autor: Lauinka
Takže moc děkuji všem, co poctivě komentují… Fakt mě to těší… Jste nejlepší publikum… :*
Ráno Hanze probudily lechtající paprsky na tváři. To slunce navštívilo tuto jinak ztemnělou místnost, aby rozdalo trochu radosti. Zde byla potřeba. Hanz se podíval na tělíčko tulící se k němu a musel se usmát. Vypadal jako anděl. Spíše padlý, ale přesto stále dokonalý a bezchybný. Uchvátil jej. Neodolal a vztáhl k němu ruku. Jeho alabastrová pokožka doslova volala po něžném doteku. Snad ne jen po jednom, ale tisících, ba milionech. Sledoval pravidelné zvedání hrudníku a dech, tříštící se o Hanzovo rameno. Fascinovaly jej i lehce se třepotající řasy. Bříšky svých prstů přejel přes lehce se růžovějící tvářičku. Bill lehce zamlaskal a pomalu otevřel oči. Slunce mu nemilosrdně zasvítilo do očí. Přivřel je.
„Dobré ráno,“ zasmál se mile Hanz. Musel se smát, protože vlasy rozházené po celé hlavě a i obličeji směšné opravdu byly.
„Dobré,“ zívl rozespale a rukou se vlasy snažil dostat na správné místo. Bezvýsledně.
„Co si dáš k snídani?“ Stačí vafle a kakao?“ Hanz vafle miloval.
„Díky.“ Zase padl zpět do peřin. Byl jako malinkaté zvířátko.
Hanz opustil teplo postele a jal se udělat snídani. Netrvalo to dlouho a pokojem se linula vůně vaflí a čerstvého ovoce. Podnos dal Billovi do klína a opět se uvelebil.
„Tak do toho.“ Zasmál se Hanz a vzal si jeden talířek a vidličku.
„Jsou tam jablka?“ Po včerejším večeru už byl opatrný. Málem jej večeře stála život.
„Ne, nejsou,“ ukrojil kousek.
„Mám na ně alergii, to proto včera ta nehoda.“ Pustil se s lehkým úsměvem do jídla i Bill.
„Omlouvám se, ale nevěděl jsem to. Vážně,“ snažil se všemožně se omluvit.
„To je v pořádku.“ Bill se usmál. „Všichni jsme to přežili ve zdraví a to je hlavní, mimochodem, bylo to výborné. Až na ta jablka.“ Propukl ve smích.
To Hanze ponouklo také do smíchu.
„Jestli nepřestaneš, zapatlám tě celého šlehačkou.“
„To by sis nedovolil.“ Změřil si Hanze pohledem…
„Ale ano, dívej.“ Z vidličky po něm střelil šlehačku. Dopadla na jeho tvářičku.
„Ne!“ Křikl a dal tácek na stůl. „Tohle ti vrátím.“ I Hanz odložil talířek.
„Copak mi uděláš?“ Zasmál se pobaveně.
„Nevím,“ skočil po něm a usídlil se v jeho klíně. Ruce mu dal za hlavu a držel je tam. Tváří byl skloněný k té jeho. Stále se usmíval.
„Kousnu tě do nosu a ukousnu ti ho.“ Zazářily Billovy čokoládky.
„Tak do toho.“ Věděl, že má navrch, ale byla to zábavná hra.
„Neprovokuj, nebo to vážně udělám.“ Zasmál se a sklonil se níže.
Hanz to nechal bez odpovědi. Jen se uculoval a nechával si stále ruce držet za hlavou. Srdce zrychlilo své údery.
„Ty se směješ, ale co když to udělám?“ Jeho vlasy šimraly Hanze na tvářích. Cítil i jejich krásnou vůni a hebkost. Ztrácel nad tím dech. Ta záplava černi byla jako letní noční nebe. Fascinující a tak kouzelné.
„Nebereš mě vážně“ Trošku na jeho klíně poposedl a Hanz tlumeně vydechl. Šílel z něj.
„Ale beru.“ Ledabyle prohodil. Bill se sehnul k jeho tváři, že jej opravdu kousne, ale Hanz jedním rychlým pohybem dostal do vězení Billa. Obraz se otočil. Tentokrát to byl Hanz, kdo držel Billovi ruce za hlavou. A ten jen vypískl. Vážně se lekl.
„Hej, ne, pusť mě.“ Snažil se tenkýma rukama vymanit ze sevření. Ale marně.
„Proč bych měl?“ Spokojeně se usmál. Držel ho pouze zlehka, bál se totiž, že by mu mohl ublížit, a to vážně nechtěl.
„Protože tě o to prosím.“ Sledoval jeho oči. Nevypadaly zle. Ale i tak se bál. Měl velkou sílu, a kdyby chtěl, mohl udělat cokoliv. Neubránil by se. Tohle jej děsilo. A Hanz to vyčetl z jeho očí. Leskly se strachem. Pustil ty tenké hůlky a svalil se vedle něj. „Promiň, nechtěl jsem tě nijak vyděsit.“
„To je v pořádku.“ Znovu sáhl po snídani, a opět se do ní pustil. „Mmm… miluju vafle.“ Nechtěl se o tom už bavit. Změnil raději téma. Nejen, že se bál, ale ty lesklé oči nebyly způsobeny pouze strachem z nevědomosti, co se stane, ale vzpomínky ovládly jeho mysl. Opět myslel an Toma, stejně jako každý den a noc. Proto se to snažil nějak skrýt. Ale s pochvalou snídaně to myslel upřímně. Byla opravdu výborná.
„Děkuju,“ upil kakaa, zakousl se do té dobrůtky.
Celý den se nic výjimečného nedělo. Bill poslouchal muziku a kreslil si různé obrázky. Hanz měl svoji práci. Bill stále netušil, jaká je jeho práce.
Nikdo nevěděl, odkud výstřel vyšel. Všichni se po sobě ohlíželi. Tom strachem ani nedýchal. To Klárkovo tělo padlo k zemi. Srdce snad každou chvíli chtělo vyskočit z hrudníku. Otočil se a spatřil na zemi ležícího Klárka. Nechápal, co se stalo, a zmateně se rozhlížel, kdo riskoval jeho život. K tělu se seběhli lékaři a jeden muž, oděn do černé vesty, Toma srazil k zemi a na ruce mu nasadil kovová pouta. Nestačil ani nic říct, protože mu začal monotónním hlasem číst jeho práva. Stále nechápal, jak je mohli vypátrat, vědět, kde jsou.
Vše se seběhlo rychle. Toma odvezli na stanici, kde proběhl výslech. Konečně mohl říct vše, co měl na srdci. Byl volný. Ne doslova, ale jeho duše ano. Výslech trval nekonečně dlouho. Bylo stále o čem mluvit. Bylo to po druhé v životě, kdy celý příběh řekl znovu. Opět během vyprávění jeho líce krápělo pár slz. Mluvil o rodině a ztraceném bratrovi. Bandě, která se stala nevlastní rodinou a o drogách, které bral. Také o lidech z gangu i vraždě, kterou musel spáchat, aby sám přežil. V neposlední řadě padla zmínka o andělsky dokonalém člověku, kvůli kterému se všeho tohoto vzdal. Do kterého se bezmocně zamiloval. Musel dělat i delší pomlky, aby se nerozplakal jako malé děcko. Dostal i výjimku, že může kouřit, za kterou byl nesmírně vděčný.
Pokračoval vzpomínkou na Billa ležícího u krbu a Andyho, snažícího se Billa znásilnit. Pověděl i o Andyho vraždě. Jak to udělal a kam uklidil tělo. Potom o pokusu o útěk, aby mohli být spolu s Billem. O únosu své lásky. Vyčerpal snad vše, jen o tom, že našel svého bratra, pomlčel. Mezi nimi byl nezákonný vztah, který musel utajit. Nestyděl se za něj, to vůbec ne, ale co by s nimi potom bylo? Spatřil by jej ještě někdy? A kde je vůbec teďka? V hlavě se mu vířily myšlenky, na které nedokázal najít odpovědi.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Ou… nádhera ;)akorát mě mrzí že u tak nádherný povídky nejsou žádný komentáře 🙁
Tahle povídka se mi moc líbí,a jsem ráda za nový díl ♥!!!!Doufala jsem,že Tom je v pořádku,sláva!!!!A jak už jsem říkala,Hanz je určitě agentem FBI,a Bill se mu fakt líbí,no komu ne,že…??!!xD
😀 Tý vole, Bill tam má docela luxus. Proti takovému únosu bych teda nic nenamítala; klídek, tříkrát denně fajn jídlo a usínání na hrudníku nějakýho fešáka. 😀 A to je to, co mi na tom vadí, že Billův "únos" už nelze charakterizovat slovem únos… I když chápu, že Hanz má být andělem, ještě pořád je to únosce, který tam Billa drží proti jeho vůli. Nemůže se chovat jako jeho blízký přítel, stále by měl mezi nimi být nějaký ten odstup. Bylo by to pak mnohem efektnější, to pomalé budování důvěry. Podle mě na to příliš vlítli. Jestli rozumíš… 🙂 A Tomi se rozhodl být takhle upřímný? Jen jestli mu to nebude prd platný a stejně mu napařej deset let ve vězení s nejvyšším stupněm ostrahy. Já bych pro jistotu zatloukala 🙂
žeru tuhle povííídku…x)