autor: bmccray
Celiin pohled
Nemůžu uvěřit tomu, že jsem právě ječela na Billa. Jsem z toho tak vynervovaná. Vážně jsem to tak nemyslela. Je to milej kluk. Každopádně mu ale nemůžu tolerovat, že si plní své povinnosti pozdě nebo na poslední chvíli. Začíná trochu upadat a já ho šla jen upozornit, ale hádám, že jsem byla trochu krutá.
Ale to, co jsem se dozvěděla, všechno změnilo. On je těhotný. Jak jsem si toho mohla nevšimnout? To je hlavní důvod, proč jsem vybouchla. Musím se mu omluvit. Zhluboka jsem se nadechla a vylezla ze své kanceláře. Přešla jsem ke dveřím jeho kanceláře a zaklepala. Vzhlédl a pokoušel se upravit svůj make-up.
Vešla jsem a posadila se proti němu. Podal mi fotky a dokončený článek. Povzdechla jsem si, odložila to a chytila jej za ruce.
„Bille, omlouvám se za to, že jsi kvůli mně plakal,“ řekla jsem jemně.
„To je dobrý, Celio. Bouří se mi hormony a já vážně potřebuju čokoládu.“
„Myslela jsem, že nemáš rád čokoládu.“
„Teď už mám. Nemáš nějakou?“
Usmála jsem se a podala mu Snickers tyčinku. „Bille, seš připravený na přehlídku? Bude to obrovské!“ Zakousl se do sladkosti a s úsměvem přikývl.
„Všichni velcí designeři tam budou.“ Usmála jsem se, když se mu rozzářily oči. Tázavě se na mě podíval a já přikývla.
„Ano, Bille. VŠICHNI velcí designeři: Michael Kros, Chloé, Gucci, Chanell, D&G a mnohem víc! A taky tam bude Heidi Klum. Viděla tvé fotky a zamilovala se do tebe.“ Bill ztuhnul.
„Vážně?! Oh pane bože!“ Postavil se a v tu chvíli jsem konečně viděla jeho břicho. Jediné, na co jsem pomyslela, bylo ‚wow‘. „Musím jít nakupovat. Ale jsem tak příšerně tlustej!“ Posadil se zpátky a zamračeně ukousnul další sladkost.
„Máš jen dva dny, aby sis sehnal pět outfitů. Do Paříže odjíždíme v pátek,“ informovala jsem ho a poklepávala si nehty.
„Tak brzo?!“ Složil si hlavu do dlaní. „Mám dalších šest článků na dokončení, tři photoshooty na posouzení, čtyři meetingy s novým designery pro letní téma, a taky zorganizovat charitativní večer. Kdo to asi udělá?! Nemůžu odjet!“ vyjekl rozzuřeně.
Usmála jsem se.
„Jacqueline, Danielle, Zion a Monika nabídly, že převezmou všechny tvé povinnosti na víkend.“
„Musím to říct Tomovi.“
„Dej mi vědět do zítřka. Tohle je omezená nabídka, Bille. Nováčci většinou takovouhle příležitost nedostávají, ale ty jsi pracoval tvrdě a já to oceňuji. Ale nikdy už nezanedbávej své povinnosti, musíme si udržet reputaci.“
Vstala jsem a objala ho. Bohužel, už musím jít, Miriam říkala, že na mě na stole čekají nějaké papíry, které musím schválit. Práce výkonného ředitele nikdy nekončí.
Povzdechla jsem si a odešla zpět do své kanceláře.
______________
Billův pohled
Nemůžu uvěřit, že mám jen dva dny, abych našel nové a vyhovující oblečení na tohle přerostlé břicho. Sbalil jsem si všechny své věci, včetně oblečení, které jsem dostal, a zavolal Tomovi, že jsem připravený jít.
Sjel jsem výtahem do haly a s Tomem jsem se setkal venku. S úsměvem a vděčností jsem od něj přijal kelímek horké čokolády. Naskládal jsem si věci k němu do auta.
„Kde je Ren?“
„Zatím s Georgem. A pak by si jí měla vyzvednout její matka. Ale tím si nejsem tak jistý,“ řekl a vzal mě za ruku.
Šli jsme do nákupní zóny a do luxusního obchodu jménem „Ahila“, kde jsem hned zamířil k bundám. Tom pustil mou ruku a vzdálil se. Říkal, že se jde vedle podívat do nového obchodu s čepicemi.
„Ale, zlato! Potřebuju u toho tvůj souhlas!“ řekl jsem a našpulil rty.
Cvrknul mě do rtu a políbil na tvář. „Na, tady máš mojí kreditku a bav se, hm? Budu hned vedle.“
„Okay,“ vzal jsem si jeho kreditku.
Odešel z obchodu a ještě se přes rameno za mnou ohlížel. Otočil jsem se a zamířil si to k bundám. Asi o dvacet minut později jsem se přesunul ke kalhotám, když se dovnitř nahrnula hlučná skupina holek. Pokrčil jsem rameny a vybíral si dál, když jsem omylem upustil jedny kalhoty. Sehnul jsem se pro ně, i když to s tímhle obrovským břichem nebylo nic lehkého.
Když se mi to konečně podařilo, zaslechl jsem smích mým směrem. Otočil jsem se. A tam stály ony a smály se s Tomem. Jedna z nich měla ruku na jeho hrudi a prakticky ho hladila, a on se smál společně s nimi.
To ještě ale nebyla ta nejhorší část! Ta nejfalešnější z nich došla před Toma a něco upustila. Zahihňala se a ohnula se pro to. Celá její prdel lezla z prťavé sukýnky. Mohli jste vidět VŠECHNO!
Přísahám, že jsem se málem pozvracel.
Tom se na ni podíval a mrknul. Byl jsem tak zmatený a naštvaný, dokud jedna z nich nepřišla ke mně. Byla mi povědomá.
„Alessandra?“ zašeptal jsem, ale nebyl jsem si jistý.
Podívala se na mé břicho a pak na kalhoty, které jsem držel. „Proč se díváš na velikost tři, když jsi tak kolem velikosti šestnáct?“ Byl jsem v šoku. Podíval jsem se dolů a cítil, jak mi vlhnout oči.
„Nevíš, kdo jsem? Nepamatuješ si, že jsem ti ukradla přítele? A hodlám to udělat znovu,“ řekla a odešla k Tomovi, kolem kterého omotala ruce.
Místo toho, abych žárlil, jsem začínal být pořádně nasranej.
Zkurvená děvka!
Došel jsem k ní, zatnul ruku v pěst a udeřil ji do obličeje. Popadl jsem svou tašku a naštvaně odcházel. Tom mě popadl za ruku.
„Zlato, co to-“ začal, ale setřásl jsem jeho ruku.
Byl jsem tak ublížený.
„Chci jít DOMŮ! HNED!“ křičel jsem a on na mě jen koukal.
„Co je sakra tvůj problém, Bille?!“ ječel na mě zpátky. Díval jsem se na něj, jako kdyby byl ten největší odpad ze všech.
„Tome, prostě mě vem domů. Nenuť mě tě prosit znovu.“ Troufám si říct, že začínal být hodně naštvaný, ani se nehnul. „Víš co? Fajn!“
Odešel jsem ven a chystal jsem se chytit taxi, když mě silně strhl za paži zpět. Zavrávoral jsem zpět a zakňučel.
„Nech mě být, Tome!“ Setřásl jsem ze sebe jeho ruku.
„Bille, chováš se jak děvka! Co máš za problém? Mlátit nevinné lidi do obličeje?“ Znovu mě chytil. „Bille!“
„Chceš vědět, proč?! To je ta děvka, se kterou mě můj ex podváděl!“ zaječel jsem.
Lidé se po nás otáčeli.
„A proč tě to zajímá?“
„A proč by nemělo, Tome?!“ zamumlal jsem a cítil, že mi začínají téct slzy.
Nastoupili jsme do taxíku a jeli zpět k Epic Records. Díval jsem se z okna a z ničeho nic mi začaly téct slzy proudem. Tom se na mě podíval přes rameno.
„Bille… nebreč. Rozteče se ti make-up,“ zašeptal a podal mi kapesník. Utřel jsem si obličej a otočil se na něj. Roztáhl ruce a čekal na mě. Neztrácel jsem ani vteřinu a stočil se k němu.
„Omlouvám se, Tomi.“ Hladil mě po zádech.
„To je v pořádku, Billy. Vím, že to dělají ty hormony. Taky se omlouvám,“ zamumlal a políbil mě.
______________
Dorazili jsme k nahrávací společnosti a já zaplatil řidiči. Ruku v ruce jsme vešli do studia a Tom ztuhnul. Obešel jsem ho, abych se dostal na toalety, když jsem si všiml osoby, co vypadala přesně jako Serenity, jen starší. Přešla k Tomovi a políbila ho na tvář. Ztuhnul jsem já, ztuhnul Tom a ona vypadala zmateně. Okamžitě jsem zmizel na toaletách a rozbrečel se. Může se můj den posrat ještě víc?
Můj telefon vibroval, zatímco Tom se dobýval dovnitř. Přečetl jsem si zprávu.
Bille! Okamžitě se dostaň ke mně do bytu… TVŮJ TÁTA JE TADY!!!
______________
Jörgenův pohled
Rozhodl jsem se jet navštívit svého syna, když mi on nemůže zavolat nebo mě navštívit. Neviděl jsem ho téměř sedm měsíců.
Právě teď sedím u Andrease doma a čekám na Billa. Nemusel jsem čekat tak dlouho.
S Andreasem jsme uslyšeli jekot.
„Tome, drž hubu! Líbal si svojí ex!“ Ječel Bill. Jeho hlas bych poznal kdekoliv.
Zaslechl jsem neznámý hlas. „Nelíbal jsem jí! Ona políbila mě na tvář! Na tvář, Bille!!“
„To je jedno, Tome! Já už tohle prostě neunesu! Moje hormony si dělaj, co chtěj! Jsem rozmrzelej, nafouklej, moje oblečení mi nesedí a je to na hovno! A jako vrchol všeho jsi nechal svojí ex, aby tě líbala!“ křičel Bill.
„Bille, sklapni!“ křičel někdo. „Ty a tvoje žárlivost! Někdy je toho už fakt moc!“
Vykoukl jsem z okna a viděl jsem mého syna a nějakého chuligána, jak se hádají. Dredatý kluk zaječel Billovi něco do obličeje, a odešel. Bill si překryl rukou pusu a odběhl do domu.
Otevřel jsem dveře a on proběhl dovnitř a v pláči se zhroutil na gauč. Sedl jsem si k němu a objal ho. Položil jsem mu ruku kolem pasu a ucítil kopnutí.
Co to sakra…
„Bille, co to bylo?“ zeptal jsem se ho zmateně.
Utřel si oči a podíval se na mě. Povzdechl si.
„Tati, prostě to řeknu. Jsem v sedmém měsíci těhotenství.“
Díval jsem se na něj, jako kdyby měl dvanáct hlav.
„Co prosím? Seš co?“ vyjekl jsem. Bill ucuknul, ale díval se na mě dál.
„Podívej, dneska už nepotřebuju žádný další sračky. Prostě řekni, co chceš říct, a jdi. Okay?“
Tvrdě jsem se na něj podíval a vstal.
„Andy, proč mě každý, koho miluju, opouští?“ zašeptal.
V tu chvíli se mi rozlomilo srdce.
„Bille… nebreč. On tomu nerozumí,“ mumlal Andreas a pokoušel se jej utěšit.
Viděl jsem ho, jak se tulí do Andreasova obětí a věděl jsem, že s ním bude v pořádku. Povzdechl jsem si a odešel k sobě do auta. Chtěl jsem ho jen navštívit a spravit náš vztah, ne zničit to, co z něj zbylo. Ale tipuju, že bych to nedokázal. Zajímalo by mě, co by si myslela jeho matka, kdyby ho viděla.
______________
Billův pohled
Tu noc jsem nemohl spát. Přerovnal jsem si polštáře snad tisíckrát a stále jsem se nemohl uvelebit. Povzdechl jsem si a přetočil se na záda. Pomalu jsem se posadil, trochu mě bolela záda.
„Nesnáším být těhotný!“ mumlal jsem si pro sebe.
Upravil a přidal jsem si víc polštářů a pokoušel jsem se spát. Ale to škvrně se mi usídlilo na močovém měchýři a nechtělo se přestat vrtět, a jako bonus, měl jsem hlad… zase. Spustil jsem nohy na podlahu a cítil se lehce malátně. Počkal jsem, až se pokoj přestane točit a postavil se. Odešel jsem si ulevit do koupelny. Když jsem byl hotový, opláchl jsem si ruce a podíval se na sebe do zrcadla. Uhladil jsem si tričko a položil si ruce na přerostlé břicho. Lehce jsem stlačil a ucítil kopnutí, musel jsem se usmát.
„Ještě jsem tě nepotkal, ale moc tě miluju, Madelyn. Ale jestli mě nenecháš aspoň trochu vyspat, tak tě zase já budu budit ráno.“
Když jsem nic necítil, vyloudal jsem se z koupelny a lehnul si zpět do postele. Ležel jsem tam několik minut, ale stejně jsem nemohl usnout, protože mě neobjímal Tom. Povzdechl jsem si snad už po milionté, a znovu se posadil.
„Potřebuji spát,“ zašeptal jsem.
Dostal jsem nápad a rychle přešel přes chodbu do Andyho pokoje. Zaklepal jsem a uslyšel mumlání. Zaklepal jsem znovu.
„Andy?“
„Uummm, Bille… co se děje?“ Posadil se a ukázal mi, abych šel k němu. Přešel jsem přes pokoj a usadil se na jeho postel.
„Nemůžu spát. Můžu spát tady?“ zeptal jsem se nesměle.
„Víš, že můžeš. Polez.“
Vklouzl jsem za ním do postele a Andy mě objal. Pořád jsem nemohl spát. Přetočil jsem se k němu čelem.
„Andy… Andy… Andy!“
„Huh? Co… co, Bille?“
„Mám hlad.“
„A?“
„Uděláš mi něco?“
„Bille… jsou skoro čtyři hodiny, nemůžeš počkat, než bude ráno?“
„Ne. Prosím?“
„Oh, okay. Fajn. Pojď.“
Vstali jsme a přešli do kuchyně. Posadil jsem se za stůl a masíroval si břicho.
„Co chceš?“
„Wafle s burákovým máslem a banány.“
„To je odporný.“
„Andy, prosím. Udělám tě kmotrem, víš, že to chceš.“
Andreas si povzdechl a začal vařit, zatímco já tam seděl a jen ho sledoval. Cítil jsem, jak mě miminko kope a lehce jsem ťukal zpět. O několik minut později přede mě položil tři velké wafle, plátek banánu a burákové máslo. Rozetřel jsem máslo a okamžitě to zhltnul.
„To je prostě… fuj,“ zamumlal a díval se na mě.
Usmál jsem se a dojedl. Podal mi sklenici mléka.
„Děkuju, Andy.“
„Kdykoliv, Bille. Seš můj nejlepší přítel a já tě miluju.“
„Aw! Taky tě miluju!“
„Tak, kdy odjíždíš do Paříže?“
„V pátek.“
„Ví to Tom?“
Podíval jsem se dolů a zavrtěl hlavou, že ne.
„Máš dost oblečení?“
„Andreasi, víš, s kým mluvíš? Mám tuny oblečení!“
„Jak jsem na to mohl zapomenout, že? Myslím, jestli máš oblečení do Paříže.“
„Jo, ale není to vhodný,“ pohladil jsem si břicho. „Ale nějak to vymyslím.“
Usmál se. „A co bys řekl tomu, kdybych tě dneska později vzal na nákupy, všechno na mojí kartu?“
Překvapeně jsem se na něj díval. On se mnou NIKDY nechtěl jít nakupovat, a když jo, jen si stěžoval.
„Zmlkni, nemáš rád nákupy.“
„Jo, ale chci, aby ses bavil a aby všichni žárlili.“
„To už se mi docela daří. Nebo dařilo.“
„Přestaň bručet a mazej do postele. Udělám ti masáž.“
„S „Bath & Body Works“ mořským krémem?“
„Ano, Bille.“
Usmál jsem se, odložil talíř do dřezu a společně jsme odešli zpět do ložnice.
______________
**POZDĚJI TOHO DNE**
Andreasův pohled
Seděl jsem na pohovce v nějakém butiku a čekal na Billa, než vyleze z kabinky. V klíně už jsem měl pět „ano“ outfitů.
„Jsi tam v pohodě, Bille?“
Jako odpověď jsem dostal zamumlané ano. Měl jsem s sebou ještě dalších šest tašek ze dvou různých obchodů. Povzdechl jsem si a opřel se. Nechci si stěžovat, protože jsem mu slíbil, že to pro něj udělám, ale mám hlad a musím se vrátit do práce před čtvrtou odpolední. Vzhlédl jsem, když vyšel ven. Na sobě černé džíny a k nim tričko s tříčtvrtečním rukávem. Vypadalo to na něm dobře.
„Co myslíš?“ zeptal se a otáčel se ze všech stran.
„To tričko ne. Je moc krátké.“
Podíval se do zrcadla. „Jo.“ Zmizel zpět do kabinky. Vrátil se zpět v upnutých džínech a jednoduchém, černém triku.
„A co tohle?“ zeptal se. „Můžu k tomu nosit nějaké ze starších věcí.“
„Jo. Vem si to, Bille, protože musíme jít. S někým se mám ve dvě sejít a do čtyř musím být zpátky v práci.“
„Okay, jen se převleču zpátky.“
Šel se převléknout, zatímco já u pokladny všechno zaplatil. Vyšli jsme ven a mířili k autu, když se zmateně zastavil. Leknul jsem se a vrazil do něj.
„Bille, co se děje? Porodní bolesti?! Sakra!“ začal jsem vyšilovat. On se na mě jen díval.
„Andy, mám zase hlad.“
Úlevně jsem si oddechl a popoháněl ho dál k chůzi. „Bille, ani ne před hodinou jsi měl preclík.“
„Jo… před HODINOU. Chci něco sladkého… hm, jo, zmrzlinu.“
„Fajn. Zalez do auta.“
„Díky, Andy!“
Zatleskal a s taškami si zalezl do auta. Bože, co pro něj ještě neudělám. Nemohl jsem si pomoct, ale i tak jsem se musel usmát.
______________
**O DVA DNY POZDĚJI – PRVNÍ ČÁST**
Tomův pohled
Nemůžu tomu uvěřit. On mi ani nezavolal.
Povzdechl jsem si.
Vrátil jsem zpět kytaru a myslel na něj. Vím, že jeden druhého známe jen něco málo přes tři měsíce, ale začíná to být stále těžší. Vím, že je těhotný, ale jeho hormony jsou zatraceně šílený!
Každopádně, můj mozek mi říkal, ať si jdu pro svého přítele. Ale možná bych mu měl dát ještě trochu času… aby vychladnul.
Dokud má Lorraine Ren u sebe na návštěvě jejích rodičů, můžu vypadnout z domu. Sedl jsem do auta a prostě někam jel. Jedno, kam.
______________
Billův pohled
Byl jsem na letišti se Celií a ostatními zaměstnanci. Stále jsem se díval na telefon, jestli mi náhodou Tom alespoň nezavolá. Vůbec nic.
Povzdechl jsem si a sedl si. Moje záda mě zabíjela a kotníky jsem měl lehce nateklé. Natálie si sedla vedle mě, s pytlíkem několika barevných, lákavě vyhlížejících gumídků a ledovým čajem.
„Bille, všechno bude v pořádku. Zavolá ti, neboj se,“ řekla a podala mi čaj a sladkosti. Poděkoval jsem jí.
„Nemyslím si, že bych měl jet,“ prohodil jsem, když se blížila Celia.
„Bille, musíš jet… ne, zapomeň to… ty prostě jedeš,“ řekla nekompromisně. „Tohle je životní příležitost. Lidé tě chtějí poznat!“
„Jo, ale To-“ začal jsem, ale byl jsem přerušen.
Pozor všichni cestující, kteří cestují z NY do Paříže, Francie. Připravte si své cestovní doklady a letenky.
„Jdeme, Bille,“ řekla Celia a rozešla se ke vstupu. Podíval jsem se na svůj telefon a posbíral věci.
Povzdechl jsem si a znovu se podíval na telefon. „Oh super…“
Vypnul jsem ho a schoval jej do tašky. Podal jsem letušce svou letenku a nastoupil do letadla.
______________
Tomův pohled
„Za kolik je tenhle?“ zeptal jsem se a díval se na jeden prsten.
„Oh, je částečně tvořen z diamantu. Dobrá volba. Stojí 2.346 dolarů.“ Vzal jsem si prsten a podíval se na něj. Byl nádherný… stejně, jako můj Billy.
„Je to součást svatebního setu.“
Přikývl jsem a řekl jí, co chci. Ukázala mi také jednoduché, holé platinové prsteny.
„Můžete dát platinovou část mezi dvě lesklé.“ Ukázala mi to. Myslím, že to vypadá nádherně. Řekl jsem jí, že si to vezmu.
Naúčtovala mi to a já zalapal po dechu nad výslednou sumou.
‚Věci, co udělám pro lásku,‘ pomyslel jsem si a usmál se.
„Bude to 5, 700 dolarů. Hotově nebo kartou?“
Otevřel jsem peněženku. „Kartou,“ podal jsem jí kartu a ona provedla transakci.
„Tady to máte, pane. Děkujeme za nákup u Tifannyho a hodně štěstí,“ usmála se.
„Děkuju.“ Odešel jsem k autu a pokoušel se dovolat Billovi.
Dovolali jste se Billu Kaulitzovi. Nechte své jméno a číslo a zavolám vám zpět… píp
Povzdechl jsem si a zavřel telefon. Rozhodl jsem se začít s nákupy pro miminko, musím se nějak zaměstnat.
Zavolal jsem mamce a sešli jsme se u „Babies’R US“. Když jsme vešli do obchodu, byl jsem ztracený. Tohle jsem nedělal už téměř pět let. Mamka se odtoulala někam stranou a vrátila se s párem ponožtiček a botiček. Vytáhl jsem nějaké dupačky a dětská pyžámka a další oblečení. Nechtěl jsem toho brát moc, chci, aby si vybral i Bill.
„Tome, zlato, podívej se na tohle! Je to tak roztomilé.“
„Mami, je to jen bunda.“ Podíval jsem se na visačku. „A drahá bunda.“
„Jo, ale Bill to bude zbožňovat.“ Odvrátil jsem se, když řekla jeho jméno. Tak moc mi chybí. Nicméně jsme pokračovali v chůzi a mamka přidávala další věci do košíku. Odpojila se a vrátila se s podprsenkou.
„Mami, co to kur-“ řekl jsem a pokoušel jsem se jí to vytrhnout.
„Pozor na jazyk, Thomasi!“ okřikla mě a vhodila to do košíku.
„Co s tím budeme dělat?“ Podívala se na mě. „Bill je kluk, nemá prsa.“
„Jo, ale četla jsem, že někteří muži mohou, nikdy nevíš, Tome.“ Pokrčila rameny a vrátila ji do košíku. Šli jsme dál a já zahlédl polštář do tvaru U. Mamka došla až ke mně.
„Říká se tomu kobliha. Miminko položíš do středu. Je to dobré po císařském řezu a dítě se pak může lépe učit sedět. Myslím, že Serenity jeden měla.“
Vzal jsem jeden a uložil ho do košíku. Taky jsem vzal jeden dlouhý polštář pro Billa. Už mě nebavilo, jak mi v noci bere všechny polštáře. Pokračovali jsme dál uličkou a přidali ještě pár věcí.
„Okay, mami, jdeme. Už teď se pod tím lámu a ještě potřebuju potraviny,“ řekl jsem a zadíval se na ty malé růžové botičky. Vzal jsem je a s jistotou jsem věděl, že Bill si je zamiluje.
______________
**O 10 MINUT POZDĚJI**
Vysolil jsem 945 dolarů a naložil všechno do auta. Jakmile jsme nasedli do auta, mamka se mě zeptala, co je špatně. Sesypal jsem se a všechno jí řekl. Jen se na mě dívala.
„Thomasi Trümpre, jdi a omluv se. Je těhotný a já VÍM, že tak nemyslel to, co řekl,“ řekla mi přísně. Vím, že má pravdu. Otočil jsem to a rozjel se k Andreasovi domů. Zaparkoval jsem a vyběhl do domu, vyjel jsem do druhého patra a klepal na jeho dveře. Nějaká polonahá kočka mi otevřela. Poznal jsem v ní Moniku.
„Um… je tu Bill?“ zeptal jsem se, jak jsem se snažil nahlédnout dovnitř. Omotala kolem sebe prostěradlo těsněji.
„Ummm,“ váhala.
V tu chvíli se ukázal Andreas. Jeho ručník byl až příliš nízko. To je něco, co nechci vidět… už nikdy víc.
„Zlato, pojď zpátky do postele na další kolo. Našel jsem vibrační-“ přestal, když si všimnul mě. Foťák mu vypadl z ruky a já se jen poškrábal v týle a ustoupil, abych mohl vypadnout.
„Andreasi, kde je Bill?“ Podíval se na mě a řekl mi, ať jdu dovnitř. Opatrně jsem vešel a rozhlédl se. Nikde jsem neviděl Billovy věci. Začínal jsem se bát.
„Tome, on ti to neřekl?“ Zmateně jsem se na něj podíval a on mi opětoval soucitný pohled.
„Neřekl co?“ zeptal jsem se a obával se nejhoršího.
‚Prosím, nenech ho opustit mě…‘ modlil jsem se tiše.
„Odletěl do Paříže, na módní přehlídku,“ řekl nervózně.
autor: bmccray
translate: Deni
betaread: Janule
hej trošku jsem nepochopiila tu část, jak Bill byl v tom obchodě a Tom tam byl s tou holkou,,,to necháopu absolutně vůbec…
Koněčně čtvrtek, konečně jsem se dočkala!!!! Ale musím říct, že Tom mě pěkně naštval, absolutně nechápu, proč v tom obchoďáku vynadal Billovi, že se chová jako děvka, Bill to sice přehnal, když insultoval tu holku, ale tohle mu Tom zrovna říct nemusel…chudák Bill, tomu se říká den blbec! Jinak se mi moc líbilo, jak Tom nakupoval, nejdříve prstýnky, u toho jsem se tetelila blahem =), a pak věci pro miminko, to bylo tak sladké ♥ Doufám,že se Billovi v té Paříži nic nestane, a že až se vrátí, bude veliké a romantické a samozřejmě sexy usmiřování =) Super ♥♥♥
[1]: Co na tom nechápeš? =)
[1]: taky jsem to nepochopila, hlavně mi to do Toma nesedělo.
Každopádně je Tom pěknej blbeček :// tohle dělat tehotnýmu Billovi O_o uhm, jsem zvědavá, jak to půjde dál :)) ♥
[2]: Jéééé, ona je teprve středa, moc se omlouvám, to je vidět, jak už myslím na víkend xD
A jako vždy, zase jsem zapomněla na překladatelku, tak to musím hned napravit.
Deni, moc děkuju ♥ !!!!!
mně osobně přechází zraky z té sumy:D to je skoro sto tisíc ne? můj ty bože, chtěla bych mít na kreditce stotisíc a jít nakupovat:D
a Bille! Sice hormony, ale mohl se trošku krotit a hlavně říct Tomovi, že letí pryč…chudák Tomi:(
Tolik peněz, To chci taky 😀 Konečně jsem se dočakala na další díl…
[5]: Vůbec neděkuj, mě bavilo pracovat na překladu téhle povídky – i když poslední díly už za mě překládá někdo jiný, to se pak dozvíte – a dělají mi radost (a nejen mě!) vaše komentáře, takže mi to za to stálo! Takže neděkovat – i když se to čte hezky! 😀 😛
[6]:: Je to hodně peněz 😀 Ale to ještě není nic v porovnání s tím, jak se tam ti dva rozšoupnou později – nebo ve druhé řadě, teď si nejsem vůbec jistá, jak se mi to plete dohromady už – ale každopádně, ti dva mají snad na všechno. Auto sem, prstýnek za 3 a půl milionu (jo to je v tý druhý řadě :D) sem … pohodčika oni dva 😀
A jinak ještě všem děkuji za komentáře – Bmccray z nich má radost a moc vám všem děkuje!
Konecneee!!! uz som sa nevedela dočkať :)uz aby sa len pridavali FF a budem v siedmom nebi :-*
jupíííííííí. to jsem ráda, že se to vyřešilo 🙂 taky už jsem se nemohla dočkat
Jupíííííí konečně jede blooog 😀
Co asi řekne Tom?
[12]: xD xD
Neviete niekto co vlastne bolo pricinou pozastavenia? Najradsej by som tu osobku, ktora blog nahlasila….
No páni… to jsou cifry… =D Ale jestli se nepletu, tak by těhotné ženy- v tomto případě těhotný Bill- neměli létat letadlem… Je to pro miminko nebezpečný…´xD Ale já jsem až moc velkej detailista. Miluju tu povídku! ^^ Obdivuju lidi, co se do toho pouští.
Klaním se bmccray, za báječný příběh.
Klaním se Deni za báječný překlad. =)
ÚÚÚÚÚÚÚ! Žeru to a moc! ♥
Mám z tý povídky smíšený pocity. Vůbec o sobě netvrdim, že jsem bůh ví jak ne dokonalej autor, jak skvěle píšu atd, ale je to na mě strašně rychlí. Chybí mi tam nějaký podstatný detaily. Nelíbila se mi pasáž s Tomem, kdy Billa oslovil děvkou, když dal tý holce přes držku – což se mu upřímně ani trošku nedivim, protože tohle vidět, tak jí asi dokopu, být na Billově místě a pro Toma to bylo jak samozřejmostí, nechat ty holky, na sebe šmatat. Prostě mi to přijde strašně rychlí, bez detailů, možná až nepřehledný, ale když jsi Deni psala, že ve druhý řadě je to nevím přesně, jak si to psala, ale že tam se toho dost objasní, neodradí mě ta rychlost v týhle povídce, číst to dál a čekat… Překlad je samozřejmě jen na chválu (i když tomu anglicky prdlajz rozumim :D) a autorka má moc pěknej nápad… jsem zvědavá na další díl, jak Tom bude reagovat na Billa v Paříži 😀 Snad ten prstýnek nezahodí, to by těch 'pár peněz' bylo škoda!
chudák Bill……se ještě v těhotenství stresuje…