhou se opíral u jeho hlavy. On mě mrštnými prsty hladí po hrudi. Funí, má zrychlený dech. Dráždivě mu vjedu jazykem hluboko do úst. Chci ho celého a jen pro sebe. Otřu se rozkrokem o ten jeho. Zachvěje se. Jeho ruce sjedou na moje boky. Jen mlaskání, šustění trávy a tiché funění naznačuje, že se zde děje něco neuvěřitelně vytouženého.
Nevím, jak dlouho jsme se líbali, pro mě se zastavil čas, svět se přestal točit. Ba ne. Dělal salta. Mým bříškem se prohánělo hejno snad miliardy motýlků. Když jsem jej pohladil nosem po mokré tváři, vydechoval horký dech na tvář, chvěl se po celém těle.
„Tomy,“ vzdychnul. Cítil jsem, že mě k němu cosi připoutalo. Pohladil jsem ho po stehně. Nožku měl ladně pokrčenou v kolenu. Ale ne, to ne, prosím, ještě chvíli. Já se chci ještě mazlit.
„Tomy, měli bychom jít, tam můžeme pokračovat.“ Zatlačil mi na ramena. Ještě nééé. Prosím!
„Do… dobře…“ vydechnu. Pohlédnu mu do očí, kde se leskly hvědy. Odvalil jsem se vedle něj. Pohlédl jsem na oblohu.
„Billy, koukej, padá hvězda! Přej si něco.“ Usměju se a ukážu na lesklou tečku, jak mizí kdesi ve tmě a zanechává za sebou bílou trajektorii.
„Už,“ usmál se Bill. Pohlédl jsem na něj. Měl zavřené oči a na tváři spokojený výraz..
Ač nerad, vstal jsem, a začal jsem si oblékat spodní prádlo, ponožky a kalhoty. Když jsem si chtěl obléknout tričko, Bill mě zastavil a oblékl si ho sám. Složil své oblečení, natáhl si naboso botky a natáhl boxerky. Musel jsem se mu v tu chvíli zadívat na zadeček. Slabě jsem jej po něm pohladil. Bill se zářivě usmál. V jeho očích bylo něco, co jsem vážně nemohl přečíst. Vzplanul po mně snad stejně jako já po něm? Ano, v jeho očích cosi září. Je to láska? Prosím, ať je to láska. Čapnul jsem svoji ‚bejsku‘ a dal mu jí na hlavu. Moje tričko měl pod koleny. Upravil jsem si akorát kalhoty, abych nevypadal jak kokot, vzal jsem jeho věci. Jsem přece gentleman, né. Prsty druhé ručky jsem promotal s jeho prsty a spokojeně jsme se vydali k mému domovu.
„Nebude babička nadávat?“
„Jak víš, že byslím s babičkou?“
„Jak víš, že byslím s babičkou?“
Hihňá se. Už zase. Je vážně maxi sladkej. „Ťunťo, dneska jsi říkal, že sbíráš třešně pro babičku na koláč.“
Plesknu se do čela ranou, která by porazila i tažnou kobylu.
„A jo, já jsem vážně pitomej!“ usměju se. Bill se začne strašně nahlas smát. Asi té ráně, já nevím. Majetnicky jsem si ho přitáhl k sobě. Je můj, nehodlám se o něj dělit. Ruku mu dal na zadeček, pohladil, a pak poračoval na jeho bok, za který jsem si jej držel u sebe. Kouknul se na mě a vtisknul mi procítěný polibek. Až to mlasklo. Uh. Pohlédnul jsem na něj. Andělská tvář. Vážně, krásnější jsem v životě neviděl. Mám ho rád. Moje letní láska. Nebo životní? Moje ruka se opět přemístila. Na rameno, Bill měl ručku na mém zadečku a občas stisknul. Prstem jsem jej hladil na absolutně bezchybné tváři.
„Proč se maluješ?“ zeptal jsem se ho. I když jemu to slušlo tak, i tak.
Ramena cukla nahoru a dolů. „Nevím, líbí se mi to, styl asi, já nevím, patří to ke mně.“ Špitnul a kouknul na špičky svých bot.
„Tomy, že to není jen na jednu noc,“ špitnul. Bože, jak nevinně a zranitelně teď vypadá. S ním to jen na jednu noc nebude, já chci minimálně na celý život.
„Neboj se, jasně, že nebude. Tak krásného chlapce určitě nechci jen… ojet a odhodit. Chci tě poznávat, chci tě znát, chci s tebou sdílet krásné chvilky. Chci tě laskat, nosit na rukou. Poznávat tvé tělo. A nejen tělo.“ Přitisknu si ho za ramena jestě blíž. Vyšli jsme na hlavní silnici. Rukou kolem jeho ramen jsem ukázal směr cesty a vydali jsme se směr můj domov. Bill se mým slovům jen spokojeně a vděčně usmál. Ale stále vypadlo, že ho něco trápí.
„Tomy, a co kdybych ti řekl, že vraždím lidi. Chtěl bys se mnou i nadále být?“ šeptnul. Bože, co to říká? On kterej vypadá, že neublíží ani mouše. Přesto se zamyslím.
„Kdybych věděl, že mě odrovnáš jen svou krásou, tak ano.“ Řeknu popravdě. Bill se usmál ještě více. Přitisknul se ke mě. Spokojeně vzdychnul
***
Když bydlíte kilometr od místka schůzky, musíte jít pěšky a jdete volnou chůzí v objetí člověka, co vám nechutně ukradl srdce, cesta trvá okolo půl hodiny.
„Teď půjdeš přede mnou. Až vlezem dovnitř, nezouvej se, hned potichu vyběhni všecky schody až nahoru a vylez na půdu, jo, mám tam svůj byteček, protože se mi tam líbí nejvíc.“ Usmál jsem se na Billa, vzal jeho obličej do tváří a oddaně políbil. Odemknul jsem a oba jsme se vší tichostí vklouzli do domu. Zamknul jsem. Bill zatím jako myška zdolával schody. Já se zul a šel do kuchyně. Z lednice jsem vyndal jahody z babiččiný zahrádky, maliny z lesa, borůvky a… třešně. Pousmál jsem se nad tím. Dal jsem vše na jednu mísu, posypal troškou cukru, šlehačnu dvě lžičky a hruškovou sodovku, a potichu zdolával schody za Billem. Byl jsem strasně šťastnej, když jsem věděl, když jsem si uvědomil, že tam na mě čeká.
Vylezl jsem na dvě příčky žebříčku a dal na zem půdy ten velkej talíř a slehačku. Vylezl jsem. Bill si prohlížel gráfka, co jsem si na stěny směl udělat. Celý dům byl poněkud nový. Babička chtěla cokoliv, jen ne byt v domově důchodců. Tak jí rodiče nechali postavit domek, mno spíš malou vilku se zahradou, kde mohl běhat její míláček Shrekýno (hádejte, kdo tomu malýmu smradovi vymýšlel jméno xDD). Je to yorkshir… děsnej zmetek. Pokaždý, když jsem přijel, ten malej sr*č se mi zakousnul do nohavice a pustil, až když jsme odjížděli. Smrad, nejradši bych ho nakopal do jeho minianálu.
Dům byl postavený pro starou paní, která časem nemusela být schopná vylézt do patra, a tak to byl spíše přízemní dům. Babi měla ložnici dole, kde byla zároveň velká koupelna, kuchyň a obývák. Víceméně prosklený obývák. Všude francouzská okna, bylo to moc příjemné, v létě to příjemně větralo. Luxusní kuchyň dělil od obýváku pult z masivního dřeva. Všechno sladěno do tmavě zelené, s prvky z tmavého dřeva. Pokud babi měla něco, co jí závidím, tak měla cit pro krásné věci, luxus a sladěnost. Šla s dobou. Hehe, mám cool babičku. xDD. Obývák byl béžový. Krásně to doplňovalo přechod mezi obývákem a kuchyní. Na druhé straně obýváku byla malá zimni zahrada, odkud byl zároveň vchod do krytého bazénu a sauny, kterou babi zbožňovala. Prý jí to dělalo dobře na klouby. Od bazénu a zimní zahrady se dalo jít do normální zahrady. Tam se nacházel babičky precizní záhonek. Pěstovala tam mrkev (kterou Shrekýno vždycky pochcal, proto jsem jí odmítal jíst). A další. Koupelna byla krásná. Veliká. Uprostřed byla vířivka. V tom tmavším rohu byl sprchový kout a hned naproti němu umyvadla. Jinak opět hodně prosklená. Všude samo že moderní záclony. Tu babi vážne závidím.
Pak měl dům ještě druhé patro, kde byly většinou pokoje pro hosty. Mám totiž osm sestřenek a bratránků. Vážně nevím, kde jsem to nabral. Každopádně už se několikrát stalo, že jsme se sešli úplně všichni, a sotva jsme se vešli.
A pak tam byla půda. Kterou jsem si od začátku zamiloval. Byl tam klid. Nedoléhal tam odsdpoda žádný hluk. Když mě sociálka svěřila babičce do péče po smrti rodičů (fňuk), babička mi tam nechala udělat pokoj. Nechala udělat novou izolaci, abych se tam v létě nevařil a v zimě nemrznul. Vybavila mi ji maximálně moderně, a dokonce nechala kvůli mně i vyvýšit střechu. Říká totiž, že my Trümperové rosteme do nebe, tak abych se pak nemlátil o trámy do hlavy. Velká absolutně cool postel s čelem z masivního ebenového dřeva krásně ladila s malým stolkem u něj. Pracovní stůl s compem. Domací kino hned vedle. Naproti žlutý gauč. Jeho kůže se leskla. Příjemně voněla. Stěny, jak už jsem říkal, dostaly nádech pouličních kreseb. Sladěné do žluto-černa. Na druhém konci téhlé půdní vestavby byla černá dvířka, ze stejného masivního ebenu, stejně jako postel. Mám moc rád eben. Je vzácný, takový můj vrtoch. Tam byla malá koupelna se záchodem. Hned vedle toho prosklené dveře na balkon. Tam jsem chodil kouřit. Z druhé strany stolu velká skříň opět z ebenu se žlutými prvky. Miluju to tady, celé jsem si to navrhoval sám. Je to moje království.
Bill stál u jednoho gráfka a pozorně si ho prohlížel. Nápis KING mluvil za vše. Žlutě vymalovaný nápis, obtažený černým a stříbrným sprejem. Jeden z nejpovedenějších. Dělal jsem ho celej den a noc.
„Páni, to je tvoje práce?“ kouknul na mě, když jsem pokládal talíř s ovocem na ebenový stůl s prosklenou deskou. To sklo. Též specialně vyrobené pro mě. Hehe, jsem snob. Tenkrát jsem si vydupal, aby mi do něj nechali rozpustit dvě kila čtyřiadvaceti karátového stříbra. Takže se při správném světle lesknul. Mám styl. Rozsvítil jsem lampu. Stínitko bylo udělaný z mačkaného stříbrného (spíš světle šedivého) papíru. Ohnivzdorný. Já kuřák, to by nedopadlo dobře.
„Jo, všechno tady na těch stěnách. Ale i ten nábytek je spešl vyrobený pro mě.“ Usměju se.
„Ty jsi teda malej snob,“ usmál se Bill. Vím, že to nemyslel zle.
„To já už odmala. Naši mě vychovávali v luxusu. Mno. Tohle pro mě zařídila babička. Kdybys viděl pokoj v domě, kde jsem bydlel před tím. Mno, spíš zámku.“ Pokrčím rameny. Dobře si pamatuju, jak naši mi tam k narozeninám nechali postavit u-rampu, abych mohl jezdit na BMXku a na skejtu.
„A proč vlastně bydlíš tady?“
Polknu. „Moji rodiče zemřeli, když si udělali dovolenou na raftech, našli je v jednom Alpským udolí. Měli zlámané vazy. Doktoři říkali, že se nejspíš někde na divoké vodě převrhli a ‚chytli‘ kámen.“ Sklopím smutně oči. Pořád jsem se s tím nevypořádal.
„Ježiš, Tomy… promiň. To… to mě mrzí,“ řekl ihned Bill šokovaně. Přešel ke mně a objal mě. Jo takové utěšování se mi líbí. Tebe mi myšáčku seslali naši, pomyslel jsem si a přitáhl za boky k sobě.
„Máš hlad? Přinesl jsem ovoce,“ usmál jsem se. Bill vzal šlehačku a mně dal do ruky talíř. Vzal mě za ruku a táhnul k posteli.
autor: Lenna W. K. T.
betaread: Janule
do pytle. Miluju to ♥
dokonalost povídka ♥
Bill je takovej..záhadnej…a…wah. ♥
Tom takovej snob,tyvole :D:D Hej cože xD
takový zazobanciii…xD
mmm…šlehačka XD
No teda,já jsem litovala chudáčka sirotečka,sociální případ,a on zatím tohle..xD!A s tím Shrekýnem jsem fakt nemohla..xD
Ale celkově na mě ta povídka působí tak nějak smutně,nevím,příjde mi to jako osudová a tragická láska,mám prostě takový dojem…Bill má tady takovou pro něj trošku neobvyklou povahu,moc se mi takový líbí.Těším se na další díl =)
Je to takové hodně zvláštní.. každej je jinej.. a přitom sou tak krásně slazený.. heey takovej stůl se stříbrem chci taky.. a nemá třeba spodky obkládané diamanty..??
Janca: ona vicemene je smutna… ceka nas depresivni ale presto laskyplne a vasnive deni… na jednu stranu to prijde depresivni i me, protoze kluci budou muset prekonat spoustu prekazek a i tu nejvetsi… bude to zajimave… z Billa se vyklube neco, co ted zatim nikdo neceka 😀 vic nereknu 😀
Tess: hehe na popisovani oblibenych Tomovych trenek na spani dojde ve 4. dile :D:D:D:D
Myslím,že se z Billa vyklube nějaký mafiánský boss…soudím podle toho,co jsi psala na začátku prvního dílu =)
Cože ? už trojka ? tak to du čítat až se mi vipne net 😀
Tyjo .. takhle si to usekla .. ty seš hrozná … já myslela že už bude sex nebo něco. Jinak – je pro mě těžký komentovat něco co vím jak bude pokračovat .. pokud si to teda nezměnila od té doby co si mi to vyprávěla :). Těším se na další dílek.
Tome, stěhuju se k tobě. ;D Je to skvěléé, rychle další. 😉