autor: B-kay
A pak že zázraky se nedějí…
Bill se nedokázal vynadívat na nádheru, která je náhle obklopila. Stačily jenom necelé dvě hodiny jízdy a oni se náhle ocitli na místě, které se podobalo pohádkovým krajům. V náručí držel svého malého synovce a oba přímo šokovaně hleděli na vysoké hory, na nádherně průzračnou oblohu a zelené louky, rozprostírající se všude kolem nich. Okolím se neslo krásné ticho. A uprostřed tohohle všeho stála roztomilá chaloupka. Bill se při pohledu na ni musel pousmát. Opravdu si připadal jako v jedné z těch pohádek, které mu Simone vyprávěla.
Život na venkově, dokonce venkov samotný, byl úplně jiný než rušné město. Bill tomu nemohl uvěřit. Skutečně tam stál, dýchal tu krásnou vůni přírody a držel za ruku kluka, kterému patřilo jeho srdce. Žádná Chantelle. Žádná práce ani povinnost… Měli před sebou jejich první společný víkend a on přímo zářil štěstím a radostí.
„Tady jsem vyrůstal,“ Tom se na Billa vesele usmál a dlaní ukázal na chalupu svého dědy. Poté malinko posmutněl a sklonil hlavu.
„Když jsem byl malý kluk, táta mě jsem přivezl pokaždé, když měl ve městě moc práce. Byl jsem tady skoro pořád, ale nelituju toho. Bylo to nejkrásnější období mého života,“ zvedl svou tvář k té Billově a zlehka jej políbil. Sami je přitom pozoroval a vesele se na ně usmíval.
„Jsem rád, že jsi tady se mnou, Bille.“ Bill jej láskyplně pohladil po tváři, naklonil se a ještě na několik vteřin dovolil svým rtům, nořit se mezi ty Tomovy. Mohli by se tak líbat hodiny, přesto věděli, že si to nemůžou dovolit. Ne teď. Proto si raději vzali své věci a společně vykročili směrem k chalupě…
Tomův děda byl sice starší pán, ale na svůj věk vypadal výborně. Měl stejně hluboký a nevyzpytatelný pohled jako jeho vnuk, stejně upřímný úsměv, dokonce si byli i povahově dost podobní. Přivítal je s veselým úsměvem, k Billovi se dokonce choval, jako by jej znal celá léta. Provedl je po svém skromném příbytku, ukázal jim pokoj, ve kterém budou spát, a nabídl se, že jim něco uvaří. Jeho nejlepším přítelem se však stal malý Sami, který kolem něj vesele pobíhal, pyšně mu ukazoval své plyšáky, dokonce mu pomáhal v kuchyni…
„Je to tady opravdu krásné,“ Bill se spokojeně opřel o Tomův hrudník a zavřel oči. Zhluboka se nadechl a konečky prstů pohladil Tomovy dlaně, kterými jej hladil na bříšku. Seděli na louce nedaleko od chalupy, a konečně si užívali jeden druhého.
„Vždycky si přál nějaké pravnouče,“ Tom s něžným úsměvem sledoval svého dědu, který Samimu ukazoval malého černého poníka a společně jej krmili. Bill se na ně také zadíval, na tváři se mu pomalu usazoval úsměv. Cítil, jak se k němu Tom zezadu přitulil ještě pevněji a on jeho sevření opětoval.
„Jsi pořád smutný, stalo se něco?“ Bill se posadil tak, aby se mohl dívat Tomovi do očí. To, co v nich uviděl, jej malinko překvapilo. Tom se na něj díval pohledem vyplašeného dítěte.
„Nejsem smutný, jenom mám strach. Bojím se, co se stane, až se vrátíme domů. Bojím se, že by ti mohla Chantelle ublížit. Neměl jsem tě vystavit takovému nebezpečí,“ Tom pohledem klouzal po Billově bledé tváři, nořil se do jeho úzkostlivého pohledu a bylo téměř automatickou reakcí, že si jej pomalu stahoval do klína. Ovinul své paže kolem Billových boků, tvář zabořil do jeho rozevlátých vlasů a zhluboka nasál jeho nezaměnitelnou vůni. Tak moc jej miloval…
„Na takovéhle věci nesmíš myslet. Teď jsme přeci daleko od Chantelle a máme před sebou celé dva dny na to, abychom mohli být spolu. Zkus na to nemyslet. Kvůli mně,“ dodal tiše, opatrně se sklonil k Tomovým rtům a dlouze jej políbil. Tom jeho polibky neopětoval. Nechával se líbat, a přitom se díval do Billovy uvolněné tváře. Každým dnem mu přišel krásnější. I když se o něj neskutečně bál, nedokázal mu odolávat dlouho. Víčka mu pomalu těžkla. Vzal do dlaní jeho tvář, chvilku se vzájemně vpíjeli do očí, než se jejich rty potkaly v hlubokém polibku.
Tomovy pomalé polibky nutily Billa tichounce sténat.
„Tvůj děda je úplně skvělý,“ Bill se otočil po zvuku Samyho smíchu a opětoval jeho dlouhé zamávání. Právě totiž úplně poprvé seděl na poníkovi a zářil přitom jako malé slunce.
„To jo. I mamka byla skvělá. Byla úplně stejná jako on. Děda říká, že jsem z ní zdědil víc, než si myslím. Byla skvělá a někdy mi moc chybí,“ hlavou se opřel o Billovo rameno, přitulil se k jeho zkřehlému tělu a na malou chvíli se nechal utápět ve vzpomínkách na svou mámu. Bill jej konejšivě hladil po zádech a raději mu vyprávěl o svých pocitech a o tom, jak krásné to tam všechno bylo. Věděl, že Tomova maminka zemřela, ale na nic jiného se jej neptal. Nechtěl jej ještě více rozlítostnit, a proto se na něj vesele usmál a z kapsy své mikiny vytáhl malou barevnou věc. Tom na ní dlouze utkvěl pohledem a poté se ani on neubránil úsměvu. Vzal si od Billa nabízený bublifuk, přitáhl si jej co nejblíže ke svému tělu, otevřel jej a společně do něj foukli. Myslí obou prolétla překrásná vzpomínka, jak se na vzniklé bublinky dívali poprvé.
„Přemýšlel jsi někdy nad tím, že založíš rodinu?“ Bill pomalu našlapoval lesní cestičkou, ruku v ruce se svou láskou. Kolem nich pobíhal Sam s malovaným drakem a spokojeně si hrál.
„Myslíš tím jako děti a tak?“ Tom se na Billa zvědavě zadíval, ten jenom pokrčil ramenem a vesele se pousmál.
„Má představa je asi taková, že budeme spolu žít ve velikém domě s překrásnou zahradou, později si adoptujeme kopu dětí a všichni budeme žít šťastně až do smrti.“ Bill se tiše zasmál a Tom se k němu po chvilce přidal.
„Mně by stačil malinký domek. Třeba i taková chaloupka, jakou má tvůj děda. Hlavně, že budeme spolu,“ Billovou tváří prolétlo nesmělé nadšení, vzápětí se však jeho bříško opět projevilo podivnou tíhou a on si po něm zlehka projel dlaní. Na krátkou chvíli smutně stiskl víčka a roztřeseně vydechl. Tom si toho nemohl nepovšimnout. Toho, jak si Bill hladil břicho ve snaze ztlumit nepříjemné pocity, si všiml už mockrát. Tentokrát se však opravdu vyděsil.
„Bille, je ti špatně?“ dokonce i malý Sam rychle přiběhl ke svému strýčkovi a vyděšeně se mu vrhl kolem boků.
„Jsem v pořádku, akorát mě někdy tak divně zabolí v břiše. To je všechno,“ nevinně se pousmál.
„Měl bys zajít k doktorovi,“ Tom si ustaraně klekl a vyhrnul Billovu teplou mikinu, čímž odhalil bledou kůži, posetou drobnými chloupky. Přivřel víčka a své rty láskyplně přitiskl k holé kůži. Bill se na něj díval se slzami v očích. Nikdy by nevěřil, že by jej někdo mohl takhle milovat…
autor: B-kay
betaread: Janule
Jako obvykle – nemám slov … Úžasný díl … Nejkrásnější ta část s Tomovou představou o jejich rodině ♥ … Krása … Miluju tuhle povídku … ♥
Nádhera, chaloupka u lesa….můj sen.
Ale co ten Bill?
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ NÁÁÁÁÁÁÁDHERÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!Tolik lásky v tom je to je tak kwáááásnééé! A že Billovi nic nebude?..já se bojím..nebo že třeba je těhotnej?…no jo to je asi divný..,ale v povídkách se může všechno,že jo?…no páááni fakt jsem zvědavá..těším se na další dílek 😀 *úplně září*
Úžasný díl ♥♥♥!!!! Já vím, že to říkám pokaždé, ale je to prostě fakt!!!!Na Lásku se vždycky moc těším, je to takový ostrůvek něžnosti v rozbouřeném twincestním moři =)
[2]: Můj sen taky =)
A co ten Bill? Můžeš hádat xD
Nemám slov zase naprosto dokonalí díl♥jako vždy..smekám před tebou B-kay:)