autor: B-kay
Nic nedokázalo zmírnit jeho bolest.
Už jenom pohled na to bezbranné dítě v něm vyvolával vlnu neskutečného odporu vůči Chantelle, ale z jisté části také odporu vůči sobě samotnému. Všechno to bylo jenom jeho vinou. Všechno se to stalo kvůli tomu, že se s ní rozešel. Kvůli tomu, aby byl konečně šťastný s klukem, kterého miloval. Myslel si, že si každý člověk zaslouží alespoň trošku štěstí. Jenomže se ze svého štěstí radovat nedokázal, protože za cenu jeho štěstí, někdo jiný trpěl.
A teď si to odneslo to malé bezbranné dítě. Tom měl neustále před očima Samyho hubené bříško poseté modřinami. Nemohl uvěřit, že mu to udělala vlastní máma. Žena, která jej devět měsíců nosila pod srdcem a nakonec jej přivedla na tenhle svět, k tomu malému stvoření necítila vůbec nic. Dokonce ani trošku slitování…
„Tomi?“ Tom se rychle probral ze svého chvilkového zamyšlení a utkvěl pohledem na Samovi, který seděl za menším psacím stolem a něco kreslil.
„Copak?“ nenápadně si setřel z koutku očí zbytky slz, zhluboka se nadechl a pokusil se vytvořit alespoň nějaký úsměv. Nechtěl, aby se Sam trápil kvůli tomu, co se dělo kolem něj. On přeci za nic nemohl. A odnesl to ze všech nejvíce…
„Nakreslil jsem pro vás obrázek,“ Sami rychle vyskočil ze židle a přiběhl k Tomovi, v dlaních žmolíc veliký kus papíru. Bez větší námahy vylezl na postel, kde Tom seděl a usadil se mu na klíně. Vzal jeho veliké dlaně do těch svých a pyšně před něj nastavil svůj výtvor. Vesele se usmíval a bolest, kterou mu způsobovaly podlitiny, téměř vůbec nevnímal.
„Líbí?“ zašeptal, když Tom delší chvíli nic neříkal, jenom si pořád smutně prohlížel Samyho dílo….
Na velikým výkresu byla tři srdíčka, která byla ukryta v jednom velikém srdíčku a v každém z nich byl malý panáček.
„Tohle je Bill,“ začal vysvětlovat Sami a prstem ukazoval Tomovi panáčka s černými vlasy a velikým úsměvem.
„Tohle je babička,“ ukázal na vedlejší srdíčko a přitulil se k Tomovi ještě blíž.
„A tohle jsi ty,“ řekl svým nevinným hlasem a ukázal na posledního panáčka. Tom netušil, jak by měl zareagovat. Nápis nad všema těma srdíčkama zněl jasně a vysvětloval jenom to, jak moc si to malé dítě vážilo lidi, kteří jej měli skutečně rádi. Nejsmutnější však bylo, že se tam místo Chantelle objevil on. Trápilo jej žít s tím pocitem, že má toho malého kluka rád, zatímco jeho vlastní matka mu svou lásku neprojevovala ani v nejmenším. Chovala se k němu úplně stejně, jako k Billovi. Stejně chladně a stejně nelítostně. Do koho se to vlastně tehdy zahleděl?!
Chantelle se mu ze začátku moc líbila. Svou povahou mu sice mockrát ublížila, ale netušil, že by někde mohl najít ještě lepší osobu. Byl si jist, že Chantelle byla maximum. Byla hezká, na první pohled téměř dokonalá, a on přesto nerozuměl, proč se s ní cítil tak osaměle. Proč mu ve vztahu s ní něco chybělo a proč se jeho tělem nerozléval ten nádherný hřejivý pocit zamilovanosti…
V okamžiku, kdy poprvé spatřil Billa, jej to všechno zasáhlo jako blesk. Od první chvíle se do něj zcela pobláznil. Na ten bolestivě nevinný pohled, plný hořké čokolády, nedokázal zapomenout. Dokonce i teď, když mu myslí prolétla Billova tvář, se zachvěl vzrušením a pocítil naplnění. Byl si jist, že našel svou osudovou lásku. Dřímal v něm pocit, že se Bill zjevil v jeho životě jako nádherná naděje, která mu přivedla do jeho ztmavlého světa zářivé světlo. To světlo se ukrývalo hluboce v Billových očích. Stejně jako i láska, kterou cítil z každého polibku. Z každého drobného pohlazení, nebo pohledu. V každé vteřině jejich milování…
„Je to překrásné. Moc se ti to povedlo, špunte,“ Sam nadšeně zatleskal a ukázal své malé zoubky ve spokojeném úsměvu. Dokonce i to oslovení špunte jej moc těšilo. Bylo typické jenom pro Toma. Nikdo jiný mu tak neříkal, a přesto to vyznělo neskutečně roztomile.
„Nakreslím ještě něco,“ řekl a už už klouzal z postele, aby se v příštích vteřinách mohl usadit na své původní místo. Na malou židli u dětského psacího stolu. Tom jej ještě chvilku pozoroval, než jeho oči opět sklouzly k Samyho výkresu. Popřemýšlel, jaká jména by obsahovala srdíčka, která by nakreslil on.
Přemýšlel sotva několik vteřin, než byl rozhodnut. V jeho velikém srdci by byly jenom dvě menší. Jedno by patřilo Samovi a druhé Billovi. Oni dva totiž pro něj znamenali celý svět…
Bill ze sebe rychle svlékl starou, špinavou a neméně promočenou zástěru, která byla součástí jeho pracovního oblečení. Rozčepýřené vlasy si svázal do neupraveného culíku a zkřehlé prsty pokryl vrstvou hojivého krému. Smutně přivíral víčka nad bolestí a ostrým štípáním, které to doprovázelo. Netušil, jak dlouho by to měl ještě vydržet. Vydělával minimum, šéf na něj křičel téměř dennodenně a on sám cítil, že je ze všeho už unavený.
Rychle si naházel do veliké kabely své věci a bez jediného ohlédnutí rychle vyběhl z restaurace. Jakmile jej do tváře udeřil chladný vzduch, na krátkou chvíli přivřel víčka a užíval si toho pocitu konečného osvobození. Vzápětí však oči otevřel a smutně se rozhlédl kolem. Jeho pohled se však nečekanou rychlostí rozzářil.
„Bille!“ Tom rychle vystoupil z auta, jež měl zaparkováno jenom několik metrů od restaurace, a s něžným úsměvem na něj zamával.
„Tome,“ Billovy rty se zvlnily do krásného úsměvu. Na nic nečekal a rychle se rozběhl vstříc osobě, na kterou nedokázal přestat myslet. Tom udělal totéž. Rozběhl se za ním tak rychle, jako by měl nastat konec světa. Potřeboval jej držet ve svém náručí. Potřeboval jej líbat a vdechovat jeho vůni. Všechno to potřeboval tak naléhavě, jako vzduch k dýchání. Nehledě na kolemjdoucí, si padli rovnou do objetí. Bill se zoufale vrhnul Tomovi kolem krku, jeho rty bez váhání dopadly na ty Tomovy. Jejich líbání bylo nekonečné. Nedokázali se od sebe odtrhnout.
„Co tady děláš? Ani jsem netušil, že bys za mnou přišel,“ Bill se odtrhl od jeho rtů, šťastně se nořil do hloubky jeho očí, jak pomalu postupovali zpátky k autu.
„Simone vzala Sama ven a mně se po tobě moc stýskalo. Krom toho, Chantelle zase vyváděla, a tak jsem raději odešel,“ Bill si smutně povzdechl, zlehka pohladil Tomovu bolístku pod okem a poté jej znovu horlivě políbil.
„Taky mi bylo smutno,“ zašeptal proti jeho rtům. Tom už dál nic neřekl. Nechtěl si kazit tuhle krásnou chvíli, vzpomínkou na Samovy modřiny, a proto raději otevřel dveře a pomohl Billovi nastoupit…
„Jak se má Sam?“ Bill se ustaraným pohledem rozhlédl okolní přírodou a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Místo, na které s Tomem zajeli, bylo přímo kouzelné. Nikde nikdo… Jenom oni dva a ničím nerušená krása přírody. Nacházeli se u nedaleké vyhlídky, oba seděli na kapotě Tomova auta a drželi se za ruce.
„Je mu líp. Hráli jsme si spolu, a pak si kreslil. Bille, to dítě je úžasné,“ přiznal smutným hlasem.
„Jsou mu čtyři, a už teď si dokonale uvědomuje, jak moc je důležité, když má někdo někoho rád,“ stiskl Billovu dlaň ještě pevněji, druhou rukou jej objal kolem boků a hlavou se opřel o jeho rameno. Naklonil tvář a zlehka se dotkl svými rty Billova krku. Nechal je pootevřené a klouzal po bledé kůži, jako by plul mléčnou dráhou. Billovu tvář zdobil nesmělý úsměv. Každý Tomův polibek byl pro něj požehnáním. Vlastně už jenom to, že byli spolu a chtěli spolu odejít, pro něj bylo přímo zázrakem.
„Pak jsme si se Simone prohlíželi staré fotografie,“ Tom se proti Billově kůži pobaveně usmál. Bylo mu jasné, že ve chvíli, kdy to vyslovil, Bill zrudl. Stačilo mu jenom to zachvění, které
na svých rtech cítil.
na svých rtech cítil.
„Byl jsi roztomilé baculaté miminko,“ v tu chvíli se už ani jeden z nich neudržel a oba se vesele rozesmáli.
„Neměl ses na ty fotky dívat. Teď se stydím,“ Bill se zavrtal do Tomovy mikiny a v ní tlumil svůj tichý smích.
„Nemáš se za co stydět. Už tehdy jsi byl nádherný,“ Bill k němu zvedl svou tvář. Zadíval se mu hluboce do očí a místo nějakého namítání jej hladově políbil. Tom za stálého líbání opatrně vstal, vzal Billa do náruče, a ten mu kolem boků pevně omotal své dlouhé nohy. Netrvalo dlouho a oba se ocitli na zadním sedadle a v doprovodu měkkých polibků se začali vzájemně svlékat…
autor: B-kay
betaread: Janule
Tuhle povíkdu přímo miluju .. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu .. ♥ ..Nádhera ♥
POklona .. oparavdu musím zatleskat toto je úžasné seex v autě … supaaaaa
Sakriš… takhle to useknout. Vsadím se, že v tom autě určitě k něčemu dojde… a když ne… prostě tam určitě něco bude. A nejvíc mě s prominutím se*e, že já si to nepřečtu kvůli poblbané praxi!!!!:-(
Ale všechno doženu, až se vrátím. Ta povídka je moc krásná a moc poutavá na to, abych se od ní dokázala odtrhnout. Už teď se moc těším na další díly a držím oběma (nebo spíš všem třem – včetně Samiho xD) klukům palce. Je to nádherný, nemám slov!!!
NÁDHERA!!!PROSTĚ NÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁDHERA!!! Vždycky když dočtu díleček,tak nad tím musím pořád přemýšlet,dokonce i ve škole =)…strašně MOC se těším na další díl…,doufám,že bude brzo =D
Krásný díl ale je mi strašně líto Sama už by měli odjed i sním aspoň by byli šťastní všichni 3 spolu:)
Nemuzu se dockat dalsiho dilu
V nejlepším se má skončit,a tady to platí dvojnásob!!!!Prostě nádhera,nádhera a zase nádhera ♥♥♥!!!!!
opet takova nadhera! Ale porad se bojim, ze prijde nejaka rana 🙁