autor: Undrockroll
Žádný velký duch není bez trošky bláznovství.
Aristoteles
Aristoteles
Tom měl novou rutinu. Přišel do práce, zapsal se, pokecal s Kaaren a pak šel najít Billa. S jeho novým rozvrhem to bylo těžké, protože Bill neměl žádné určité místo, kde by měl v noci být. Toulal se po své vlastní vůli a často o Toma prostě zavadil.
Dnes to bylo jinak; Tom prozkoumal všechna obvyklá místa, kde Bill trávil čas. Nebyl ve společenské místnosti, nebyl v jídelně. Neseděl u velkého okna na konci chodby. Tom se zamračil a rozhodl se jít podívat do jeho pokoje, i když tam Bill nikdy předtím nebýval.
Z Billova pokoje uslyšel hlasy a zpomalil, když se k němu přiblížil. Byl to hluboký mužský hlas, a Bill mu odpovídal. Nezněli šťastně. Tom založil ruce a prošel okolo pokoje, nakouknul nenápadně dovnitř.
Bill seděl v tureckém sedu na posteli a muž v židli u postele vypadal nevyrovnaně a vážně. Tom pokračoval v chůzi, bylo mu trapně. Nikdy u Billa neviděl návštěvu, a zajímalo ho, kdo to je.
Došel na konec chodby a vyndal si svůj mop a kbelík. Zůstal tady, sledoval dveře do Billova pokoje, zatímco pořád dokola vytíral jedno místo na podlaze.
Konečně muž z Billova pokoje odešel. Zastavil se na chodbě, zhluboka se nadechl a promnul si čelo. Tom ho zvědavě pozoroval. Muž se podíval na druhý konec chodby a mávnul na Kaaren, aby šla k němu. Kaaren se k němu připojila a oba si chvilku povídali, než ho odvedla.
Tom pár minut počkal a pak šel zpátky k Billovu pokoji. Venku byla tma, něco po osmé hodině. Byl čas, aby pacienti začínali chodit spát. Bill ale pravidla už pár týdnů porušoval, a Tom věděl, že to bylo proto, že byli spolu.
Konečně muž z Billova pokoje odešel. Zastavil se na chodbě, zhluboka se nadechl a promnul si čelo. Tom ho zvědavě pozoroval. Muž se podíval na druhý konec chodby a mávnul na Kaaren, aby šla k němu. Kaaren se k němu připojila a oba si chvilku povídali, než ho odvedla.
Tom pár minut počkal a pak šel zpátky k Billovu pokoji. Venku byla tma, něco po osmé hodině. Byl čas, aby pacienti začínali chodit spát. Bill ale pravidla už pár týdnů porušoval, a Tom věděl, že to bylo proto, že byli spolu.
Tom nonšalantně vešel do pokoje. Bill stále seděl na posteli, nakloněný nad svou panenkou, kterou měl v klíně. Vypadal přesně tak, jak vypadal, když ho Tom poprvé uviděl.
„Ahoj,“ řekl Tom jemně.
Bill zvedl pohled, držel panenku v náručí. „Ahoj.“
„Tak co?“
„Nic.“ Sklopil zase Bill pohled ke své panence a pohladil ji po tváři. „Dneska jsi přišel pozdě.“
„Ne, byl jsem tu,“ řekl Tom. „Ale tys byl… um… zaměstnaný.“
„Oh.“
Tom čekal. Zdálo se, že Bill je zase ve svém zvláštním světě, padal tam rychleji, než byl Tom schopný ho z toho zachránit.
„Bille?“
„Co?“ Billovy oči byly zpola zavřené, skoro nebyl přítomný.
„Kdo to byl?“
„Můj táta.“ Naklonil Bill hlavu na stranu. „To byl můj táta.“
„Oh… to je hezký,“ řekl Tom, nebyl si jistý, co má ještě říct.
„Já nevím.“
Tom sledoval, jak Bill hladí panenčin obličej, jak prsty přejíždí po jejím oblečení. Vypadal tak opuštěně a vyčerpaně. Toma zajímalo, jaké to asi je, být takhle odpojený. Pohnul se dopředu a posadil se na kraj postele. Matrace se prohnula a Bill sebou trhnul, podíval se na něj pokradmu vzhůru.
„Země volá Billa,“ řekl Tom něžně, usmíval se.
„Přál bych si, aby sem vůbec nechodil… Je na něm vidět, že nechce,“ řekl Bill prázdně.
„Určitě tě miluje.“
„Já nevím“ řekl Bill znovu. Předklonil se, zabořil se obličejem do matrace a zasténal. „Bože, potřebuju se odsud dostat.“
Tom se zamračil, natáhl se a nepřítomně se dotkl šatů panenky. „Kam chceš jít?“
„Když držíš miminko,“ zamručel Bill, „m-musíš podpírat jeho hlavičku a krk. A nikdy, nikdy ho nesmíš držet jednou rukou. Vždycky ho drž ve d-dvou.“
Tom si povzdychl.
„Někteří lidé říkají, že bys neměl s-spát ve stejné posteli jako novorozeně, protože by ses m-mohl převalil a zalehnout m-miminko,“ pokračoval Bill. „Ale podle mě je to f-fajn. Nějak prostě víš, kde svoje dítě v posteli máš a prostě… se tomu p-přizpůsobíš.“
„Bille,“ řekl Tom něžně.
„To jsou ti samí, co říkají, ž-že bys neměl ukolébávat dítě, když ho uspáváš.“ Zdálo se, jako by Bill ani nic neslyšel. „Ale miminko p-potřebuje, aby ho někdo houpal. Ten pohyb je pro ně d-dobrý.“
„Bille.“
„Moje m-m-mam… m-maminka mi zpívala, když jsem byl malý. Přál bych si, abych to taky mohl dělat,“ řekl Bill svojí panence. „Neznám žádné p-písničky. N-nevzpomínám si na žádné. A ani se jí n-nemůžu na žádné zeptat.“
Tom smutně sledoval, jak je před ním Bill nedosažitelný. Nemohl naprosto nic dělat; a nechtěl odejít. Bylo to těžké sledovat to, a cítil se tak hrozně bezvýznamně, ale nebylo jiné místo na světě, kde by chtěl být raději.
„Jsem si jistý, že znáš alespoň jednu písničku,“ řekl Tom tiše.
Bill zvedl pohled a jejich oči se setkaly. „Ahoj, Tome,“ řekl, usmíval se.
Tom mu úsměv oplatil. „Ahoj, Bille. Cos dneska dělal?“
„Spal a jedl.“
„Já taky,“ řekl Tom. „Jsme kurevsky líní.“
Bill se zasmál. „Možná, že ty jsi.“
Zatímco se Bill smál, Tom na něj jen koukal, přemýšlel proč, kdy a jak začal něco cítit k tomu problémovému, tmavovlasému chlapci. Bylo to proti všemu, co kdy znal, ale uhodilo ho to jako tuna dlažebních kostek a on je s poklonou přivítal.
**
„Jo, promiň,“ řekl Tom, nakrčil se. „Ale měls pravdu, noci jsou brutální.“
Georg protočil oči, natáhl ze svojí dýmky a podíval se na trubičku. „V pohodě. Tohle je moje extra, no nic.“ Zazubil se. „Ulehčilo ti to alespoň práci?“
„Trochu,“ řekl Tom. Hned, jak se zapsal, šel rovnou do prádelny, doufal, že potká Georga, aby mu mohl vysvětlit, proč byla jeho dýmka na zemi. Tom celý den křížil prsty a doufal, že se tam nikdo nedostane dřív než on.
„Já ti to říkal,“ odpověděl Georg. „Ale, uh, příště… nenechávej jí s matrošem uvnitř. Nebo spíš, vůbec jí nenechávej venku. Mám na tý věci svoje iniciály.“
„Promiň,“ řekl znovu Tom, zasmál se.
„A ještě, um,“ řekl Georg. „Byla tady deka a měla na sobě číslo jednoho určitého pokoje…“
Tom se zarazil. „No a? Je to prádelna.“
Georg se na Toma podíval. „Hele, je mi jedno, jestli sis sem přivedl celé páté patro a zhulils je.“
„Jen Billa,“ řekl Tom rychle.
Georg se zazubil. „Opravdu? Oh, do prdele. A ta panenka taky hulila?“
Tom se zamračil. „Ne, nebylo to nic velkýho. Nic se nestalo.“
„Já vím, že zas takovej idiot nejsi.“ Upravil si Georg batoh na zádech a vydechl. „No, musím jít nahoru do pátého, abych něco zařídil, pak jsem celý den pryč.“
„Uvidíme se,“ řekl Tom, opřel se o jednu z praček a sledoval, jak chlapec odchází. Rád by se zvedl a šel se podívat za Billem, ale chtěl počkat, dokud Georg nebude pryč.
Myslel na Billa nonstop od té chvíle, co ho viděl naposledy. Tom nemohl přestat. Prostě chtěl jen Billa vidět, pořád. Skoro žádnou noc nebyl schopný dokončit svoji práci, protože pokaždé se k němu přihnal Bill, a tak prostě jen seděli a povídali si celé hodiny.
Tom se teď po dlouhé době cítil uvolněněji. Chtěl se ujistit, že je Bill v pořádku, chtěl být tím, komu se bude zpovídat, ten, kdo ho vytáhne z toho zvláštního světa, kam občas padal. Když Tom nebyl v blázinci, dělal si o Billa starosti.
Ještě 20 minut pobyl v prádelně a vydal se zpátky do pátého patra. Příjemně se mu houpal žaludek, nemohl se dočkat, až Billa uvidí.
Pozdravil Kaaren a pár další lidí z personálu, vzal svůj mop a vyrazil k Billovu pokoji. Opřel venku mop o zeď a zhluboka se nadechl.
Když vešel k Billovi do pokoje, uviděl ho sedět na podlaze, schouleného do klubíčka, pohupoval se dopředu a dozadu. Tom se zamračil a okamžitě šel k němu.
„Bille?“ řekl slabě. „Bille, jsi v pořádku?“
Bill pomalu pokrčil rameny, třásl se. „Já… Já j-jsem jí měl, n-nevím, kam odešla, ztratil jsem jí, já…“
Tom se zamračil a naklonil se k němu, snažil se pochopit. „Ztratils ji?“
„P-Prosím, nenechávej mě odejít,“ řekl Bill rozrušeně, podíval se na Toma. „V-Vážně se snažím tady zůstat, ale n-nevím kam š-šla.“
Tom si v tu chvíli všiml, že Bill nedrží panenku. Narovnal se a rozhlédl se po pokoji. „Zůstaň tu,“ řekl rázně. „Jdu ji najít.“
„R-Rychle, prosím.“
Tom chodil po pokoji, koukal se na poličky, do skříně, do koupelny, pod postel. Nikde panenku neviděl. Podíval se zpátky na Billa. Bill se tahal za vlasy, stále se pohupoval a něco si pro sebe mumlal.
Tom zavřel oči; vzpomněl si na něco, co řekl Georg.
„No, musím jít nahoru do pátého, abych něco zařídil, pak jsem celý den pryč.“
„Já ho zabiju,“ zavrčel Tom.
„T-Tome?“ podíval se na něj Bill vykulenýma skelnýma očima. „Kde je? Máš jí?“
„Bille,“ řekl Tom, klekl si a přelezl ke druhému chlapci. „Oh, Bille, nevím kde je.“
Z Billa vyšel přidušený sten a on se začal třást víc. „V-Vážně? Nemůžeš to napravit?“
„Chci,“ řekl Tom zoufale. Byl na Georga tak naštvaný, nevěděl, co má dělat. „Mám pocit, že tvoje miminko je v pořádku.“
„Jak t-to víš? T-tys jí vzal?“ zeptal se Bill, vypadal zdrceně.
„Ne! Ne, bože, ne,“ zopakoval rychle Tom. „Och, můj bože, nikdy bych ti ji nevzal.“
„Myslím, že mě m-možná opustila.“
Tom zavrtěl hlavou. „Samozřejmě, že ne. Potřebuje tě.“
Billovy oči přestaly být soustředěné a rozplakal se, slzy se mu řinuly z očí jako řeky. Tom se cítil bezmocný; nemohl panenku jen tak odněkud vytáhnout, a Bill se mu už zase ztrácel, nejspíš dál, než kdy byl. Jediné, co Tom mohl udělat, bylo zvednout se a udělat pár kroků zpátky.
„Je úplně sama, sama, sama,“ vzlykal Bill, škrábal se do kůže. „Úplně sama, sama, sama…“
„Není to tvoje vina,“ řekl Tom jemně.
Ale jeho slova nebyla vyslyšena. Bill se otočil a opřel se čelem o zeď, rukama jezdil po zdi, po podlaze i po svém těle. Nekontrolovatelně se třásl a Tom věděl, že nemůže nijak pomoci. Ne, dokud si nepromluví s Georgem.
Odešel z pokoje, pulsovala jím strašná zlost. Na chodbě bylo tolik lidí, ale Tom si jich nevšímal, procházel mezi nimi dál. Chodbou proběhla skupinka sestřiček, určitě běžely za Billem. Z jeho pokoje se ozval hlasitý jekot a Tom se chytl za hlavu, zatnul zuby.
„Něco se děje?“
Kaaren si stoupla před Toma, ruce založené na prsou. Tom se na ni podíval, neschopný slova, neschopný přestat se třást zlostí.
„Bude v pořádku,“ řekla Kaaren jemně. „Tohle je jen epizoda.“
„Jak?“ zeptal se Tom. „Tohle nemá… Tohle se mu ještě nestalo.“
„Ale ano.“ Zamračila se Kaaren. „Třikrát nebo čtyřikrát za tenhle týden. Bývalo to mnohem horší.“
„Ne,“ odpověděl Tom. „Jsem tu skoro celý den, každý den.“
„Ne celý den.“ Podívala se Kaaren na Toma varovně a pak rychle odešla pryč, k Billovu pokoji.
Tom si promnul čelo, chvěl se, když slyšel Billovy hlasité výkřiky. Přál si, aby Georgova směna ještě nebyla u konce, protože si s ním musel promluvit. Neměl Georgovo číslo, nevěděl, kde žije. Musel čekat.
Opodál na chodbě uviděl Gustava, šel k němu, před sebou tlačil vozíček s prádlem. Jejich pohledy se setkaly a Gustav se ušklíbl, protočil oči a kývnul směrem k Billovu pokoji. Tom jen odvrátil pohled, ruce pevně sevřel v pěsti.
Připadal si bezmocný. Naprosto a nevěřícně bezmocný. Nebylo tu nic, co by mohl udělat, ani pro Billa ani pro sebe.
Zašel do místnosti pro personál a jen se posadil, obličej v dlaních, seděl do konce své směny.
**
Další den šel Tom do práce pěkně brzo.
Celou noc se probouzel, musel na to myslet. Nastavil si dva různé budíky, jen pro případ, že by zaspal, a poprosil svého nevlastního otce, aby ho odvezl. Gordon souhlasil.
Když jeli známou cestou k ústavu, Tom nemohl přestat myslet na všechno to, co se dělo; na to, co řekne Georgovi, jak asi Billovi je, myslel Bill taky na Toma, nebo byl bez své milované panenky až moc ztracený?
„Au,“ okomentoval Gordon.
„Co?“
„Pořád si křupeš kloubky,“ odpověděl Gordon. „To je zlý.“
„Och. Sorry,“ řekl Tom. Uvolnil se a pustil své prsty, uvědomil si, v jaké křeči má celé tělo.
„Špatná noc?“
„Ne,“ řekl Tom. „Ani nevím.“
„Problémy s přítelkyní?“ podíval se Gordon na svého nevlastního syna.
Tom se zamračil; o Brigitte vůbec nepřemýšlel, nemyslel na ni už pár dní. „Ne…“
„Ať už je to cokoliv, tak se to vyřeší,“ řekl Gordon a zastavil na parkovišti. „Vždycky se to vyřeší. V kolik hodin tě mám vyzvednout?“
„O půlnoci?“
Gordon přikývl. „Budu tu.“
„Díky, čau,“ zamumlal Tom, vylezl z auta a kývnul na svého otčíma. Gordon odjel pryč a Tom tu zůstal stát, zíral na budovu.
Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř. Nešel rovnou do pátého patra, aby se zapsal. Tentokrát vyšel směrem ke kuchyním.
Prošel dveřmi a uviděl Georga, jak sedí na jedné z linek, jedl sendvič. Georg se zazubil, když uviděl Toma, když ale viděl jeho výraz, úsměv mu povadl. Tomův výraz byl studený, vážný, rozzlobený.
„Ahoj,“ řekl Georg pomalu, položil sendvič dolů. „Co se děje?“
„Můžu s tebou mluvit?“ ukázal Tom směrem k prádelně.
Georg si poposedl. „Mám práci, kámo.“
Tom se na Georga vražedně podíval. „Potřebuju s tebou mluvit.“
„Dobře, dobře.“ Seskočil Georg z linky a odešel do prádelny, utřel si ruce do kalhot. Tom ho následoval, ruce založené, s hlavou sklopenou. Když došli do prádelny, Tom na Georga pár chvil jen zíral.
„Co?“ zeptal se Georg, na obličeji úšklebek.
„Vím, žes to vzal,“ řekl Tom.
„Ne, kurva, nevzal. Jen jsem to říkal, už pár měsíců, že to jednou vezmu,“ odpověděl Georg, usmíval se. „Vyšiloval? Ještě jsem tam nahoře dneska nebyl.“
Tom se zhluboka nadechl, protože viděl červeně, a jediné, co chtěl udělat, bylo vrazit pěstí Georgovi přímo do obličeje. „Kams to dal?“
„Tak to snad ne.“
„Co?“
„Hele, Tome,“ řekl Georg, úsměv mu z obličeje vymizel a nahradil ho chladný pohled. „Jestli neodkážeš unést takovýhle vtip, tak bys odsud měl kurva vypadnout.“
„Je to nechutnej vtip,“ vyjel Tom.
„Tohle celý místo je nechutnej vtip. Musíš… kurva, já nevím. Musíš být schopný se zasmát těmhle věcem. Tihle lidé? Ti co tu bydlí? Oni nic jiného neznají. Nevědí totiž vůbec nic,“ řekl Georg. „Jsou prakticky mrtví. Tak proč si s nimi trochu neužít?“
Tomovy pěsti se semkly a on se snažil zůstat v klidu.
„To není pravda. To kurva není pravda.“
„Jo, to je. Jsi tu přes měsíc. Já jsem tu už přes rok. Myslím, že to vím,“ odpověděl chladně Georg. „Nemůžeš sem přijít a hrát si na hrdinu jen proto, že sis posral život.“
„Drž hubu.“
„Tak takhle? Víš, nevěděl jsem, proč tu děláš veřejně prospěšný práce. Nemohlo to být tak zlý, když tě rovnou nehodili do vězení – ale to je nejspíš místo, kde skončíš,“ řekl Georg.
„Drž kurva hubu.“
Georg pokrčil rameny. „Nejsi první ani poslední. Viděl jsem hodně kluků, jako jsi ty. Za celý minulý rok.“
Tom ztěžka vydechl. „Prostě… mi řekni, kams dal tu panenku.“
Georg zavrtěl hlavou. „A jestli jim řekneš, že jsem to udělal já, tak ti zajistím konec tvojí práce a poletíš do lapáku. Hulit v práci? Zhulit pacienta? To je… ošklivý, Tome.“
„Kurva,“ zamručel Tom. Byl v pasti, a Georg to věděl. Jeho zlost se obrátila do frustrace. Podíval se na Georga a roztřeseně vydechl. „Nevím, co ti na tohle mám říct.“
Georg znovu pokrčil rameny. „Prostě jdi.“
„Jsi kretén,“ řekl Tom.
„Nauč se chápat tyhle posraný vtipy,“ bylo všechno, co Georg řekl. „Vždyť se tě to ani netýká. Kurva, a já si myslel, že já tu trávím až moc času.“
Tom prostě jen odešel pryč. Už neměl co Georgovi říct a nebyl si jistý, jestli je schopný se na něj dívat, aniž by ho musel zmlátit. Tomovy pěsti byly pevně semknuté, když šel po schodech nahoru do pátého patra. Každý krok, který udělal, přemýšlel, jestli se nemá vrátit zpátky dolů do prádelny a rozrazit pěstí Georgovi čelist.
Musel se hlídat, pozorně, protože věděl, že si Georg nedělal legraci, když mluvil o tom, že by ho nechal vyhodit.
Když Tom prošel skrz hlídané dveře, šel okamžitě do personální místnosti a zavřel se tam. Stále tu ještě byl brzo; směna mu měla začít až za hodinu. Dnes to bude dlouhý večer.
Posadil se na kyblík a opřel se o zeď, zavřel oči. Slyšel zvuky zvenčí z chodeb, povídání a pohyby a posouvání. V místnosti byla tma a on věděl, že sem nikdo nepřijde, aby ho tu našel.
Za pár minut upadl do lehkého spánku.
**
Toma probudila rána. Přepadl dopředu, natáhl před sebe ruce a rozhlídnul se, oči vykulené. Venku byla naprostá tma, a když se podíval na hodinky, zjistil, že spal téměř tři hodiny.
„Kurva,“ zamumlal Tom, postavil se a rychle se protáhl. I když už tady byl, budou si myslet, že přišel pozdě. Nezapsal se, když se šel schovat. „Kurva, kurva.“
Vzal mop a vyšel z místnosti, mnul si své unavené oči. Viděl zářivky zářit pod dveřmi, už bylo na čase, aby šli pacienti spát. Když prošel dveřmi, tak zanaříkal, zamhouřil oči nad tím strašným oslepujícím světlem, chodby byly prázdné.
Podíval se chodbou dolů a uviděl recepci. Kaaren zrovna odcházela a Tom těžce polknul, snažil se chovat normálně, když k ní šel.
„Tome,“ řekla a nadzvedla obočí. „Teď jsi přišel? Neviděla jsem tě…“
„Ne, už tu jsem dlouho,“ odpověděl Tom, usmál se. „Byl jsem dole v prádelně a pak jsem byl, víte, uklízet v personální místnosti.“
„Och, dobře,“ řekla Kaaren. „Ta místnost vážně potřebuje přeuklidit.“
„Jo, vážně?“ řekl Tom a chytl pevně mop. „Oh, ale myslím, že jsem se zapomněl zapsat.“
„To ano.“
„Je to hodně zlý?“ zeptal se Tom a kousl se do rtu.
„Není to konec světa. Jdi se zapsat teď a napiš si tam čas, kdy jsi přišel,“ řekla Kaaren, pokrčila rameny. „Nikomu to neřeknu.“
Tom s úlevou vydechl. „Dobře. Tak, um, personální místnost je jako černá díra… co se tady venku dělo?“
Kaaren si dala kabelku přes rameno. „Och, nic moc. Večerka byla celkem těžká, ale to znáš.“
„Jak to?“
„Nic, o co by ses měl strachovat. Jen tu byl rozlitý džus ve společenské místnosti, nejsem si jistá, jestli ses tam už dostal,“ řekla. „Och a taky tu byl jeden incident s pudinkem, je to po celém okně.“
„Oh jo, to jsem viděl,“ zalhal Tom. „Proto jsem vlastně šel do komory, pak jsem se tam ale zapomněl…“
„To je v pořádku,“ řekla Kaaren a usmála se. „Nepracuj moc těžce. Musím jít.“
„Ahoj,“ řekl Tom, připadal si nehorázně provinile, když viděl, jak jeho šéfová odchází pryč. Měl štěstí, že mu věřila. Rychle se šel zapsat. Uviděl Gustavovo jméno a zapřemýšlel, jestli mu nemá přepsat čas, ale pak si to raději rozmyslel. Tom nebyl zlý člověk.
Rychle uklidil to, co mu Kaaren nakázala, a pak se chvilku ochomýtal kolem komory. Chtěl se jít podívat, jak je Billovi, ale byl nejistý. Nechtěl ho obtěžovat nebo rušit, a jelikož už bylo po večerce, byla tu šance, že Bill už spí.
Tom čekal dalších dvacet minut a pak z komory vyšel na chodbu, šel směrem k Billovu pokoji. Všude bylo ticho a na konci chodby blikala jedna z žárovek, skoro nesvítila. Tomův žaludek udělal kotrmelec, jelikož se přibližoval k místu určení, a když tam došel, stál chvíli před dveřmi, jen poslouchal.
Nic neslyšel, a to nejspíš znamenalo, že Bill spí. Pořád ještě se na něj chtěl Tom alespoň podívat. Chtěl ho vidět.
Otevřel dveře, snažil se to udělat tiše, a tak je otevíral pomalu, kliku držel jen zlehka. Uvnitř pokoje byla naprosto uhlová tma, jen z okna šlo slabé světlo.
Tom vešel dovnitř a nechal své oči zvyknout si na tmu. Jediné, co dokázal vidět, byly obrysy a stíny, záblesky barev ho skoro oslepily, jak kontrastovaly s tmou. Promnul si oči, a pak na posteli uviděl Billa, seděl předkloněný, hlavu skloněnou.
Ruce měl semknuté a dlaně prázdné. Tom nemohl vidět jeho obličej; vlasy mu visely jako záclona přes obličej, a jeho ramena byla v křeči.
„Bille,“ řekl Tom jemně. „Bille?“
Bill neodpověděl. Tom se zamračil a přišel opatrně blíž. „Bille, slyšíš mě?“
Bill hlavu sklonil ještě víc a položil si dlaně na zadní stranu krku, zvedl kolena k hrudníku. Vypadal tak malý, tak křehký, všechny ostré úhly a jemné záhyby. Jeho vlasy byly rozcuchané, trčely do všech možných směrů, prsty se mu chvěly. Jeho oblečení bylo špinavé.
Tom se postavil přímo vedle postele, tak blízko, že mohl cítit Billovu vůni. Nadechl ten uklidňující, známý pach, který jím prolítnul jako rána. Chtěl natáhnout ruku a pohladil Billa po vlasech, ale nechtěl chlapce vylekat. Tom věděl, že Bill je bez své panenky naprosto bezmocný.
„Bille,“ zkusil Tom znovu, jeho hlas byl jen šepot. Zlehka se posadil na postel, očima se od Billa nehnul ani na kousek. „Bille, to jsem já.“
„Já vím.“
Tom nakrčil obočí. „Jsi v pořádku?“
Bill pomalu přikývl. „Jo, jsem… jsem v pořádku.“
„Je v pořádku, pokud nejsi,“ odpověděl Tom. „Vím, že je to těžké.“
„Oh,“ řekl Bill a zvedl pohled. „Myslím, že ano.“
Tom na Billa zíral. Pamatoval si ten rozmazaný make-up, co viděl před několika dny. „Co jsi dělal?“
Billův obličej se zkřivil a prokřupl si krk. „Nebyl jsi t-tu tak d-dlouho.“
„Já vím. Omlouvám se,“ řekl Tom a zamračil se.
„Kde jsi byl?“
Tom nakrčil nos. „Nemyslel jsem si, že chceš někoho vidět.“
„Nechtěl. Chtěl jsem vidět jen tebe,“ řekl Bill lehce. „Ale ty ses n-nevrátil.“
„Och.“ Tom odvrátil pohled, tahal si za boční šev svých kalhot. „Ale jsi v pořádku.“
Bill pokrčil jedním ramenem. „Jsem v pořádku.“
„Jsi na mě naštvaný?“
„Ne,“ odpověděl Bill. „Ne, ne. Já jen…“
Zatahal si za vlasy a něco si pro sebe zamumlal. Tom to sledoval, cítil mezi nimi velkou propast. Bill byl průzračný, byl přítomný, a Tom se s ním nedokázal spojit. Byl zlomený uvnitř, sledoval Billa, neschopný se ho dotknout.
Bill vydechl, předklonil se a opřel se čelem o matraci. „Připadám si tak…“
Tom se opovážil pohladit Billa po vlasech, jemně, sotva se ho dotýkal. „Já vím.“
„A od té doby, co moje… je pryč,“ zamumlal Bill. „Nevím, kde je. Nemohl jsem se o ní p-postarat.“
„Bille…“
„A pak jsi odešel…“ vydechl Bill do matrace. „A pak jsem to prostě… nezvládl.“
„Omlouvám se,“ zamručel Tom.
„Proč si odešel?“ posadil se Bill a tvrdě se na Toma podíval. „P-Potřeboval jsem tě a tys o-odešel a už ses ne-nevrátil.“
„Nemyslel jsem si, že víš, že tu vůbec jsem,“ řekl Tom.
„Věděl jsem,“ vyjel Bill. Promnul si oči a vydechl, trošku se zakolísal. Podíval se na své ruce a zavrtěl hlavou, zavřel oči. „Och, bože. Och, bože.“
„Bille?“
Bill zkřivil obličej a přitáhl si k sobě kolena blíž, třásl se. „Nevím kde je. Kde je? Nemohl jsem jí zachránit, nemohl jí zachránit, nemohl jsem jí zachránit…“
Tom položil dlaň na Billovu ruku a jemně ho pohladil, Bill sebou trhl, pohledem se setkal s Tomem. Tom ztuhnul, skoro se odtáhl pryč, ale stále ho hladil, koukal se na Billa, byl tu pro něj.
„Jak zmizela?“ zeptal se Tom opatrně.
„Já jsem… Byla to bouračka, Já-… Mamka říkala, a-abych to udělal, tak jsem to udělal, a m-myslel jsem si, že d-dobře, ale s-seděl jsem s ní vzadu, vypadala tak s-sladce. Já-… Když byla bouračka,“ mumlal Bill, oči zmatené. „N-nikdy jsem jí už neviděl. Já… cítím se jako já… Je to m-moje vina, a mamka t-taky.“
Tom nevěděl, o čem to Bill mluví, ale přisedl si blíž.
„A pak byly obě pryč,“ řekl Bill a sklopil pohled. „Už nikdy víc.“
„Odešly?“
Bill zavrtěl hlavou. „Och, bože.“ Po tváři mu steklo pár slz a Tom je prstem zachytil, utřel je a nechal dlaň položenou na Billově tváři. Billovy oči byly nesoustředěné a trošku se třásl, ale Tom ho držel, odmítal ho nechat zmizet mu pryč.
„Bille,“ řekl Tom. „Bille, podívej se na mě. Vrať se ke mně.“
„N-Nemůžu,“ zašeptal Bill. „Jsem špatný.“
„Nejsi,“ řekl Tom rozhodně. Pohladil Billa palcem po tváři. „Jsi… Jsi úžasný.“
„Ne.“
„Ano.“ Tom sledoval, jak dalších pár slz opustilo Billovy oči. „Neplakej.“
Bill přikývl, ale slzy se zvětšily, zavzlykal. Naklonil se a opřel se čelem o Tomovo rameno a Tom, zprvu překvapený, nevěděl, co dělat.
Nakonec, objal Billa a přitáhl si ho k sobě, nechal ho plakat a namočit mu triko na rameni. Bill se Toma držel pevně, pomalu mu sklouzával do klína. Třásl se a tiše vzlykal. Tom ho držel pevně.
„Ššš,“ zašeptal Tom, otíral Billovy slzy. Bill se chvěl, chvěl se mu v náručí, a když se Tom odtáhl, aby se na něj podíval, něco se Tomovi v krku zadrhlo a chytl Billův obličej do dlaně, hladil ho po čelisti.
Bill se zhluboka nadechl a podíval se na Toma, zamrkal a vybrečel pár dalších slz. „Nemysli si, že jsem hloupý,“ řekl tiše.
Tom zavrtěl hlavou a naklonil se k Billovi blíž. Jejich rty se něžně spojily, dřív, než se Tom dokázal vzpamatovat, a vydržely tak dlouhou dobu. Tom cítil, jak se Billovy rty oproti jeho chvějí, ale neodtáhl se, nepřerušil polibek.
Připadalo mu to špatné, a jemné, a smutné, a tak dobré. Tom Billa pohladil za uchem a odtáhl se, zblízka se na něj podíval.
Bill jen popotáhl, zanaříkal a znovu si Toma přitáhl a zabořil mu obličej do krku. Tom prsty přejížděl po Billových zádech a pevně ho držel.
„Mám tě,“ zamumlal Tom.
Bill přikývl, vzlyky se znovu ozvaly, a Tom tu s ním seděl, až dokud mu směna neskončila.
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
ja… newim… dokonaly, nebo… jezis, to je tak nadherny!♥
ten Georg je teda hajzel zabila by som ho.
Panebože, tohle je naprosto totálně úžasný! ♥ Ten Georg mě teda neskutečně nas-štval! Co si to jako dovoluje, brát Billovi panenku, šmejd jeden? :/ Mno ale ten konec… ♥ Už aby byla sobota, potřebuju vědět, jak to bude dál. Mám takové tušení, že Bill ještě není úplně ztracený :)) ♥
Jsem naprosto mimo … Úžasné, naprosto úžasné …♥
Baby pls nezverejnite aj ff obchod s lidmi? ja uz na to cakam skoro tyzden… a je to moja naj ff tu na blogu
Tohle byl snad nejlepší díl který jsem četla! 🙂 Ten Bill..mě prostě úplně dostává. A ten vztah mezi ním a Tomem j tak nádherný..
Georg je neskutčný hajzl, fakt. Já bych mu jednu liskla, parchant. Billa je mi hrozně líto 🙁
Al miluju tuhle ff!
aaa ten konec *-* bože, miluju tuto povídku…. zato to o georgovi říct fakt nemůžu. Jak to mohl proboha udělat, kretén.
je to tak nádherné. když jsem si o přečetla, měla jsem smíšené, krásné a smutné pocity…. jemi ho líta – billa. chdáček, ale tak… on má toma a spolu to zvládnout. to se ví 🙂
překlad je úplně fantastický. děkuji :*
už aby byla zase sobota!
Ten Georg je ale parchant, to co řekl o všecht těch lidech, že jsem prakticky mrtví. Sama bych mu ubalila takovou, že by schytnul druhou o dveře. Parchant jeden, doufám, že dostane, co si zaslouží. Asi má už dost vyhulenej mozek, protože vzít vážně nemocnému pacientovi věc na kterou je fixovaný, je vážně dementní. Tak si představuju, co by se takovému člověku stalo, kdyby to bylo skutečné. Asi by to bylo hodně špatný. A líbí se mi, jak se Bill tak nějak zafixovává na Toma. Tom je skvělej, jak má o Billa strach a pořád ho potřebuje kontrolovat. Těším se na pokračování, tenhle díl byl skvělej, hlavně konec:-)
Nádhera… Jedním slovem, tohle je prostě díl od dílu krásnější a krásnější. Očekávala jsem tak trošku, že Georg něco provede, myslela jsem ale, že mu tu panenku za pár hodin vrátí. Bůhví, jestli ji Bill ještě někdy uvidí… Zase je ale dobré, že konečně začal s Tomem trochu mluvit o tom, co se doopravdy stalo. Při té nehodě určitě umřela jeho mamka a to malé miminko taky.
Je to krásnější, čím dál lepší. Krásně se čte, jak se ty city a vztah mezi nimi stále prohlubují a rostou. Opravdu skvělá práce!!!
PANE BOŽE!!! hltám to…nemůžu uvěřit tomu, co se tam děje…Je to kurva smutný a tak…romantický…MILUJU TO!!
Úžasný díl, ten Billův vnitřní svět…je to tak kruté! Tom je skvělý, jak se mu pomalu, ale jistě daří vstupovat do něj. Billa je mi strašně líto, tak moc trpí pocitem viny, chudáček…A Georga zabít málo =((((((, i když mě napadlo, jestli to paradoxně Billovi nepomůže, že se od panenky dokáže odtrhnout a začne žít bez ní, opravdu nevím..
Překrásná povídka ♥♥♥!!!!
LilKatie, znovu velké poděkování!!
jeee to je tak krásné 🙂 hlavně tenhle konec, je úžasný.. celá tahle scenerie… nádherná povídka 🙂
Uf… až po přečtení posledního slovíčka jsem zjistila, že celou dobu zadržuju dech. Je mi samozřejmě strašně líto Billa, ale je mi líto i Toma – když si představím, jak se musí cítit bezmocný… když ví, kdo tohle Billovi provedl, že by se to dalo napravit, kdyby mu Georg řekl, kam tu panenku dal… a prostě nemůže udělat vůbec nic, jen se koukat, jak se Bill trápí 🙁
A Billovi stavy jsou tady tak úžasně popsaný… nádherná povídka, skvělej překlad. Vím, že jsem to už psala, ale… myslím, že to nevadí 🙂
Uf, tak tohle teda byla emocionální pecka…
Jsem naprosto zklamaná z Georga. Ani mě tolik nevadilo, že Billovi tu panenku vzal, s tím jsem tak trochu počítala, když o tom pořád mlel, ale spíš to, že vyhrožoval Tomovi a odmítl ji vrátit. Skutečně vůl, myslela jsem, že to bude mít v hlavě malinko lepší srovnaný. Pitomá sranda je jedna věc, ale bejt křivák věc druhá.
A co se týče Billa s Tomem… Je hezký, že si k sobě nachází cestu, ale je smutný za jakých okolností, kdy Bill je úplně na dně. Snad se panaka brzy najde.
Další úžasný díl, i když už předem vím, o čem to bude. Ale v češtině je to naprosto nepřekonatelné, úžasný překlad. Přečetla jsem to jedním dechem!!
Ten Georg je ale tupon! Bože todle je tak uplně užasná povídka, bouří se ve mě emoce…
My God. Before I started writing a comment, I had to wait a while because I had tears in my eyes. I just simply don't know what to write for this story. Every time I think that best thing that can't be, and then comes the next installment and I haven't words. The relationship between Bill and Tom impresses me. Sometimes the situation is sad, sometimes light-hearted but in both cases, beautiful and it makes me cry. As regards George … I just stopped love him. Something else is to think about the evil plans and anything else really do it. Bill must feel incredibly empty and confused. That touched me more, that Tom always thought. He has him in mind even if he regresses into his world. Tom's character here is absolutely amazing and I admire him. In this place I wouldn' force "help" to Bill. And the end? My God, I almost dropped out. I just went through internal turmoil. Proof that even a simple kiss in itself can conceal more than anything else. I'm excited about
Georg je hnusnej
NÁDHERA! OPRAVDU NEWÍM,JAK BYCH TUHLE POVÍDKU MĚLA KOMENTOVAT. Opravdu,krásné. Georg,mě docel naštval,tohle bylo od něho hnusné. A pak Bill a Tom…DOKONALOST…,já se v té povídce úplně vyžívám =)…vážně krása =)
Děkuji MNOHOKRÁT za překlad 😀
Nejdokonalejší…já nemám slov. Každej díl je pro mě nepopsatelnej zážitek. Miluju to!
Jsme mrtvá, na to nejde nic jiného říct <3
Bože…tak u konce mi naprosto došla slova dech se mi úplně zastavil..jak se o seb otřeli rty…a pak jak se Bill k Tomovi přitulil…tohle je vážně dokonalý…díl od dílku tuhle povídku miluju víc a víc..nutí mě to přemýšlet o životě a ty city…**
Tohle je jedna z nejúžasnějších povídek…**
Dík, že tuhle pěknou povídku překládáš dál že tu je uveřejněna. A hlavní dík autorce, které se to zrodilo v hlavě.
oh do háje!
Já z toho zešílím! Ten Bill je tak strašně nevinně roztomilej, bláznivej, ale přesto dokonalej. Tolik mi to na něj sedí. S tou panenkou? :-/ Jak si to mohli sakra jenom dovolit, vzít mu jí??? 🙁 Chudák… ale jejich první 'polibek' byl tak… nečekaně krásnej! Dostalo mě to do kolen a já si to jdu přečíst ještě jednou, pro jistotu, abych nic nezapomněla *in love*
Dokonale úžasná povídka ♥ Čtu jí snad jen jendím dechem… Te Georg, mě neskutečně naštval, brát Billovi panenku? Ubohost… Tom se ale zachoval krásně:)) Chtěl Billovu panenku získaz zpátky, a to se mi moc líbilo <3
Jinak… Jejich první polibek, taky dokonalej:)) Úžasně se to vyvíjí, myslím si, že se Bill s pomocí Toma dostane zpátky do normálního světa… 🙂
Rýchlo pokracko… a na Georga som docasne nahnevana 😀 si to u mna posral, ale to by to potom nebola tak dobra poviedka…. uz sa neviem dockat 🙂
Oh můj bože. Dokonalost největší! ♥♥ I když mě děsně ten Georg naštval, ten zbytek byl naprosto úžasnej. Nemůžu se od toho nikdy odtrhnout. Úžasný, dokonalý, nejlepší. Nemám slov. ♥♥
Co napsat… sakra ten jejich polibek, byl úžasný! Georg je idiot, ale zase díky němu se políbili… =)
Wow…Já absolutně nemám slov…jsem tak naštvaná na Georga…na místě bych ho – být Tomem – zabila! A ten konec…aaaw…mám takový tušení, že tom jednoho dne dokáže Billa zbavit panenky a upoutá ho na sebe…to bych si mooc přála…
DOKONALOST!! ♥
Oh bože. Prwní mé wyjádření když jsem tady uwiděla další díl. A u čtení jednotliwých řádků jsem málěm zapomněla se nadechnout. Bylo to něco neuwěřitelného a tahle powídka mi tady chyběla ze wšech nejwíc. Jsem na ní záwislá. Je pro mě jako osobní značka heroinu pro feťáka. A mnohem wíc ♥
Co se týče Georga už w předchozích dílech se mi značně zprotiwil swými slowy a taky chowáním ae tady? Neuwěřitelně moc to přehnal. Nemůžu uwěřit, že to wážně udělal. Oh bože. Nejen, že Billowi wzal jeho panenku a někam jí schowal nebo co ae on se tím ještě tam moc bawil. A jeho slowa jako "jsou prakticky mrtwí" apod tím to posral ještě wíc. Nemůžu pochopit jak může být tak ubohý. Ne wážně nemám Georga ráda. A jeho wyhrožowáni wůči Tomowi? Swině je to, nic wíc.
Billa mi bylo tak strašně líto a snad si ani neumím předstawit jak strašně mu musí být. Je na swé panence záwislý a najednou je pryč. Obáwala jsem se, že tohle jednou přijde a ono wážně. Je to strašný, tak moc. Tenhel díl byl tak moc smutný a deprimující až se mi slzy draly do očí…
A Tom? Diwdím se, že se udržel a Georgowi wážně alespoň jednu neubalil. Jenže on sám byl w pasti a jak Tom tak Georg to moc dobře wěděli. I přesto to jak se Tom staral o Billowu panenku a jeho mě tak moc dojímalo. Wšechno to kolem nich je nepopsatelně krásný, tajemný a opatrný.
Jde widět, že Tom k Billowi něco oprawdu cítí. Něco jej k němu přitahuje a on má potřebu Billa nějakým způsobem ochraňowat 🙂 Už jen ten nepatrný a newinný polibek mezi Billem a Tomem je tím důkazem. A jde widět, že i Billa k Tomowi něco táhne. Wždyť jej potřebuje. Tom je ten, který se Billowi snaží naslouchat a být u něj wždy kdy je to možné.
A konec dílu byl snad ještě krásnější. U něj jsem ztrácela dech. Lituju Billa. Tak moc a jsem ráda, že Tom je u něj a snaží se mu pomáhat. To jak Bill plakal a byl mimo z toho jak nemá swou panenku mě zasahowalo hluboko do srdce. Možná i z toho co Bill říkal něco málo prozradil Tomowi ze swé minulosti proč je tady. Ae přišlo mi, že i Tom byl mírně mimo z něj ale kdo by nebyl kdyby měl před sebou tohle stwoření? Anděla kterému přistříhli křídla.
Jejich polibek byl naprosto dokonalý. A Bill se nebránil. Oh bože chci další díl, chci wědět jak tenhle dokonalý i když smutný příběh bude pokračowat. Nedokážu si nic odhadowat a hlawně se chci nechat překwapit. Jen doufám, že to bude lepší a to i mezi Billem a Tomem.
Musím se ae přiznal. Když Bill plakal, plakala jsem taky :'( ♥
jak si opovažuje mu brát tu panenku…zlý Georg…zlý….x(
Och. Och bože… Prostě miluji tuhle povídku… ten konec byl tak úžasně… já vážně nenacházím slov, to se prostě nedá vyjádřit… připadala jsem si úplně mimo reálný čas a prostor, když jsem četla tenhle díl (ostatně jako všechny díly). A konec… konec… věřila jsem, že se TO jednou musí stát….a ono se stalo! Děkuji za to! :-*
Já nevím, ani za sto let bych nedokázala popsat co se we mě děje když tohle čtu. Je to… Dokonalý… Tolik jiný než ostatní powídky, tak precizně napsaný… Prostě dokonalý.
Úžasná povídka. Je úplně jiná než ostatní povídky, ale je to prostě dokonalý.
Hajzl Georg 🙁 ! Mně je Billa ták líto! :'( Hrozně smutné! :'( Ale ten konec byl vážně dokonalý <3 <3
Bože, ja mám slzy v očiach. Chudák Bill, mne je ho tak strašne ľúto. Ak to dobre chápem tak pri tej autonehode zomrela Billova mama a ešte nejaké malé dieťa. Georg je fakt kokot, že Billovi zobral jeho bábiku. Ešte že má Bill Toma… Inak, ja neverím, že Tom Billa pobozkal 🙂 to bolo skvelé, milujem keď sú spolu a Tom Billa objíma a tak, ale tá pusa :)… Ách jaj, som zvedavá ako to všetko s nimi bude :)… Úplne som si tento príbeh zamilovala, je dokonalý 🙂
Nechápem ako to mohol Georg urobiť a ešte sa na tom baviť, ale možno to dokáže Billa vrátiť do skutočného sveta. Možno sa nejakým spôsobom… nejako bude musieť vyrovnať s tým čo sa stalo. Bolo to strašne smutné:( ale koniec prekrásny…