autor: Jájinka
Moc děkuju za komentáře 🙂 Jste úžasní, milí… jsem Vám moc vděčná, že to čtete… i přes těžké období, co teď mám, se snažím psát, abych mohla dodat dávku Forgiv me… opravdu děkuju moc… Jájinka.
Bill
Dívám se na ně z okna, oni než se taky rozloučí.
Flashback
Je jako každý jiný večer na hotelu po koncertě, sedím u stolu a píšu nějaké nové texty. Spíš jsou to jen úryvky, ze kterých složím píseň nebo dvě. Zrovna jsme hráli v Hamburku, takže je Tom někde s Anitou. Já tu holku prostě nemám rád, ani mi tak nevadí, že je s člověkem, kterého miluji, ale vadí mi to, že je tak nepříjemná. Jednou jsem ji slyšel mluvit s Tomem a stačilo mi to, a pak mě dorazilo jak volala se svojí přítelkyní, ne že bych je odposlouchával, ale zrovna jsem chtěl vyjít z pokoje, couvl jsem zpět, pak už jsem jen slyšel, že teď odchází od Toma a dodala
„Ano, od Toma… od toho Toma Kaulitze.“
Vběhl jsem na chodbu a do Tomova pokoje. Ležel na posteli, na břiše a… nahý?
„Promiň, Tome. Přijdu později.“
„Ne, v pohodě,“ otočil na mě jen hlavu.
Stojím u dveří se sklopenou hlavou.
„Co jsi mi chtěl?“
„Jen… miluje tě opravdu Anita? Jako Toma? Ne toho kytaristu… nechci, aby ti ublížila.“
Zavírá oči.
„Jdi mi z očí! A nezáviď mi příště, ano, Bille?!“
Jediné, co mi opravdu zbylo, je to, otočit se a odejít. Stojím na chodbě a do očí se mi hrnou slzy. Což mě neposlouchá? Je snad zaslepený láskou?
Konec Flashbacku
„Bille, můžu s sebou přivést přítelkyni?“
Stojí těsně u mě, drzost je na mě mluvit, ale otevřít mi dveře, a ještě mi říkat takové nesmysly, to je vrchol.
„Mně je to jedno,“ usmívám se na ni falešně.
Doufám, že s sebou přivezeš tu přítelkyni, se kterou jsi volala a musela jsi jí říct, že jsi vlezla do postele Toma Kaulitze. Oplácí mi úsměv a drze dveře zabouchne. Opírám si hlavu o volant, jak bych nejraději otočil klíčem a ujel pryč. Co nejdál. Chtělo by to už nějakou dovolenou, abych měl chvíli klid. Slunný Egypt, nebo Malorka, cokoli, hlavně ne Hamburk a tato chvíle, klidně bych teď jel i na Alijašku. Tom nasedl mezitím do auta.
„Tak co, jedeme? Už chci být pryč,“ usmívá se na Anitu, a přitom ke mně posílá tato slova.
Otáčím klíček a vyjíždíme zpět do nitra Německa. Domů, do Berlína. Na rozdíl od Tomova Porsche Boxter, které je miniaturní, moje Captiva (pozn.autora: Chevrolet Captiva) je podle něj kočár. Pohodlné luxusní auto na delší cesty. Sice po těch dvou hodinách, které zase pojedeme zpátky, toho budu mít plné kecky, ale i tak je to pohoda. Už se těším, až si doma zalezu do vany a nechám se hýčkat pěnou do koupele. Při té představě mi běhá příjemný mráz po zádech.
„Bille, co když po mně bude chtít Anita sex? Co mám dělat?“
Vyděšeně se na něj dívám.
„Tos zapomněl, jak se TO dělá?“
Tom si odfrkne. No, už jsem se bál, že by Tom byl nepoužitelný. Co bych z tohohle divadla měl? Nic? No to by to všechno bylo úplně k ničemu, usmívám se v sobě.
„Ale ne, jestli se s ní mám vyspat nebo ne?“
„Nevím, moc jsi mi o tom neříkal.“
Flashback
„Bille, můžu? Jsi jediný, komu to můžu říct. No teda až po Georgovi, který už to ví, ale ty mi na to řekneš mnohem víc než on a chápeš mě,“ vletí mi do pokoje. Sedím u stolu a lakuji si nehty. Lak už jsem měl zase okousaný a škaredý, dívám se na něj, co mi zase chce bratříček vylíčit.
„No poslouchám, teda jestli ti nebude vadit, že si u toho budu lakovat nehty.“
Tom si mezitím lehá na postel, já si tedy začínám znovu lakovat ty nehty a jedním uchem ho poslouchám.
„Dneska, Bille, dneska poprvé za celý půlrok, co s Anitou spím, jsem ji poprvé udělal.“
Jen co to dořekl, přetáhl jsem a černý lak spočinul na mém prstu. Vyděšený pohled do stolu a zatajený dech nezastavil Toma v jeho vyprávění.
„Bylo to úžasné, Bille, tohle bys měl někdy zažít… samozřejmě se svojí dívkou… až nějakou budeš mít.“
Zůstávám v jedné a té samé poloze a on stále vypráví, slzy se mi hrnou do očí, jedna, která již nevydržela nápor ostatních, vytvořila na stole miniaturní vlhké kolečko. A další, a za ní další. Už jsem to nevydržel. Pořád jen Anita sem, Anita tam.
„Bille, co se děje?“ zastaví uprostřed svého výkladu.
Ruce mi střelí na obličej, skrývám své slzy a dlaněmi zabraňuji jejich průchodu na povrch. Tom stojí u mě a tiskne mě k sobě, obejmu ho. Poprvé za to, co jsem si přiznal, že je to láska, ho objímám.
„Co se ti stalo, bráško, řekni mi to,“ prosí mě zoufale.
Já ale nemám slova na to, abych mu cokoli řekl či vyprávěl. Znovu se otáčím k němu zády.
„Nech mě, prosím, o samotě. Chci být chvilku sám,“ vzlykám tiše.
Konec Flashbacku
Tenkrát jsem to nezvládl. A když o tom tak teď přemýšlím, budu schopen s ním něco mít po tom, co se on dotýkal jí a ona jeho? Dívám se na Toma, který spokojeně usnul. To je pro mě přinejmenším dobrá příležitost. Stejně potřebujeme pro Toma vyzvednout léky.
Tom
Otvírám oči, my stojíme? Ale proč? Dívám se na nápis na budově. Lékárna. Tak je mi to jasné. Bill s úsměvem nastupuje do auta.
„Pro co jsi byl v lékárně?“ ptám se.
„Pro léky, které ti předepsal doktor Stein,“ odpoví.
Kývám.
„Kde že to vůbec jsme?“ ptám se dál.
„Teprve vyjíždíme z Hamburku. Klidně ještě spi, protože tak ty dvě hodiny cesty nás ještě čekají.“
Z rádia se line nějaký pop, který mě absolutně nebere, ale spát se mi už taky dvakrát nechce.
„Bille, co budeme dělat večer?“
„Nevím jak ty, ale já spát,“ odpoví.
S tebou asi dneska žádná zábava nebude, no paráda. Ještě, že jsem si u Anity nezapomněl laptop, aspoň se nebudu nudit… ale třeba půjde nějak Billa ukecat, aby nešel spát a něco se mnou podnikl. Šel bych se někam napít.
„Bille, vyprávěj mi něco o minulosti.“
„Co chceš konkrétně vědět?“ odpovídá otázkou a dál se věnuje řízení.
Zamyslím se
„Nevím, tak třeba, kdo ví o našem vztahu?“
„Jen mamka,“ odpoví rychle.
Mamka? My jsme o našem vztahu řekli mámě? A nezbláznila se z toho?
„Ještě na něco se chceš zeptat?“
„No, ano, chci…“ teď nebo nikdy.
„Spali jsme spolu už?“
autor: Jájinka
betaread: Janule
Nechápu,jak tenhle blog může být v žebříčku nejnavštěvovanějších,když máš týdně méně než já,a já tam nejsem.Nic proti
[1]: Tady někdo neumí poznávat číslice…xD
Tak například v tuhle chvíli je tady tento týden 9231,a u tebe 3712,tak teda nevím…nic proti..
K povídce:tak teď jsem fakt zvědavá,co Bill odpoví…myslím,že už se mu to začíná vymykat z rukou..=)
[1]:Holka ty se napřed nauč počítat to za prvé. A za druhé Tvůj blog tomuhle nesahá ani po kotníky tak se raději nevyjadřuj 🙂 Neber to zle, tohle je pravda 🙂
WOOOOOOOOOW!!!!!!!!!!Tahle povídka je DOKONALE BOŽSKÁ!!!Jsem STRAŠNĚ zvědavá,co se bude dím a ještě víc,jak to skončí no téééda….takovej námět by mě na povídku teda asi nenapadl xD
[2]:
JJ holky obě máte pravdu 😀
[3]:
no sem zvědavá co na to Bill